1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

63 A 4/2026- 273 - text  14 63 A 4/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci navrhovatele: M. V. proti odpůrci: Statutární město Brno sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Riškem sídlem Jakubská 2, 602 00 Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, a to v rozsahu regulace vymezení plochy ZK – Zeleň krajinná, týkající se plochy pozemku p.č. X, k.ú. K. takto: I. Opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, a to v rozsahu regulace vymezení plochy ZK – Zeleň krajinná, týkající se plochy pozemku p.č. X, k.ú. K., se ruší dnem právní moci tohoto rozsudku. II. Odpůrce je povinen zaplatit k rukám navrhovatele náhradu nákladů řízení v částce 5 000 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace navrhovatele 1. Navrhovatel požaduje, aby soud zrušil část opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, a to v rozsahu regulace vymezení plochy ZK – Zeleň krajinná, týkající se plochy pozemku p.č. X, k.ú. K. (dále též „předmětný pozemek“). 2. Navrhovatel je spoluvlastníkem (ve společném jmění manželů s Ing. Z. V.) předmětného pozemku od roku 2015. Navrhovatel se cítí dotčen na svém vlastnickém právu k předmětnému pozemku v důsledku jeho zařazení do plochy s funkčním využitím „ZK – Krajinná zeleň“, neboť zařazením do daného funkčního využití je zásadním způsobem omezena plnohodnotná dispozice s jeho majetkem, a to zejména ve formě možné zastavitelnosti pozemku rekreační stavbou a dalšího rozvoje rekreační funkce pozemku. 3. Navrhovatel byl v procesu přijímání územního plánu města Brna dlouhodobě od r. 2020 aktivní, neboť řádně a opakovaně uplatnil námitky v procesu pořizování územního plánu. Požadoval, aby byl zachován dosavadní způsob využití pozemku (objekt pro individuální rekreaci) a aby pozemek byl zařazen do plochy Rekreace/Rekreace individuální (R/RI), případně do plochy Zahrádky/Rekreace jiná (I/RX). Rozhodnutí o námitkách je však nepřezkoumatelné. Neobsahuje logické a přesvědčivé vypořádání navrhovatelových námitek, pouze obecné závěry, které se neopírají o konkrétní skutkový stav a nereagují na individuální okolnosti řešeného pozemku. Z pohledu nového územního plánu není problematické, aby nově vymezené plochy Ky-4 a Ky-6 nebo pozemky p. č. 671/1, 492/33, 3557, 3558, 3559, k. ú. Kníničky, přímo sousedily s plochami biokoridoru nebo biocentra. Je proto nepochopitelné, proč pozemek navrhovatele v ploše rekreace být nemůže, zatímco zmiňované pozemky ano. Ve vypořádání námitky č. 1 odpůrce poukazuje na bezprostřední sousedství pozemku s významným krajinným prvkem Čihadlo (dále „VKP Čihadlo“) a hranicí s biocentrem LBC.KN01. Navrhovatelův pozemek však na VKP Čihadlo bezprostředně nenavazuje, neboť je zde umístěn ještě pozemek p. č. 724/1 ve vlastnictví odpůrce. Tuto skutečnost navrhovatel ve svých námitkách zmiňoval, jakož i fakt, že jiné pozemky s VKP Čihadlo sousedící jsou vedeny jako stavební. To navrhovatele selektivně diskriminuje a popírá odůvodnění odpůrce, že není žádoucí zintenzivňovat využití území a vymezovat nové zastavitelné plochy. Odpůrce nereagoval ani na tvrzení navrhovatele o možnosti využití platného územního rozhodnutí, o nerespektování územní studie Rekreační oblast Přehrada, v níž je na pozemku navržena regulace RD (rekreace pobytová na ZPF umožňující umístění doplňkových staveb pro individuální rekreaci), či o rozporu textace výrokové části územního plánu s odůvodněním. Předkládá pouze obecné závěry ohledně rozporu s územní studií v odůvodnění námitky č. 5. Nevypořádal ani námitku rozporu postupu odpůrce se zákonem č. 221/2021 Sb., o podpoře zahrádkářské činnosti (zahrádkářský zákon). 4. Podle odpůrce byla na pozemku vymezena plocha krajinné zeleně za účelem ochrany a rozvoje přírodních a krajinných hodnot, aby nedocházelo k nepřiměřenému stavebnímu rozvoji. I zde je odůvodnění regulace velmi obecné. Navrhovatel není developerem, který by chtěl realizovat velké stavby, žádá pouze o možnost postavit na pozemku rekreační objekt omezeného rozsahu (max. 50 m2), což vzhledem k velikosti pozemku a jeho okolí není nijak nepřiměřené. Postup odpůrce odporuje odůvodnění územního plánu, kde se konstatuje, že nejvyšší míru kontinuity s dosavadní regulací vykazuje Rekreační oblast Přehrada („RO Přehrada“), kde dochází pouze k dílčím redukcím vymezení. Tato proklamace neodpovídá způsobu regulace na pozemku navrhovatele. 