5 Afs 43/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 13/2015- 50 - text 12 pokračování 30A 13/2015 Číslo jednací: 30A 13/2015 - 50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: Město Trutnov, se sídlem Slovanské náměstí 165, 541 16 Trutnov, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. prosince 2014, č. j. MF-42 296/2014/1203, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. prosince 2014, č. j. MF-42 296/2014/1203, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 3. 148,- Kč, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět sporu Krajský úřad Královehradeckého kraje rozhodnutím ze dne 27. března 2014, č. j. 2717/EK2014, 31678/2014/KHK, stanovil, že žalobce nemá nárok na úhradu nákladů na zveřejnění informací o volbách do Evropského parlamentu v Radničních listech v roce 2009 ve výši 23 459,- Kč. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný tak, že je zamítl a shora označené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Obsah žaloby Žalobce v úvodu žaloby konstatoval, že byl odmítnutím úhrady části volebních nákladů fakticky nucen hradit některé náklady státu na volby do Evropského parlamentu konané v roce 2009 vlastními prostředky, ačkoliv k tomu podle zákona nebyl povinen. Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o volbách“), totiž ve svém ustanovení § 66 stanoví, že „Výdaje správních úřadů a volebních orgánů spojené s volbami do Evropského parlamentu se hradí ze státního rozpočtu.“ Zákon o volbách je tak lex specialis ve vztahu k § 62 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), a § 29 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o krajích), podle nichž je obcím a krajům na plnění úkolů v přenesené působnosti poskytován ze státního rozpočtu pouze příspěvek, jenž nemusí plně krýt náklady spojené s výkonem činností v přenesené působnosti. Naopak ze znění § 66 zákona o volbách dle žalobce vyplývá, že obce a kraje nemají povinnost nést náklady voleb z vlastních prostředků. Tyto náklady nesmí zatěžovat hospodaření obcí a krajů s jejich vlastním majetkem, neboť územní samosprávné celky jsou rozpočtově autonomními veřejnoprávními korporacemi (čl. 101 odst. 3 Ústavy) a do jejich činnosti lze zasahovat pouze způsobem stanoveným zákonem (čl. 101 odst. 4 Ústavy). Žalobce dále pokračoval tvrzením, že starosta města Trutnova již od roku 1998 informuje pravidelně občany města o místě a času konání voleb na jeho území prostřednictvím místního tisku, Radničních listů. Tímto naplňuje povinnost, kterou mu ukládají volební zákony, v tomto případě § 16 písm. a) a § 32 odst. 2 zákona o volbách Krajský úřad však dospěl k názoru, že tento způsob informování voličů je „nadbytečný“ a tudíž výdaj za něj neoprávněný, neboť není uveden ve výčtu „výdajů nezbytných pro organizačně technické zabezpečení voleb“ Směrnice Ministerstva financí č. 124/42 055/2004, ze dne 11. 3. 2004, kterou se upravuje postup obcí a krajů při financování voleb do Evropského parlamentu, která byla uveřejněna v č. 1/2004 Věstníku ze dne 2. 4. 2004 na straně 1 (dále jen „Směrnice“). Dle výkladu krajského úřadu jakékoliv výdaje spojené s volbami ve směrnici výslovně neuvedené nelze považovat za výdaje způsobilé k tomu, aby mohly být volebním orgánům uhrazeny ze státního rozpočtu. Jeho závěry potvrdil i žalovaný, když ve svém rozhodnutí vyjádřil svůj názor, že za obvyklý způsob zveřejnění považuje pouze zveřejnění na úřední desce podle § 26 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tedy i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Nad to žalovaný nesprávně na str. 4 svého rozhodnutí uvádí, že žalobcem bylo uplatňováno uhrazení nákladů na výtisk a distribuci celého vydání Radničních listů, které obsahovaly převážně jiné informace než informaci o konání voleb, a tím pádem, že byl uplatněn výdaj, který je přitom pravidelným výdajem žalobce bez ohledu na konání voleb. Toto tvrzení považoval žalobce za dezinformaci. Uvedl, že samozřejmě neuplatňoval výdaj za výtisk či distribuci celého čísla Radničních listů v daném měsíci, nýbrž pouze poměrnou část související s informováním voličů o volbách do Evropského parlamentu. Tento fakt vyplývá z Protokolu o výsledku veřejnoprávní kontroly ze dne 9. 