7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 1/2015- 32 - text 9 pokračování 30A 1/2015 Číslo jednací: 30A 1/2015-32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobců: a) P. S., b) P.Z., proti žalovanému: Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj, se sídlem Collinova 481, Hradec Králové, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Obsah žaloby Žalobci podali u zdejšího soudu dne 7. 1. 2015 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Uvedli, že dne 25. 7. 2014 podali u žalovaného ohlášení vlastníka pozemku o změně druhu pozemku, v němž coby podíloví spoluvlastníci pozemku p. č. 316/2 v k. ú. Plhov požadovali v souladu s ustanovením § 31 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), a ustanovením § 30 odst. 4 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), zápis změny druhu pozemku z ostatní plochy se způsobem využití zeleň, na zastavěnou plochu a nádvoří se způsobem využití společný dvůr tak, aby zápis odpovídal skutečnému stavu. Žalovaný jim v reakci na toto podání výzvou ze dne 20. 8. 2014 sdělil s odkazem na tabulku č. 2 katastrální vyhlášky, že u daného pozemku není možné způsob využití společný dvůr do katastru nemovitostí zapsat, neboť nesousedí s pozemkem s bytovým domem. Na základě této výzvy žalobci ohlášení dne 22. 8. 2014 změnili tak, že požadovali zápis změny druhu pozemku na zastavěná plocha a nádvoří se způsobem využití jako zbořeniště. Výzvou ze dne 29. 8. 2014 žalovaný žalobce vyzval, aby předložili potvrzení či jiné vyjádření stavebního úřadu o tom, že stávající skutečný způsob využití pozemku v terénu odpovídá významu zbořeniště (tedy pozemek se zbořenou budovou nebo zříceninou). Vyjádřil rovněž názor, že vzhledem k rozhodnutí ONV v Jičíně č.j. VLHZ Les – Bk/80 o vynětí předmětného pozemku z lesního půdního fondu, dle něhož se jiné využití zalesněné části pozemku vylučuje, by se k jinému využití pozemku, než k tomu, o němž bylo rozhodnuto při vynětí z lesního půdního fondu, měl vyjádřit orgán státní správy lesů. Dne 7. 11. 2014 žalovaný žalobcům doručil oznámení ze dne 30. 10. 2014, č.j. Z-4345/2014-604-3, o neprovedení zápisu v katastru nemovitostí. Svůj postup odůvodnil tím, že žalobci vzdor uvedené výzvě nedoplnili svůj návrh o požadované potvrzení či jiné vyjádření stavebního úřadu o tom, že stávající stav využití pozemku v terénu odpovídá významu zbořeniště. Žalobci uvedli, že zápis změny druhu pozemku a způsobu jeho využití se provádí na základě ohlášení vlastníka nebo jiného oprávněného. Rozhodnutí nebo souhlas vydaný příslušným orgánem veřejné moci podle jiného právního předpisu přitom tvoří obligatorní přílohu ohlášky pouze tehdy, je-li takové rozhodnutí nebo souhlas vyžadován (§ 31 písm. a) katastrálního zákona). Pokud orgán veřejné moci rozhodné skutečnosti ohledně změny druhu pozemku a způsobu jeho využití neeviduje, resp. o nich nerozhoduje, nelze taková rozhodnutí či souhlasy vyžadovat. Uvedený princip se dle žalobců promítá i do ustanovení § 30 odst. 4 katastrální vyhlášky, které katastrálnímu úřadu ukládá, aby změnu údajů katastru, které vypovídají o fyzickém stavu nemovitosti, provedl na základě příslušných listin jen, pokud jich je podle jiných právních předpisů ke změně fyzického stavu nemovitosti třeba, a až po uskutečnění této změny. Současně stanoví, že v situaci, kdy změna fyzického stavu nemovitosti již byla uskutečněna a její stav nevyplývá (nemůže vyplývat) z předložených listin, lze změnu fyzického stavu nemovitosti doložit prohlášením vlastníka s úředně ověřeným podpisem. Žalobci dále odkázali na čl. 1 odst. 2 pokynu č. 41 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 1. 10. 2012, č.j. ČÚZK 26730/2012-22, dle něhož byla-li změna druhu nebo způsobu využití pozemku fakticky v terénu provedena bez rozhodnutí nebo územního souhlasu stavebního úřadu, územní rozhodnutí ani územní souhlas stavební úřad již zpětně nevydává. Stavební úřad v takových případech vlastníkovi nevydává ani potvrzení, že údaje v návrhu na zápis změny druhu pozemku nebo způsobu jeho využití do katastru nemovitostí odpovídají skutečnosti (§ 37 odst. 1 písm. e/ a § 39 písm. c/ katastrálního zákona). Nemožnost zpětného povolení změny využití území dle žalobců vylučuje i konstitutivní charakter takového rozhodnutí. Dle žalobců ze shora uvedeného plyne, že po nich žalovaný jím označené podklady požadovat nemůže. V posuzovaném případě žalobci ohlásili žalovanému, že se na předmětném pozemku, evidovaném v katastru nemovitostí z hlediska druhu pozemku jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň, nachází torzo stavby lesního hospodářství přibližně z 80. let minulého století a zděná studna přibližně z roku 1920, jež byly vybudovány bez územního rozhodnutí či územního souhlasu stavebního úřadu. