1 Afs 57/2009 — Nejvyšší správní soud

31 Af 92/2011- 71 - text  31Af 92/2011-71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce R. P., Sladkovského 2059, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. července 2011, čj. 3566/11-1300-601383, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení shora identifikovaného rozhodnutí, jimž žalovaný zamítl jeho odvolání do dodatečně vyměřené daně z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2005. Uvedl, že žalovaný i správce daně objasnili skutkový stav nedostatečně, když neprovedli navrhované důkazy. Odkázal přitom na obsah odvolání a obsah jednotlivých písemných podání vyhotovených z jeho strany v průběhu daňové kontroly. Nejprve namítal, že zpráva o daňové kontrole s ním byla dne 14. 12. 2010 projednána nezákonným způsobem, neboť nebyla respektována zásada součinnosti Pokračování 31Af 92/2011 -2- a zásada rovného postavení před správcem daně. Správce daně nezvolil dle žalobce takový postup, který by žalobce nejméně zatížil, když nařídil projednání zprávy o daňové kontrole a jejího doplnění na den 30. 11. 2010, tedy v termínu, kdy byl žalobce prokazatelně mimo území ČR. Opětovné projednání zprávy pak bylo stanoveno na den 14. 12. 2010, tedy opět v termínu, o němž správce daně věděl, že je žalobce stále v zahraničí. Žalobce tak zprávu o daňové kontrole odmítá se zdůrazněním, že nemůže být považována za adekvátní důkaz ve smyslu ust. 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Žalobce má zato že svoje důkazní břemeno unesl. Odkázal na svědecké výpovědi, které dle jeho názoru potvrdily, že zakázka byla firmou Z. P. realizována. Tuto skutečnost doložil rovněž daňovými doklady, platbami, fotodokumentací a soupisem realizovaných prací. Ve svém vyjádření ke zprávě o daňové kontrole ze dne 29. 4. 2010 přitom žalobce navrhl provedení dalších důkazních prostředků a to znaleckého posudku na rozsah prací a dále výslech svědků L., Č., V., K. a dalších. Na toto vyjádření žalobce v žalobě v plném rozsahu odkázal. V průběhu daňového řízení, jak žalobce dále uvedl, správce daně zpochybnil přijetí prací a jejich zahrnutí do daňové evidence jako výdajů ve smyslu ust. § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a současně jejich zahrnutí do evidence pro účely daně z přidané hodnoty jako přijatých plnění, z nichž má plátce nárok na odpočet této daně Jednalo se o faktury č. 29/5, č. 18/05, 21/05 a fakturu č. 20051132. Tyto doklady byla vystaveny a dílo provedeno firmou Z. P., resp. firmou M. G.. Jednalo se o práce na výstavbě tovární haly v průmyslové zóně v Pardubicích, kde žalobce působil jako jeden ze subdodavatelů a stavební práce pak fakturoval společnosti TAKENAKE EUROP GmbH, přičemž žalobce tyto stavební práce realizoval také prostřednictvím jednotlivých subdodavatelů. Žalobce byl správcem daně vyzván k odstranění pochybností o realizaci díla, na tuto výzvu reagoval dne 10. 2. 2009 a k reakci doložil důkazní prostředky včetně vysvětlení. Správce daně konstatoval, že povinnost stanovenou výzvou žalobce nesplnil. S tím vyslovil žalobce zásadní nesouhlas a konstatoval, že správce daně shledává patrně stěžejní důkazní prostředky pro své závěry v daňovém řízení vedeném u Z. P.. S tím vyslovil nesouhlas, neboť takto použité důkazní prostředky nemá žalobce k dispozici a nebyl s nimi v průběhu daňové kontroly seznámen. To má dle jeho názoru za následek nepřezkoumatelnost zprávy o daňové kontrole. Žalobce tak podal námitku proti postupu pracovníků správce daně provádějících daňovou kontrolu a zároveň žádal o seznámení s důkazními prostředky, které správce daně využíval. Ke svědecké výpovědi Z. P. 31. 3. 2009 žalobce uvedl, že svědek potvrdil, že se účastnil stavebních prací, potvrdil vystavení všech faktur a současně i dokladů o úhradě. Uvedl, že vystavil daňový doklad č. 23/2005 a podepsal pokladní doklad V0331 ze dne 15. 12. 