7 As 13/2023 — Nejvyšší správní soud

62 A 54/2025- 79 - text  11 62 A 54/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: ALCYONE s.r.o. sídlem Křížová 939/12, Brno zastoupen JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem sídlem Národní třída 300/24, Hodonín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2025, č. j. 86/2017-150-STK3/40, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravní správy (dále též „krajský úřad“), rozhodnutím ze dne 29. 11. 2024, č.j. JMK 166095/2024, neudělil žalobci k jeho žádosti podané dne 1. 1. 2016 oprávnění k provozování stanice technické kontroly (dále také „STK“) pro silniční motorová vozidla a přípojná vozidla kategorie M2, M3, N2, N3, O1, O2, O3 a O4 ve městě Rajhrad, ulice Stará Pošta, podle § 54 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). Dospěl totiž k závěru, že záměr provozovat stanici technické kontroly pro užitkové automobily není v souladu se stanoveným způsobem a rozsahem pokrytí správního obvodu Brno-venkov činnostmi stanic technické kontroly pro užitkové automobily. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí krajského úřadu. II. Žaloba 3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť se v něm žalovaný nevypořádal s nejpodstatnějšími odvolacími námitkami. 4. Napadené rozhodnutí nerespektuje závazný právní názor vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2018, č. j. 62 A 165/2016-37. Správní orgány ani po vrácení věci soudem do spisu nedoplnily podklady prokazující splnění povinnosti dotčených provozovatelů STK podle § 89 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel a podle přechodného ustanovení zavedeného zákonem č. 103/2004 Sb. Nebylo tak řádně prokázáno, že při rozhodování o žalobcově žádosti vycházely správní orgány z kapacitních údajů oprávněně provozovaných STK. Právní a skutkové závěry žalovaného obsažené v napadeném rozhodnutí tedy nemají oporu ve spisu. Žalovaný nedisponoval informacemi, které byl povinen ze zákona shromažďovat krajský úřad. Chyběly mu údaje o skutečném počtu STK pro užitkové automobily, které disponují platným oprávněním k provozu. Kopie osvědčení STK 37.35 z roku 2002 a čestné prohlášení L. B., jenž měl být v předmětné době provozovatelem STK 37.35, dostatečně neprokazují, že předmětná STK disponuje platným oprávněním k provozu. 5. Chybný je podle žalobce rovněž výpočet pokrytí správního obvodu činnostmi STK provedený krajským úřadem. Obsahuje nepravdivé a zkreslené údaje, přičemž není zcela zřejmé, ze kterého výpočtu krajský úřad vycházel. 6. Navrhl tedy, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí krajského úřadu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Na svém procesním postoji setrval i při jednání soudu. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a odkazuje na závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí. Při posouzení věci postupoval v souladu s právními předpisy a námitky žalobce řádně vypořádal. 9. Při posuzování žalobcovy žádosti pracoval se skutečným počtem STK pro užitkové automobily, které disponují platným oprávněním k provozu. Od přechodu pravomoci udělovat, měnit a odejmout oprávnění k provozování STK z okresních úřadů na obecní úřady obcí s rozšířenou působností a následně na krajské úřady uběhlo téměř 25 let. Je tedy nutné počítat s tím, že některé dokumenty týkající se jednotlivých STK nelze po tak dlouhé době dohledat. Za této situace k prokázání naplnění povinnosti dotčených provozovatelů STK podle § 89 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel a přechodného ustanovení zavedeného zákonem č. 103/2004 Sb. postačovala kopie osvědčení STK 37.35 a čestné prohlášení provozovatele této STK L. B. Odmítá námitky proti nesprávnosti výpočtů. 10. Navrhl žalobu zamítnout. 11. Na svém procesním postoji setrval i při jednání soudu. IV. Posouzení věci 12. Žaloba není důvodná. 13. Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Vycházel přitom z toho, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, pokud jeho závěry není možné pro absenci odůvodnění vůbec věcně přezkoumat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2021, č. j. 1 As 330/2020-80). 