7 As 13/2023 — Nejvyšší správní soud

62 A 53/2025- 82 - text  11 62 A 53/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: ALCYONE s.r.o. sídlem Křížová 939/12, Brno zastoupen JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem sídlem Národní třída 300/24, Hodonín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 7. 2025, č. j. 57/2016-150-STK3/45, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravní správy (dále též „krajský úřad“), rozhodnutím ze dne 29. 11. 2024, č.j. JMK 166082/2024, neudělil žalobci oprávnění k provozování stanice technické kontroly (dále také „STK“) pro silniční motorová vozidla a přípojná vozidla kategorie M2, M3, N2, N3, O1, O2, O3 a O4 ve městě Rajhrad, ulice Stará Pošta, podle § 54 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). Dospěl totiž k závěru, že záměr žalobce provozovat stanici technické kontroly pro užitkové automobily není v souladu se stanoveným způsobem a rozsahem pokrytí správního obvodu Brno-venkov činnostmi stanic technické kontroly pro užitkové automobily. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí krajského úřadu. II. Žaloba 3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť se v něm žalovaný nevypořádal s nejpodstatnějšími odvolacími námitkami. 4. Napadené rozhodnutí nerespektuje závazný právní názor vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2018, č. j. 62 A 165/2016-37. Správní orgány ani po vrácení věci soudem do spisu nedoplnily podklady prokazující splnění povinnosti dotčených provozovatelů STK podle § 89 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel a podle přechodného ustanovení zavedeného zákonem č. 103/2004 Sb. Nebylo tak řádně prokázáno, že při rozhodování o žalobcově žádosti vycházely správní orgány z kapacitních údajů oprávněně provozovaných STK. Právní a skutkové závěry žalovaného obsažené v napadeném rozhodnutí tedy nemají oporu ve spisu. Žalovaný nedisponoval informacemi, které byl povinen ze zákona shromažďovat krajský úřad. Chyběly mu údaje o skutečném počtu STK pro užitkové automobily, které disponují platným oprávněním k provozu. Kopie osvědčení STK 37.35 z roku 2002 a čestné prohlášení L. B., jenž měl být v předmětné době provozovatelem STK 37.35, dostatečně neprokazují, že předmětná STK disponuje platným oprávněním k provozu. 5. Chybný je podle žalobce rovněž výpočet pokrytí správního obvodu činnostmi STK provedený krajským úřadem. Obsahuje nepravdivé a zkreslené údaje, přičemž není zcela zřejmé, ze kterého výpočtu krajský úřad vycházel. 6. Navrhl tedy, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí krajského úřadu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Na svém procesním postoji setrval i při jednání soudu. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a odkazuje na závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí. Při posouzení věci postupoval v souladu s právními předpisy a námitky žalobce řádně vypořádal. 9. Při posuzování žalobcovy žádosti pracoval se skutečným počtem STK pro užitkové automobily, které disponují platným oprávněním k provozu. Od přechodu pravomoci udělovat, měnit a odejmout oprávnění k provozování STK z okresních úřadů na obecní úřady obcí s rozšířenou působností a následně na krajské úřady uběhlo téměř 25 let. Je tedy nutné počítat s tím, že některé dokumenty týkající se jednotlivých STK nelze po tak dlouhé době dohledat. Za této situace k prokázání naplnění povinnosti dotčených provozovatelů STK podle § 89 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel a přechodného ustanovení zavedeného zákonem č. 103/2004 Sb. postačovala kopie osvědčení STK 37.35 a čestné prohlášení provozovatele této STK L. B. Odmítá námitky proti nesprávnosti výpočtů. 10. Navrhl žalobu zamítnout. 11. Na svém procesním postoji setrval i při jednání soudu. IV. Posouzení věci 12. Žaloba není důvodná. 13. Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Vycházel přitom z toho, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, pokud jeho závěry není možné pro absenci odůvodnění vůbec věcně přezkoumat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2021, č. j. 1 As 330/2020-80). 