2 As 196/2016 — Nejvyšší správní soud

33 A 34/2025- 31 - text  10 33 A 34/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobkyně: T. T. M. státní příslušnost X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 za účasti D. L. N. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2025, č. j. MV-121346-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou žalobkyně u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadla shora vymezené rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2025, č. j. MV-121346-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a v plném rozsahu potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 10. 6. 2025, č. j. OAM-12103-30/TP-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně ve smyslu § 87k odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), zamítl žádost žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu, poněvadž žalobkyně nesplnila podmínky uvedené v ustanovení § 87h téhož zákona (tzn. status rodinného příslušníka občana Evropské unie). II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná shrnula skutkový stav věci a průběh správního řízení. Následně posoudila důvodnost odvolání. 4. Žalovaná se plně ztotožnila se závěrem správního orgánu I. stupně, že žalobkyni nelze považovat za rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a ZPC. V této souvislosti žalovaná uvedla, že pro rozhodování správního orgánu je podle platné judikatury správních soudů rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoli ke dni podání žádosti. V průběhu správního řízení bylo prokázáno, že syn žalobkyně (státní občan ČR), na kterého žalobkyně zamýšlela své povolení k trvalému pobytu v ČR navázat, dovršil ke dni 16. 6. 2024 věku 21 let. V době vydání prvostupňového rozhodnutí (tj. 10. 6. 2025) tak žalobkyně již nesplňovala podmínku uvedenou v § 15a odst. 1 písm. b) ZPC, dle níž lze rodiče považovat za rodinného příslušníka občana EU jen tehdy, jde-li o občana EU mladšího 21 let. 5. Prvostupňový orgán zjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností a přezkoumatelným způsobem zdůvodnil, proč žalobkyni nelze požadované pobytové oprávnění k trvalému pobytu v ČR udělit. Do správního spisu přitom založil též podklady z jiných cizineckých řízení ve věci žalobkyně, jež nesplnění základní podmínky dle § 15a odst. 1 písm. b) ZPC potvrzují. Vzhledem k tomu, že prvostupňové rozhodnutí komplexně vysvětluje důvody zamítnutí nynější pobytové žádosti žalobkyně, žalovaná se k těmto důvodům již znovu podrobně nevyjadřovala. 6. K odvolací námitce žalovaná posoudila přiměřenost dopadů rozhodnutí do života žalobkyně, přičemž neshledala, že by vydáním rozhodnutí bylo nepřiměřeným způsobem zasaženo do soukromého či rodinného života žalobkyně, příp. jejího syna. O porušení čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „EÚLP“) lze hovořit pouze v případě zásahu do existujícího rodinného života. V případě žalobkyně byl ovšem faktický rodinný život na území veden pouze do úmrtí manžela žalobkyně v roce 2022. Od tohoto okamžiku syn žalobkyně (dále také „osoba zúčastněná“) fakticky s žalobkyni nežije v jedné domácnosti, nýbrž se převážně zdržuje v obci Syrovice u kamaráda. K žalobkyni přijíždí pouze na návštěvu přibližně jedenkrát týdně. Pokud žalobkyně potřebuje na svého drogově závislého syna dohlížet, nic nebrání tomu, aby ji její syn následoval zpět do země původu. 7. Žalovaná podotkla, že i kdyby žalobkyně skutečně vedla na území plnohodnotný rodinný život, neudělení zamýšleného pobytového oprávnění by zjevně nebylo takovým zásahem, aby mohlo jít o rozpor s čl. 8 EÚLP. Uvedený právní názor žalovaná podpořila vnitrostátní i evropskou judikaturou, dle níž čl. 8 EÚLP nemůže být vykládán tak, že sám o sobě zaručuje právo na určitý konkrétní typ povolení k pobytu. 