41 A 31/2025 – Krajský soud v Brně

41 A 31/2025- 74 - text 14 41 A 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: Bc. J. Č. X proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje Jeremenkova 1191/40a, 779 11 Olomouc v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 10. 2025, č. j. KUOK 115873/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce dostal pokutu 8 000 Kč za dva přestupky: znevážení úřední osoby a ublížení na cti. V žalobě vznáší plno převážně formálních námitek, ve kterých zpochybňuje rozhodnutí správních orgánů po procesní stránce. Kromě toho ale napadá i jejich skutkové závěry. A uloženou pokutu považuje za nepřiměřenou. Žádná ze žalobcových námitek však není důvodná. II. Rozhodnutí správních orgánů Shrnutí obsahu rozhodnutí správního orgánu I. stupně 2. Městský úřad Konice, odbor vnitřních věcí (městský úřad) rozhodnutím ze dne 30. 5. 2025, čj. KON 9943/2025 (rozhodnutí městského úřadu), shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích (znevážení úřední osoby) a přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) téhož zákona (ublížení na cti). 3. Žalobce se jich podle městského úřadu dopustil tím, že dne 7. 6. 2024 dopoledne při kontrolní prohlídce opěrné zdi na pozemku parc. č. st. X v k. ú. X (adresa P. č. p. X) označil přítomné úřednice stavebního úřadu A. P., D. Š. a Ing. K. S. za „hloupé a pitomé úřednice“ a dvakrát se pokusil vytrhnout měřicí pásmo z ruky D. Š. Dále slovně napadl přítomného souseda J. M. výrazem „blbej čistič bazénů“ a přítomnou sousedku M. V. výrazy „slepý lazar, slepejš, že neví, kam se dívá“. Tím žalobce znevážil postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci a jiného hrubě urazil na cti. Městský úřad uložil žalobci pokutu ve výši 8 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Pokud jde o předcházející procesní průběh, tak městský úřad na 4. 10. 2024 nařídil ústní jednání. Dne 25. 9. 2024 podal žalobce námitku podjatosti referenta městského úřadu a dne 3. 10. 2024 požádal o předvolání svědků. Z jednání se omluvil. Ústní jednání se kvůli námitce podjatosti nekonalo. Nové ústní jednání městský úřad nařídil na 14. 3. 2025. Na žádost žalobce ho přeložil na 21. 3. 2025. V tento den již jednání proběhlo. Žalobce při něm odmítl ověření své totožnosti, předal městskému úřadu své vyjádření, odmítl podepsat poučení a souhlasil s projednáním v jeho nepřítomnosti. Požádal také o kopii protokolu o jednání. Žalobcova matka, kterou žalobce navrhl jako svědkyni, předala městskému úřadu svoji výpověď, nechala se ztotožnit a poučit. Spolu se žalobcem ale poté odešla. 5. Před zahájením projednávání přestupku se městský úřad pokusil o smír ve věci přestupku proti občanskému soužití. Žalobce již nebyl přítomen a J. M. s M. V. smír odmítli. Jako svědky městský úřad vyslechl J. M., M. V., D. Š., A. P. a Ing. K. S. Jako listinný důkaz provedl protokol z kontrolní prohlídky ze dne 7. 6. 2024. Z těchto důkazů podle městského úřadu vyplynuly skutečnosti uvedené výše v bodě 3. Po ústním jednání dal městský úřad účastníkům možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí. 6. Městský úřad hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Výpovědi pěti vyslechnutých svědků shledal vzájemně konzistentními a v zásadních bodech totožnými. O jejich věrohodnosti neměl pochybnosti. Odpovídaly obsahu protokolu z kontrolní prohlídky, z nějž mimo jiné vyplývá, že žalobce napadal účastníky kontrolní prohlídky a zástupce stavebního úřadu nevybíravými způsoby. Skutečnost, že žalobce odmítl protokol podepsat, neměla vliv na jeho důkazní hodnotu ani na právní posouzení věci. Výpovědi žalobce a jeho matky městský úřad hodnotil jako účelové a nevěrohodné, protože stály v izolaci a bez opory v ostatních důkazech. Nevěrohodnost vyjádření žalobce dokresloval i fakt, že se žalobce domáhal přerušení přestupkového řízení kvůli stížnosti na nezákonný výkon činnosti úřednice stavebního úřadu, kterou podal dva dny předtím. 7. Po právní stránce městský úřad vyšel z toho, že přestupek znevážení úřední osoby podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích lze spáchat tehdy, pokud dotčená úřední osoba nevystupuje za sebe, ale za veřejnou moc. Přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) téhož zákona vyžaduje hrubé narušení občanského soužití přesahující rámec nevhodnosti či nezdvořilosti. V otázce výkladu narušení občanského soužití městský úřad odkázal na judikaturu, podle které je podstatnou podmínkou ublížení na cti výrok urážlivý nebo zesměšňující a pachatelovo vědomí o hanlivosti výroku v daném společenském kontextu. 