32 A 1/2025 – Krajský soud v Brně

32 A 1/2025- 28 - text  8 32 A 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci žalobkyně: A. B. O., nar. X st. příslušnost Nigerijská federativní republika bytem X zastoupená Mgr. Hugo Körblem, advokátem sídlem Hybernská 1007/20, Praha proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky sídlem Hradčanské náměstí 5, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. 306313-1/2024-MZV/VO, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 7. 1. 2025, č. j. 306313-1/2024-MZV/VO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč k rukám Mgr. Hugo Körbla, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025 (dle data vypravení rozhodnutí ze dne 8. 1. 2025), č. j. 306313-1/2024-MZV/VO, kterým žalovaný podle § 180e odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl žádost žalobkyně ze dne 23. 9. 2024 o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza podle rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Abuji (dále jen „zastupitelský úřad Abuja“). Zastupitelský úřad Abuja zamítl žádost žalobkyně ze dne 15. 8. 2024, č. ABUJ 2024 08 15 0004, o krátkodobé vízum za účelem návštěvy manžela na období od 16. 9. 2024 do 26. 9. 2024, podle čl. 32 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (dále jen „vízový kodex“). I. Shrnutí procesního postoje žalobkyně 2. Žalobkyně namítá, že z rozhodnutí žalovaného není vůbec patrné, jaké úvahy jej vedly k potvrzení neudělení krátkodobého víza a k závěru, že žalobkyně nechce před skončením platnosti krátkodobého víza opustit území členských států. Z rozhodnutí není zřejmé, jak se žalovaný vypořádal s námitkami žalobkyně. Žalobkyně zdůrazňuje, že vada spočívající v chybějícím odůvodnění rozhodnutí je natolik závažná, že rozhodnutí žalovaného působí, jako by v něm byla vynechána celá stránka. Rozhodnutí žalovaného proto podle žalobkyně trpí vadou nepřezkoumatelnosti, tak jak byla vyložena judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. 5 Azs 89/2015-30, či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38). 3. S ohledem na namítanou nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného žalobkyně uvádí, že pouze z procesní opatrnosti k jejímu „údajnému“ úmyslu neopustit území členských států namítá, že s takovým závěrem nesouhlasí. Žalobkyně má za to, že důvod její návštěvy ČR je legální a legitimní, neboť hodlá navštívit svého manžela. Přicestovat do ČR chtěla na pouhých 10 dnů, což je doba, po kterou si ve svém zaměstnání zařídila volno. Žalobkyně má v Nigérii kvalitní práci a v jejím případě nejsou dány žádné pochybnosti o tom, že by v ní nehodlala pokračovat. 4. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak i rozhodnutí zastupitelského úřadu Abuja. Na svém procesním stanovisku žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před soudem. II. Shrnutí procesního postoje žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že jeho rozhodnutí se „formálně“ (výslovně) k námitkám žalobkyně uvedených v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza nevyjadřuje. Žalovaný má však za to, že se těmito námitkami zabýval materiálně a odůvodnění jeho rozhodnutí je „nespecificky pokrývá“. Žalovaný ověřil, že zastupitelský úřad Abuja vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu a na jeho základě dospěl oprávněně k závěru, že v případě žalobkyně jsou naplněny důvody pro neudělení víza. V rozhodnutí podle § 180e odst. 6 zákona o pobytu cizinců žalovaný posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza s důvody ve smyslu vízového kodexu. Tomuto požadavku žalovaný dostál, ověřil, že rozhodnutí zastupitelského úřadu Abuja bylo správné a zákonné, jakkoli pouze z jednoho z původně tří zamítacích důvodů. Již z toho je patrné, že žalovaný se námitkami žalobkyně zamítal a částečně jim vyhověl. 6. Žalovaný dále zdůraznil, že zastupitelské úřady postupují v řízení o udělení krátkodobého víza na základě podpůrných dokladů a v rámci odborného správního uvážení hodnotí tyto skutečnosti v kontextu se situací v zemi původu, včetně prognózy dalšího jednání žadatele na území členských států. Pro zamítnutí žádosti postačuje pouze důvodná pochybnost o budoucím chování žadatele. V případě žalobkyně byly hodnoceny informace o žadatelce i zemi původu, byl zohledněn institut manželství i kulturní zvyklosti regionu západní Afriky, kde je běžné ponechat děti v péči prarodičů i po velmi dlouhou dobu. Žalovaný zdůrazňuje, že posouzení žádosti o krátkodobé schengenské vízum je výsledkem širokého diskrečního oprávnění orgánů členských států, které představuje subtilní a komplexní proces hodnocení výše uvedených skutečností. 7. Pokud pak jde o odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. 5 Azs 89/2015-30, ten se týkal případu žadatele o krátkodobé vízum, který však byl rodinným příslušníkem občana EU. Řízení o jeho žádosti tak bylo významně modifikováno aplikací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, jako lex specialis. Správní řízení o pobytových titulech rodinných příslušníků občanů EU jsou podle žalovaného s rozhodováním o „standardních schengenských vízech“ nesouměřitelná. Žadatelé v postavení rodinných příslušníků občanů EU mají v zásadě, unesou-li důkazní břemeno ohledně svého statusu rodinného příslušníka, na vízum právní nárok. Jsou dále osvobozeni od povinnosti předkládat podpůrné doklady podle čl. 14 vízového kodexu. Rozhodnutí o jejich žádostech jsou již v prvním stupni podrobně odůvodněna, neboť nejsou vyhotovována prostřednictvím zvláštního formuláře, jako tomu bylo v případě žalobkyně. Žalobkyně není v postavení rodinného příslušníka občana EU a nemá tak na vízum právní nárok. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem. III. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“, § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 10. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí trpí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, která soudu brání je přezkoumat. 11. Podle § 20 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoví podmínky udělování krátkodobého víza, důvody jeho neudělení, podmínky prodloužení doby pobytu na krátkodobé vízum a důvody zrušení jeho platnosti stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie. O důvodech neudělení krátkodobého víza nebo zrušení jeho platnosti je cizinec informován na jednotném formuláři. 12. Čl. 32 odst. 1 písm. b) vízového kodexu stanoví, že aniž je dotčen čl. 25 odst. 1 žádost o udělení víza se zamítne, existujíli důvodné pochybnosti, pokud jde o pravost podpůrných dokladů předložených žadatelem nebo pokud jde o pravdivost jejich obsahu, o spolehlivost prohlášení učiněných žadatelem nebo pokud jde o jeho úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, o které žádá. 13. Čl. 32 odst. 3 věty první a druhé vízového kodexu stanoví, že žadatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, mají právo na odvolání. Odvolání se podává proti členskému státu, který přijal konečné rozhodnutí o žádosti, a v souladu s vnitrostátním právem tohoto členského státu. V případě ČR je takový opravný prostředek upraven v § 180e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, podle něhož je cizinec oprávněn požádat o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. 14. Podle § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců musí žádost o nové posouzení důvodů podle odstavce 1 obsahovat údaje o tom, kdo ji podává, a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Důvodem žádosti nemohou být skutečnosti, které cizinec nedoložil nebo neuvedl v žádosti o udělení víza nebo v souvislosti s odepřením vstupu na území. 15. Podle § 180e odst. 6 věty první zákona o pobytu cizinců ministerstvo zahraničních věcí posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza, zrušení platnosti k