8 Afs 14/2010 — Nejvyšší správní soud

29 Af 20/2023- 64 - text 19 29 Af 20/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobkyně: effect-plan s.r.o., IČ: 047 97 353 sídlem Žižkova 1696/15, 586 01 Jihlava zastoupena daňově poradenskou společností Fiscalis s.r.o., IČ 261 23 258 sídlem U Klubovny 914, 156 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 24. 4. 2023, č. j. 14620/23/5300-22442-605186, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V dané věci se jedná o prokazování splnění podmínek pro vznik nároku na osvobození daně z přidané hodnoty při dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie. Na základě provedeného dokazování dospěly daňové orgány k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by se dodání zboží uskutečnilo deklarovaným způsobem, neboť nic nenasvědčovalo tomu, že by zboží bylo dodáno jako intrakomunitární plnění tvrzeným odběratelům. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně předeslala, že se jedná o dva případy dodání zboží slovenskému a maďarskému plátci daně s místem dodání na Slovensku. Je přesvědčena, že z vyvstalých skutečností nelze dovodit jiný závěr, než že předmětné zboží bylo sporným odběratelům skutečně dodáno. 3. Žalobkyně si dne 18. 1. 2018 zapůjčila v autopůjčovně v Humpolci vozidlo Fiat Doblo s RZ X, což dokládá příjmový pokladní doklad. Toto vozidlo použila podle záznamu v CMR/MNL (mezinárodní nákladní list) k tvrzené přepravě. Žalobkyně tvrdí, že podle záznamu v knize jízd dne 19. 1. 2018 uskutečnila „nejprve cestu z bydliště pracovníka žalobce, který vůz řídil, a současně z místa zapůjčení vozu, do Prahy, tedy do carga letiště v Ruzyni, a zpět do Humpolce, s poznámkou „nakládka zboží“.“ 4. Dodavatel Al Fayaz z Dubaje dodal žalobkyni zboží s fakturou č. 6390 ze dne 10. 1. 2018 za celkem 149 789 eur s letovým dokladem k letecké přepravě č. 176-8947 1616 ze dne 11. 1. 2018 na mobilní telefony, s uvedením handlingového agenta Schenker. Zboží přiletělo linkou EK 139 dne 12. 1. 2019 (pozn. soudu: žalobkyně chtěla nejspíš uvést rok 2018) v režimu „On hold“, vydání příjemci až po úhradě. Vydání zboží bylo pro žalobkyni vyřízeno na základě plné moci k celnímu odbavení. Podle celního prohlášení bylo zboží vydáno zmocněnci žalobkyně panu P. M. dne 19. 1. 2018. Žalobkyně tedy převzala dne 19. 1. 2018 s využitím zapůjčeného vozidla zboží v cargu letiště v Ruzyni a podle záznamu v knize jízd a záznamu na MNL č. 1901181 a č. 1901182 zboží dopravila téhož dne z Humpolce tvrzeným odběratelům do Komárna. Jízda do Komárna je prokázána účtenkou vydanou terminálem v provozovně Kůty, tedy na dálničním hraničním přechodu, na nákup slovenské dálniční známky, hrazené platební kartou žalobkyně, která nákup zaúčtovala ve svém účetnictví. Dále je jízda prokázána účtenkou na nákup maďarské dálniční známky, což bylo též zaúčtováno. Do Komárna totiž žalobkyně jela přes Maďarsko. 5. Podle vystavených MNL bylo zboží zástupci odběratelských společností převzato s podpisy na těchto dokladech dne 19. 1. 2018 v Komárně. Není vyloučeno, že podpisy patří jednatelům tvrzených odběratelů. Převzetí zboží dokazují platby provedené odběrateli na objednané zboží provedené v odpovídající době. Odběratelé tedy žalobkyni zaplatili a v budoucnu poukázali další platby místo toho, aby zasílání dalších plateb pozastavili. Úhrada zboží spolu s ostatními důkazy tedy neprokazují pouze přesun finančních prostředků, jak tvrdí žalovaný. Žalobkyně se po předání zboží vrátila do Humpolce a za zapůjčený vůz zaplatila a vrátila jej podle příjmového pokladního dokladu PEET-1/2018. 6. Žalobkyně dále uváděla v žalobě jednotlivé skutečnosti, o kterých je přesvědčena, že rozptylují pochybnosti správce daně o tom, že zboží pro sporné odběratele bylo dodáno. Nejprve namítala nesprávné hodnocení daňových orgánů ohledně těch skutečností, které se týkaly změny sídla odběratele KAGA-RAPID a sjednání půjčky s odběratelem, o které uvedla, že se jedná o zcela běžnou obchodní operaci. Dále sporovala závěry žalovaného ohledně nekontaktnosti tvrzených odběratelů, hodnocení samotného obchodního modelu žalobkyně, konkrétně způsob vyřizování reklamace a nakládání s platbami odběratelů a nakonec svými tvrzeními cílila objasnit, z jakého důvodu dovážela zboží odběratelům zrovna do Komárna. Soud na tyto skutečnosti reaguje podrobně dále v textu v části věnované posouzení věci. 7. Žalobkyně též nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že nebyla v dobré víře, zda byly hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na odpočet naplněny. Dobrou víru by zpochybňovalo např. takové jednání, kdy by žalobkyně mohla vědět, že zboží nepředává osobě, která je oprávněna vystupovat za odběratele, což je vyloučeno. 