8 As 195/2023 — Nejvyšší správní soud

29 Af 33/2023- 156 - text  11 29 Af 33/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: hlavní město Praha sídlem Mariánské nám 2., 110 01 Praha 1 zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Kučerou sídlem Opletalova 1418/23, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. ÚOHS-R0002/2023/HS, č. j. ÚOHS-35756/2023/164, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. ÚOHS-R0002/2023/HS, č. j. ÚOHS-35756/2023/164, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31 728 Kč k rukám jeho advokáta Mgr. Jiřího Kučery, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda ÚOHS“), kterým zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2022, č. j. ÚOHS-45391/2022/872, sp. zn. ÚOHS-S0461/2021/VS (dále „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Dle prvostupňového rozhodnutí se žalobce dopustil přestupku podle § 22aa odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), dále „ZOHS“, ve znění zákona č. 262/2017 Sb., tím, že porušil zákaz stanovený v § 19a odst. 1 písm. a) ZOHS, kdy v období od 21. 12. 2018 do 14. 10. 2021 uplatňoval na území hlavního města Prahy regulaci umožňující provozovat: - hazardní hry pouze na adresních místech uvedených v příloze k obecně závazné vyhlášce č. 10/2015 Sb. hl. m. Prahy, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, a kterou se stanoví opatření k omezení jejich propagace, účinné od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2020, aniž by výběr těchto míst provedl na základě objektivních, nediskriminačních a předem známých kritérií, - živou hru vymezenou v § 57 a 58 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů, pouze v městských částech hlavního města Prahy neuvedených v příloze č. 1 obecně závazné vyhlášky č. 14/2020 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vymezují podmínky provozování hazardních her na území hlavního města Prahy, účinné od 1. 1. 2021, aniž by výběr těchto městských částí provedl na základě objektivních, nediskriminačních a předem známých kritérií. 3. Tím žalobce narušil bez ospravedlnitelných důvodů hospodářskou soutěž na trhu provozování hazardních her na území hlavního města Prahy zvýhodněním soutěžitelů, kteří mohli na povolených adresních místech/v městských částech nadále provozovat hazardní hry. Za tento přestupek mu byla udělena pokuta ve výši 1 274 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí předsedy ÚOHS i prvostupňové rozhodnutí zrušil. Neshledá-li krajský soud důvody pro zrušení rozhodnutí, navrhuje žalobce, aby postupoval dle § 78 odst. 2 s. ř. s. a od uložené pokuty upustil či ji snížil. 5. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho námitkami. Žalobce považuje za nesprávné zejména vymezení relevantního geografického i věcného trhu, a to dogmaticky bez bližšího zdůvodnění, na celé území hlavního města Prahy, s odkazy na nepřiléhavou judikaturu za současné selektivní ignorace judikatury příznivé pro žalobce. V této souvislosti žalobce poukazuje zejména na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/24 ze dne 23. 4. 2025 (154/2025 Sb.). Další důvody tvrzené nezákonnosti spočívají dle žalobce v neprokázání naplnění materiálního znaku přestupku správními orgány a konečně i nezákonný postup při výpočtu uložené pokuty. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce a další podání 6. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v první řadě rekapituloval průběh správního řízení (i obdobná řízení vedená s žalobcem v minulosti) a následně odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, neboť žalobce ve své argumentaci vychází primárně z argumentace předestřené již v řízení před žalovaným. Žalovaný nesouhlasí s argumentací žalobce, pokud jde o námitku nesprávně vymezeného geografického i věcného trhu. V této souvislosti odkázal na celou řadu rozsudků správních soudů, které potvrzují rozhodovací praxi žalovaného. V návaznosti na to žalovaný nepřisvědčil ani námitce ohledně neprokázání naplnění materiálního znaku přestupku. V neposlední řadě žalovaný odmítá tvrzení žalobce, že při stanovení výše pokuty došlo k pochybení. 