8. Jelikož žalovaná v postupu správního orgánu I. stupně žádná pochybení s vlivem na zákonnost rozhodnutí neshledala, odvolání žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. III. Žaloba 9. Žalobkyně považuje napadené i prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelná. Namítala, že správní orgány opomenuly jejího syna jako účastníka řízení, ačkoli svými rozhodnutími zjevně zasáhly též do jeho soukromého a rodinného života. Postavení syna žalobkyně jakožto účastníka řízení dle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), je nepochybné a judikaturně potvrzené. Z téhož důvodu se tudíž syn žalobkyně rozhodl uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení i v tomto soudním řízení. 10. Žalobkyně dále namítala, že žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podala již dne 29. 4. 2024, tedy v době, kdy jejímu synovi bylo 20 let. Není vinou žalobkyně, že prvostupňový orgán rozhodl zamítavě o její žádosti z důvodu, že ji nelze považovat za rodinného příslušníka občana EU dle § 15a odst. 1 písm. b) ZPC, až poté, co její syn dosáhl 21 let. Správní orgány pochybily, pokud neposuzovaly věk syna žalobkyně k okamžiku podání žádosti, nýbrž až k okamžiku vydání rozhodnutí. 11. Stěžejní námitka žalobkyně pak spočívala v tom, že správní orgány nesprávně a nedostatečně posoudily otázku přiměřenosti dopadů svých rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života a života jejího syna. Posouzení správních orgánů je neobjektivní, neboť syn žalobkyně je závislý na pervitinu a marihuaně a kvůli své závislosti je též nezaměstnaný. Žalobkyně o něj potom pečuje tak, že mu kupuje jídlo, vaří, nakupuje oblečení a zajišťuje jej též po stránce finanční. Zároveň se mu snaží pomoci a podpořit jej, aby se započal znovu léčit. Pokud by žalobkyně musela ČR opustit a zanechat zde syna samotného, tak reálně hrozí, že by skončil na ulici a definitivně propadl závislosti, což by mohlo mít fatální následky. 12. Žalobkyně rovněž uvedla, že v ČR žije již od roku 2006 a má zde veškeré kulturní a sociální vazby. Ve Vietnamu nemá žádné příbuzné a je nereálné, aby se syn, který je českým státním občanem, vrátil do vlasti společně s ní. Správní orgány nebraly ohled na lidské důsledky svých rozhodnutí a hodnotily jen okolnosti, jež povahu zásahu do soukromého a rodinného života oslabují. Právě tak nesprávně posoudily taktéž otázku společného bydlení žalobkyně se synem a nezohlednily, že žalobkyně aktuálně nemá žádnou možnost podat ve Vietnamu žádost o nové oprávnění k pobytu v ČR. Proto žalobkyně krajskému soudu navrhla, aby obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k novému projednání. Současně požádala nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalované 13. Ve vyjádření ze dne 5. 11. 2025 žalovaná zdůraznila, že žalobkyně v žalobních bodech uplatnila téměř totožné námitky jako v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaná proto v podrobnostech odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, v němž námitky žalobkyně vypořádala a na správnosti svého postupu i nadále trvá. Pokud se pak týká jediné nové námitky stran opomenutí syna jako účastníka řízení, žalovaná uvedla, že dle § 168 odst. 6 ZPC je v řízení o žádosti dle ZPC účastníkem řízení pouze žadatel. V úvahu pak nepřipadá ani účastenství syna dle § 27 odst. 2 s. ř., jelikož předmětné řízení o hmotněprávním nároku se dotýká bezprostředně pouze osoby žalobkyně. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 14. Ze správního spisu zdejší soud zjistil, že žalobkyně podala dne 29. 4. 2024 u správního orgánu I. stupně žádost o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU, ve které uvedla, že je matkou syna D. L. N., který je českým státním občanem. K žádosti žalobkyně přiložila kromě kopie vlastního cestovního pasu příslušníka V. s. r. č. X, fotokopie průkazu o povolení k pobytu č. X a opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 29. 4. 2024 rovněž fotokopii rodného listu syna ze dne 27. 7. 2021, fotokopii dokladu o nabytí českého státního občanství synem ze dne 30. 6. 2021, propouštěcí zprávu z hospitalizace syna na dětském detoxikačním centru ze dne 18. 11. 2020 či rozhodnutí ředitele školy o vyloučení syna ze školy ze dne 30. 11. 2020. 15. Součástí správního spisu jsou též podklady z jiných cizineckých řízení vedených ve věci žalobkyně, jakož i záznamy o celkově dvou pobytových kontrolách provedených PČR v místě tvrzeného