40 Az 5/2026 – Krajský soud v Brně

ECLI: ECLI:CZ:KSBR:2026:40.Az.5.2026.31
Datum: 2026-03-30
Z rozhodnutí: 1. Žalobce žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 6. 2. 2026, brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2026, č. j. OAM-2/ZA-ZA11-D07-2026, které nabylo právní moci dne 22. 1. 2026, kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), řízení o …
40 Az 5/2026- 31 - text  6 40 Az 5/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci žalobce: I. A. S., nar. X, st. příslušnost Nigerijská federativní republika hlášený pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2026, č. j. OAM-2/ZA-ZA11-D07-2026, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 6. 2. 2026, brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2026, č. j. OAM-2/ZA-ZA11-D07-2026, které nabylo právní moci dne 22. 1. 2026, kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu a určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), je Švédské království. I. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce namítá, že s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, neboť žalovaný se nedostatečně zabýval aplikací čl. 17 nařízení Dublin III. 3. Podle žalobce žalovaný pochybil, neboť měl v jeho případě aplikovat čl. 17 nařízení Dublin III. Žalobce sice nemá na území ČR žádné příbuzné, má zde však přátele, kteří mu pomáhají s praktickými záležitostmi, zatímco ve Švédsku nikoho nezná. Zároveň v ČR hraje za fotbalový klub, který mu poskytuje stravu a ubytování. Podle žalobce žalovaný nezjišťoval skutečnosti významné z hlediska aplikace čl. 17 nařízení Dublin III v dostatečném rozsahu. 4. Žalobce v průběhu řízení doplnil žalobu o podpůrné vyjádření fotbalového klubu FK METEOR Praha 8, jehož obsahem je kladné hodnocení osobnosti žalobce. 5. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného jako nezákonné zrušil. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem. II. Shrnutí procesního postoje žalovaného 6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na obsah správního spisu, který obsahuje informace, jež jsou předpokladem vydání napadeného rozhodnutí. Pokud jde o čl. 17 nařízení Dublin III, žalovaný poukázal na judikaturu Soudního dvora EU i správních soudů, podle níž aplikace tohoto institutu přichází v úvahu pouze tehdy, hrozí-li konkrétní riziko porušení čl. 4 Listiny základních práv EU (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 21. 12. 2011, ve spojených věcech C-411/10 a C-493/10, N.S. a další). Žalovaný se možností aplikace čl. 17 nařízení Dublin III zabýval a žádné humanitární ani systémové důvody k jeho aplikaci v případě žalobce neshledal. 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem. III. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“, § 32 odst. 1 písm. a/ zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 9. V projednávané věci bylo řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu zastaveno podle § 25 písm. i) zákona o azylu, neboť k jejímu posuzování je ve smyslu § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona příslušný jiný stát vázaný přímo použitelným předpisem Evropské unie (nařízením Dublin III). V takové situaci se důvody žádosti o mezinárodní ochranu neposuzují, ale je namístě zabývat se tím, zda k určení příslušnosti jiného členského státu pro posouzení žadatelovy žádosti o mezinárodní ochranu došlo v souladu s nařízením Dublin III a zákonem o azylu. 10. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Dublin III členské státy posuzují jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III. Jednotlivá kritéria se pak uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena ve zmíněné kapitole (čl. 7 odst. 1 nařízení). 11. Podle čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal. 12. Podle čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát. 13. Podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států. Pokud je žadatel držitelem jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před více než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před více než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, a pokud žadatel neopustil území členských států, je příslušný členský stát, ve kterém byla podána žádost o mezinárodní ochranu. 14. Soud ve správním spisu ověřil, že žalobce na území EU pobýval na základě víza č. SWE051283003 vydaného Švédským královstvím dne 14. 7. 2025 v Nairobi. Na základě uvedeného víza byl oprávněn pobývat v EU od 16. 7. 2025 do 24. 8. 2025. Dne 1. 1. 2026 žalobce požádal v ČR o mezinárodní ochranu. V rámci pohovoru v řízení o jeho žádosti žalobce uvedl, že do ČR přicestoval (před vánočními svátky), protože ve Švédku nenašel práci. Původním účelem jeho cesty do EU byla nabídka agenta působícího ve Švédsku i v Nigerii na místo ve fotbalovém mužstvu. Žalobci se však nepodařilo vycestovat včas, aby stihl nabízený konkurz. Poté se již pro něj práce nenašla, později žalobce přišel i o ubytování. 15. Žalobní námitky nerozporují určení příslušnosti Švédského království coby členského státu příslušného k řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu podle kritérií ve smyslu čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 7 a čl. 12 nařízení Dublin III. Žalobce se však dovolává aplikace čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III za účelem převzetí řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu Českou republikou. 16. Podle čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III se může každý členský stát odchylně od čl. 3 odst. 1 rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, kterou podal státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný. Diskreční oprávnění podle čl. 17 nařízení Dublin III 17. Diskreční oprávnění ve smyslu čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III je vyhrazeno výjimečným případům (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 Azs 229/2016-44, či ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 Azs 222/2016-24). 18. Příslušnost k rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu lze podle čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III převzít ve výjimečných případech, i když je příslušnost jiného členského státu k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany určena dle kritérií ve smyslu čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 7 tohoto nařízení (jde o zakotvení tzv. klauzule suverenity). Jedná se tudíž o jiné posuzování, než jakým je přezkum azylového řízení v určeném státě z důvodu vyloučení existence systémových nedostatků, proti němuž žalobce ničeho nenamítá (bod 30 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 Azs 222/2016-24). Pokud z okolností případu plyne, že je hodný zvláštního zřetele, je namístě úvahu o aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III ustanovení učinit (bod 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 Azs 222/2016-24). 19. Žalobce vytýká úvahám žalovaného k případnému převzetí řízení o jeho žádosti Českou republikou nedostatečnost. Má za to, že jeho případ aplikaci čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III odůvodňuje. 20. Žalovaný naopak neshledal žádný důvod pro aplikaci diskrečního oprávnění dle čl. 17 nařízení Dublin III, což zdůvodnil na str. 5 napadeného rozhodnutí. 21. Soud k tomu uvádí, že členský stát má široký prostor pro uvážení, zda se rozhodne využít svého oprávnění převzít příslušnost k posouzení žá

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 65 (150/2002 Sb.)§ 70 (150/2002 Sb.)§ 72 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 10a (325/1999 Sb.)