6 Ads 11/2013 — Nejvyšší správní soud

62 Ad 11/2024- 39 - text  8 62 Ad 11/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: PLP INVEST Moravia s.r.o. sídlem Zaoralova 1901/1, Brno zastoupen Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem sídlem Lidická 960/81, Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2024, č.j. 7497/1.30/19-13, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu je otázka, zda žalobce umožnil výkon nelegální práce dvěma cizincům podle § 5 písm. e) bodu 1. a bodu 2. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2023. 2. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. 21765/9.30/19-21, uznal žalobce vinným z přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť dne 9. 8. 2018 na pracovišti Daikin Device Czech Republic s. r. o. („Daikin“) umožnil dvěma cizincům ukrajinské státní příslušnosti P. I. a I. I. výkon závislé práce spočívající v třídění odpadu dle materiálu a úklidu při realizaci výměny a opravy spalovací komory mimo pracovněprávní vztah (čímž porušil § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) a bez povolení k zaměstnání (čímž porušil § 89 zákona o zaměstnanosti). Za výše uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 110 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II. Žaloba 4. Žalobce namítá, že na pracoviště společnosti Daikin vyslal výhradně svého zaměstnance A. I., který zde vykonával pomocné práce a třídění odpadu na základě objednávky společnosti MÜHLHEIM CZ s.r.o. („Mühlheim“). Zbylé dva cizince (P. a I. I.) nikdy nezaměstnával, práci jim nijak neumožňoval ani je nezná. Závěr žalovaného, že tomu tak bylo, je nesprávný a nemá oporu ve spisovém materiálu. Žalovaný dovodil naplnění znaků skutkové podstaty přestupku výhradně z vyjádření společnosti Mühlheim a jejího jednatele, z vyjádření družstva Staves.cz („Staves“) a částečně z výpovědí P. a I. I. a pana P. Tato tvrzení žalovaný přijal bez jakýchkoliv výhrad, ačkoliv žalobce opakovaně zpochybňoval jejich hodnověrnost. 5. Z vyjádření Staves a z dohod o ukončení pracovního poměru nelze jednoznačně vyvodit, že P. a I. I. na pracoviště nemohlo vyslat toto družstvo. Vyjádření J. M., který tvrdil, že o práci vykonávané cizinci jednal se zaměstnancem žalobce, není vůbec pravdivé. Zmíněná tvrzení nejsou důvěryhodná a mohou být motivovaná snahou vyhnout se vysoké pokutě za umožnění výkonu nelegální práce. 6. Žalobce tedy nesouhlasí s hodnocením jednotlivých důkazů žalovaným. Nelze říci, že by neexistovaly důvodné pochybnosti o tom, zda se přestupku nedopustil nikdo jiný. Vzniklé pochybnosti vykládal žalovaný v neprospěch žalobce v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu. Tím zasáhl do žalobcových veřejných subjektivních práv a porušil zásadu rovnosti a právo na spravedlivý proces. 7. Navrhl tedy, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný se žalobní argumentací nesouhlasí a odkazuje na napadené rozhodnutí a na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Skutková podstata přestupku byla prokázána a námitky žalobce byly v rozhodnutích řádně vypořádány. Vzhledem k tomu, že řízení před správním orgánem prvního a druhého stupně tvoří jeden celek, nebylo nutné, aby žalovaný dopodrobna rozebíral každou jednotlivou námitku, pokud souhlasil s hodnocením správního orgánu prvního stupně. 9. Skutečnost, že žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného, neznamená, že by se žalovaný s nějakou námitkou nevypořádal. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je dostačující, pokud rozhodnutí obsahuje ucelenou argumentaci na podporu závěrů správního orgánu. Totožnými námitkami se již Krajský soud v Brně zabýval v rozsudku ze dne 10. 2. 2022, č. j. 62 Ad 2/2020-67, přičemž neshledal v hodnocení žalovaného pochybení. Žalobce v žalobě neuvádí žádné nové skutečnosti, kterými by se žalovaný nebo správní orgán prvního stupně již nezabývali. Podstatou přestupku je posouzení, zda žalobce umožnil cizincům (P. a I. I.) výkon závislé práce bez příslušného povolení a zda na něj dopadaly povinnosti s tím spojené. Na základě provedených důkazů a zjištěných skutečností dospěl žalovaný k jednoznačnému závěru, že to byl žalobce, kdo nelegální práci cizincům umožnil. 