1 As 12/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 66/2014- 46 - text 11 pokračování 30A 66/2014 Číslo jednací: 30A 66/2014-46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: A. V., zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Legionářská 3, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, odbor dopravy, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, PSČ 481 80, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2014, č.j.: OD 370/14-4/67.1/14104/Rg, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2014, č.j.: OD 370/14-4/67.1/14104/Rg a rozhodnutí Městského úřadu Turnov, odbor dopravy, ze dne 3. 3. 2014, č. j. OD/14/90570, sp. zn. 18913/09, se zrušují a věc s e vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,-- Kč k rukám Mgr. Dagmar Beníkové, advokátky se sídlem advokátní kanceláře Legionářská 3, Olomouc, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí žalovaného, obsah žaloby, vyjádření správního orgánu [1] Napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Turnov (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 3. 2014, č. j. OD/14/90570, sp. zn. 18913/09, a toto potvrdil. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o obnovu řízení ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, kterým žalobce porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném v době spáchání přestupků (dále jen „přestupkový zákon“), a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bodu 3 téhož zákona. O přestupku správní orgán I. stupně pravomocně rozhodl Příkazem ze dne 11. 11. 2009, č.j.: OD/09/89329/ICZ o uložení pokuty ve výši 2.500,--Kč, Příkaz nabyl právní moci dne 15. 12. 2009. [2] Je vhodné zmínit, že žalobce k žalobě připojil jednak rozhodnutí žalovaného, které je v předchozím odstavci dostatečně specifikované, a současně, neboť požadoval zrušit rovněž rozhodnutí správního orgánu I. stupně, připojil rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 20. 3. 2014, č. j. OD/14/90571/BET, sp. zn.: 18817/09. Rozhodnutí žalovaného se ovšem vztahuje k rozhodnutí správního orgánu I. stupně vydaného dne 3. 3. 2014, č.j. OD/14/90570, sp. zn.: 18913/09. Z podané žaloby nicméně jednoznačně vyplývá, kterých rozhodnutí se žaloba týká, a která rozhodnutí správních orgánů požaduje žalobce zrušit. [3] Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání uvedeného rozhodnutí žalovaného podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). [4] V úvodu žaloby nejprve zpochybnil, že měl překročit nejvyšší dovolenou rychlost. Především však namítl, že po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku vyšly najevo důkazy, ke kterým v době řízení o přestupku neměl přístup. Dle jeho přesvědčení tyto důkazy zpochybňují zákonnost provedeného měření a jsou tedy žalobci ku prospěchu. Konstatoval, že v záznamu o měření rychlosti je uvedeno, že měření prováděla Městská policie Turnov. Na základě nově zjištěných skutečností se žalobce domnívá, že není jasné, kdo fakticky měření rychlosti prováděl. Zda-li skutečně Městská policie Turnov, nebo sdružení CZECH RADAR, a. s., Burke & Freemen Czech, s. r. o. a JUDr. K. Hlína. V jeho konkrétním případě tak není zřejmé, zda měření bylo provedno zákonným způsobem, a zda se v případě záznamu z měření nejedná o důkaz získaný nezákonným způsobem. K těmto pochybnostem žalobce vedou obsahy smluv a dodatků mezi městskou policií a výše uvedeným subjektem. [5] Připomněl, že ačkoli správní orgány odmítly jeho námitky s tím, že žádné nové skutečnosti, které by mohly být žalobci ku prospěchu, najevo nevyšly, tak v době řízení o přestupku nebyly přinejmenším dva důkazy součástí správního spisu. Jednalo se o Smlouvu o nájmu zařízení a poskytování služeb ze dne 31 3. 2008 a dále o Organizační ujednání z téhož dne. Znalecký posudek ze dne 10. 10. 