41 A 3/2026 – Krajský soud v Brně

ECLI: ECLI:CZ:KSBR:2026:41.A.3.2026.25
Datum: 2026-03-31
Z rozhodnutí: 1. Žalobce dostal pokutu jako provozovatel čtyř vozidel, jejichž řidiči celkově desetkrát porušili zákon. Šlo mj. o nezaplacené parkovné. Podle žalobce řidiči jeho vozidel neměli povinnost ho hradit, pokud na místě nebyl parkovací automat a z dopravního značení nebylo zřejmé, jakm způsobem lze parkovné uhradit. Dále namítá, že žalovaný dostatečně neprokázal, že ke zjištění přestupků použil automat…
41 A 3/2026- 25 - text  7 41 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce: X. zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, čj. JMK 162369/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce dostal pokutu jako provozovatel čtyř vozidel, jejichž řidiči celkově desetkrát porušili zákon. Šlo mj. o nezaplacené parkovné. Podle žalobce řidiči jeho vozidel neměli povinnost ho hradit, pokud na místě nebyl parkovací automat a z dopravního značení nebylo zřejmé, jakm způsobem lze parkovné uhradit. Dále namítá, že žalovaný dostatečně neprokázal, že ke zjištění přestupků použil automatizovaný technický prostředek bez obsluhy. Tyto námitky podle soudu nebyly důvodné. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobce je provozovatelem čtyř motorových vozidel. Městská policie v Brně zjistila celkem 10 dopravních přestupků spáchaných řidiči těchto vozidel. Totožnost žádného z nich se nepodařilo zjistit. Magistrát města Brna („magistrát“) proto vyzval žalobce jako provozovatele vozidel k úhradě určené částky nebo ke sdělení totožnosti řidičů. Žalobce částku neuhradil a řidiče neoznačil. Magistrát tedy následně zahájil řízení o přestupcích provozovatele vozidla a uznal z jejich spáchání žalobce vinným rozhodnutím ze dne 20. 8. 2025, čj. OPD-82548/25-107 („rozhodnutí magistrátu“). 3. Přestupky spočívaly zejména v neoprávněném stání a zastavení, v porušení zákazových dopravních značek a ve vjezdu do zakázaných míst. Policie přestupky zjistila při fyzické kontrole dopravy a v některých případech také pomocí automatizovaných technických prostředků používaných bez obsluhy. Magistrát uložil žalobci pokutu 6 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. 4. Žalobce se proti rozhodnutí magistrátu odvolal. Namítal, že výroky rozhodnutí magistrátu nejsou dostatečně konkrétní, protože neobsahují dostatečný popis skutků a nevymezují konkrétní jednání. Tvrdil, že dopravní značky nestanoví povinnost, kterou by mohl porušit, a zpochybnil zákonnost jejich umístění, zejména značky „zákaz vjezdu“. Namítal také, že magistrát neprokázal použití automatizovaného technického prostředku bez obsluhy. V některých případech navíc nešlo o stání, ale pouze o zastavení vozidla. Dále namítal porušení zásady absorpce, protože podle něj měl magistrát vést společné řízení s jinou věcí, a požadoval předložení výpisu z evidence přestupků. 5. Žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil rozhodnutím ze dne 18. 11. 2025, čj. JMK-162369/2025 („rozhodnutí žalovaného“). Podle něj výroky obsahují místo, čas i způsob spáchání protiprávního činu. Skutky jsou dostatečně určité a nezaměnitelné. K dopravnímu značení žalovaný uvedl, že požívá domněnku správnosti. Řidič musí značky respektovat, dokud nejsou zrušeny. K použití automatizovaných technických prostředků bez obsluhy uvedl, že tato skutečnost výslovně plyne ze spisu. Zamítl také námitku, že v šesti případech šlo pouze o zastavení, nikoli o stání. Pokud jde o definici zastavení, nestačí samotné krátkodobé přerušení jízdy. Rozhodující je i jeho účel. Ze spisu vyplývá, že vozidla po určitou dobu stála bez jakékoli činnosti. Ani v jednom případě nebyl v jejich okolí patrný pohyb, nastupování či vystupování osob či manipulace s nákladem – tedy činnosti, které by odůvodňovaly zastavení. Jednalo se proto o stání vozidla. Námitku k absorpci žalovaný neshledal důvodnou. Magistrát vedl řízení v souladu se zákonem. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobce zpochybňuje přestupky spočívající v neoprávněném stání v rezidentní parkovací zóně. Tvrdí, že dopravní značení nestanovilo konkrétní povinnost, kterou by mohl řidič porušit. Parkovací místa byla označena dopravní značkou IP 13c – Parkoviště s parkovacím automatem, doplněnou dodatkovou tabulkou s označením zóny a textem „Zóna C v pracovní dny 17–6 h s oprávněním nebo po zaplacení ceny na místě“. Tato úprava neobsahuje jasnou instrukci, jak má řidič parkovné uhradit. Na místě nebyl parkovací automat, a řidič tak neměl možnost splnit požadavek zaplacení ceny na místě. Ani dodatková tabulka neuváděla jiný konkrétní způsob úhrady. Žalobce připouští možnost elektronické platby. Ta však musí být výslovně uvedena na dopravním značení. Bez ní je podle něj povinnost neurčitá a fakticky neproveditelná. 