4 Azs 168/2017 — Nejvyšší správní soud

41 A 1/2026- 40 - text 12 41 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: Q. V. N. státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika zastoupen advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek Národní 416/37, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2025, čj. MV-190343-4/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2025, čj. MV-190343-4/SO-2025, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 10. 2025, čj. OAM-20473-11/DP-2024, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce JUDr. Bc. Marcely Lafek. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce na českém velvyslanectví v Hanoji požádal o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Na zastupitelském úřadě s ním proběhl pohovor. Žalobci se ovšem před ním nedostalo poučení o jeho právech a povinnostech. A po jazykové stránce pohovor proběhl způsobem neslučitelným se zákonem. Záznam o pohovoru, který byl hlavní oporou pro rozhodnutí správních orgánů o zamítnutí žalobcovy žádosti, tedy vůbec nebyl způsobilým důkazem pro posouzení věci. Proto soud rozhodnutí správních orgánů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí správních orgánů 2. Žalobce podal dne 12. 6. 2024 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji („zastupitelský úřad“) žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Téhož dne s ním proběhl pohovor. Podle záznamu o něm proběhl ve vietnamštině za účasti tlumočnice konzulárního oddělení a před podepsáním byl žalobci přečten. Žalobce podepsal, že se záznamem souhlasí. 3. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 29. 10. 2025, čj. OAM-20473-11/DP-2024, žádost žalobce zamítlo („rozhodnutí ministerstva“). Ze záznamu o pohovoru podle ministerstva plynuly závažné a objektivní důvody zakládající pochybnosti o skutečném zájmu žalobce plnit požadovaný účel pobytu, resp. o jeho záměru zneužít pobytové oprávnění k jinému účelu. 4. Žalobce se odvolal. Kromě námitek vůči meritu věci namítal, že pohovor s ním proběhl nezákonně. Proto nemohl sloužit jako důkaz a podklad pro vydání rozhodnutí. Žalobce před pohovorem nebyl poučen o svých právech a povinnostech. Obsahem správního spisu dále není usnesení či jiný doklad o ustanovení tlumočnice vietnamského jazyka, která s ním vedla pohovor. Tlumočnice, která byla u pohovoru, ani není v seznamu tlumočníků. Ve spise též není doklad o její totožnosti. Sám si tlumočnici na své náklady neobstaral a dotyčnou nezná. Proto netuší, co bylo základem toho, že prováděla tlumočení pohovoru. Žádné ustanovení zákona neuvádí, že tlumočit pohovor mohou úřední osoby či zaměstnanci úřadu nebo náhodně úřadem vybrané osoby. 5. Žalobce v odvolání dodával, že tlumočnice netlumočila pohovor z vietnamštiny do češtiny a obráceně, ale z vietnamštiny do angličtiny, kterou komunikovala s konzulárním referentem. Ten podle tlumočení do angličtiny sepisoval záznam v českém jazyce. Záznam o pohovoru žalobci nebyl přečten ani přečten být nemohl, neboť je v českém jazyce, který tlumočnice neovládala. Tento průběh pohovoru záznam nezachycuje, ačkoliv dvojí tlumočení mělo vliv na jeho správnost. Žalobce si uvědomuje, že tlumočnice ovládala vietnamský jazyk, nemůže však posoudit její znalost anglického jazyka. Nemůže posuzovat ani znalost anglického jazyka konzulárního referenta, který v českém jazyce sepisoval záznam. Přitom komunikoval anglicky s tlumočnicí. Informace o přečtení záznamu před podpisem uvedená v záznamu neodpovídá skutečnosti. Žalobce pouze dostal dotaz, zda se záznamem souhlasí, měl označit příslušnou kolonku a záznam podepsat. 6. Žalovaná však rozhodnutím ze dne 12. 12. 2025, čj. MV-190343-4/SO-2025 („rozhodnutí žalované“), odvolání žalobce zamítla a potvrdila rozhodnutí ministerstva. Pohovor podle ní proběhl v souladu se zákonem o pobytu cizinců. Jeho účelem bylo zjištění objektivních skutečností týkajících účelu pobytu žalobce v Česku. Žalobce při pohovoru dostal prostor pro vyjádření a objasnění souvisejících okolností. Jedná se o jeden z nejefektivnějších procesních úkonů, jehož cílem je zjistit bližší skutečnosti o deklarovaném účelu pobytu. 