34 Az 6/2026- 26 - text
5 34 Az 6/2026
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobce: L. V. H.
st. přísl. V. s. r.
zast. advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem
sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
Odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2026, č. j. OAM-108/ZA-ZA11-D12-2026,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 3. 2026, č. j. OAM-108/ZA-ZA11-D12-2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Štěpána Svátka.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2026, č. j. OAM-108/ZA-ZA11-D12-2026, jímž žalovaný posoudil jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona a uzavřel, že státem příslušným k posouzení žádosti je podle čl. 12 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen „nařízení Dublin III“) Maďarsko.
2. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce je státním příslušníkem V. s. r. Do Maďarska přicestoval letecky v červnu 2024 na základě víza a následně tam pobýval na základě pobytového oprávnění. Do České republiky přicestoval na podzim roku 2025. Žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice podal dne 27. 1. 2026. Při pohovoru dne 5. 2. 2026 uvedl mimo jiné, že z Maďarska odjel poté, co se dozvěděl o zrušení svého pobytového oprávnění; současně uvedl, že v Maďarsku neměl žádné obtíže a že nemá žádné důvody, pro které by se tam nemohl vrátit. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu označil především své dluhy ve vlasti a potřebu získat čas k jejich uhrazení.
3. V napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve shrnul zjištění učiněná při poskytnutí údajů k žádosti a při pohovoru se žalobcem, zejména okolnosti jeho pobytu v Maďarsku, přicestování do České republiky, osobní a rodinné poměry a jím uváděné důvody žádosti o mezinárodní ochranu. Poté posuzoval jednotlivá kritéria pro určení příslušného členského státu podle nařízení Dublin III a uzavřel, že v případě žalobce se aplikuje čl. 12 odst. 4 tohoto nařízení, neboť žalobce byl v době podání žádosti držitelem maďarského pobytového oprávnění, jehož platnost skončila před méně než dvěma lety.
4. Žalovaný dále vycházel z toho, že dne 19. 2. 2026 požádal Maďarsko o převzetí příslušnosti a že Maďarsko dne 23. 2. 2026 svou příslušnost k posouzení žalobcovy žádosti akceptovalo. Současně se zabýval otázkou, zda v případě Maďarska existují systémové nedostatky v azylovém řízení nebo v podmínkách přijetí žadatelů, přičemž vycházel zejména z Informace OAMP o Maďarsku ze dne 6. 10. 2025. Z této informace dovodil, že maďarský systém je koherentní se systémem České republiky a v souladu s normami Evropské unie, a neshledal proto překážku přemístění žalobce podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Neshledal ani důvody pro použití diskreční klauzule podle čl. 17 téhož nařízení.
II. Žaloba a vyjádření žalovaného
5. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný při svém rozhodování nezohlednil, že je s ním v České republice vedeno dosud neukončené řízení o správním vyhoštění, pro jehož účely je jeho pobyt na území České republiky potřebný. Dále poukazuje na to, že mu maďarské orgány měly bez dalšího zrušit pobytovou kartu a zavést jeho osobu do Schengenského informačního systému, aniž by obdržel jakékoli rozhodnutí a mohl se proti němu bránit. Z toho dovozuje důvodné pochybnosti o tom, zda by jeho žádost o mezinárodní ochranu byla v Maďarsku objektivně posouzena.
6. Žalobce dále tvrdí, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku žalobě a poukázal na to, že má v České republice zajištěné ubytování u příbuzných a širší rodinné vazby, zatímco v Maďarsku žádné rodinné zázemí nemá.
7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech napadeného rozhodnutí. Uvedl, že řádně a vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, proč je příslušným státem právě Maďarsko, a že vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Připomněl, že podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III je za situace, kdy je žadatel držitelem povolení k pobytu, jehož platnost skončila před méně než dvěma lety, příslušný členský stát, který toto povolení vydal, pokud žadatel neopustil území členských států.