5. Dále navrhovatel tvrdí, že regulace pozemku odporuje cílům územního plánování, zahrádkářskému zákonu a je nekoncepční, svévolná a diskriminační. Vymezení plochy ZK v bezprostřední souvislosti Brněnské přehrady, která je vyhlášeným centrem rekreace zahrnujícím rozsáhlé plochy lesních porostů, luk a vodních ploch, postrádá logiku. Potřeba dalšího vymezování zeleně v dané lokalitě není podložena ani odůvodněna v textové části. Plocha je vedena jako stabilizovaná, přestože se její využití oproti dosavadnímu územním plánu mění (mělo by tedy jít o plochu návrhovou). Není zřejmé, jaké zájmy odpůrce prostřednictvím daného vymezení chrání, neboť jak navrhovatel deklaroval, pozemek ponechá i nadále oplocený. Ve srovnání s ostatními rozlehlými plochami krajinné zeleně v okolí Brněnské přehrady je rozsah pozemku zanedbatelný. K nárůstu zeleně by měly být primárně využity pozemky odpůrce (např. p. č. 704/2, 704/1, 703, 722/5, k. ú. Kníničky) a individuální zásahy do soukromých pozemků by měly být důsledně zvažovány. V oblasti došlo ke značnému nárůstu krajinné zeleně, proto by mělo být akceptovatelné, aby odpůrce pozemek navrhovatele z této plochy vypustil. 6. Nepřiměřenost zásahu do navrhovatelových vlastnických práv způsobuje fakt, že bylo zcela znemožněno smysluplné využití pozemku a rozvoj jeho rekreační funkce. Pozemek není využitelný velkozemědělsky a v současnosti na něm ani není povolena výstavba. Tím je navrhovatel fakticky zbaven možnosti efektivně s pozemkem nakládat. Pozemek je přitom v bezprostřední blízkosti stávající zahrádkářské kolonie (plochy RX) a mohl k ní být jednoduše připojen bez potřeby nového vymezení menšího území pod 5000 m2, jak argumentuje odpůrce. Postupem odpůrce bylo porušeno právo navrhovatele na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. 7. Územní plán v rozporu s § 19a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nebere ohled na stávající charakter a hodnoty území a na využitelnost navazujícího území. Nerespektuje charakter území na pozemku, § 8 zahrádkářského zákona ani Memorandum o spolupráci v oblasti podpory zahrádkářské činnosti pro veřejnost na území města Brna (dále „Memorandum“). Odpůrce v průběhu procesu pořizování územního plánu porušil rovněž § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť dostatečně nezjistil skutkový stav věci. Nezabýval se skutečným charakterem pozemku, tudíž nevěděl, jaké hodnoty má podle § 19 stavebního zákona chránit. 8. Navrhovatel upozorňuje rovněž na nepřezkoumatelnost územního plánu. Ten neobsahuje jasné odůvodnění, proč byla na pozemku navrhovatele vymezena plocha ZK. Dohledatelné odůvodnění pro lokalitu Brněnské přehrady je v rozporu s grafickou částí územního plánu. Odpůrce v územním plánu tvrdí, že v lokalitě Brněnské přehrady vycházel z územní studie Přehrada s dílčími redukcemi o souvislejší partie lesů dosud nedotčených výstavbou rekreačních chat a o zemědělsky obhospodařované pozemky u hradu Veveří u Mečkova. V původním územním plánu byl pozemek navrhovatele ve stabilizované ploše, tudíž vůbec neměl být podroben zásadním změnám funkčního využití a prostorového uspořádání. 9. Pro případ, že by se soud neztotožnil s namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí o námitkách i samotného územního plánu, namítá navrhovatel nepřiměřenost zvoleného řešení. Co se týče kritéria vhodnosti, je pravdou, že ochrany ÚSES lze dosáhnout zamezením výstavby. Fakticky však ochrany zeleně dosaženo není, neboť povolené oplocení pozemku vylučuje volný pohyb živočichů. Plocha ZK ani nereguluje minimální zastoupení zeleně (na rozdíl od plochy RX). Navrhovatel by tak mohl na pozemku veškerou zeleň zlikvidovat. Zamýšleného cíle tak bylo možné dosáhnout lépe ponecháním dosavadního způsobu regulace (RX). Z územního plánu nelze dovodit, proč byla zastavitelnost v dané lokalitě omezena. Zvolené řešení tak je neproporcionální, neboť zájem na ochraně vlastnického práva nemůže ustoupit nedostatečně odůvodněné ochraně charakteru území, která nebyla řádně definována. Upozorňuje rovněž na skutečnost, že přestože jeho pozemek byl z plochy ZX přeřazen do ZK, jsou vytvářeny návrhové plochy RI (plochy Ky-