7. O průběhu pohovoru vznikl záznam, který žalobce podepsal poté, co měl možnost si jej za přítomnosti tlumočnice přečíst a požádat o jeho doplnění či úpravu. Měl taky možnost záznam odmítnout podepsat a uvést důvody, proč jeho pravdivost nechce potvrdit. Žalobce nic k záznamu z pohovoru či průběhu pohovoru nenamítal, souhlasil s jeho obsahem a nežádal o jeho doplnění. Pravdivost záznamu ale stvrdil. Bylo především v jeho zájmu poskytnout relevantní a co nejpřesnější informace vedoucí k individuálnímu posouzení jeho žádosti tak, aby nevyvstaly pochybnosti o faktickém účelu pobytu. Ze záznamu pohovoru nicméně nevyplývá, že by žalobce během pohovoru vznesl nesouhlas s tím, kdo vede pohovor, jak jsou mu kladeny otázky, jak se jeho odpovědi protokolují, nebo že by navrhoval jejich doplnění. Nesouhlas nevznesl ani při přečtení záznamu a při jeho podpisu. 8. Žalované též není známo, že by žalobce při podání žádosti či v průběhu řízení prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se pohovor vedl. Ze záznamu pohovoru totiž vyplývá, že pohovor vedl konzulární referent prostřednictvím tlumočnice zastupitelského úřadu ve vietnamštině. Žalobce proti tomuto postupu – případně vůči osobě, která pohovor s ním tlumočila, resp. její jazykové vybavenosti a schopnosti jeho odpovědi správně tlumočit – v době konání pohovoru ani v průběhu řízení námitky nevznesl. Konzulární referent, který prováděl pohovor, stejně jako tamější tlumočnice, která tlumočila, jsou navíc podřízení Ministerstvu zahraničních věcí. 9. Žalovaná připomíná, že žalobce měl možnost si na své náklady obstarat tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem podle zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích („zákon o tlumočnících“). Cizinec, který neovládá jazyk, má mít tlumočníka, aby jeho odpovědi byly zaznamenány přesně a bez jakékoliv dezinterpretace. Žalobce si však tlumočníka nepřivedl, ač bylo především v jeho zájmu si ho zajistit. Podle 26 odst. 1 zákona o tlumočnících může orgán veřejné moci výjimečně ustanovit k provedení tlumočnického úkonu i jinou osobu, která není v seznamu tlumočníků. Žalobce však netvrdil ani neprokázal, že by okolnost, že tlumočnice není v seznamu tlumočníků pro vietnamský jazyk, měla vliv na průběh pohovoru či samotné zachycení a interpretaci jeho odpovědí (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 7. 2017, čj. 59 A 67/2016-33). III. Žaloba a vyjádření žalované 10. Žalobce namítá, že žalovaná zásadně porušila procesní pravidla pro vedení pohovoru, protože žalobce nepoučila o jeho právech a povinnostech podle § 55 odst. 5 správního řádu, ačkoliv se na pohovor obdobně použijí ustanovení o důkazu svědeckou výpovědí. Žalobce nebyl informován o právu vznášet námitky proti protokolaci či tlumočení, o možnosti účasti právního zástupce, ani o právu neodpovědět na jednotlivé otázky či odepřít výpověď. Žalovaná na tuto námitku nereagovala. Omezila se na tvrzení, že žalobce během úkonu „nic nenamítal“ a protokol podepsal. Absence poučení však znemožnila výkon žalobcových práv, a proto žalobci nelze přičítat k tíži, že v průběhu nezákonného úkonu námitky neuplatnil. Takto provedený pohovor jako důkazní prostředek nemůže obstát. Jedinou nápravou je jeho opakování za splnění zákonných podmínek, tedy po řádném poskytnutí procesního poučení. 11. Podle § 4 odst. 2 správního řádu musí totiž správní orgán poskytnout dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu potřebné. V daném případě byla tato potřeba zřejmá: žalobce byl cizinec, pohovor představoval zásadní důkazní úkon, a jeho výpověď ovlivnila celé řízení o pobytovém oprávnění. Poučení se mu však nedostalo. Závěr žalované, že „mlčení“ žalobce v průběhu úkonu znamená, že vše proběhlo v pořádku, nemá oporu v zákoně. Bez poučení nemohl žalobce reálně využít žádné z procesních práv, a proto nemohl zhojit nezákonnost úkonu svým podpisem protokolu. Z toho důvodu trvá žalobce na tom, že pohovor nebylo možné jako důkaz použít. 12. Významná vada řízení vznikla rovněž v otázce tlumočení. Podle § 16 odst. 3 správního řádu má ten, kdo neovládá jazyk řízení, právo na tlumočníka zapsaného v seznamu. Žalobce si tlumočníka neobstaral a osoba označovaná jako „tlumočnice zastupitelského úřadu“ nebyla ustanovena správním orgánem. Ve spise chybí jakékoli rozhodnutí o jejím ustanovení, její identifikace, doklad o kvalifikaci i její souhlas s provedením tlumočnického úkonu. Správní orgány neoznačily ani právní základ její činnosti. Přitom zákon nepřipouští, aby tlumočil kdokoli, koho si úřad libo