8. Žalovaný zdůraznil, že o převzetí příslušnosti požádal Maďarsko dne 19. 2. 2026 a dne 23. 2. 2026 obdržel souhlasné stanovisko. Žalobu proto považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Pokud jde o návrh na přiznání odkladného účinku, žalovaný s ním nesouhlasil.
III. Posouzení věci soudem
9. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; „s. ř. s.“), v zákonné lhůtě (§ 32 odst. 1 zákona o azylu). Krajský soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (účastníci řízení ústní jednání nepožadovali) a soud zároveň nepovažoval konání jednání za nezbytné.
10. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž současně přihlížel i k vadám, k nimž musí přihlédnout z úřední povinnosti.
11. Žaloba je důvodná.
12. Soud předně uvádí, že žalobce v nyní projednávané věci existenci systémových nedostatků maďarského azylového systému výslovně nenamítal. Tato okolnost však sama o sobě nebrání tomu, aby se jí soud zabýval. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS) plyne, že úvaha správního orgánu o existenci či neexistenci systémových nedostatků ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III musí být obsažena v každém rozhodnutí o přemístění a správní soud ji přezkoumává i z úřední povinnosti (srov. zejména rozsudky NSS ze dne 9. 5. 2018, č. j. 9 Azs 17/2018-28, a ze dne 16. 9. 2019, č. j. 5 Azs 252/2019-41).
13. Ve stejné linii NSS již dříve zdůraznil, že správní orgán se případnou existencí systémových nedostatků musí zabývat z úřední povinnosti, jakkoli není taková námitka žadatelem výslovně uplatněna (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Azs 66/2017-27). Jak ostatně osvědčuje rovněž judikatura Soudního dvora EU (SDEU), členské státy nesmí přehlížet známé skutečnosti svědčící o systémových nedostatcích a musí aktivně posoudit skutečné riziko zacházení odporujícího čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie (např. novější rozhodnutí ze dne 29. 2. 2024, ve věci Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-392/22). Proto se soud otázkou možných systémových nedostatků v Maďarsku zabýval, ačkoli ji žalobce výslovně neotevřel.
14. Mezi účastníky není zásadního sporu o tom, že žalobce pobýval v Maďarsku na základě tam vydaného víza a následně pobytového oprávnění a že Maďarsko následně akceptovalo svou příslušnost k posouzení jeho žádosti. Jádrem věci je otázka, zda žalovaný dostatečně posoudil, zda přemístění žalobce do Maďarska nebrání překážka podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, tedy existence systémových nedostatků v azylovém řízení nebo podmínkách přijetí žadatelů, které by s sebou nesly riziko nelidského či ponižujícího zacházení.
15. Soud v této souvislosti především konstatuje, že neshledal žádný důvod odchýlit se od právního názoru vysloveného v nedávném rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2026, č. j. 33 Az 3/2026-34. Tento rozsudek se týkal skutkově i právně obdobné věci přemístění žadatele o mezinárodní ochranu do Maďarska a soud v něm hodnotil stejnou zprávu Informace OAMP o Maďarsku ze dne 6. 10. 2025. I v nyní projednávané věci je namístě vyjít ze závěru, že tato zpráva sama o sobě nevyvrací vážné pochybnosti o stavu maďarského azylového systému a neposkytuje dostatečný podklad pro bezpečný závěr, že přemístění žadatele do Maďarska není z hlediska čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III problematické.
16. Ze správního spisu plyne, že jediným podkladem vztahujícím se k situaci v Maďarsku je právě Informace OAMP ze dne 6. 10. 2025. Jiná listina o Maďarsku založena ve spise není. Napadené rozhodnutí sice na jednom místě zmiňuje také podklad EUAA ze dne 3. 5. 2023, ten však ve správním spise obsažen není. Soud z něj proto nemohl vycházet.
17. Z Informace OAMP ze dne 6. 10. 2025 mj. vyplývá, že od května 2020 musí potenciální žadatel nejprve podat tzv. prohlášení o úmyslu za účelem podání žádosti o azyl na maďarském velvyslanectví v Bělehradě nebo Kyjevě. Současně žalovaný v rozhodnutí uvádí, že dublinští navrátilci b