8. Při stanovení výše pokuty městský úřad přihlédl k povaze a závažnosti přestupku, způsobu jeho provedení, míře zavinění a pohnutce žalobce. Za přitěžující okolnosti považoval úmyslné jednání, skutečnost, že žalobce cílil posměšné výrazy na zdravotní postižení poškozené osoby, a diskriminační charakter tohoto jednání. Pokutu 8 000 Kč uložil v horní polovině zákonné sazby s poukazem na preventivní i represivní funkci správního trestu. Odvolání žalobce 9. Žalobce se odvolal. Jádrem odvolání je tvrzení, že výsledek řízení spočívá na nepravdivých výpovědích zaujatých svědků a úřednic stavebního úřadu, které žalobci opakovaně způsobují újmu v souvislosti s dlouhodobými sousedskými spory. 10. Žalobce vznesl řadu procesních námitek. Před vydáním rozhodnutí neměl možnost se seznámit s podklady ze spisu, takže neví, které písemnosti byly do spisu zařazeny po ústním jednání. A. P., D. Š. a Ing. K. S. nejsou v rozhodnutí jednoznačně identifikovány, neboť u nich není uvedeno datum narození ani adresa trvalého bydliště. Výrok rozhodnutí neobsahuje údaj o místní ani věcné příslušnosti městského úřadu k projednání přestupků. Ve spise dále chybí svědecká výpověď statika Ing. K. M., a žalobce proto žádá o doplnění spisu. 11. Žalobce zpochybnil procesní postavení J. M. a M. V. Městský úřad jim rozhodnutí podle rozdělovníku doručil jako účastníkům řízení, nikoli jako svědkům. A. P., D. Š. a Ing. K. S. naopak rozhodnutí nezaslal. Z rozhodnutí tak není zřejmé, jaké procesní postavení mají jednotlivé osoby v řízení. 12. Žalobce poukazuje na nesoulad mezi výroky rozhodnutí. Výrok č. 1 shledává vinu za dva přestupky podle § 5 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, zatímco výrok č. 2 o pokutě odkazuje jen na § 7 odst. 4 písm. a) téhož zákona, jímž se stanoví pouze maximální výše pokuty za přestupek proti občanskému soužití. Z výroku o pokutě proto není patrné, na základě jakého zákonného zmocnění městský úřad uložil sankci za přestupek podle § 5 odst. 1 písm. b). Z výroku č. 1 navíc není zřejmé, pod který ze dvou přestupků městský úřad podřadil jednání spočívající v označení úřednic za „hloupé a pitomé“. 13. Ve věci samé žalobce popírá, že by při kontrolní prohlídce dne 7. 6. 2024 použil vůči úřednicím stavebního úřadu výrazy, které mu jsou kladeny za vinu. Uvádí, že A. P. s D. Š. vstoupily na soukromý pozemek nezákonně, bez předchozí výzvy k účasti na kontrolní prohlídce, a to i přes upozornění, že k tomu nemají oprávnění. Řešení oplocení probíhalo na pozemku parc. č. X v k. ú. P., jenž je ve vlastnictví žalobcovy matky. Žalobce kategoricky odmítá, že by docházelo k jakémukoli přetahování o měřicí pásmo nebo k jeho vytrhávání. 14. Žalobce popírá, že by J. M. řekl výraz „blbej čistič bazénu“. Tvrdí, že použil pouze slova „drzej soused, neskutečnej důchodce“. Jako důkaz nabízel videozáznam. Zároveň upozorňuje, že M. proti němu podal podnět ve věci přestupku projednávaného u městského úřadu, a dovozuje, že M. výpověď je motivována snahou o pomstu. Stejně tak popírá, že by M. V. sdělil výroky připisované mu ve výroku rozhodnutí. Podle svého tvrzení jí řekl pouze „když na to nevidí, tak proto si nepřečte doručenku“. I k tomuto bodu nabízel videozáznam. 15. Žalobce také namítá, že městský úřad v rozhodnutí vůbec nezohlednil dva videozáznamy, které mu žalobce zaslal dne 24. 3. 2025. Tyto záznamy narušují vnitřní konzistenci a důkazní hodnotu ostatních provedených důkazů a rozrušují řetězec důkazů, o který se správní orgán opřel. 16. Žalobce popírá, že by městský úřad před zahájením projednávání přestupku usiloval o smír. Možnost smíru mu vůbec nenabídl, a proto ke smíru nemohlo dojít. Ing. K. S. pak žalobce z obvinění vylučuje s tím, že jí nebylo způsobeno žádné příkoří. Poukazuje na to, že nebyla oprávněnou úřední osobou pro věci opěrné zdi v P. Žádal proto o její vymazání z obvinění. 17. Výši pokuty 8 000 Kč žalobce považoval za zcela neadekvátní. Městský úřad podle jeho názoru zcela opomněl zohlednit, že v evidenci přestupků nemá žádný zapsaný přestupek, což je pro stanovení výše sankce zásadní skutečností. K odvolání žalobce přiložil dva videozáznamy z místa jednání, výzvu ke kontrolní prohlídce a příkaz o p