14. Soud nesouhlasí se žalobcem, že by se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval argumentací, že krajský úřad nerespektoval pokyn soudu doplnit do spisu dokumenty prokazující, že byly využity kapacitní údaje týkající se oprávněně provozovaných STK. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný ztotožnil s argumentací krajského úřadu a doplnění podkladů rozhodnutí (o osvědčení STK 37.55 a čestné prohlášení) považoval za dostačující. Žalovaný nebyl povinen detailně rozebírat každý jednotlivý argument obsažený v odvolání. Postačilo, pokud proti námitce žalobce postavil vlastní ucelený argumentační systém, z něhož logicky a rozumně vyplývá, že podpora správnosti zaujatých závěrů byla dostatečná (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, č. j. III. ÚS 989/08, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 8 Afs 42/2013-94). Soud je přesvědčen, že žalovaný dostatečně přesvědčivě vyložil, z jakých úvah, důkazů a právních předpisů při rozhodování správní orgány vycházely. Napadené rozhodnutí tedy nepřezkoumatelností netrpí. Nesouhlas žalobce se závěry vyslovenými v napadeném rozhodnutí je otázkou zákonnosti, resp. věcné správnosti napadeného rozhodnutí. 15. Klíčovou otázkou v nynější věci je, zda krajský úřad a následně i žalovaný respektovali závazný právní názor soudu vyslovený ve zrušujícím rozsudku týkajícím se žalobcovy původní žádosti (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2018, č. j. 62 A 165/2016-37). 16. Ze správního spisu vyplývá, že správní řízení bylo zahájeno dne 1. 1. 2016, kdy krajskému úřadu došla žádost žalobce o udělení oprávnění k provozování STK podle § 54 odst. 3 zákona o podmínkách provozu vozidel. Řízení o této žádosti bylo usnesením krajského úřadu ze dne 6. 1. 2016, č. j. JMK 2491/2016, zastaveno, což bylo následně potvrzeno v odvolacím řízení rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 9. 2017, č. j. 86/2017-150-STK3/3. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu k soudu. Ten napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení rozsudkem ze dne 18. 9. 2018, č. j. 62 A 287/2017-30, pro nepřezkoumatelnost, neboť žalovaný se nezabýval žalobcovou námitkou, že byť se jedná o řízení v totožné věci, mohlo dojít ke změně parametrů potřebných pro výpočet způsobu a rozsahu pokrytí správního obvodu činnostmi STK (např. počtu registrovaných automobilů) v důsledku plynutí času. Žalovanému uložil, aby se řádně vypořádal se všemi žalobcem uplatněnými nosnými námitkami, a to i ve světle svých závěrů učiněných v souběžně vedeném řízení v důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.8.2016, č.j. 57/2016-150-STK3/3, rozsudkem soudu ze dne 5. 9. 2018, č.j. 62 A 165/2016-37. V něm soud uložil žalovanému, aby správní spis doplnil o podklady prokazující splnění povinností dotčeným provozovatelem STK dle § 89 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel a aby při rozhodování o žalobcově žádosti vycházel z kapacitních údajů týkajících se oprávněně provozovaných STK. Žalovaný tedy následně rozhodnutí krajského úřadu zrušil a uložil mu, aby v dalším řízení mimo jiné zohlednil rozsudky Krajského soudu v Brně. Poté byla věc žalovaným v odvolacím řízení opakovaně posuzována a krajskému úřadu byly vytýkány různé nedostatky týkající se podkladů rozhodnutí a způsobu výpočtu kapacit STK. 17. Vhodné je doplnit, že paralelně s nynějším řízením probíhá u soudu řízení týkající se žalobcovy původní žádosti ze dne 17. 12. 2014 pod sp. zn. 62 A 53/2025. Podle zrušujícího rozsudku č. j. 62 A 287/2017-30 bylo třeba projednat ve správním řízení obě žádosti zvlášť, neboť v průběhu času mohlo dojít ke změně parametrů pro výpočet způsobu a rozsahu pokrytí správního obvodu činnostmi STK. Vzhledem k tomu, že obě řízení prošla opakovaně odvolacím řízením a byla žalovaným vracena zpět krajskému úřadu a že žádost se posuzuje podle skutkového stavu ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí, jsou nyní obě žádosti posuzovány k témuž časovému okamžiku na základě totožných parametrů. Správní orgány tak i v nyní přezkoumávaném případě vycházely z názoru soudu vysloveného ve zrušujícím rozsudku týkajícím se původní žádosti žalobce č. j