10 Afs 148/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 49/2015- 48 - text 9 pokračování 31Af 49/2015 Číslo jednací: 31Af 49/2015 - 48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudců JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně GIV CZ, s.r.o., se sídlem Praha 6, Vilímovská 642/3, zast.: JUDr. Pavol Krošlák, advokát, se sídlem Praha 1, Voršilská 130/10, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. května 2015, č.j. 23112-4/2015-900000-304.3, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2015, č.j. 23112-4/2015-900000-304.3, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně do rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 19. 2. 2015, čj. 7047-6/2015-550000-12, kterým podle ust. § 42d odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), bylo vysloveno propadnutí vybraných výrobků – tichého vína ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný svoje rozhodnutí opřel o zjištění, že dne 22. 1. 2015 při silniční kontrole kontrolovaná osoba dopravovala vybrané výrobky – 12.378 láhví tichého vína - s nesprávnými údaji o dopravci a dopravním prostředku, uvedenými v průvodním elektronickém dokladu. Tím bylo s dopravovanými vybranými výrobky, k nimž svědčilo vlastnické právo žalobkyni, nedovoleně nakládáno způsobem uvedeným v § 42 odst. 1 písm. c) citovaného zákona. V reakci na uplatněné odvolací námitky žalovaný v úvodu uvedl, že ve smyslu ust. § 42b, § 42a odst. 1 písm. a) a b) zákona o spotřebních daních řešil, kdo je v tomto případě účastníkem řízení o zajištění vybraných výrobků, a dospěl k závěru, že správcem daně označený řidič T. J. Z. byl pouze zákonný zástupce přepravce, polské společnosti MAYER TRANSPORT Sp. z o.o. Dalším účastníkem pak byla žalobkyně, které svědčí vlastnické právo k zajištěným vybraným výrobkům. Osobou definovanou v § 42a odst. 1 písm. a) a b) neshledal ani příjemce dopravované zásilky, ani provozovatele daňového skladu. Po vyřešení těchto procesních pochybení správce daně pak žalovaný přistoupil k projednání dalších odvolacích námitek. Poukázal na to, že žalobkyně nezpochybňuje, že bylo s vybranými výrobky nakládáno v rozporu se zákonem, pouze namítá malou společenskou škodlivost protiprávního jednání, tedy nízkou intenzitu útoku na právem chráněný zájem, a tvrdí, že se jednání dopustil někdo jiný. Žalovaný v reakci na tuto odvolací námitku zdůraznil, že řízení o zajištěných vybraných výrobcích není řízením o správním deliktu ale zvláštní druh řízení daňového, v jehož rámci se přijímají opatření směřující proti distribuci a spotřebě vybraných výrobků, s nimiž je nakládáno v rozporu se zákonem (některým ze způsobů uvedených v § 42 odst. 1 nebo 2 zákona o spotřebních daních). Jde o opatření, která mají povahu bezprostředních zásahů (zajištění výrobků), následně povahu konečného rozhodnutí o právním režimu výrobků a posléze i o jejich dalším použití (v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 69/2007-92). Žalovaný reagoval i na žalobkyní vzpomínané ust. § 135d odst. 1 zákona o spotřebních daních a jednoznačně uzavřel, že není aplikovatelné na jiné řízení než na řízení o správním deliktu. V řízení o zajištěných vybraných výrobcích není zjišťována subjektivní stránka protiprávního jednání, konkrétně osoba pachatele, míra zavinění ani intenzita útoku (materiální znak), jak tomu je v řízení o správním deliktu. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 55/2012-23, kde tento soud konstatoval, že od 1. 5. 2011 již správce daně nemá žádný prostor pro správní úvahu, zda vzhledem k okolnostem případu o propadnutí rozhodnou či nikoliv. Prostor pro takové úvahy je dán pouze k zajištěným dopravním prostředkům. Žalovaný proto přisvědčil správci daně v jeho interpretaci rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 10 Afs 148/2014-70. Poukázal též na systém dopravy vybraných výrobků, jak jej vytvořily členské státy v rámci implementace práva Evropské Unie. Žalovaný proto ve shodě se správcem daně uzavřel, že dopravovat vybrané výrobky lze jen s předepsanými doklady, které obsahují správné a pravdivé údaje. Údaj o dopravci a identifikační údaje o dopravním prostředku jsou navíc důležitými údaji pro kontrolu a evidenci. Pokud nesprávný údaj v průvodním dokladu není jen pouhá zjevná chyba v psaní, která nezpůsobuje