12. 2009 a dosud nebyl správními ani soudními orgány v žádném z předchozích řízení týkajících se této věci zpochybněn. Jedná se tedy o závažný omyl žalovaného ve skutkové stránce, ze které vycházel při svém rozhodování. Kdyby žalobce uplatňoval proplacení výdajů na tisk či distribuci celého čísla Radničních listů, byl by to samozřejmě výdaj s volbami nesouvisející, tedy neoprávněný. Žalobce však nesouhlasil ani s názorem žalovaného, že za informování způsobem v místě obvyklým lze považovat pouze zveřejnění příslušné informace na úřední desce a jiný způsob informování voličů pak nelze z pohledu směrnice považovat za důvodně vynaložený výdaj. Žalobce má za to, že způsob informování voličů prostřednictvím místního tisku, respektive vynaložení těchto volebních nákladů, je zcela v souladu se zákonem. Je to způsob, kterým se na území města Trutnova obvykle oznamují občanům všechny důležité informace, které zákon ukládá povinně zveřejňovat způsobem v místě obvyklým, a které jsou vzhledem k jejich rozsahu a časovému prostoru tímto způsobem sdělitelné. Radniční listy se doručují do každé domácnosti na území města, proto tento způsob zaručí největší informovanost voličů, a proto jsou i výdaje za informování voličů tímto způsobem smysluplné a účelné. Žalovaný dle žalobce pomíjí, že zákon o volbách výslovně ukládá tyto informace zveřejnit „způsobem v místě obvyklým“, a ten - u této informace a na území města Trutnova - představuje kromě zveřejnění na úřední desce také zaslání oznámení o konání voleb občanům prostřednictvím Radničních listů. Plnění povinnosti výslovně stanovené zákonem nelze ze strany správních úřadů hodnotit jako nadbytečné. Oznámení o konání voleb prostřednictvím Radničních listů je ve městě Trutnov historicky zakořeněno, a to minimálně od roku 1998, lze je tedy dle názoru žalobce považovat za způsob v místě obvyklý, neboť většina občanů spoléhá na informace o volbách sdělené právě tímto způsobem. Žalobce má za to, že pokud by zákonodárce za zveřejnění způsobem v místě obvyklým považoval zveřejnění pouze na úřední desce, uvedl by to do zákona výslovně, respektive nepoužil by pojem „zveřejnění způsobem v místě obvyklým“, ale používal by pouze pojem „úřední deska“, tak jak je tomu v jiných předpisech. Je zřejmé, že zákon o volbách dobře rozlišuje mezi pojmy zveřejnění na úřední desce (§ 16 písm. f)) a zveřejnění způsobem v místě obvyklým (§ 32 odst. 2, § 38 odst. 1). Povinnost zveřejnění určité informace „způsobem v místě obvyklým“ ukládá zákonodárce zpravidla v případech, kdy existuje zájem, aby se o určité skutečnosti dozvědělo maximální množství osob, k čemuž se pouhé zveřejnění na úřední desce jeví nedostatečným. Dále žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že výčet výdajů uvedený ve Směrnici je výčtem konečným, taxativním. Pokud totiž Směrnice vymezuje ty výdaje, vynaložené v souvislosti s konáním voleb, které budou hrazeny ze státních prostředků, a přitom opomíjí některé výdaje, vynakládané v souvislosti s plněním povinností uloženým zákonem, na tento výčet je nutno nahlížet jako na demonstrativní. Výklad žalovaného by de facto stavěl směrnici nad zákon. Dle žalobce je nutné se zabývat také zákonností (platností) resp. nicotností Směrnice, z toho důvodu, zda žalovaný byl oprávněn tuto směrnici vydat. Dle ustanovení § 61 odst. 2 písm. b) bod 1. zákona o obcích, jsou orgány obce povinny se řídit směrnicemi ústředních správních úřadů; přičemž podmínkou platnosti směrnic ústředních správních úřadů je jejich publikování ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí. Směrnice byla publikována v č. 1/2004 Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí a tato podmínka její platnosti je tedy splněna. Další podmínkou je, že se musí jednat o směrnici ústředního správního úřadu; dle § 1 bod 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, je žalovaný ústředním orgánem státní správy a dle zákona o obcích jej lze chápat jako ústřední správní úřad. Avšak aby i tato podmínka byla řádně splněna, je dle žalobce k vydání takové směrnice příslušný jen ten z ústředních orgánů státní správy, který je příslušný věcně pro danou problematiku. Ža