2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 1/2015- 49 - text 9 pokračování 31Ad 1/2015 Číslo jednací: 31Ad 1/2015 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Jany Kábrtové ve věci žalobkyně L. Č., zast. Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem v Českých Budějovicích, Nemanická 440/14, proti žalovanému Řediteli Sekce podpory Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Vítězné náměstí 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného se dne 7. ledna 2015, č.j. 587-2/2014-3416, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. ledna 2015, č.j. 587-2/2014-3416, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 219 Kč do rukou jejího zástupce do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Včas podanou žalobou namítala žalobkyně nezákonnou shora uvedená rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 28. 7. 2014 a dané rozhodnutí potvrdil. A/ Obsah žaloby V napadeném rozhodnutí spatřovala žalobkyně jednak vady procesně právní a jednak vady hmotně právní. Žalobkyně konstatovala, že na základě její žádosti bylo zahájeno správní řízení ve věcech služebního poměru – nárok na doplatek platu za měsíc březen až prosinec 2011. 1/ Procesně právní důvody K těmto důvodům žalobkyně uvedla, že oznámení o zahájení řízení obsahovalo také výzvu, kterou byla stanovena možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim do protokolu, a to na den 13. 6. 2014. Dále uvedla, že jí byla nařízena rozkazem ředitele Agentury vojenského zdravotnictví č. 109/2014 služební cesta do Hradce Králové a to na období 9. až 13. 6. 2014 a tato překážka jí bránila účastnit se řízení. Upozornila, že o této překážce v podobě nařízené služební cesty musel služební orgán nade vší pochybnost vědět. Odkázala přitom na ust. § 36 odst. 3, § 4 odst. 3 zákona číslo 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu jednotlivých ustanovení správního řádu pak usoudila, že správní orgán nemůže po ukončení shromažďování podkladů přistoupit k vyhotovení a vydáním meritorního rozhodnutí, ale musí vždy nejprve účastníky řízení vyrozumět o tom, že bylo ukončeno shromažďování podkladů a současně jim nabídnout možnost seznámit se s danými podklady a navrhnout jejich případné doplnění. Odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, č.j. 7 A 112/2002-36. Žalobkyni bránila překážka účastnit se řízení v podobě trvající služební cesty, o které služební orgán věděl nebo vědět musel, což považovala za vadu řízení, kterou bylo porušeno její základní procesní právo vyplývající z Listiny základních práv a svobod. Upozornila, že při své účasti na služební cestě musela plnit povinnosti vojáka z povolání vyplývající ze služebního poměru, které byly zveřejněny v rozkaze ředitele Agentury vojenského zdravotnictví, který vydal služební orgán, který je zároveň rozhodujícím správním orgánem. Z toho dovodila, že o této skutečnosti musel vědět ze své vlastní vnitřní činnosti a nebylo třeba ho na to upozorňovat. Dále žalobkyně uvedla, že v rámci odvolacího řízení došlo ze strany žalovaného k opětovnému konzultování požadavku žalobkyně se Sekcí personální Ministerstva obrany, a do spisu byl založen dokument „Aplikace nesníženého platu k 1. 1. 2011“. Tím došlo v průběhu odvolacího řízení k doplnění podkladů pro rozhodnutí a žalobkyni pak ani v odvolacím řízení nebyla poskytnuta lhůta pro možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Na základě uvedeného pak žalobkyně dovodila, že byla služebními orgány zkrácena na svých základních právech, neboť v důsledku toho jí bylo zabráněno zejména podat kvalifikované odvolání. 2/ Hmotně právní důvody Žalobkyně uvedla, že na základě záznamu o pohovoru ze dne 24. 9. 2010 jí bylo s účinností od 1. 1. 2011 změněno služební zařazení na nové systemizované místo: 162870 zdravotní sestra – specialista oddělení zdravotnického zabezpečení letového provozu posádkového zdravotnického zařízení Přerov Spádového vojenského zařízení Prostějov Velitelství sil podpory, kdy původní systemizované místo bylo zrušeno z organizačních důvodů. Z obsahu záznamu o pohovoru dále vyplývá, že v souladu s ust. § 67 odst. 2 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb, o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) nebude žalobkyni po dobu 12 měsíců snížen plat. Dnem 1. 