6 Ads 131/2022 — Nejvyšší správní soud

31 Af 27/2024- 84 - text  11 31 Af 27/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové ve věci žalobce: SCANLOCK CZ, spol. s r.o. sídlem Březinova 1608/42, Žabovřesky, 616 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Kučerkou, LL.M. sídlem Národní 416/37, Staré Město, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno za účasti: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 27. 6. 2024, č. j. ÚOHS-25148/2024/163, sp. zn. ÚOHS-R0092/2024/VZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojí žalobce proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 27. 6. 2024, č. j. ÚOHS-25148/2024/163, sp. zn. ÚOHS-R0092/2024/VZ, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno usnesení žalovaného ze dne 7. 5. 2024, č. j. ÚOHS-18852/2024/500, sp. zn. ÚOHS-S0296/2024/VZ. Tím bylo podle § 257 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZZVZ“), zastaveno správní řízení zahájené na návrh žalobce dne 5. 4. 2024, jímž se domáhal přezkoumání úkonů zadavatele České republiky – Ministerstva spravedlnosti, které byly učiněny v otevřeném zadávacím řízení „Centralizovaný nákup rentgenů zavazadel pro justici 2023-2027“, části 1 „1. Část – rentgeny zavazadel v rozměrové variantě A“ a části 2 „2. Část – rentgeny zavazadel v rozměrové variantě B“, neboť žalobce v souvislosti s podáním návrhu nesložil na účet žalovaného kauci dle § 255 odst. 1 ZZVZ. 2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že pro správný výpočet výše kauce je nutné vypočítat celkovou nabídkovou cenu za celý předpokládaný objem plnění (tj. za celkový počet zařízení v rozměru „A“ i „B“, včetně souvisejících cenových položek). Žalovaný dle jeho předsedy správně vyšel ze zadávacích podmínek zadavatele a z nabídky žalobce, a to bez ohledu na to, zda skutečný rozsah plnění bude po zadání veřejné zakázky odlišný. Z této dokumentace vyplývá, že: 1/ zadavatel v rámci rozsahu plnění vyjádřil svůj předpoklad, že k jednomu zakoupenému rentgenu poskytne vybraný dodavatel také 3 bm prodlužujících drah, 4 pravidelné prohlídky, 20 hod. servisních prací a 300 km dopravného v souvislosti s poskytnutím servisu; 2/ předpokladem zadavatele byl nákup 47 ks rentgenů v rozměrové variantě „A“ a 25 ks rentgenů v rozměrové variantě „B“. Žalobce byl proto bez pochyb schopen určit celkovou nabídkovou cenu za celý předpokládaný objem plnění a na jejím základě také podle § 255 odst. 1 ZZVZ stanovit výši kauce jako 1 % z této ceny. Není pravdou, že nebylo objektivně možné vypočítat výši kauce; stejně tak předseda žalovaného nepřisvědčil tomu, že existuje vícero správných výpočtů kauce. Žalobce měl složit na účet žalovaného ve lhůtě pro podání návrhu kauci ve výši 421 070 Kč, což ovšem neučinil. Složení kauce v nesprávné výši představuje neodstranitelnou vadu podání návrhu. Pokud si žalobce nebyl jistý výší kauce, měl složit vyšší částku, neboť přeplatek se vrací. II. Žaloba 3. Žalobce namítá, že zastavením řízení mu bylo znemožněno se bránit proti diskriminačnímu jednání zadavatele, čímž mu vznikla újma spočívající v nemožnosti získat a plnit veřejnou zakázku. Žalobce má za to, že výpočet kauce nebyl správními orgány proveden v souladu se ZZVZ. Žalovaný postupoval podle Stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k výpočtu výše kauce ze dne 23. 7. 2018 (dále též „Stanovisko“), které je ovšem jen podpůrným, nikoliv závazným podkladem pro výpočet kauce. Dle žalobce toto Stanovisko odporuje ZZVZ. Popisuje totiž jen některé situace; pokud ovšem dojde ke kombinaci různých způsobů výpočtu kauce v něm uvedených, je jen na žalovaném, jak situaci posoudí. To považuje za projev svévole způsobující nepředvídatelnost rozhodnutí. 