73 A 9/2026 – Krajský soud v Brně

73 A 9/2026- 96 - text  14 73 A 9/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Polácha a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. ve věci navrhovatele: Ing. Z. K. bytem X zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Matějkou, advokátem, se sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno proti odpůrci: Statutární město Brno, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno-město, 602 00 Brno zastoupené Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou, se sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 – Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, v rozsahu textové a grafické části vymezující plochu zeleně všeobecné (ZU) na pozemku parc. č. XA v katastrálním území X takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Návrh 1. Včas podaným návrhem, doručeným Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy – Územního plánu města Brna (dále jen „ÚP“), a to v části pozemku ve vlastnictví navrhovatele parc. č. XA, v katastrálním území X (dále též „Pozemek)“, která je v ÚP zařazena do funkčního využití zeleně všeobecné (ZU). Navrhovatel toto konkrétně odůvodnil následovně. I.1. Nevhodnost a faktická nemožnost navrhovaného funkčního využití 2. Navrhovatel svoji aktivní legitimaci odvozuje z toho, že je vlastníkem pozemku parc. č. XA, v katastrálním území X. Pozemek je částí zařazen do funkční plochy bydlení všeobecné (BU.R2) a částí do plochy zeleň všeobecná (ZU). Navrhovatel tvrdí, že byl vydáním ÚP zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. 3. Dané vyvozuje z toho, že ÚP u části Pozemku zařazené do plochy funkčnosti ZU předvídá jeho veřejnou přístupnost. Podle navrhovatele to ale není možné, jelikož se zde již dlouhodobě nachází oplocené zahrady a v nich stavby, například zahrádkářské chatky. Veřejnou přístupnost plochy má znemožňovat i svažitost terénu. ÚP tedy podle něj vychází ze špatného skutkového stavu a nerespektuje stávající poměry v území, když Pozemek fakticky nikdy veřejně přístupný nebude, a proto by ani neměl být zařazen do plochy s funkcí ZU. I.2. Nepřiměřenost a diskriminace navrhovatele 4. Druhá argumentační linie navrhovatele směřuje k tomu, že zařazením části Pozemku do dané funkčnosti byla znemožněna možnost umístit zde jakékoliv stavby a tím byla omezena vlastnická práva navrhovatele i dalších majitelů pozemků ve stejné funkční oblasti. Řešení podle navrhovatele nemůže obstát optikou testu proporcionality, když nepřináší veřejnosti žádný užitek, jelikož veřejnost fakticky do lokality nemá přístup a zároveň stanovení plochy zeleně všeobecné nepřiměřeně omezuje vlastnická práva soukromých osob. 5. Podle navrhovatele jsou mnohem vhodnější pozemky v lokalitě ve vlastnictví odpůrce, na kterých se již teď nachází zeleň, ale byly zařazeny do plochy bydlení. V daném postupu vidí navrhovatel jasné upřednostnění umístění pozemků odpůrce do ekonomicky výhodnějšího postavení oproti postavení soukromých vlastníků, jejichž pozemky byly zařazeny do zeleně všeobecné. Tento postup má být nepřípustný a diskriminační. 6. Odpůrce současně podle navrhovatele svůj postup nevysvětlil ani v námitkách, kde se omezil na obecné konstatování, pročež je má navrhovatel v části týkající se stanovení funkčnosti Pozemku za nepřezkoumatelné. 7. Navrhovatel z výše uvedených důvodů navrhl, aby zdejší soud zrušil opatření obecné povahy – Územní plán města Brna v grafické i textové části vymezující plochu ZU na pozemku parc. č. XA v k. ú. X, zapsaného na LV. č. XB vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště X a uložil odpůrci povinnost uhradit navrhovateli náklady řízení. II. Obsah vyjádření odpůrce 8. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 20. 3. 2026 v prvé řadě uvedl, že s návrhem navrhovatele nesouhlasí a považuje jej za nedůvodný. 9. Dále odpůrce namítl, že podle něj chybí vůbec žalobní legitimace navrhovatele, když ani de facto nemohl být napadenou regulací v ÚP na svých právech zkrácen. Odpůrce má za to, že se Pozemek nacházel v ploše s funkčním využitím krajinné zeleně všeobecné (KV), která byla obecně závaznou vyhláškou statutárního města Brna č. 2/2004 o závazných částech Územního plánu města Brna ve znění pozdějších předpisů (dále též „předchozí ÚP“) určená pro zachování a obnovu přírodních a krajinných hodnotu území s veřejnou přístupností. Nyní je předmětný pozemek v ÚP vymezen z části na ploše s funkčním využitím zeleň všeobecná (ZU), a to ve stejném rozsahu, jako byla předchozím ÚP vymezena plocha krajinné zeleně všeobecné (KV). 