22 Az 27/2025 – Krajský soud v Brně

22 Az 27/2025- 34 - text 8 22 Az 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: E. O. K., nar. X zastoupený zákonnou zástupkyní N. O. K. oba st. příslušnost X oba bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2025, č. j. OAM-951/ZA-ZA11-K03-R2-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 11. 2025 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný (znova) neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. O žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodl žalovaný poprvé rozhodnutím ze dne 4. 4. 2024, č. j. OAM-951/ZA-ZA11-K03-2023, které Krajský soud v Brně zrušil rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 22 Az 11/2024-30. V něm konstatoval, že žalobce neprokázal naplnění azylových důvodů dle § 12 písm. a), písm. b) ani § 14b zákona o azylu. Sám žalobce nemohl být nikdy adresátem pronásledování kvůli uplatňování politických práv a svobod ani jakýchkoli příkoří ze strany nigerijského státu, a to s ohledem na svůj věk (narozen v roce 2023) a skutečnost, že v Nigérii nikdy nebyl. Žalobcova matka neuvedla žádné své politické aktivity a netvrdila, že by v minulosti byla pronásledována nigérijským státem z důvodu své rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, pro které by mohl být přeneseně pronásledován také žalobce. Tomu v případě návratu do Nigérie nehrozí ani trest smrti, poprava a mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Soud připustil problematickou situaci na severu Nigérie, ovšem z tvrzení matky žalobce nevyplývalo, že by se měl vracet do oblasti, kde hrozí vážné ohrožení civilistů nebo jejich lidské důstojnosti. Možnost azylu za účelem sloučení rodiny pojmově nepřipadá v úvahu, neboť žalobce není rodinným příslušníkem jiného azylanta. Krajský soud nicméně dospěl k závěru, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav nezbytný pro řádné posouzení možnosti udělení národního humanitárního azylu. Podstatné bylo vyhodnocení zdravotního stavu žalobce ke dni rozhodování správního orgánu (s ohledem na skutečnost, že se žalobce narodil předčasně a po porodu vyžadoval další lékařskou péči). Lékařské zprávy založené ve správním spise soud shledal nedostatečné; žalovanému vytknul, že není zřejmé, proč matku žalobce nevyzval k jejich doplnění. Dále soud vyslovil, že součástí spisu nadto nejsou ani žádné informace týkající se neonatologické péče v Nigérii; dodal přitom, že pokud by vývoj žalobce již byl v normě a jeho zdravotní stav nevyžadoval specifickou péči, byly by takové podklady nadbytečné. Z těchto důvodů krajský soud nepřisvědčil závěru žalovaného, že není důvod pro udělení národního humanitárního azylu. 3. Po vrácení věci k dalšímu řízení žalovaný vyzval matku žalobce, aby doložila aktuální lékařské zprávy svého syna, popřípadě další materiály ohledně jeho celkového zdravotního stavu či prodělávaných vyšetření, které jsou potřebné k řádnému posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu (viz žádost žalovaného ze dne 30. 6. 2025). V reakci na to matka žalobce předložila správnímu orgánu dvě zprávy o ambulantním vyšetření. První zpráva ze dne 16. 6. 2025 byla vystavena Dětskou oční klinikou Fakultní nemocnice Brno a pojednává o kontrole po úrazu z dubna 2025, kdy na sebe žalobce převrhl hrnek s horkým čajem a opařil se; lékařské doporučení neuvádí žádnou terapii, případně doporučuje vyzkoušet oční kapky. Druhá zpráva ze dne 19. 6. 2025 byla vystavena Klinikou popálenin a plastické chirurgie Fakultní nemocnice Brno a pojednává o kontrole po tomtéž úraze; dle nálezu je žalobce bez potíží, doporučuje se mu promašťování jizvy a užívání protektivního krému. Žádné další podklady (které by se netýkaly úrazu opařením, ale celkového zdravotního stavu žalobce) jeho matka nepředložila. 4. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že zdravotní stav žalobce byl již ke dni 18. 12. 