4 Azs 333/2004 — Nejvyšší správní soud

29 Az 19/2011- 47 - text  29Az 19/2011-47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce L. R., zast. N. B., bytem tamtéž, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2011, čj. OAM-82/LE-LE05-K03-2010, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal včasnou žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2011, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §§ 12 – 14 b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Žalobce namítal, že správní orgán nedbal o to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu, neboť v případě svého návratu do vlasti bude jednoznačně vystaven ohrožení na životě, stejně, jako tomu bylo před jeho útěkem. Důvodem opuštění vlasti byly spory o majetek, které vyústily v zabití jeho dvou bratranců. Celou situaci zkoušel řešit i dočasným odchodem, ovšem jakmile se vrátil, začaly Pokračování 29Az 19/2011 -2- opět výhrůžky jeho zabití a střelba před domem rodičů. Je pravdou, že úřady zabití příbuzných vyšetřovaly, dokonce někteří viníci byli potrestáni, ovšem pokud se on vrátí, dopadne stejně a jako mrtvému mu bude jedno, zda-li se případ bude šetřit. Správní orgán musí brát v potaz jeho reálné ohrožení, jeho výpověď potvrzují i doklady z policie, kde lze nalézt i popis incidentu, k němuž došlo. V zemi původu jsou obyčejné osoby ohroženy rodinnými konflikty na životě i bezpečí a stát není schopen své občany náležitě ochránit, což nakonec většinou vyústí v několikanásobná úmrtí při přestřelkách. V tomto ohledu správní orgán neprovedl žádná šetření, proto lze stěží vyvozovat, že žalobci nic nehrozí. Schopnost státu zajistit občanům ochranu by správní orgán zajímat měla, viníci již byli propuštěni z vězení a žalobci žádná ochrana nebude poskytnuta. Správní orgán vycházel z neaktuálních zpráv, z r. 2011 se jednalo jen o jednu zprávu. Správní orgán přihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem nedostatečně a neobstaral si potřebné informace, proto žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Přípisem ze dne 2. 8. 2011 pak žalobce soudu sdělil, že již prakticky rok žije ve společné domácnosti s p. N. B., podílí se na nákladech spojených s vedením domácnosti a výchově její nezl. dcery, k čemuž přiložil notářsky ověřené prohlášení této paní, učiněné v cit. smyslu, ze dne 20. 7. 2011. V písemném vyjádření žalovaného ze dne 13. 9. 2011 se uvádí, že správní orgán dospěl k závěru, že tvrzeným důvodem odchodu žalobce z vlasti byly problémy v Pákistánu, spočívající ve sporech o majetek s rodinnými konflikty, které vyústily v zabití bratranců a dále citoval správní orgán skutečnosti, sdělené v průběhu řízení žalobcem s tím, že ovšem pokud se žalobce resp. jeho rodina obrátili na příslušné úřady, ty zasáhly a efektivně pomohly. Pokud uváděl, že v r. 2010 došlo k propuštění několika uvězněných, kteří začali jeho osobě vyhrožovat, je důležité připomenout, že tyto osoby byly propuštěny na kauci, pokud by se tedy žalobce obrátil na úřady, lze téměř s jistotou konstatovat, že by byli opět vzati do vězení. Rodina se však na úřady neobrátila, protože spor považovala nikoliv za právní, ale rodinnou záležitost. Jak rodiče, tak i snoubenka, ale i sestra žalobce žijí stále v Pákistánu. K dotazu, čeho se žalobce obává pro případ návratu uvedl, že zabití, či že by sám někoho zastřelil, zmíněné obavy však považuje správní orgán za hypotetické a nepodložené. Žalobce se obává jednání soukromých osob, jejich motivem vyhrožování by měla být snaha získat jeho majetek. Z tohoto žalovaný vyvozuje, že se žalobce neobává mučení, nelidského či ponižujícího zacházení či trestu ze strany státních institucí. Vyhrožování směřovalo od osob, které měly být propuštěny z vězení, kde si odpykávaly tresty za zabití příbuzných, z čehož lze dovodit, že naopak pákistánské úřady se ohrožením žalobce, resp. jeho rodiny, zabývaly a účinně zasáhly, stále probíhalo pátrání po nenalezeném pachateli incidentu z r. 1995. Žalobce tak měl a i nadále má možnost obrátit se na příslušné úřady ve vlasti s žádostí o pomoc, neboť, jak se uvádí výše, je reálná možnost efektivní státní ochrany. Pokud byly výše uvedené osoby propuštěny na kauci, není důvodu pochybovat o rychlém a účinném zásahu místní policie pro zcela zjevné porušování podmínek propuštění a neochota žalobce obrátit se takto na místní