4 Azs 19/2023 — Nejvyšší správní soud

34 A 31/2025- 39 - text  6 34 A 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobkyně: N. P. st. příslušnost A. r. zast. advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Moravské náměstí 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské nám. 5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025, č. j. 120580-3/2025-MZV/OPL, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025, č. j. 120580-3/2025-MZV/OPL, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 269 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáty Mgr. Pavlíny Zámečníkové. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně podala dne 30. 4. 2025 na Velvyslanectví České republiky v J. (dále jen „ZÚ J.“) žádost o trvalý pobyt z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele dle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky („zákon o pobytu cizinců“) s žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti dle § 169d odst. 3 téhož zákona. 2. ZÚ J. usnesením ze dne 16. 5. 2025, č. j. 1115-2/2025-MZV/JERE (dále „prvostupňové rozhodnutí“), žádosti žalobkyně o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti nevyhověl. V důsledku toho bylo řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu prvostupňovým rozhodnutím současně zastaveno. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 5. 9. 2025, č. j. 120580-3/2025-MZV/OPL (dále „napadené rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že se ztotožnil se závěrem ZÚ J., podle něhož v případě žalobkyně nebyl dán důvod pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Vyšel přitom z předložených lékařských zpráv týkajících se zdravotního stavu dcery žalobkyně a uzavřel, že z nich sice plyne závažné onemocnění dcery žalobkyně, nikoli však to, že by v době rozhodování nezbytně vyžadovala péči třetí osoby poskytovanou právě žalobkyní. K lékařské zprávě ze dne 16. 6. 2025 žalovaný uvedl, že z ní vyplývá potřeba zvýšeného dozoru, nikoli však nezastupitelnost žalobkyně jako pečující osoby. 4. Žalovaný dále uvedl, že nelze považovat za nespravedlivé, aby žalobkyně na dobu nezbytně nutnou k osobnímu podání pobytové žádosti péči ve formě dozoru přenechala jiné osobě, ať již z okruhu osob blízkých, nebo osobě poskytující péči na komerčním základě. Zdůraznil rovněž, že jde o péči o zletilou a plně svéprávnou osobu a že ve spise nic nenasvědčuje tomu, že by zdravotní stav dcery žalobkyně vyžadoval omezení svéprávnosti či péči vázanou výlučně na jedinou osobu. 5. K odvolací námitce vztahující se k délce řízení žalovaný uvedl, že úvahy o možném překročení zákonné lhůty jsou spekulativní a pro posouzení žádosti podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců nejsou rozhodné. Ve vztahu k námitkám založeným na čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“) žalovaný konstatoval, že neshledal, že by požadavek osobního podání žádosti představoval v poměrech žalobkyně nepřiměřený zásah do jejích práv. Z těchto důvodů odvolání podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 6. Žalobkyně uvedla, že svou žádost o upuštění od povinnosti osobního podání odůvodnila vážným zdravotním stavem své dcery M. H., která trpí farmakorezistentní epilepsií provázenou poruchami vědomí a těžkou úzkostně-depresivní poruchou. Dcera žalobkyně podstoupila v České republice zákrok s implantací vagového stimulátoru, jehož funkce vyžaduje odborné sledování na specializovaném pracovišti. Žalobkyně tvrdí, že dcera i nadále potřebuje zvýšený dozor třetí osoby, který fakticky zajišťuje ona. 7. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nesprávné skutkové a právní posouzení věci. Tvrdí, že správní orgány z předložených lékařských zpráv nesprávně dovodily, že její dcera již péči třetí osoby nevyžaduje. Podle žalobkyně již z povahy farmakorezistentní epilepsie plyne trvalé riziko náhlých záchvatů a potřeba stálého dozoru. Dále uvádí, že v České republice nemají s dcerou žádné rodinné příslušníky ani osoby blízké, které by mohly péči převzít, a že vzhledem ke své sociální situaci není schopna zajistit péči na komerčním základě. Za irelevantní považuje úvahy správních orgánů o omezení svéprávnosti dcery či o příspěvku na péči. 8. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Uvádí, že žalovaný se nevypořádal s její námitkou, že i při dodržení zákonné lhůty by musela po osobním podání žádosti setrvat mimo území České republiky po dobu až 60 dnů, během nichž by její dcera zůstala bez potřebného dozoru a péče. 9. V rámci třetího žalobního bodu žalobkyně namítá nepřiměřený zásah do jejího práva na respektování rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy. Zdůrazňuje, že žádost o upuštění od povinnosti osobního podání podávala současně se svou vážně nemocnou dcerou, jíž bylo vyhověno, a má za to, že tato okolnost měla být při posouzení její věci zohledněna. Dále nesouhlasí s úvahou žalovaného, že dozor nad dcerou by bylo možno vykonávat prostřednictvím telekomunikačních technologií. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že na upuštění od povinnosti osobního podání není právní nárok a že § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců zakládá prostor pro správní uvážení v odůvodněných případech. Podle žalovaného žalobkyně nedoložila, že by její dcera v době rozhodování správních orgánů vyžadovala péči třetí osoby v takové podobě, že by tato péče musela být poskytována právě žalobkyní. 11. Žalovaný poukazuje na to, že ze správního spisu plyne zlepšování zdravotního stavu dcery žalobkyně po implantaci vagového stimulátoru. Ani lékařská zpráva ze dne 16. 6. 2025 podle něj nedokládá, že by zvýšený dozor musela nezbytně vykonávat právě žalobkyně. Dále uvádí, že jde o péči o zletilou a plně svéprávnou osobu a že nic ve spise nenasvědčuje potřebě omezení svéprávnosti či přiznání péče vázané na jedinou osobu. 12. Ve vztahu k námitce délky odloučení žalovaný uvádí, že předpoklad překročení zákonné lhůty je spekulativní a že při posuzování žádosti podle § 169d odst. 3 je relevantní toliko existence důvodů, pro které není třeba na osobním podání trvat. Žalovaný má za to, že krátkodobé odloučení nepředstavuje nepřiměřený zásah do práv žalobkyně, přičemž případné dopady lze zmírnit organizačním zajištěním péče jinou osobou a kontaktem na dálku. 13. K námitce podle čl. 8 Úmluvy žalovaný uvádí, že rozhodování o žádosti je individualizované a že skutečnost, že dceři žalobkyně bylo od povinnosti osobního podání upuštěno, sama o sobě neznamená, že stejnému závěru mělo být dosaženo i u žalobkyně. IV. Posouzení věci samé 14. Žaloba je přípustná a podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s.ř.s.“) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Soud žalobu přezkoumal v rozsahu vymezeném žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) a konání jednání soud nepovažoval za nezbytné. 15. Žaloba je důvodná. 16. Podle § 69 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 66 podává na zastupitelském úřadu, pokud není dále stanoveno jinak. 17. Podle § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců žádost o vydání povolení k trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. 18. Podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců může zastupitelský úřad v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit, pokud současně s doručením žádosti cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Zákonodárce pro takové rozhodování zvolil kombinaci neurčitého právního pojmu odůvodněný případ a následného správního uvážení. Při aplikaci tohoto ustanovení by tedy správní orgán měl neurčitý právní pojem nejprve obecně vymezit a následně uvážit, zda se o takový odůvodněný případ jedná v posuzované věci (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2023, č. j. 4 Azs 19/2023–34, bod 33, či ze dne 9. 8. 2018, č. j. 9 Azs 213/2018–22). 19. ZÚ J. vymezil pojem „odůvodněný případ“ tak, že se jedná o „okolnosti zvláštního zřetele na straně žadatele nebo na straně zastupitelského úřadu, v jejichž důsledku by vycestování žadatele z území ČR k osobnímu podání žádosti na příslušném zastupitelském úřadu bylo spojeno s nepřiměřeným omezením“. A současně tyto okolnosti vymezil jako „skutečně znemožňující osobní podání a nesoucí pro žadatele nepřiměřenou zátěž“. Žalovaný v napadeném rozhodnutí takové vymezení pojmu „odůvodněný případ“ akceptoval a doplnil jej odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž lze dovodit, že