2009 a potvrdil i provedení prací včetně převzetí finančních prostředků. Potvrdil i vystavení dokladů 18,21 a 29/05, které nezahrnul Pokračování 31Af 92/2011 -3- patrně do svých evidencí a u kterých se tedy vyhnul své zákonné daňové povinnosti a tudíž odmítl potvrdit provedení prací fakturovaných těmito doklady, aby si nezpůsobil problémy. Žalobce k tomu vyslovil nesouhlas se závěry správce daně o nemožnosti provedení prací deklarovaných na uvedených fakturách vzhledem k termínu prováděných prací. Konstatoval, že firma Z. P. tyto práce prováděla v době a termínu jak uvádí správce daně a žalobce, ale u ústních objednávek byla tato firma seznámena s tím, že zaplacení provedených prací bude možné až po úhradě od objednavatele prací, tudíž období roku 2005 a 2006. Tato skutečnost dle žalobce dokládá, že Z. P. vystavoval, resp. věděl, že bude vystavovat daňové doklady za období 1. pololetí roku 2005 a z toho důvodu si patrně ponechával místo ve své číselné řadě vydaných faktur. Z. P. si byl vědom dohody se žalobcem o termínu úhrad na konci roku 2005, resp. možnosti úhrad až počátkem roku 2006 a měl patrně vlastní zájem o odsunutí data uskutečnění zdanitelného plnění, aby mu nevznikla daňová povinnost k dani z přidané hodnoty. To dle žalobce i vysvětluje pozdější data vystavení daňových dokladů a rozpor mezi čísly daňových doklad a daty na nich, které správce daně zneužil pro své závěry uvedené ve zprávě, že stavební dílo nebylo provedeno. Žalobce proto žádal, aby tento závěr nebyl ve zprávě o daňové kontrole uváděn, byl přepracován nebo úplně vypuštěn, neboť správce daně nemá pro tyto závěry důkazní prostředky. Žalobce naopak nabízel správci daně důkazy nové, které konkretizují rozsah prací, jimiž jsou jednotlivé rozpočty prováděných prací doplněné i poměrovým objemem prováděných prací firmou Z. P.. Tento poměr je vyjádřen jak % realizovaných prací tak ve finanční hodnotě. Z těchto rozpočtů bylo patrné, že objem provedených prací byl co do důvodu a objemu ve shodě s přijatými plněními, které byly zahrnuty do daňové evidence. Správce daně se přitom v průběhu celého řízení nikdy nezabýval zjištěními rozsahu prováděných prací a spokojil se pouze s informacemi o počtu pracovníků firmy. Žalobce proto za účelem objasnění rozsahu prací žádal vypracování znaleckého posudku, správce daně však návrh tohoto důkazu neakceptoval. Žalobce zdůraznil, že ve svém vyjádření k návrhu zprávy o daňové kontrole žádal provedení dalších svědeckých výpovědí, jeho žádosti však nebylo vyhověno. Upozornil rovněž, že v doplnění zprávy o daňové kontrole spatřoval rozpory, na něž upozornil, avšak správce daně se s nimi nevypořádal. Dále žalobce v podané žalobě citoval jednotlivé pasáže svého vyjádření podaného k návrhu zprávy o daňové kontrole s následným hodnocením, že správce daně jeho návrhům na provedení důkazů nevyhověl a současně se ani nevypořádal s námitkami, které se k vysloveným právním závěrům vztahovaly. Konstatoval rovněž, že část žaloby je svým obsahem prakticky shodná s podaným odvoláním. Žalobce upozornil na svědecké výpovědi svědků J. K., O. B., F. K. a J. K., ing. D. S., kteří potvrdili účast Z. P. na stavebních pracích včetně časového období. Žalobce vyslovil nesouhlas s hodnocením těchto důkazů ze strany správce daně. Žádal proto přepracování zprávy o daňové kontrole. Upozornil přitom, že ani po doplnění zprávy nebyly svědecké výpovědi vyhodnoceny. Vyslovil přesvědčení, že v průběhu řízení vyšlo najevo, že dílo bylo realizováno, když byla mimo jiné doložena i fotodokumentace, položkové rozpočty díla, faktury a daňové doklady. Správce daně Pokračování 31Af 92/2011 -4- však pominul jejich hodnocení. Žalobce rovněž žádal vyhotovení znaleckého posudku za účelem stanovení ceny stavebních prací u stavebních firem v roce 2005. Správce daně rovněž nevzal v úvahu, že firma P. nerealizovala běžnou zakázku, ale byla najata na dodělání prací po předchozí společnosti, z čehož bylo zřejmé, že na tuto práci nemohly být stanoveny nejlevnější ceny. Žalobce rovněž vyslovil přesvědčení, že B. P., která byla autorkou čestného prohlášení, byla schopna potvrdit realizaci díla, zaúčtování daňových dokladů a současně i provádění díla sjednanou osobou. Žalobce proto nesouhlasil s hodnocením tohoto prohlášení tak, jak je provedl správce daně ve zprávě o daňové kontrole. K dodávce díla, jež mělo být předáno firmou M. G., žalobce uvedl, že předložil správci daně písemnost, kde bylo př