4. Žalobce tvrdí, že projevil jasnou vůli zaplatit kauci, neboť „určil několik způsobů úhrady kauce, přičemž poskytl tu nejvyšší“. Žalovaný pro výpočet kauce využil matematickou operaci, jejíž vzorec nemá oporu v ZZVZ ani ve Stanovisku. V případě známých hodnot (počet kusů rentgenů) správní orgán využil údaj z rámcové smlouvy, naopak u hodnot z hlediska jejich četnosti neznámých (doprava či rozsah prodlužujících drah) vyšel z údajů uvedených v modelovém příkladu. Tento způsob stanovení výše celkové nabídkové ceny ovšem dle žalobce nešel v žádném myslitelném případě předem určit. Žalobce poukazuje na to, že existuje hned několik možných metod výpočtu; prezentuje přitom různé varianty lišící se především v tom, zda délka prodlužujících drah, četnost prohlídek a dopravné budou stanoveny podle modelového příkladu, nebo dle reálné potřeby. Žalobce dále argumentuje, že pokud by dodavatel měl být schopen vypočítat nabídkovou cenu i v případech Stanoviskem neřešených, pak by se neměl kdy uplatnit § 255 odst. 1 věta třetí ZZVZ. Nadto žalobce upozorňuje, že žalovaný využil pro výpočet nabídkové ceny údaje o předpokládaném počtu odebraných rentgenů uvedené v rámcové smlouvě; ty ovšem neodpovídají skutečnosti. Výpočet tedy neodráží skutečné potřeby zadavatele, které mu musely být známy již při přípravě veřejné zakázky. 5. Žalobce také zdůrazňuje, že ZZVZ nevylučuje možnost zhojení vady podání doplněním kauce do její správné výše. Výklad správního orgánu je formalistický a vede k odepření spravedlnosti. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že zákonodárce nemohl dopředu pamatovat na všechny možné situace, pročež v ZZVZ zvolil obecnou formulaci (generální klauzuli) toho, jak se stanoví výše kauce. Ani Stanovisko neobsahuje kompletní taxativní výčet všech možných scénářů, které mohou nastat při výpočtu kauce. Skutečnost, že Stanovisko nezahrnuje výslovné řešení pro nyní posuzovanou situaci, ale neznamená, že výpočet kauce nebyl možný. Platí, že pokud navrhovatel napadá jednání zadavatele v zadávacím řízení, které se nachází již ve fázi po lhůtě pro podání nabídek, pak ve většině případů může stanovit nabídkovou cenu pro účely výpočtu kauce. 7. Žalobce měl k dispozici všechny údaje, na jejichž základě byl schopen svou nabídkovou cenu za celou dobu trvání rámcové dohody určit, neboť znal jak jednotkové ceny, které sám nabídl (za 1 ks rentgenu, 1 bm válečkových drah, 1 pravidelnou kontrolu, 1 hod práce servisního technika a 1 km dopravy), tak i předpokládaný rozsah plnění (počet pořizovaných rentgenů a množství s nimi souvisejícího příslušenství a servisních služeb). Ustanovení § 255 odst. 1 třetí věty ZZVZ dopadá na situace, kdy nabídkovou cenu nelze vypočítat ani za pomoci výkladu zákona nebo za pomoci podpůrného Stanoviska. 8. Pro účely výpočtu kauce je naprosto irelevantní, zda při plnění veřejné zakázky bude skutečně dosaženo počtu rentgenů uvedeného v zadávací dokumentaci. Na věc je aplikovatelný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2020, č. j. 30 Af 63/2018-93. Pokud žalobce tvrdí, že zadavatel už při přípravě veřejné zakázky musel vědět, že jím předpokládaný počet rentgenových zařízení je nadnesený (neboť některé soudy si tato zařízení pořídily svépomocí), nic mu nebránilo podat námitky proti zadávacím podmínkám. Jelikož tak neučinil, nemohl se žalovaný otázkou předpokládaného versus reálného objemu dodávek rentgenových zařízení zabývat. 9. Za odstranitelné vady lze v řízení před žalovaným považovat jen takové, u nichž ZZVZ předpokládá zastavení správního řízení až poté, co správní orgán navrhovatele vyzve k odstranění nedostatků a ten je ani přes výzvu ve stanovené lhůtě neodstraní [§ 257 písm. a) ZZVZ]. Ustanovení § 257 písm. c) ZZVZ je ovšem speciální úpravou; zákonodárce v tomto případě nezakotvil možnost ve lhůtě nedostatky návrhu odstranit. IV. Jednání 10. Dne 3. 3. 2026 se ve věci konalo jednání soudu (§ 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Účastníci řízení při něm odkázali na svá stanoviska tak, jak byla soudu písemně doručena. Soud při jednání neprováděl žádné dokazování, neboť to účastníci řízení nenavrhli a sám soud nepovažoval za nezbytné doplnit ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy, které byly provedeny správním orgánem. Závěrem jednání žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, žalovaný požadoval zamítnutí podané žaloby. V. Posouzení věci soudem 11. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 12. Po posouzení věci