8. Žalovaný nikterak nedoložil své tvrzení, že obchodní model žalobkyně je nestandardní. Poté však v napadeném rozhodnutí uvádí, že tyto skutečnosti nebyly v konečném důsledku rozhodné, neboť vycházel primárně z toho, že na základě vybraného obchodního modelu se žalobkyně dostala do důkazní nouze stran prokázání jí tvrzeného osvobození od dodání zboží dle § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Nicméně část důkazního řízení se soustředila právě na tyto „nerozhodné“ otázky. Žalobkyně doposud nebyla tedy zpravena o tom, jaké skutečnosti byly rozhodující. 9. Žalovaný také namítá, že žalobkyně neprokázala, že knihu jízd zpracovávala s pomocí automatického systému s vazbou na GPS. Používání systému MyLog prokázal sám správce daně, když dovodil ve vztahu k jinému plnění, že zboží dorazilo do Rözske (město nacházející se blízko skladu v Szegedu). To samo o sobě je důkaz, že používání GPS nebylo falšované, neboť tuto nesrovnalost by nepravé elektronické záznamy neuváděly. 10. V napadeném rozhodnutí se žalovaný dovolává obsahu protokolu ze dne 7.11. 2019, č. j. 1761646/19/2901-605562-712555, z podání vysvětlení při vyhledávací činnosti. Ve fázi vyhledávacího řízení důkazy však nevznikají a jako podklad pro rozhodnutí nemohou sloužit, neboť by se jednalo o nezákonný důkaz v rozporu s § 79 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. 11. V průběhu daňového řízení žalobkyně žádala provedení důkazů pomocí kamerových systémů v cargu v Ruzyni, na dálnici a dálničních přechodech, které by mohly doložit převzetí zboží a uskutečnění jízdy. Žalobkyně pak dále odkazovala na důkazy provedené v jiných zdaňovacích obdobích vztahující se k jiným obchodním transakcím (přepravce pan T., který přepravu svědecky potvrdil, fotografie k jedné z přeprav, na které se nachází u vykládky zboží, razítko prokazující dopravu do skladu Csinger Logistic, smlouva a prohlášení jednatele některých odběratelů, prohlášení vlastníka skladu v Tompě, potvrzení odběratelů v případě podobných dodávek, číslo EKAER používané maďarskou daňovou správou při dovozu zboží). Žalobkyně uvedla, že k prokázání uskutečnění dodávek schází též výslechy jednatelů sporných odběratelů. 12. Na závěr žalobkyně vytkla žalovanému, že před ukončením daňové kontroly po obdržení vyjádření k výsledku kontrolního zjištění nepostupoval podle § 88a odst. 2 daňového řádu a do zprávy nezapracoval své stanovisko k tomuto vyjádření, což mělo za následek, že daňová kontrola nebyla řádně ukončena. 13. Žalovaný navíc hodnotil případ tak, že nebylo prokázáno, že by vůbec někomu bylo dodáváno zboží. To však znamená nejen, že plnění nemohlo být osvobozené, ale že žádná daňová povinnost nevznikla. Žalovaný nijak neprokazoval, že zboží existovalo, jakou mělo cenu na vstupu a že bylo v tuzemsku dodáno. Žalobkyně tvrdí, že zboží dodala odběrateli Amatic BP, ale to žalovaný odmítl. Sporná transakce v lednu 2018 byla ovšem devátá v řadě dodávek tomuto subjektu, počínaje první dodávkou v září 2017 a odběratel, pokud to nebyl Amatic BP, musel být nutně plátcem DPH. Žalobkyně je přesvědčena, že závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Afs 334/2017-208, č. 4336/2022 Sb. NSS, věc: Kemwater ProChemie (dále „rozsudek Kemwater“), by měly dopadat i na věci týkající se vývozu do jiného členského státu Evropské unie. 14. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 15. Žalobkyně má za to, že dodání zboží do jiného členského státu tvrzeným odběratelům prokázala, nicméně žádný důkaz nenasvědčuje tomu, že by plnění byla vztažena k právě deklarovaným osobám. V tomto směru jsou jediným důkazním prostředkem bezhotovostní platby na bankovní účet žalobkyně, které však rovněž vykazují určité nesrovnalosti, a nemohou být jediným důkazním prostředkem. Žalobkyně však nepředložila jakoukoliv komunikaci s odběrateli, především nebylo prokázáno, z jakého důvodu bylo zboží dopraveno na místo dodání. Řetězec důkazních prostředků sice do určité míry prok