zaměnitelnost nebo nesrozumitelnost údaje, je dle žalovaného postup správce daně zcela na místě. Žalovaný připustil, že o propadnutí vybraných výrobků nebylo rozhodnuto proto, že by žalobkyně nesplnila nějakou svoji povinnost, ale k chybě došlo pravděpodobně řetězením smluvních vztahů a následnou chybou v komunikaci. Postižena však byla v souladu se zákonem žalobkyně. To však nevylučuje, aby žádala po odpovědné osobě náhradu způsobené škody. Žalobkyně ve včas podané žalobě namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné a domáhala se jeho zrušení i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí správce daně. Především označila za pochybení žalovaného, že z řízení byl vyloučen pan T. J. Z. a společnost Vino Servis Sp. z o.o. K věci uvedla, že si objednala u přepravce N.J.P Log s.r.o. přepravu zboží, které měl vyzvednout ve skladu, přepravit a mít pro přepravu potřebné dokumenty. Přepravce ale najal dalšího přepravce, společnost AP Freight, ta zase polskou společnost MAYER TRANSPORT Sp. z o.o., (dále jen „MAYER TRANSPORT“), která přepravu fakticky prováděla. Zboží bylo umístěno ve skladu společnosti Nagel Česko, s.r.o., (dále jen ,,Nagel“). Jak tato společnost, tak i přepravce, společnost N.J.P. Log s.r.o., jsou renomované společnosti s dlouhodobou praxí v oboru. Společnost Nagel vystavila elektronický průvodní doklad, který obsahoval jméno prvního dopravce a registrační značku vozidla. Tyto údaje neodpovídaly stavu zjištěnému při zadržení vozidla celními orgány. K vypsání nesprávných údajů do elektronického průvodního dokladu došlo zaviněním přepravců a společnosti Nagel. Žalobkyně tvrdila, že neučinila ani neopomněla učinit nic, čím by porušila zákon o spotřebních daních ani jiné předpisy. Vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby nedošlo k porušení povinností dle daňových a celních předpisů. Pečlivě vybrala subjekty s odpovídající kvalifikací a nadto i dále postupovala obezřetně, když v objednávce zahraniční přepravy ze dne 19. 1. 2015, je připomenuto, že Nagel má vytištěný elektronický průvodní doklad přiložit řidiči na cestu. Přepravci sdělila údaje o místě doručení zásilky. Žalobkyně je proto přesvědčena, že za této situace ji nelze činit odpovědnou za porušení povinností, jejichž splnění nemohla ovlivnit ani při vynaložení veškerého úsilí, které v daném případě bylo možno požadovat. Proto jí nemůže být k její újmě uložen trest propadnutí věci. Žalobkyně dále poukázala na to, že o svém úmyslu dovézt víno do Polska informovala předem polský celní úřad a po úhradě zálohové faktury obdržela kolkové známky, které byly přilepeny na dopravované láhve (zboží). Polské úřady měly zboží ve své evidenci a jeho dopravení na území Polska očekávaly. Společnost, které mělo být zboží doručeno, uhradila polským celním úřadům před vydáním kolků část spotřební daně za zboží a nic nenasvědčovalo, že by neuhradila zbytek. S ohledem na nulovou spotřební daň v ČR tak zájmy ČR na řádném výběru daní nemohly být ohroženy. Nesprávné údaje elektronického průvodního dokladu nemohly vést k ohrožení účelu relevantních ustanovení zákona o spotřebních daních. Žalobkyně také poukázala na to, že je dceřinou společností italského výrobce a dovoze vína, který prostřednictvím svých dceřiných společností víno distribuuje po celém světě. Konečným adresátem dodávky zboží byly obchody koncernu Kaufland v Polsku. Znovu zdůraznila, že neporušila v minulosti celní či daňové předpisy a nebyly jí ukládány žádné sankce. Napadené rozhodnutí ji tedy trestá propadnutím zboží v hodnotě cca 860.000 Kč za porušení povinností jinými osobami, a to v situaci, kdy k tomu došlo poprvé. Na straně přepravce a společnosti Nagel jde o neúmyslné porušení povinností. Podnikání zúčastněných společností přináší prospěch českému i dalším evropským státům, mimo jiné v uhrazených daních. Dále zdůraznila, že na trhu v ČR působí od r. 1996 a vždy řádně odváděla a odvádí spotřební daň a nikdy neměla problém s celní správou. Bez ohledu na závěry žalovaného, že řízení o zajištěných vybraných výrobcích není řízením o správním deliktu, důsledky napadeného rozhodnutí jsou pro ni stejné jako při uložení trestu propadnutí věci. Bez toho, že by žalobkyně porušila jakoukoliv povinnost působí jí rozhodnutí újmu nejméně v ceně vína, které propadlo. Vedle t