4 Ads 38/2011 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 14/2014- 28 - text 10 pokračování 31Ad 14/2014 Číslo jednací: 31Ad 14/2014-28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce J.K., proti žalovanému České správě sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Slezská 839, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. června 2014, č.j. 46000/002720/14/010/KH, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín (dále jen „prvoinstanční správní orgán“), dle kterého vznikl žalobci přeplatek na pojistném na důchodovém pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za rok 2013 ve výši 2 Kč. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce vykonává samostatnou výdělečnou činnost od 1. 2. 2010 dosud. V roce 2013 byla jeho samostatná výdělečná činnost podle ust. § 9 odst. 9 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění platném do k 31. 12. 2013, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) považována za hlavní. Nemocenského pojištění byl účasten od 1. 2. 2010 do 28. 2. 2013 a od 1. 7. 2013 do 31. 10. 2013. Dále žalovaný uvedl, že v souladu s ust. § 14 odst. 2 a 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“) měl žalobce až do měsíce předcházejícího měsíci podání přehledu za rok 2012, tedy včetně února 2013, platit zálohy na pojistné z měsíčního vyměřovacího základu 20 332 Kč stanoveného z údajů vykázaných přehledů o příjmech a výdajích za rok 2011. Maximální měsíční vyměřovací základ stornované platby zaokrouhlené na celé stokoruny směrem nahoru, tedy 6 000 Kč pro tento měsíc, činil 20 548 Kč. Maximální měsíční základ byl stejně stanoven i pro placení pojistného na nemocenské pojištění. Platbou ze dne 13. 3. 2013 ve výši 564 Kč žalobce určil a navýšil měsíční základ pro pojistné na nemocenské pojištění za únor 2013 na částku 24 522 Kč. Žalovaný dále odcitoval ust. § 5b odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. a připomenul, že podle přechodného ustanovení čl. XXXVII odst. 2 zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., se toto ustanovení použije ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu. Žalovaný konstatoval, že prvoinstanční správní orgán provedl vyúčtování záloh na pojistné na základě přehledu o příjmech a výdajích za rok 2013 podaném dne 28. 2. 2014 dle ust. § 5b odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. Stanovil vyměřovací základ pro odvod pojistného za dobu výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti jako úhrn měsíčních vyměřovacích základů, které si žalobce určil měsíčními platbami (§ 14 odst. 2 věty první zákona č. 589/1992 Sb.). Za měsíc leden vyměřovací základ ve výši 20 547 Kč určil platbou ve výši 6 000 Kč ze dne 18. 2. 2013. Za měsíc únor až květen, srpen a září, měsíční vyměřovací základ ve výši 24 657 Kč určil platbami ve výši 7 200 Kč ze dne 13. 3., 17. 4., 9. 5., 13. 6., 12. 9., 9. 10. Za měsíc červen, červenec říjen až prosinec měsíční vyměřovací základ ve výši 24 496 Kč určil platbami ve výši 7 153 Kč. Roční vyměřovací základ za období výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti činil celkem 290 969 Kč (20 547+ 147 942+122 480). Vyměřovací základ podle ust. § 5b odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb., pro odvod pojistného za rok 2013 byl za dobu výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti stanoven celkem ve výši 290 969 Kč, pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z uvedeného vyměřovacího základu ve výši 84 963 Kč. S ohledem na uhrazené zálohy ve výši 84 965 Kč, vznikl žalobci přeplatek pojistného ve výši 2 Kč. Za žádost o vrácení přeplatku na pojistném se podle § 17 zákona 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje vždy podání přehledu o příjmech a výdajích dle ust. § 15 odst. 1, vyplývá-li z něho přeplatek na pojistném. Žalobce neměl v plné výši uhrazenou zálohu na leden 2014, proto byl přeplatek na pojistném za rok 2013 ve výši 2 Kč použit v souladu s ust. § 17 dané právní úpravy na tuto splatnou zálohu. K námitkám žalobce žalovaný uvedl, že při stanovení vyměřovacího základu musel prvoinstanční správní orgán postupovat podle ust. § 5b odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. Tolerovaný měsíční vyměřovací základ, k jehož zvýšení na minimum by se nepřihlíželo, vycházel z platby zálohy na pojistné zaokrouhlené na