7. Dále žalobce namítá, že správní orgány u dvou přestupků neprokázaly použití automatizovaného technického prostředku bez obsluhy. Ve spise jsou pouze fotografie z kamerového systému, z nichž nelze dovodit způsob fungování zařízení. Žalovaný podle něj tuto námitku nevypořádal dostatečně, protože pouze odkázal na oznámení o přestupku. Měl sám posoudit technické vlastnosti zařízení a své závěry řádně odůvodnit. Žalovaný neprovedl jím navržené důkazy, zejména výslech strážníka, který mohl objasnit fungování technického prostředku. Tím zatížil řízení vadou. Pokud by šlo o automatizovaný technický prostředek, měla Městská policie Brno zveřejnit informaci o jeho umístění podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, což se nestalo. 8. Žalovaný trvá na správnosti napadeného rozhodnutí. K námitce dopravního značení žalovaný uvádí, že značení bylo jasné a srozumitelné. Pokud řidič nevěděl, jak zaplatit parkovné, měl si být vědom, že podmínky stanovené značkou nesplnil, a neměl na místě parkovat. 9. Oznámení o přestupku i protokol o činnosti systému, který je součástí spisu, dokládají, že ke zjištění některých přestupků policie použila automatizovaný technický prostředek bez obsluhy. Městská policie Brno splnila povinnost zveřejnit informaci o umístění tohoto systému podle zákona o obecní policii. Žalovaný odkazuje na veřejně dostupné informace na internetových stránkách města a soudu zaslal printscreen těchto stránek. IV. Posouzení věci 10. Žaloba není důvodná. 11. Podstatou věci je, zda dopravní značení skutečně ukládalo řidičům povinnost uhradit parkovné, tedy zda se mohli dopustit přestupku, pokud na místě nebyl parkovací automat, nebylo zřejmé, jak parkovné uhradit, a vozidlo zaparkovali bez zaplacení. Soud poté posuzoval, zda byly ke zjištění některých přestupků použity automatizované technické prostředky bez obsluhy. Řidiči nemohou parkovat na placeném místě, aniž by uhradili parkovné 12. Provozovatel vozidla odpovídá za přestupek při naplnění podmínek § 125f zákona o silničním provozu. Podle § 125f odst. 1 se přestupku dopustí tím, že nezajistí, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu. Podle § 125f odst. 2 provozovatel odpovídá mimo jiné tehdy, jde-li o neoprávněné zastavení nebo stání. Zavinění se nevyžaduje (§ 125f odst. 3). Soud proto přihlíží k tomu, zda došlo či nedošlo k porušení povinnosti, tedy jestli řidič vozidla musel uhradit parkovné a tuto povinnost nesplnil. 13. Podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu se účastníci provozu musí řídit dopravními značkami. Podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích, může obec pro účely organizování dopravy vymezit oblasti, v nichž lze místní komunikace nebo jejich úseky užít ke stání silničního motorového vozidla pouze za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy. 14. Brno vymezilo takové oblasti nařízením č. 9/2019, které upravuje i způsob placení a prokazování zaplacení. Místa, na nichž řidiči zaparkovali, do těchto regulovaných oblastí spadají. Podle § 23 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích musí být takto vymezené úseky označeny příslušným dopravním značením. V posuzované věci byla tato místa označena dopravní značkou IP 13c - Parkoviště s parkovacím automatem. Tato značka podle vyhlášky označuje placené parkoviště a současně odkazuje na režim stanovený místní úpravou provozu. Z této značky tedy vyplývá, že stání je vázáno na splnění stanovených podmínek, typicky na zaplacení parkovného nebo existenci příslušného oprávnění. 15. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 3. 2020, čj. 1 As 412/2019-32, výslovně uvedl, že povinnost hradit parkovné plyne přímo z dopravní značky IP 13c. Současně § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích předpokládá, že obec v nařízení stanoví i způsob placení ceny a způsob prokazování jejího zaplacení. Brno to ve svém nařízení provedlo. 16. Soud připomíná, že obdobnou věc rozhodoval mezi stejnými účastníky řízení již ve svém rozsudku ze dne 30. 3. 2026, čj. 41 A 2/2026-28. Své závěry z tohoto rozsudku soud nemá důvod měnit. 17. Žalobce i nyní namítá, že ačkoli byla místa označena jako parkoviště s parkovacím automatem, na místě žádný automat nebyl. Řidič proto nemohl splnit povinnost zaplatit parkovné, protože dopravní značení neobsahovalo jasnou informaci o jiném způsobu úhrady (např. prostř

Citovaná ustanovení

§ 51 (150/2002 Sb.)