10. Podle odpůrce tedy lze konstatovat, že se regulace předmětného pozemku stanovená v ÚP a napadená návrhem na zrušení nijak podstatně neliší od regulace obsažené v předchozím ÚP. V obou případech počítala územně plánovací dokumentace do budoucna s využitím části předmětného pozemku pro ochranu přírodních procesů v krajině ve veřejně přístupném území. Byla-li tato regulace v ÚP fakticky zachována, uvádí odpůrce, že nelze tvrdit, že by byl navrhovatel formální změnou funkčního využití předmětné části pozemku na svých vlastnických právech jakkoli dotčen. 11. K vymezení funkčních ploch s poukazem na údajná nesprávná skutková zjištění, když řešení ÚP nemá odpovídat poměrům v daném území, odkázal odpůrce na námitky a jejich vypořádání. Zdůraznil, že vymezená plocha zeleně měla již v minulosti chránit toto území také před nepřiměřeným stavebním rozvojem. 12. Odpůrce uvedl, že ze strany navrhovatele nadto dochází k nesprávnému výkladu závazné textové části ÚP, neboť navrhovatel dovozuje, že plochy s funkčním využitím zeleň všeobecná (ZU) mají být umístěny na pozemky, které jsou v současnosti veřejně přístupné. To však podle odpůrce ze závazné textové části ÚP nevyplývá. V rozporu se zněním závazné textové části ÚP totiž není, pokud v těchto plochách bude teprve v budoucnu zajištěna jejich veřejná přístupnost. Jak ostatně vyplývá z vypořádání námitek navrhovatele, odpůrce tvrdí, že do budoucna počítá se zajištěním veřejné přístupnosti prostřednictvím majetkového vypořádání. Navrhovateli v současnosti nic nebrání, aby využíval předmětný pozemek stávajícím způsobem. Územní plán nemá sloužit jako dokumentace skutečného stavu využití území, ale má fungovat především pro nastavení podmínek využití do budoucna. 13. K nerespektování variantních řešení dopravní studie odpůrce uvedl, že se navrhovatelem namítanou studii pořizovateli ÚP nepodařilo identifikovat ani dohledat. Proto námitku považuje za nedůvodnou. 14. K nepřiměřenosti zásahu do práv navrhovatele pak odpůrce předně upozornil na to, že navrhovateli obecně nesvědčí veřejné subjektivní právo, aby byla na předmětném pozemku vymezena plocha s funkčním využitím dle jeho představ, jak vyplývá např. z rozsudku NSS ze dne 10. 2. 2022, č. j. 3 As 225/2019-37, nebo Krajského soudu v Brně ze 27. 5. 2025, č. j. 63 A 3/2023-134. K tomuto lze podle odpůrce dodat, že z ničeho neplyne, že by měl mít navrhovatel ohledně budoucího využití předmětného pozemku pro výstavbu jakákoli legitimní očekávání, neboť v předchozím ÚP byl předmětný pozemek rovněž vymezen jako nezastavitelný. 15. Odpůrce tedy shrnul, že důsledkem ÚP fakticky nedochází k žádnému (natož nepřiměřenému) zásahu do vlastnického práva navrhovatele, neboť na části předmětného pozemku byla již předchozím ÚP vymezena plocha pro zeleň, kterou současný ÚP přebírá. Navrhovateli je tak umožněno obdobné využití části předmětného pozemku jako tomu bylo za účinnosti předchozího ÚP. 16. Odpůrce se konečně neztotožnil ani s námitkou diskriminace při vymezení ploch zeleně na úkor soukromých vlastníků pozemků oproti pozemkům odpůrce. Poukázal na řadu pozemků, výběrem pozemky parc. č. XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, vše v k.ú. X, kde byla plocha zeleně všeobecné (ZU) vymezena v ploše přestavby P.110 na jeho pozemcích. Argumentaci navrhovatele směřující k tomu, že snad odpůrce záměrně upřednostňuje pozemky ve svém vlastnictví a vymezuje je jako zastavitelné na úkor pozemků v soukromém vlastnictví má odpůrce za ničím nepodloženou a nezakládající se na objektivních skutečnostech. Zařazení jiných pozemků odpůrce do plochy bydlení tento vnímá jako koncepční řešení pro danou lokalitu. 17. Odpůrce proto navrhl, aby soud návrh na zrušení návrhem specifikované části ÚP zamítl. III. Průběh ústního jednání 18. Navrhovatel odkázal na písemné vyhotovení návrhu a stručně se k němu vyjádřil. Zejména poukázal na v jeho očích rozpory v argumentaci odpůrce. Zdůraznil, že odpůrce mohl po dobu dvaceti pěti let existence předchozího ÚP realizovat a majetkově vypořádat plochu zeleně, kde se nachází Pozemek navrhovatele, což neučinil. Namítl také faktickou nerealizaci veřejného přístupu k ploše, což znamená, že ÚP nereflektuje faktický stav úz