10. Navrhl žalobu zamítnout. IV. Posouzení věci 11. Žaloba není důvodná. 12. Ze správního spisu vyplývá, že Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj vykonal dne 9. 8. 2018 kontrolu na pracovišti společnosti Daikin na adrese Švédské valy 1227/2, Brno. Na tomto pracovišti byli při výkonu práce zjištěni cizinci ukrajinské státní příslušnosti P. a I. I. V rámci provedené kontroly a následně i v rámci řízení bylo správním orgánem prvního stupně zjištěno, že oba cizinci na pracovišti prováděli třídění demontovaných dílů a úklid pracoviště po demontáži, tedy prováděli závislou práci bez platného povolení k zaměstnání, jež jako cizinci potřebovali podle § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti k tomu, aby mohli být zaměstnáni. V rámci řízení bylo dále zjištěno, že společnost Daikin měla uzavřenu smlouvu o dílo se společností OEP Solution s.r.o., v rámci které měla mimo jiné provádět předmětnou demontáž, třídění dílů a úklid. Za provedenou práci odpovídala společnosti OEP Solution s.r.o. společnost Mühlheim, která uzavřela se žalobcem smlouvu o dílo na provedení předmětných prací (viz č. l. 8 správního spisu, č. j. 31950/9.71/18-8). V konečném důsledku tedy za provádění prací, jež cizinci vykonávali bez povolení k zaměstnání, odpovídal žalobce. Správní orgán prvního stupně tedy na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že cizinci vykonávali pro žalobce závislou práci mimo pracovněprávní vztah, čímž byl porušen § 3 zákoníku práce. Za výše uvedené byl žalobce rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 15. 8. 2019, č. j. 21765/9.30/19-8, shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, jelikož umožnil výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1. a 2. zákona o zaměstnanosti. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ještě z dalšího přestupku, jež se týkal nelegální práce jiných dvou cizinců; ve vztahu k tomuto přestupku však bylo následně přestupkové řízení se žalobcem zastaveno. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno žalovaným v odvolacím řízení rozhodnutím ze dne 17. 1. 2020, č. j. 7497/1.30/19-3. Proti rozhodnutí žalovaného o odvolání ze dne 17. 1. 2020 podal žalobce žalobu k soudu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, č. j. 62 Ad 2/2020-67, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dle soudu nebylo prokázáno spáchání druhého z přestupků. Co se prokazování nyní projednávaného přestupku týče, neshledal soud v postupu žalovaného žádné vady a žalobcově argumentaci nepřisvědčil. Kasační stížnost žalovaného podanou proti rozsudku soudu zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 12. 2023, č. j. 4 Ads 57/2022-26. Žalovaný pak následně v souladu s názorem soudu zrušil část svého rozhodnutí a věc vrátil zpět správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Ten následně řízení ve věci druhého z řešených přestupků zastavil a ve vztahu k prvému z přestupků rozhodl znovu vázaný názorem soudu tak, že žalobce opětovně shledal vinným z výše popsaného přestupku rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. 21765/9.30/19-21. Proti tomuto rozhodnutí následně podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. 13. Žalobce zpochybňuje závěry správních orgánů o naplnění skutkové podstaty přestupku. Upozorňuje zejména na skutečnost, že závěr o spáchání přestupku nemá oporu v provedeném dokazování. 14. Z výše uvedené rekapitulace vyplývá, že zákonností postupu žalovaného ve vztahu k nyní projednávanému přestupku se soud již jednou zabýval. Vzhledem k tomu, že po vrácení věci žalovanému nevyvstaly žádné nové skutečnosti, jež by před tím nebyly známé, setrvává soud na svém názoru vyjádřeném v rozsudku ze dne 10. 2. 2022, č. j. 62 Ad 2/2020-67, kterým byl ostatně vázán i žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí (viz str. 7 napadeného rozhodnutí). Byť bylo tehdy napadené rozhodnutí zčásti stiženo vadou týkající se neprokázání spáchání druhého z přestupků a z toho důvodu bylo zrušeno a vráceno žalovanému k dalšímu řízení, šlo pouze o část týkající se jiného než nyní projedn