14. Soud nesouhlasí se žalobcem, že by se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval argumentací, že krajský úřad nerespektoval pokyn soudu doplnit do spisu dokumenty prokazující, že byly využity kapacitní údaje týkající se oprávněně provozovaných STK. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný ztotožnil s argumentací krajského úřadu a doplnění podkladů rozhodnutí (o osvědčení STK 37.55 a čestné prohlášení) považoval za dostačující. Žalovaný nebyl povinen detailně rozebírat každý jednotlivý argument obsažený v odvolání. Postačilo, pokud proti námitce žalobce postavil vlastní ucelený argumentační systém, z něhož logicky a rozumně vyplývá, že podpora správnosti zaujatých závěrů byla dostatečná (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, č. j. III. ÚS 989/08, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 8 Afs 42/2013-94). Soud je přesvědčen, že žalovaný dostatečně přesvědčivě vyložil, z jakých úvah, důkazů a právních předpisů při rozhodování správní orgány vycházely. Napadené rozhodnutí tedy nepřezkoumatelností netrpí. Nesouhlas žalobce se závěry vyslovenými v napadeném rozhodnutí je otázkou zákonnosti, resp. věcné správnosti napadeného rozhodnutí. 15. Klíčovou otázkou v nynější věci je, zda krajský úřad a následně i žalovaný respektovali závazný právní názor soudu vyslovený ve zrušujícím rozsudku soudu. 16. Ze správního spisu vyplývá, že správní řízení bylo zahájeno dne 17. 12. 2014, kdy krajskému úřadu došla žádost žalobce o udělení oprávnění k provozování STK podle § 54 odst. 3 zákona o podmínkách provozu vozidel. Tato žádost byla rozhodnutím krajského úřadu ze dne 6. 2. 2015, č. j. JMK 17318/2015, zamítnuta, což bylo následně potvrzeno v odvolacím řízení rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 8. 2016, č. j. 57/2016-150-STK3/3. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu k soudu. Ten rozsudkem ze dne 5. 9. 2018, č. j. 62 A 165/2016-37, rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 20156 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle soudu žalovaný vycházel z údajů o počtu provozovaných stanic technické kontroly, které neměly oporu ve správním spisu. Uložil žalovanému, aby správní spis doplnil o podklady prokazující splnění povinností provozovatelem STK 37.35 dle § 89 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel a poté o věci rozhodl s využitím kapacitních údajů oprávněně provozovaných STK. Žalovaný po vrácení věci soudem rozhodnutí krajského úřadu zrušil a uložil mu, aby spis doplnil o předmětné podklady a znovu projednal žalobcovu žádost. Poté byla věc žalovaným v odvolacím řízení opakovaně posuzována a krajskému úřadu byly vytýkány různé nedostatky týkající se podkladů rozhodnutí a způsobu výpočtu kapacit STK. 17. Vhodné je doplnit, že paralelně s nynějším řízením probíhá u soudu řízení týkající se žalobcovy další žádosti ze dne 1. 1. 2016 pod sp. zn. 62 A 54/2025. Podle zrušujícího rozsudku soudu ze dne 18. 9. 2018, č. j. 62 A 287/2017-30, bylo třeba projednat ve správním řízení obě žádosti zvlášť, neboť v průběhu času mohlo dojít ke změně parametrů pro výpočet způsobu a rozsahu pokrytí správního obvodu činnostmi STK. Vzhledem k tomu, že obě řízení prošla opakovaně odvolacím řízením a byla žalovaným vracena zpět krajskému úřadu a že žádost se posuzuje podle skutkového stavu ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí, jsou nyní obě žádosti posuzovány k témuž časovému okamžiku na základě totožných parametrů. 18. Pro nynější věc je podstatné, že po vydání zrušujícího rozsudku soudu krajský úřad doplnil správní spis o kopii osvědčení STK 37.35 z roku 2002 a o čestné prohlášení pana L. B., jenž měl být v předmětné době provozovatelem STK 37.35. Krajský úřad v rozhodnutí ze dne 29. 11. 2024, č. j. JMK 166082/2024, připustil, že veškeré podklady, na jejichž doplnění do spisu soud i žalovaný trvali, se vzhledem k opakovanému přesunu pravomocí mezi různými orgány a poměrně dlouhé době od jejich vydání nepodařilo dohledat. Výtky soudu o nedostatečnosti podkladů pro rozhodnutí byly podle krajského úřadu odstraněny doplněním osvědčení STK 37.35 a čestným prohlášením. K těmto podkladům krajský úřad dodal, že v souvislosti s STK 37.35 neeviduje žádné řízení, jehož předmětem by bylo odnětí oprávnění k