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze se již u stavebního úřadu domáhat zpětného vydání územního rozhodnutí ani územního souhlasu či potvrzení, že údaje v návrhu na zápis změny druhu pozemku nebo způsobu využití pozemku do katastru nemovitostí odpovídají skutečnosti (§ 37 odst. 1 písm. e/ a § 39 písm. c/ katastrálního zákona, čl. 1 odst. 2 Pokynů č. 41). Za situace, kdy změna fyzického stavu nemovitosti již byla uskutečněna a její stav nevyplývá, a objektivně vzato vyplývat nemůže, z listin jiného orgánu veřejné moci, lze změnu fyzického stavu nemovitosti doložit dle žalobců toliko prohlášením vlastníků s úředně ověřenými podpisy (§ 30 odst. 4 katastrální vyhlášky), což učinili. Pokud tedy žalovaný za tohoto stavu věci trval na předložení potvrzení či vyjádření, jež žalobci objektivně vzato nebyli schopni opatřit, a požadovaný zápis změny druhu pozemku a způsobu jeho využití neprovedl, postupoval v rozporu s právními předpisy opravujícími jeho činnost. Tímto postupem zasáhl nezákonným způsobem do vlastnických práv žalobců, kteří mají právo na to, aby byl pozemek v jejich vlastnictví v katastru nemovitostí evidován způsobem odpovídajícím faktickému stavu. Žalobci se ochrany před postupem žalovaného nedomohli ani za využití jiných právních prostředků, když jejichž stížnosti proti postupu žalovaného vznesené již v okamžiku, kdy nemohli dostát povinnostem uloženým jim výzvou žalovaného ze dne 29. 8. 2014, byly shledány nedůvodnými, jak plyne ze sdělení Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 3. 10. 2014, zn. S-2/2014, a ze sdělení Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 13. 11. 2014, s. p. ZKIPA-S-1/273/2014/8. Žalobci proto navrhli, aby krajský soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jejich práv spočívajícím v neprovedení zápisu změny druhu pozemku a způsobu jeho využití evidovaných u parcely č. 316/2 katastrálního území Plhov požadovaného na základě návrhů žalobců doručeného žalovanému dne 25. 7. 2014 ve znění jeho změny ze dne 22. 8. 2014 a současně aby žalovanému přikázal, aby u parcely č. 316/2 katastrálního území Plhov zapsal do katastru nemovitostí druh pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, a způsob využití pozemku - zbořeniště. II. Vyjádření žalovaného k žalobě Ve vyjádření k žalobě žalovaný nejprve potvrdil svůj postup poté, co mu bylo doručeno ohlášení žalobců ohledně změny údajů v katastru nemovitostí, tak, jak jej popsali žalobci v žalobě. Dle jeho názoru bylo předložené podání jako nezpůsobilé k provedení zápisu do katastru nemovitostí ve smyslu § 21 odst. 2 katastrálního zákona ve spojení s jeho § 28 odst. 1 zcela po právu vráceno žalobcům. Žalovaný následně odkázal na znění § 31 katastrálního zákona, který výslovně nestanoví, jaké konkrétní listiny je nutné pro konkrétní změnu v katastru nemovitostí předložit. Ke sjednocení praxe v této oblasti proto vydává Český úřad zeměměřický a katastrální pokyny, které jsou tak jeho vnitřními předpisy závaznými pouze pro podřízené státní orgány a jejich zaměstnance. V těchto vnitřních předpisech jsou konkretizovány povinnosti a oprávnění obsažené v obecně závazných právních předpisech. Z důvodů závaznosti pokynů pouze uvnitř správního orgánu proto nebylo v žádném z přípisů žalovaného adresovaných žalobcům na tyto pokyny odkazováno. Žalovaný dále uvedl, že v době posuzování předmětného podání byly platné a účinné Pokyny č. 41 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního pro zápis změny v druhu pozemku a způsobu využití pozemku do katastru nemovitostí ze dne 1. 10. 2012, č. j. ČÚZK 26730/2012-22, ve znění dodatku č. 1 ze dne 4. 6. 2014 č. j. ČÚZK – 08951/2014-22, který nabyl účinnosti dnem 9. 6. 2014 (dále jen „Pokyny č. 41“). Dle přílohy č. 2 k Pokynům č. 41 je podkladem pro zápis způsobu využití zboř