2011, na který se správní orgány posléze odkazovaly, navíc nebyl v době řízení o přestupku ještě vypracován. Upozornil, že znalecký posudek k otázce správnosti, regulérnosti a zákonnosti prováděného měření byl navíc vyhotoven na objednávku druhého smluvního subjektu, tedy soukromé společnosti. Poukázal na „složitost putování dat získaných z měření a jejich ukládání“, navíc v soukromých uložištích, když z tohoto důvodu by bylo pro laika velmi obtížné správnost posudku bez dalšího dokazování ověřit. [6] Žalovaný nicméně tuto námitku žalobce, míněno, že není jasné, zda-li probíhalo měření k tomu oprávněným subjektem, popřel, přičemž svoji argumentaci opřel výlučně o údaje opsané ze Znaleckého posudku zhotoveného dne 10. 10. 2011 na objednávku JUDr. Květoslava Hlíny (dále „znalecký posudek“), který je členem dozorčí rady společnosti CZECH RADAR, a. s., která měření zajišťovala. Žalovanému dále vytýkal, že tento důkaz nebyl, a ostatně vzhledem k datu jeho zpracování ani být nemohl, proveden v řádném řízení o přestupku. Žalobce tak neměl možnost vyjádřit se k osobě znalce a k obsahu samotného posudku včetně jeho závěrů. Nad rámec výše namítaného přičinil poznámku, že znalecký posudek neodpovídá obvyklým standardům, postrádá část s názvem „nález“, jeho obsah je natolik odborný a složitý, že žalobce, ač středoškolsky vzdělán, není schopen z obsahu posudku pochopit systém prováděného měření a následného nakládání se získanými údaji. Posudek označil za nedůvěryhodný a nepřezkoumatelný. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7As 74/2010-71, který, dle mínění žalobce, podporuje důvodnost jeho námitek. [7] Závěrem zdůraznil, že důkazy, na které odkazuje žalovaný, jsou nepochybně důkazy, které mají relevanci k řízení o přestupku. Správní orgány v řízení o povolení obnovy v zásadě prováděly dokazování, které mělo být součástí řízení o přestupku samotném. [8] Argumentaci předloženou krajskému soudu považoval za dostatečnou pro podporu svého návrhu na zrušení obou rozhodnutí správních orgánů. Pro případ úspěchu požadoval zaplatit náhradu nákladů řízení, které mu v souvislosti s tímto řízením vznikly. [9] Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 12. 8. 2014. Předně uvedl, že žalobní důvody jsou obdobné argumentům, které žalobce namítal již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 3. 3. 2014. K těmto argumentům se žalovaný vyjádřil v odůvodnění svého (napadeného) rozhodnutí, přičemž na správnosti svých závěrů setrval. [10] Po tomto úvodu žalovaný, veden rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2013, č. j. 51A 7/2013-33, který se zabýval věcí obdobnou a rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení, namítl, že na projednávanou věc nelze vztáhnout závěry případů, o kterých rozhodoval Nejvyšší správní soudu rozsudky ze dne 2. 4. 2008, č. j. 1As 12/2008-67, a ze dne 24. 4. 2008, č. j. 7As 39/2007, tak, jak učinil krajský soud v označeném rozsudku. Následně žalovaný polemizoval se správností závěrů krajského soudu obsažených v citovaném rozsudku s tím, že nemá pochybnosti, že měření rychlosti bylo provedeno řádně, k čemuž se vyjádřil na straně druhé napadeného rozhodnutí. Kromě jiného konstatoval, „že získávání důkazních prostředků pro dokazování v rámci řízení o přestupku, a vůbec vedení celého přestupkového řízení, musí být přísně v souladu s platným zněním zákona o přestupcích, správním řádem a zákonem o silničním provozu, jakož i dalšími obecně závaznými právními předpisy (např. zákon na ochranu osobních údajů). To především znamená, že při zjišťování a dokumentování přestupků musí být záznamová zařízení pro měření rychlosti obsluhována výlučně subjektem oprávněným k provádění měření rychlosti vozidel, tedy policíí nebo obecní policií.“ [11] V daném případě dle žalovaného role soukromoprávního subjektu skončila instalací záznamového systému (stacionárních radarů) a nastavením horní meze měřené rychlosti projíždějích vozidel dle požadavků městské policie. Zdůraznil, že vlastní měření probíhá bez zásahu lidského činitele, technicky není možné, aby soukromoprávní subjekt do chodu měřícího zařízení jakkoli zasahoval. Systém měření byl navíc předmětem kontroly ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále „Úřad“), který nezjistil, že by docházelo k porušování zákona č. 101/2000 SB., o ochraně osobních údajů. Dle žalovaného je zcela bez vlivu na správnost a legálnost způsobu měření ta skutečnost, že soukromoprávnímu subjektu je za jeho služby poskytována úplata – nájem. Správní orgán tak zce