4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 124/2012- 40 - text  30A 124/2012-40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: L. S., zast. Mgr. Lenkou Korečkovou, advokátkou se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Sokolovská 1494, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, za účasti: L. D., bytem Doudleby nad Orlicí, Švermova 67, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. listopadu 2012, č.j. 16904/ZP/2012-6, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět sporu Rozhodnutím č. j. ŽP 5323/2011-14425/12-F ze dne 18. 6. 2012 povolil Městský úřadu Kostelec nad Orlicí (dále i „vodoprávní úřad“), osobě zúčastněné na řízení dle ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a pokračování 30A 124/2012 -2- kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), vypouštění předčištěných odpadních vod z bytového domu na stavebním pozemku p. č. 138/2 v k. ú. Doudleby nad Orlicí do kanalizace městyse Doudleby nad Orlicí (výroková část I.). Výrokovou částí II. vodoprávní úřad dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), povolil osobě zúčastněné na řízení stavbu domovní čistírny odpadních vod SILT 15 STANDARD, včetně propojovací kanalizace, a to na pozemku p. č. 341/26 v témže katastrálním území. Vodoprávní úřad současně stanovil podmínky pro vypouštění odpadních vod a pro provedení stavby vodního díla. Odvolání žalobce proti výroku I. citovaného rozhodnutí žalovaný dle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl jako nepřípustné. Odvolání žalobce proti výroku II. uvedeného rozhodnutí pak dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby S tím ovšem nesouhlasil žalobce. Proto hned v úvodu žaloby v obecné rovině vyjádřil přesvědčení, že žalovaný i vodoprávní úřad si pro svá rozhodnutí neobstaraly veškeré podklady a neprovedly veškeré důkazy, které byly pro vydání rozhodnutí nezbytné, a porušily povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, čímž porušily ustanovení §§ 50 a 52 správního řádu, a současně postupovaly nesprávně, když se dostatečně nevypořádaly se všemi řádně odůvodněnými a včas podanými námitkami a nepřihlédly ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, čímž porušily ustanovení § 50 odst. 4 téhož zákona. Napadené rozhodnutí bylo dále vydáno dle jeho názoru v rozporu s ustanovením § 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. V důsledku nesprávných a nezákonných rozhodnutí došlo k povolení stavby, která může ohrozit zdraví a majetek žalobce, jeho rodiny a jeho zaměstnanců. Žalobce se cítí být napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech zaručených v článcích 31 a 35 Listiny základních práv a svobod, tj. v právu na příznivé životní prostředí a v právu na ochranu zdraví. Tyto obecné výtky konkretizoval následně. Předně nesouhlasil s názorem správních orgánů, že vypouštěním odpadních vod do kanalizace Městyse Doudleby nad Orlicí nemůže být přímo dotčeno jeho vlastnické právo, tedy brojil proti tomu, že mu nebylo v tomto řízení přiznáno postavení jeho účastníka. Dle jeho názoru v případě ucpání či jiné havárie kanalizační sítě, ke které dochází v těchto místech poměrně pravidelně, bude jako vlastník bezprostředně sousedícího pozemku a vodního zdroje téměř jistě dotčen. Na této skutečnosti nemění nic ani fakt, že se jedná o jinou (avšak bezprostředně sousedící a navazující kanalizační větev), neboť činnost kanalizačního systému je vzájemně propojena a ovlivňuje se. pokračování 30A 124/2012 -3- Dále žalobce připomněl, že nesouhlasí se stavbou vodního díla – typové domovní čistírny odpadních vod, propojovací kanalizace do obecní kanalizace a s vypouštěním předčištěných odpadních vod z objektu výše uvedeného bytového domu z důvodů špatného stavebnětechnického stavu kanalizace v místě budoucího připojení, nedostatečné kapacity kanalizace, obtěžujícího zápachu a především nebezpečí znečištění jediného zdroje vody. Dle žalobce žalovaný přesto, že ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí uložil prvoinstančnímu orgánu podrobně se