7. V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na své argumentaci stran nesprávně vymezeného geografického trhu, přičemž odmítá základní tezi žalovaného, že by obecně závazná vyhláška nemohla sama vymezit více relevantních trhů v rámci jedné obce. Žalobce je naopak toho názoru, že v rámci městských částí může stanovit podmínky odlišně a vymezit tak v rámci svého území více relevantních trhů, jak činí zejména Vyhláška č. 14/2020 Odkazuje v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2024, č. j. 5 As 322/2022-32. Opakovaně pak argumentoval ve prospěch názoru, že ze strany správních orgánů nebylo prokázáno naplnění materiálního znaku přestupku, resp. že uložená pokuta byla stanovena nesprávně. 8. V podání ze dne 27. 3. 2026 pak žalobce argumentoval závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/24 ze dne 23. 4. 2025 (154/2025 Sb.), které považuje za zcela přiléhavé na nyní projednávaný případ a které zcela zřetelně negují závěry žalovaného. IV. Ústní jednání konané dne 31. 3. 2026 9. Žalobce i žalovaný v průběhu ústního jednání setrvali na svých stanoviscích a argumentaci uvedených v předchozích podáních. Žalobce rekapituloval zejména obsah podání ze dne 27. 3. 2026. Žalovaný setrval na svém stanovisku, přičemž závěry z žalobcem citovaného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/24 nepovažoval za zcela přiléhavé na nyní projednávanou věc i s ohledem na skutečnost, že Ústavní soud danou věc řešil pouze z ústavněprávního hlediska. Žalovaný současně odkázal i na závěry rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 12. 2025, č. j. 29 Af 26/2023-222, kde byla řešena regulace předchozí. Žádná ze stran nepožadovala provádění důkazních prostředků, jeho potřeba nevyplynula ani z podání stran. V. Posouzení věci soudem 10. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí předsedy ÚOHS i rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejících jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). 11. Mezi účastníky řízení nejsou sporné skutkové okolnosti věci. Těžištěm hodnocení je proto otázka, zda pravidla provozování loterií a jiných podobných her upravená obecně závaznými vyhláškami narušila bez ospravedlnitelných důvodů hospodářskou soutěž, a to do té míry, že založila odpovědnost za přestupek, vedoucí k uložení dané sankce. Právní rámec a přezkoumávaná regulace 12. Podle § 19a ZOHS platí, že „orgán veřejné správy nesmí při výkonu veřejné moci bez ospravedlnitelných důvodů narušit hospodářskou soutěž zejména tím, že a) zvýhodní určitého soutěžitele nebo skupinu soutěžitelů, b) vyloučí určitého soutěžitele nebo skupinu soutěžitelů z hospodářské soutěže, nebo c) vyloučí soutěž na relevantním trhu.“ 13. Ze správního spisu vyplývá, že zastupitelstvo hlavního města Prahy (dále „Zastupitelstvo“) na svém zasedání dne 15. 12. 2011 vydalo obecně závaznou vyhlášku č. 18/2011 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry. S účinností od 1. 1. 2012 stanovila, že loterie lze provozovat pouze na místech a v čase uvedených v příloze této vyhlášky. Jednalo se celkem o 639 adresních míst na území 42 městských částí, na území 15 městských částí bylo provozování loterií zakázáno. 14. Dne 19. 9. 2013 se Zastupitelstvo na svém zasedání usneslo vydat vyhlášku č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, a kterou se stanoví opatření k omezení jejich propagace. S účinností od 4. 10. 2013 stanovila, že loterie mohou být provozovány pouze na místech a v čase uvedených v příloze k této vyhlášce. Jednalo se celkem o 313 adresních míst na území 24 městských částí. Na území tří městských částí byla do seznamu povolených adresních míst zařazena pouze místa, na nichž se v době přijímání vyhlášky nacházela provozovna typu kasino. Na území zbývajících 33 městských částí bylo provozování loterií zcela zakázáno. 15. Dne 26. 11. 2015 se Zastupitelstvo na svém zasedání usneslo v