celé stokoruny směrem nahoru, tedy z 6 000 Kč a činil 20 548 Kč. Pojistné na nemocenské pojištění z navýšeného měsíčního základu činilo nejvýše 473 Kč. Z uvedeného důvodu nelze při stanovení vyměřovacího základu pro placení pojistného na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vycházet z dosaženého daňového základu uvedeného v podaném přehledu o příjmech a výdajích za rok 2013, ale nejméně z úhrnu měsíčních vyměřovacích základů uhrazených záloh na pojistné, které byly určeny platbami. Skutečný vyměřovací základ pro odvod pojistného za rok 2013 činil celkem 290 969 Kč, nikoliv 172 291 Kč, jak žalobce uvedl v podaném přehledu o příjmech a výdajích za rok 2013 ze dne 28. 2. 2014 a 10. 3. 2014. Pojistné tedy činilo 84 063 Kč, nikoliv 50 309 Kč. S ohledem na uhrazené zálohy ve výši 84 965 Kč nemohl vzniknout ani přeplatek pojistného na důchodové pojištění ve výši 32 597 Kč, ale pouze ve výši 2 Kč. K rozdílu plateb záloh na důchodové pojištění mezi inventurou pohledávek k 24. 1. 2014 ve výši 82 906 Kč a částkou zúčtovanou prvoinstančním orgánem s pojistným za rok 2013 ve výši 84 965 Kč, žalovaný uvedl, že vznikl tím, že záloha na důchodové pojištění za měsíc prosinec 2013 byla plně doplacena částkou ve výši 2 059 Kč z platby uhrazené až po vystavení „Inventury pohledávek dne 24. 2. 2014“ ve výši 7 200 Kč. Podle ust. § 22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. musel být nejdříve uhrazen nejstarší nedoplatek pojistného na důchodové pojištění. K výpisu měsíčních základů pro pojistné na nemocenské pojištění, přiloženého k inventuře pohledávek k 24. 1. 2014, žalovaný uvedl, že je zde pro osobu samostatně výdělečně činnou uvedeno v části první upozornění na porovnání částky v řádku „určený MZ“ a částky uvedené v příloze inventuře pohledávek v řádku tabulky „určený MVZ“ s částkou uvedenou v řádku tabulky „minimální MVZ“ v přiložené inventuře pohledávek. Dále bylo uvedeno, že v případě, že alespoň v jednom kalendářním měsíci jsou oba určené měsíční základy vyšší, než částka minimálního MVZ v tomto měsíci uvedená v inventuře pohledávek, aplikuje se při stanovení ročního vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění ust. § 5b odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. Tzn., že minimální roční vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění činí nejméně úhrn určených měsíčních vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění, tedy nejméně částku uvedenou v inventuře pohledávek v kolonce „součet určených MVZ“. V inventuře pohledávek k 24. 1. 2014 je uveden celkový určený MVZ ve výši 290 981 Kč, přesto žalobce takovou výši neakceptoval a do přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné za rok 2013 do řádku 34 uvedl nulu a do řádku 36 „určený vyměřovací základ“ uvedl částku 172 291 Kč (50 % z daňového základu). Dále žalovaný k námitce nesprávného posouzení věci souhrnně konstatoval, že prvoinstanční správní orgán postupoval v souladu s právním předpisem a ve svém rozhodnutí, byť poměrně stručně, uvedl zákonné důvody, které ho vedly k výslednému rozhodnutí. Z rozhodnutí je zřejmé, že podkladem pro jeho vydání byl přehled o příjmech a výdajích podaný žalobcem. K námitce opomenutí důkazů navržených žalobcem žalovaný konstatoval, že prvoinstanční orgán se v rozhodnutí vypořádal s navrženým důkazem „přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2003“. S ostatními navrženými důkazy uvedenými ve vyjádření k zahájenému správnímu řízení se tento orgán ve svém rozhodnutí nevypořádal, tento nedostatek byl napraven odvolacím orgánem. Žalovaný konstatoval, že navržené důkazy neměly vliv na stanovení ročního vyměřovacího základu pro odvod pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za rok 2013 a tím ani na výsledné rozhodnutí. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává žalovaný jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání. K námitce postupu prvoinstančního orgánu v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod žalovaný konstatoval, že daný orgán postupoval v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví. V souladu se zákonem postupoval rovněž při nakládání s přeplatkem na pojistném ve výši 2 Kč. V podané žalobě žalobce konstatoval, že napadeným rozhodnutím byl přímo zkrácen na svých právech a to zejména na svých procesních právech v důsledku vadného pro