1 As 106/2010 — Nejvyšší správní soud

22 A 34/2025- 61 - text 9 22 A 34/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: A. K., nar. X, st. příslušnost X pobytem X zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem sídlem Stodolní 7, 702 00 Moravská Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 15. 12. 2025, č. j. MV-152520-3/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. O nákladech tlumočníka bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké police, Přijímací středisko Zastávka, ze dne 2. 8. 2025, č. j. CPR-52915-22/ČJ-2024-931200-SV, a citované rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké police, Přijímací středisko Zastávka ze dne 2. 8. 2025, č. j. CPR-52915-22/ČJ-2024-931200-SV, bylo rozhodnuto tak, že podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů dále jen zákon č 326/1999 Sb.), se žalobci ukládá správní vyhoštění a stanoví se doba 2 (dva) roky, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Tato doba začíná běžet až po vycestování cizince z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Nebude-li postupováno podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona ač. 326/1999 Sb., stanovuje se současně v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 zákona ač. 326/1999 Sb., v návaznosti na ustanovení § 118 odst. 3 téhož zákona doba k vycestování z území členských států Evropské unie , Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat, nebo která ho přijme, do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo od okamžiku, kdy cizinec pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany a toto rozhodnutí bude pravomocné. Podle § 118 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., v návaznosti na ustanovení § 119 odst. 7 téhož zákona se do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo občanovi Evropské unie anebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území, nezapočítává doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné. Podle ustanovení § 120a zákona č. 326/1999 Sb. bylo rozhodnuto, že se na účastníka řízení nevztahují důvody znemožňující vycestování podle ustanovení § 179 zákona č. 326/1999 Sb. II. Vyjádření účastníků 3. Žalobce v podané žalobě v první námitce brojil proti nepřiměřené přísnosti rozhodnutí s tím, že se správními orgány spolupracoval a měla mu být podle jeho názoru uložena pouze povinnost k opuštění území ČR. Druhá námitka směřovala proti přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, neboť z něj není zřejmé, proč mu byla uložena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států, právě v trvání dvou let. Není nijak odlišena situace žalobce od jiných, kterým byla uložena kratší doba, a nebylo provedeno srovnání s obdobnými případy, o kterých správní orgány rozhodovaly. V závěrečné námitce brojil proti nezákonně stanovenému počátku doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území s ohledem na absenci zákonné úpravy i pravomoci správního orgánu stanovit počátek tého doby. Podle žalobce je třeba vycházet z toho, že tato doba začne běžet prvním dnem vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, nikoli až vycestováním cizince. 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalobce podle něj nijak konkrétně neargumentuje ohledně tvrzené nepřiměřené přísnosti rozhodnutí. K délce vyhoštění odkázal na stranu 6 a 7 napadeného rozhodnutí s tím, že nerozumí tomu, s jakým „jiným cizincem“ by měl správní orgán případ žalobce porovnávat. Žalovaný ke každému případu přistupuje individuálně a je jeho povinností ukládané délky vyhoštění v rámci zákona konkrétně ve vztahu k jednotlivým případům odůvodnit, naopak povinností žalovaného zcela jistě není jednotlivé délky vyhoštění porovnávat s jinými cizinci. Rovněž počátek doby uložené délky, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, byl dle jeho názoru určen plně v souladu s platnou legislativou. Napadené rozhodnutí neobsahuje vady, které žalobce ve své žalobě namítá. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Při splnění podmínek řízení soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 6. Ze správního spisu vyplývá, že pobyt žalobce bez platného oprávnění k pobytu byl zjištěn policií v okamžiku, kdy se žalobce dostavil do Pobytového střediska cizinců Zastávka, kde požádal o mezinárodní ochranu. Ve správním spise je založen protokol o výslechu účastníka, ze kterého vyplývá, že žalobce pobývá na území ČR bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu. Konkrétně uvedl, že má trvalé bydliště v Turecku, v oblasti X, je svobodný a bezdětný, v pracoval jako taxikář, utéct do zahraničí se rozhodl zhruba před dvěma měsíci, kdy soud rozhodl, že musí jít do vězení. Do ČR putoval přes Řecko, následně zaplatil 1000 € převaděči, odjel do Srbska, u hranic s Maďarskem ho uvítali afghánští převaděči, ti ho přepravili za 3000 € do Maďarska a dále do Rakouska. Z Rakouska přijel do Brna. Dále se vyjádřil k důvodům žádosti o mezinárodní ochranu, uvedl, že byl třikrát odsouzen, policie se k němu chovala špatně. Vyjádřil se i k okolnostem trestního stíhání, které mělo probíhat proto, že hlídal osobu, která měla převážet ze Sýrie do Turecka bombu. Má strach z toho, že bude nespravedlivě odsouzen, nikdy nebyl politicky aktivní. Nevěděl že v České republice může pobývat pouze s platným cestovním dokladem a oprávněním k pobytu. V ČR má bratrance, v Turecku se má kam vrátit, ale nechce a nemůže. Odkázal na obtěžování z důvodu své kurdské národnosti. 7. Ve správním spise je dále založeno závazné stanovisko k možnosti vycestování (Ministerstvo vnitra ČR, ze dne 11. 6. 2025, ev. č. ZS58687), dle kterého je vycestování žalobce možné, a dále Informace OAMP ze dne 28. 5. 2025 – Bezpečností a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav: květen 2025, k zemi Turecko, Informace MZV ČR č. j. 131150-6/2023-MZV/LPTP – Turecko, Turečtí občané kurdského původu, ze dne 30. 1. 2024, Informace MZV ČR č. j. 1066937-6/2023-MZV/LPTP – Turecko, Postavení tureckých občanů kurdského původu, ze dne 17. 3. 2025. S podklady bylo žalobci umožněno se seznámit před rozhodnutím správního orgánu prvního stupně. 8. Skutková tvrzení žalobce i skutečnosti zjištěné správním orgánem prvního stupně hodnotil soud v kontextu poměrně stručně uplatněných žalobních námitek. 9. Soud připomíná, že dle ustálené judikatury správních soudů (např. podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78) platí, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ 10. Pokud jde o první námitku, soud ji nepovažuje za důvodnou. Samotná žalobní námitka je natolik obecná, že soud na ní může odpovědět pouze ve stejně obecné rovině. 11. Žalobce sice uvádí, že se správními orgány v průběhu správního řízení spolupracoval, a proto mu měla byt uložena pouze povinnost opustit území ČR, nicméně z obsahu správního spisu vyplývá, že „spolupráce“ žalobce spočívala v tom, že vypovídal v rámci výslechu ze dne 3. 11. 2024. 12. K vyhoštění žalobce došlo dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3. a 4. zákona o pobytu cizinců, dle kterého policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfedera