30 Af 19/2023 – Krajský soud v Brně

ECLI: ECLI:CZ:KSBR:2026:30.Af.19.2023.137
Datum: 2026-02-11
Z rozhodnutí: Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci…
30 Af 19/2023- 137 - text  16 30 Af 19/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: SULKOM s.r.o., IČO: 27670309 sídlem Knínice 284, Knínice zastoupený daňovým poradcem KBDT SE, sídlem Helfertova 335/17, Černá Pole, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2023, č. j. 3195/23/5300-21443-702551 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) zahájil dne 18. 11. 2015 u žalobkyně daňovou kontrolu na dani z příjmů právnických osob a dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad a prosinec 2012, leden až prosinec 2013 a leden až prosinec 2014. 2. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání nároku na odpočet daně ve smyslu § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Na základě výsledků daňové kontroly vydal pro jednotlivá zdaňovací období dodatečné platební výměry, mezi nimi dodatečný platební výměr ze dne 6. 9. 2017, č. j. 3952628/17/3007-50524-704522, kterým doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2014 ve výši 284 219 Kč a stanovil penále z doměřené daně ve výši 56 843 Kč. Ve vztahu k tomuto zdaňovacímu období žalobkyně neprokázala provedení pomocných prací (zejm. úklidových prací, zakrytí nábytku a podlah a přesunu hmot) od dodavatele MAFIA CONSULT s.r.o. 3. Žalobkyně napadla tento i ostatní dodatečné platební výměry odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 9. 2018, č. j. 39445/18/5300-21443-702551, zamítl. Toto rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 11. 2020, čj. 30 Af 105/2018-60, zamítl. Rozsudek ze dne 30. 11. 2020 i rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2018 však zrušil Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, čj. 6 Afs 27/2021-37, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný opětovně rozhodl ve věci a potvrdil dodatečný platební výměr ze dne 6. 9. 2017, č. j. 3952628/17/3007-50524-704522, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2014. Žaloba 5. Žalobkyně namítá, že finanční orgány porušily základní cíl správy daní, tedy správné stanovení daně, jelikož provedly neúplné dokazování, vyselektovaly pouze některé skutečnosti, z nichž nesprávně dovodily neunesení důkazního břemene žalobkyní. 6. Žalovaný po zrušení jeho předchozího rozhodnutí rozsudkem NSS čj. 6 Afs 27/2021-37 překvalifikoval důvod neuznání nároku na odpočet daně z dříve deklarovaného neprokázání konkrétního dodavatele zdanitelného plnění (plátce DPH) na neprokázání faktické uskutečnění plnění. Žalovaný ale i tak stále opírá své závěry o stejné skutečnosti, resp. stejné důkazy využité k neprokázání konkrétního dodavatele. Za těchto okolností však měl žalovaný povinnost při novém hodnocení věci zopakovat dříve provedené důkazy a provést jejich nové hodnocení. Žalovaný ignoroval zásady dokazování a neunesl důkazní břemeno stran prokázání svých pochybností o oprávnění žalobkyně nárokovat odpočet DPH. Jen doslova opakuje celé pasáže z původního rozhodnutí a dokonce přiznává, že se rozhodl nerespektovat závěry NSS. 7. Žalovaný podle žalobkyně opřel své závěry o dva hlavní prameny důkazů – stavební deník generálního dodavatele zakázky a sdělení ředitelky základní školy Neratovice. Ty jsou však jednostranné a nebylo možné ověřit jejich pravdivost. V případě sdělení ředitelky školy neměla žalobkyně žádnou možnost konfrontace např. při svědecké výpovědi ředitelky. Ředitelka školy ostatně není osobou oprávněnou jednat v jakýchkoli záležitostech týkajících se smlouvy, za objednatele ničeho nepřebírala, o jí tvrzených skutečnostech není žádný záznam ve stavebních denících. Závěr žalovaného o věrohodných poznatcích vyplývajících z tohoto pramene důkazu je nepřezkoumatelný. Správce daně ani žalovaný k prokázání skutečného stavu věci neoslovili zadavatele celé zakázky město Neratovice. Město Neratovice nic nerozporovalo a na práce poskytnuté žalobkyní vynaložilo částku z veřejných prostředků minimálně ve výši 3 milionů Kč. 8. Žalovaný nepostupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Nesprávně označil jako nedůvěryhodné výpovědi svědků pana M. F., jednatele společnosti MAFIA CONSULT s.r.o. (dále jen „MAFIA“) a pana B. N., zástupce technického dozoru stavby (konečného odběratele), ale současně z jejich výpovědí zahrnul do svých úvah skutečnosti jdoucí k tíži žalobkyně. Nezabýval se otázkou, z jakých důvodů mohlo dojít k zakrývání nábytku a podlah, k demontáži obložení, přesunu hmot, úklidu a mytí oken v období od 10. 5. 2014 do 10. 7. 2014. Finanční orgány nezodpověděly otázku, zda se v předmětných pavilonech prováděly další práce, další vymalování či opravy, zda byla okna již umyta před mytím společností MANE STAVEBNÍ s.r.o. v srpnu 2014. Své závěry nikterak neodůvodňují a neopírají o důkazy. Finanční orgány rovněž nepřihlédly ke specifikům svědecké výpovědi, tj. časovému úseku mezi svědectvím a proběhlou událostí, zapomínání apod. Nelze dovozovat neprokázání skutečnosti z toho, že si svědek do detailu nepamatuje průběh události. Žalobkyně má za to, že v rámci řízení na ni nebylo přeneseno důkazní břemeno, tudíž nemůže obstát závěr o jeho neunesení. 9. Žalobkyně má dále za to, že přezkum dokazování provedený v bodech 33 až 34 napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelný a porušuje zásadu dvojinstančnosti daňového řízení. Nestačí, aby odvolací orgán převzal shrnutí svědeckých výpovědí tak, jak je provedl správce daně, a vydával je za vlastní názor. Žalovaný měl vysvětlit, proč se při hodnocení důkazů se správcem daně ztotožnil. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a setrval na stanovisku vyjádřeném v napadeném rozhodnutí. 11. Ve znovuotevřeném odvolacím řízení postupoval v souladu se závazným stanoviskem NSS. V dalším řízení se měl žalovaný zaměřit na otázku, zda plnění byla přijata od plátce DPH a zda z okolností jednotlivých případů neplyne, že osoba dodavatele plátcem DPH nutně být musela. V případě zdaňovacího období červenec 2014 a prosinec 2014 (žalovaný se vyjadřoval i k zakázce týkající se sadovnických prací a nároku na odpočet daně za prosinec 2014) by tedy mohlo přicházet v úvahu nejen odstranění pochybností, že osoba uvedená na daňových dokladech žalobkyni dodala předmětné plnění, ale i o situaci, kdy by z dalších důkazů mohlo vyplynout, že práce odpovídající předmětu deklarovaného plnění byly provedeny jinými osobami jakožto plátci DPH. 12. Správci daně na základě dokazování v rámci daňové kontroly vznikly vážné a důvodné pochybnosti o oprávněnosti žalobkyní uplatněných daňových odpočtů. Žádný z důkazů, a to ani ve vzájemných souvislostech, nepotvrdil, že se obchodní případ odehrál tak, jak tvrdí žalobkyně. Za stavu, kdy žalobkyně formálně disponovala daňovými doklady, ale k faktickému přijetí zdanitelného plnění reálně nedošlo, nelze uplatněné nároky uznat jako oprávněné pro nesplnění hmotněprávních podmínek. Právní kvalifikace věci zůstala stejná, žalobkyní uplatněné nároky jsou z hlediska hmotněprávních podmínek neoprávněné, avšak nikoliv jen z důvodů, ke kterým se vyjadřoval NSS, ale z důvodu skutkových zjištění dokládajících, že přijetí zdanitelného plnění bylo pouze simulováno. Žalovaný popsal obsah provedených důkazů stejnými slovy, jako učinil v předchozím řízení, jelikož se nijak nezměnily. Zásadně se nezměnilo ani jejich hodnocení, byl pouze zdůrazněn skutkový závěr o faktickém neprovedení plnění. 13. Žalovaný nevycházel pouze ze dvou provedených důkazů – stavebních deníků a sdělení ředitelky ZŠ Neratovice. Skutková zjištění učiněná na základě předmětných důkazů nejsou v rozporu s žádným jiným získaným důkazem či zjištěnou skutečností. Naopak tyto důkazy zasazují poznatky z dalších provedených důkazů do určitého kontextu. Není důvod se domnívat, že stavební deník ke stavebním pracím na ZŠ Neratovice by měl být veden nepravdivě a neprůkazně. Zápisy v něm uvedené odpovídají informacím získaným i z jiných zdrojů (např. zápisy z kontrolních dnů, objednávky, zápisy o předání a převzetí dokončeného díla a kopie faktur vystavených dodavatelem V. Š. ve prospěch společnosti MANE STAVEBNÍ s.r.o.). Stejně tak žalovaný nemá žádný důvod, pro který by měl považovat informace sdělené ZŠ Neratovice prostřednictvím pověřené osoby, ředitelky ZŠ, za nepravdivé. 14. Co se týče nesprávného hodnocení obsahu svědeckých výpovědí pana F. a pana N. žalovaný uvedl, že tyto dvě svědeck

Citovaná ustanovení

§ 51 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 75 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 72 (235/2004 Sb.)§ 73 (235/2004 Sb.)§ 115 (280/2009 Sb.)§ 92 (280/2009 Sb.)