úřady je málo pochopitelná. Správní orgán hodnotil žalobcovy výpovědi a dále obsáhlé informace o zemi původu ohledně bezpečnostní a politické situace v Pákistánu. Žalobce v průběhu správního řízení nepředložil Pokračování 29Az 19/2011 -3- žádnou věrohodnou skutečnost, na základě které by bylo možno dospět k závěru, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení či trestu – žalovaný odkazuje na str. 6 a násl. svého rozhodnutí, námitky, uvedené v žalobě tedy považuje za neopodstatněné. Situace žalobce byla hodnocena svědomitě a pečlivě, veškeré informace jsou citovány v rozhodnutí a založeny ve spise, žalobce se s nimi ani nechtěl seznámit, žádné návrhy neučinil. Se všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil, se žalovaný řádně vypořádal a navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. V replice pak žalobce uváděl, že nebyla dostatečně vyhodnocena bezpečnostní situace v jeho zemi z hlediska způsobilosti a schopnosti státu zajistit jeho bezpečnost, záruky řádného fungování justice a práva v zemi a možnost řádně uplatnit příslušné právní prostředky k ochraně života a zdraví jedince je nutné hodnotit obecněji. Z uvedeného hlediska není v Pákistánu situace srovnatelná se situací, která panuje v běžné demokracii. To souvisí s naprostou odlišností mentality a kulturního a duchovního prostředí. Závěry žalovaného považuje žalobce za nepřezkoumatelné, neboť jsou sice v rozhodnutí uvedeny podklady, ale neplyne, jaké závěry jsou z nich učiněny. Pokud pak žalobce nesplňuje důvody § 12 zákona o azylu, není dostatečné odůvodnění azylu z důvodu humanitárního. Podal žádost o rozvod manželství k litevskému soudu, toto uzavřel pouze formálně a účelově s občankou Litvy, pokud bude jeho žádosti vyhověno, hodlá uzavřít manželství s p. B., s níž již rok žije ve společné domácnosti. K replice žalobce připojil kopii své žádosti o rozvod s p. E. K.. Soud dále obdržel i dopis zástupkyně žalobce, v němž popisuje jejich společnou situaci s tím, že by rádi dostali šanci žít společný život v České republice. Při jednání soudu dne 9. 1. 2012 žalobce uvedl, že situace v zemi jeho původu je složitá, jedná se o příhraniční oblast, kde existuje rodinná klanová vazba a těžké problémy se zde z tohoto pohledu nezapomínají. V mezidobí přicestoval za žalobcem otec s informací, že situace se dosud nezměnila, lidé, kteří byli propuštěni na svobodu z vězení hrozí, že by se žalobce v případě návratu musel skrývat. Příští měsíc by měl být dokončen rozvod žalobce v Litvě, původní partnerka se přestěhovala a bylo nutné ji nejdříve najít, nyní má žalobce v Litvě zástupkyni a partnerka s rozvodem souhlasí. Žalobce prakticky nahradil rodině své současné partnerky otce rodiny. K dotazu soudu pak žalobce prohlašuje, že původní snoubence již snad ve vlasti sehnali nového ženicha, snad by mělo dojít k dohodě. Žalobci chybí jeho původní rodina, matka, ale již si zde zvykl a raději by pozval matku sem. Pokud by se tamní situace zklidnila, rád by rodinu navštívil, ale již chce žít zde a normálně pracovat. Na svém původním návrhu na zrušení rozhodnutí žalovaného trvá, náhradu nákladů řízení nepožaduje. Pověřená pracovnice žalovaného poukázala na skutečnost, že poprvé žalobce vycestoval ze země původu v r. 2001, podruhé v r. 2006, přitom spor o pozemek pochází z r. 1995, jedná se tak o 16 let starou záležitost. Přicestoval nelegálně, předtím žádal o azyl na Kypru, kde mu též nebyl udělen, v naznačených Pokračování 29Az 19/2011 -4- skutečnostech vidí žalovaný účelovost žalobcovy žádosti se snahou zakotvit v některém z evropských států. V zemi původu neměl žalobce žádné azylově relevantní důvody, v průběhu druhého pohovoru byl seznámen s podklady, nenamítal ani žádný zásadnější rozpor, který by shledal. Současná situace žalobce může vést k žádosti o povolení pobytu dle zákona o pobytu cizinců, neboť i s odkazem na rozhodnutí NSS čj. 2 Azs 8/2011 vyplývá, že instituty mezinárodní ochrany nemohou sloužit pro výběr nejvhodnějšího místa pro rozvoj rodinného života žadatele. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, náhradu nákladů řízení neúčtuje. Z obsahu správního spisu soud provedl důkaz protokoly o provedených pohovorech, uskutečněných 2. 4. 2010 a 13. 5. 2011, rovněž skutečnostmi, uvedenými v žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 2. 4. 2010. Žalobce uvedl,