1. 2011 byla žalobkyně rozkazem velitele Velitelství sil podpory č. 371 ze dne 13. 12. 2010 služebně zařazena na systemizované místo zdravotní sestra – specialista oddělení zdravotnického zabezpečení letového provozu posádkového zdravotnického zařízení Přerov Spádového vojenského zdravotnického zařízení Prostějov Velitelství sil podpory. Výnosem velitele Velitelství sil podpory č. 8 ze dne 6. 1. 2011 byl rozkaz č. 371/2010 opraven a žalobkyni byl dne 1. 1. 2011 přiznán nárok na nesnížený plat podle § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání na dobu 12 měsíců, protože došlo k jinému služebnímu zařazení v důsledku organizačních změn. Následně k 1. 1. 2011 došlo v souvislosti s novelizací nařízení číslo 565/2006 Sb., o platových poměrech vojáků z povolání, ke snížení platových tarifů o 10 %. Platový výměr číslo 3/1/5/2010-2454 stanovil žalobkyni plat k 1. 1. 2010 na neurčito. To znamená, že ke dni 31. 12. 2010 náležel žalobkyni plat v částce 26 510 Kč vztahující se k jejímu služebnímu zařazení, které z důvodu organizačních změn k uvedenému dni zaniklo. Ve vazbě na provedené organizační změny nebyl v době od 24. 9. do 31. 12. 2010 vydán platový výměr na nové systemizované místo od 1. 1. 2011. Tento platový výměr číslo 3/1 – 39/2010 -2454 byl vydán až někdy v průběhu ledna 2011 a žalobkyně byl doručen až 28. 1. 2011. V tomto platovém tarifu se promítlo i 10 % snížení. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na skutečnost, dle níž jí od 1. 1. 2011 na novém služebním zařazení náleží nesnížený plat tzn., že novému služebnímu zařazení svědčí plat původního služebního zařazení, a nebyl vydán platový výměr, který by redukoval plat stanovený od 1. 1. 2010 na neurčito, pak žalobkyni po celý rok 2011 náleží plat ve výši 26 510 Kč. Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalovaného, že postupem, který navrhovala, by došlo k porušení principu rovnosti práv a principu rovnosti odměňování za stejnou práci. Žalobkyně zdůraznila, že jestliže v průběhu pobírání nesníženého platu u ní došlo v červenci 2011 k nároku na zvýšení platového tarifu z důvodu počtu let praxe, je třeba tento zákonný nárok žalobkyně do sníženého platu promítnout jeho zvýšením. Upozornila, že tezi „plat nebude snížen“ je nutno vykládat tak, že po určitou dobu se bude namísto nového platu aplikovat plat původní, tzn., že účinnost nového platu je odložena do doby, než marně uplyne doba svědčící původnímu platu. Považovala za nesprávné, aby na dobu, kdy platí nesnížený plat, byl aplikován plat nový s určitým doplatkem do sníženého platu, jak k tomu došlo v jejím případě. Dále uvedla, že „bez podkladu platového výměru došlo k doplatkům do nesníženého platu, k úpravám nesníženého platu o jeho navýšení 600 Kč, anebo v době svědčící pro zvýšení platu z důvodu počtu let praxe zase k ponížení platu o 600 Kč asi kompenzací na úkor doplatku příspěvku za vedení a hodnostního příspěvku.“ Upozornila, že žalovaný se k bodům (12) a (13) odvolání vůbec nevyjádřil, tím zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Dále konstatovala, že v roce 2011 jí náležel plat ve výši dle platového výměru 3/1/5/2010 -2454, aniž by byl stižen úpravou podle nařízení vlády číslo 376/2010 Sb. Uvedla, že ze správního řízení nelze seznat, čím se konkrétně správní orgán v rámci správního řízení skutečně zabýval a jak hodnotil jednotlivé důkazy. Žalobkyně dále uvedla, že služební poměr vojáka z povolání je institutem veřejného práva. Kogentní charakter právních norem vylučuje možnost služebního orgánu odchýlit se od zákonné právní úpravy – nelze tedy ani aplikovat zásadu platnou pro oblast soukromého práva „co není zakázáno, je povoleno“. Žalobkyně je jako voják občanem a tudíž se na ni vztahuje Listina základních práv a svobod. Státní moc, včetně výkonu pravomoci služebního funkcionáře, může být vůči ní uplatňována pouze v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), povinnosti jí mohou být ukládány pouze na základě zákona (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Podle ust. § 50 odst. 4 správního řádu správní orgán vyhodnotí podklady, zejména důkazy, podle své úvahy. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl v pře