zabývat jeho jednotlivými námitkami, později na tento svůj pokyn ze zcela nepochopitelných důvodů rezignoval a do odůvodnění svého rozhodnutí převzal vágní a nedostatečné odůvodnění městského úřadu, které doplnil, v míře nečetné, o obecné a místy až alibistické výroky vlastní. Přitom špatný stavebnětechnický stav (časté havárie s rozlitím odpadních vod na pozemek žalobce) připouští ve svém vyjádření k povolení i městys, byť se dle jeho názoru týká sousední větve. Diametrálně odlišný stav jednotlivých větví však předpokládat nelze, neboť systém kanalizace byl v daném místě vybudován stejnou technologií ve stejném čase. Za irelevantní považoval žalobce požadavek krajského úřadu na předložení důkazů o špatném stavu kanalizace ze strany žalobce, který je v rozporu s ustanoveními §§ 50 až 52 správního řádu, zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu je povinen správní orgán. Nedostatečně se měl správní orgán vypořádat i s námitkou ohledně obtěžujícího zápachu, když konstatoval, že dotčená čistírna odpadních vod je „certifikovanou čistírnou vod, která splňuje legislativní a technické normy“, a dále označil výtky žalobce za „předčasné“. Výrok správního orgánu, že ČOV splňuje všechny zákonné požadavky, je dle názoru žalobce zcela bez významu, neboť plnění zákonných norem je podmínkou základní a nutnou, jež vůbec umožňuje takový výrobek na území ČR prodávat a používat. Jednotlivé normy však upravují pouze „kritické“ hodnoty, které jsou pro zdraví člověka škodlivé a nesouvisí, s často subjektivními, pachovými vjemy. Správní orgán zcela opomenul hledisko vhodnosti umístění a provozu předmětné ČOV (středně velká domovní ČOV, nikoli běžná ČOV u rodinného domu) v těsné blízkosti nemovitostí žalobce (cca 5-6 metrů od zdi budovy žalobce). Existují přitom seriózní vědecké výzkumy, podle kterých zápach ovlivňuje emoce, imunitní systém a následně může být i příčinou kardiovaskulárních nemocí, tj. je nutno se jím zabývat jako rizikovým faktorem z hlediska lidského zdraví. Žalobce z tohoto úhlu pohledu navíc nechápal, proč jsou jeho námitky ohledně obtěžující zápachu námitkami „předčasnými“, když z obsahu odůvodnění není zřejmé, kdy by měl tuto svou námitku vznášet. Vyjádřil proto domněnku, že se správní orgány námitkou zápachu dostatečně nezabývaly a nezkoumaly například problematiku odvětrání povolované ČOV. Jako nejzávažnější pochybení správních orgánů obou stupňů však žalobce vnímal naprosto nedostatečné odůvodnění v případě zamítnutí námitky možného ohrožení jediného zdroje vody pro jeho výrobní podnik, která je užívána denně jednak v rámci výroby k ochlazovacím, úklidovým ale i jiným účelům a současně též (v souladu s povolením) ke sprchování a umývání rukou. Případná kontaminace pokračování 30A 124/2012 -4- tohoto jediného vodního zdroje by tak pro zdraví žalobce, ale i pro zdraví jeho zaměstnanců, mohla mít závažné zdravotní následky. Kromě toho by kontaminace a následné vyčištění zdroje, pokud by vůbec bylo možné, znamenaly i dlouhodobé přerušení výroby a vznik nemalých škod. Žalovaný měl pochybit, pokud se v odůvodnění rozhodnutí vůbec nezabýval námitkou žalobce ohledně porušení „bezpečné vzdálenosti“ pro umístění ČOV od zdroje vody. Renomovanými výrobci uváděná minimální vzdálenost při prostupném podloží, které je v místě stavby (kamenitopísčitá zemina), je 30 m. Nezabýval se námitkou uvedení nepravdivých údajů ze strany vodoprávního úřadu ohledně této vzdálenosti a tuto vzdálenost nepřezkoumal. Žalobce v tomto směru poukázal na situační plánek, který je součástí spisu a na ustanovení § 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území a na normu ČSN 75 5115 týkající se umístění studní, když má za to, že stejné podmínky, které jsou vyžadovány pro umístění studny, by měly být vyžadovány při umístění zdrojů možného znečištění v blízkosti již existující studny. S odkazem na citovanou normu žalobce dále namítá, že mu není známo, že by v této věci proběhlo hydrogeologické posouzení, na základě kterého by příslušný orgán vzdálenost ČOV, jakožto zdroje možného znečištěn