2023 zhodnocen jako dobrý, bez přítomnosti zásadního onemocnění či nutnosti jakéhokoli dalšího lékařského postupu. Správní orgán přesto dle závazného právního názoru krajského soudu vyzval matku žalobce k doložení jeho aktuálního zdravotního stavu. Ta ovšem předložila lékařské zprávy týkající se pouze žalobcova ošetření po úrazu opařením. Z nich ovšem nevyplývá, že by žalobce trpěl jakoukoli jinou přetrvávající (natož závažnou) nemocí, potřeboval speciální lékařskou péči či užíval léky na předpis. Ani ve vyjádření k podkladům (nyní přezkoumávaného) rozhodnutí matka žalobce neuvedla, že by syn v současné době vyžadoval zvláštní lékařskou péči. Žalovaný proto za této situace považoval za nadbytečné doplnit spisový materiál o zprávy pojednávající o úrovni neonatologické péče o děti v Nigérii, neboť krajský soud jasně vyslovil, že takových informací nebude zapotřebí, pakliže správní orgán nazná, že zdravotní stav žalobce nevyžaduje žádnou mimořádnou péči (srov. str. 4). 5. Po tomto (věcném) posouzení žalovaný uzavřel, že na základě přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu, nelze ani v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti daného zákona udělit národní humanitární azyl (srov. str. 6). 6. K nenaplnění ostatních důvodů pro udělení mezinárodní ochrany uvedl žalovaný totéž, co ve svém předcházejícím rozhodnutí. II. Žaloba 7. Žalobce namítá, že čl. II bod 9 zákona č. 314/2025 Sb. má retroaktivní účinky, neboť dopadá na řízení, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti předmětné novely, a tedy zasahuje do právních vztahů vzniklých za účinnosti předcházející právní úpravy. Podle judikatury Ústavního soudu zákaz retroaktivity právních norem představuje základní princip právního státu, který se neuplatní jen v oblasti trestního práva, ale ve všech odvětvích. Žalobce zdůrazňuje, že svou žádost o mezinárodní ochranu podal v době, kdy právní úprava umožňovala udělení národního humanitárního azylu; měl proto legitimní očekávání, že jeho věc bude posouzena podle dosavadního právního režimu. Žalobce je přesvědčen, že se jedná o případ tzv. pravé retroaktivity, neboť nové právní pravidlo zpětně mění následky skutečnosti (podání žádosti o mezinárodní ochranu), která nastala za účinnosti předchází právní úpravy. Nová právní úprava zhoršuje postavení žalobce; došlo totiž ke zpětnému omezení jeho hmotných práv, neboť mu bylo znemožněno získat jednu z forem azylu existující k okamžiku podání žádosti. I kdyby se jednalo pouze o tzv. nepravou retroaktivitu, přesto by nebyla ústavně konformní. Představuje totiž nepřiměřený zásah do právní jistoty a důvěry v právo; neexistuje žádný závažný veřejný zájem na takto plošném a okamžitém zrušení institutu humanitárního azylu, který by nad zásahem do práv žalobce převážil. 8. Humanitární azyl dle žalobce tvoří významnou součást lidskoprávní ochrany osob, které nesplňují podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany. Jedním z takových důvodů může být právě závažný zdravotní stav cizince v kombinaci s nedostatečně dostupnou zdravotní péči v zemi původu. Žalobce nerozporuje množnost zákonodárce institut humanitárního azylu zrušit (ostatně tím vyhoví požadavkům unijního práva, aby národní formy ochrany nebyly zaměňovány s těmi podle kvalifikační směrnice); taková legislativní změna však nemůže platit retroaktivně. 9. Čl. II bod 9 zákona č. 314/2025 Sb. činí „osud“ žádostí o mezinárodní ochranu závislý na rychlosti správního orgánu, nikoliv objektivních skutečnostech; umožňuje totiž žalovanému řízení uměle prodlužovat tak, aby vydal své rozhodnutí až za účinnosti nové právní úpravy. Kdyby v řešeném případě žalovaný rozhodl o týden dříve, musel by věcně posoudit, zda žalobce má na humanitární azyl nárok. Přechodné ustanovení může představovat nástroj libovůle správních orgánů. 10. Žalobce proto krajskému soudu navrhl, aby se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení čl. II bodu 9 zákona č. 314/2025 Sb., neboť je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření upozorňuje na to, že žaloba nevytýká žádné konkrétní vady napadeného rozhodnutí. Správní orgán se s nedostatky předchozího rozhodnutí řádně vypořádal podle pokynů zrušujícího rozsudku; jeho závěrům nelze nic vytknout. IV. Posouzení věci soudem 12. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 13. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce upla