8 As 179/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 4/2016- 43 - text 8 pokračování 31Af 4/2016 Číslo jednací: 31Af 4/2016 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové, soudkyně JUDr. Jany Kábrtové a soudce Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus, Krkonoše, se sídlem Horská 175, Horní Maršov, zastoupené Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem se sídlem U Svitavy 1077/2, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. listopadu 2015, č. j. 1654925/15/2713-00540-607694, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Včas podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení shora identifikovaného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobce k vymožení nedoplatku a exekučních nákladů v celkové výši 5 178 858 Kč. I. Obsah žalobních námitek Napadené rozhodnutí žalobce považuje za nezákonné, vydané v rozporu s právními předpisy, přičemž jeho vydáním a předchozím procesním postupem byla porušena práva v neprospěch žalobce. Žalobce v žalobě označuje za nespornou existenci vykonatelných rozhodnutí ze dne 6. 3. 2013, ze dne 21. 8. 2013 a ze dne 13. 11. 2013, s celkovou výší nedoplatku 5 077 312 Kč. Za účelem zajištění těchto nedoplatků bylo žalovaným zřízeno zástavní právo na nemovitosti žalobce, které násobně přesahuje hodnotu zajištěných pohledávek žalovaného. Tímto způsobem žalovaný značně omezuje žalobce v dispozici jeho majetkem, čímž mu současně brání v případné dobrovolné úhradě vykonatelných pohledávek. Žalobce je v důsledku nařízené daňové exekuce přikázáním pohledávky z jeho účtu navíc oprávněn nakládat pouze s omezenou částí vlastních prostředků určených na vlastní provoz žalobce (neziskové organizace). Žalobce má však na svých účtech i další finanční prostředky, kdy se nejedná o finanční prostředky žalobce, nýbrž o prostředky z probíhajících dotačních programů (např. prostředky státního rozpočtu). Tento stav je dle žalobce žalovanému dobře znám, a proto si je žalovaný velmi dobře vědom i toho, že zvoleným způsobem exekuce musí dojít k uspokojení více než dostatečně zajištěných pohledávek žalovaného, ale současně také k odčerpání dotačních prostředků, které nejsou finančními prostředky žalobce. To má za následek další porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce. Žalovaný si tak dle žalobce musel být dobře vědom, že napadeným rozhodnutím pouze řetězí další pohledávky za žalobcem, a tedy musel být alespoň srozuměn s tím, že žalobci zvoleným způsobem exekuce způsobuje další škodu. V tomto jednání žalovaného pak žalobce spatřuje porušení § 5 odst. 2 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), a tím i čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, svědčící o podjatosti žalovaného vůči žalobci, kterou žalovaný namítal již v průběhu nalézacího řízení. Přesto o ní nebylo dle ust. § 77 odst. 4 a 5 daňového řádu rozhodnuto. Za evidentní zneužití práva v neprospěch žalobce pak považuje to, že žalovaný přistoupil k daňové exekuci přes existující zajištění pohledávek a bez předchozí součinnosti s žalobcem – upozornění žalobce. Jako příklad uvádí výzvy k ůhradě odvodů, vyvolání jednání. S ohledem na shora uvedené považuje žalobce zvolenou formu exekuce za duplicitní. Další námitkou žalobce je vada řízení spočívající právě v nedostatku kompetence žalovaného k vydání napadeného rozhodnutí (exekučního příkazu). Žalovaný v souvislosti se shora popsaným porušením ust. § 77 odst. 3 daňového řádu (absence rozhodnutí o námitce podjatosti žalovaného) ve své žalobě uvádí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno subjektem, který byl ze zákona z rozhodování vyloučen, neboť tento byl ve věci oprávněn provést jen neodkladné úkony, kterým rozhodnutí o exekuci, ani jemu předcházející rozhodnutí o dani, není. Žalobce má proto za to, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí žalovaný porušil nejen § 5 odst. 1 daňového řádu, ale i čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce i v porušení ust. § 102 daňového řádu, neboť napadené rozhodnutí neobsahuje zákonem předepsané náležitosti. Pouhé konstatování žalovaného, že: “Uvedený dlužník nezaplatil ke dni 19. 11. 2015 shora uvedenému správci daně vykonatelné nedoplatky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí v zákonné lhůtě“, je nedostatečné a nesplňuje podmínky odůvodnění dle § 102 odst. 3 a 4 daňového řádu. Žalobce poukazuje na absenci skutečností, které má žalovaný za prokázané, uvedení úvah, kterými se při hodnocení důkazů řídil, stejně tak i důkazů, o které opřel svá skutková zjištění a posouzení věci žalovaným po právní stránce. Porušení § 5 odst. 2 a 3 daňového řádu a porušení § 175 odst. 2 téhož zákona shledává žalobce v jednání žalovaného, kdy žalovaný nedodržel svou povinnost a před zahájením exekuce nevyzval žalobce k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě. Povinnost žalovaného vyzvat daňový subjekt (v tomto případě žalobce) k tomu, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, lze dle žalobce jednoznačně dovodit s odkazem na ustanovení § 5 odst. 3 ve spojení s § 153 odst. 3 daňového řádu. Žalovaný tak svým postupem nijak nešetřil práva a právem chráněné zájmy žalobce, daňového subjektu, a nepoužíval jen takové prostředky, které ho nejméně zatěžují. Postup žalovaného – dostatečné zajištění pohledávky zástavním právem ve spojení s daňovou exekucí – měl za následek jednak zvýšení nákladů žalobce o 2 % (cca 70 000 Kč), jednak další porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce spočívající v použití účelově vázaných prostředků státního rozpočtu, které byly uloženy na exekuovaném účtu žalobce. Pokud by byl žalobce řádně upozorněn – vyzván k dobrovolné úhradě vykonatelných nedoplatků – jistě by alespoň část bezodkladně uhradil a o zbytku by vedl jednání za účelem posečkání nebo povolení splátek ve smyslu § 156 a násl. daňového řádu. II. Obsah žalobou napadeného rozhodnutí Exekuční příkaz ze dne 23. 11. 2015, č. j. 1654925/15/2713-00540-607694 na přikázání pohledávky z účtu, který byl vydán pro vymožení nedoplatku ve výši 5 077 312 Kč a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 101 546 Kč. Exekučním titulem pro jeho vydání byl vykonatelný výkaz nedoplatků č. j. 1654926/15/2713-00540-607694, sestavený ke dni 19. 11. 2015. Daňové nedoplatky představují odvody a penále za porušení rozpočtové kázně. Splatnost nedoplatků nastala dne 20. 9. 2013, 1. 11. 2013 a 18. 12. 2013. III. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce podal dne 24. 12. 2015 proti exekučnímu příkazu námitku podle § 159 daňového řádu. S ohledem na to, že námitka nebyla nikterak odůvodněna, vyzval jej žalovaný výzvou ze dne 12. 1. 2016 k jejímu doplnění. Dne 27. 1. 2016 žalobce námitku doplnil, ta byla následně rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 2. 2016, č. j. 253031/16/2713-00540-607694, zamítnuta. K tvrzení žalobce, že exekucí byly postiženy účelově vázané prostředky nepodléhající exekuci, žalovaný uvádí, že žalobce toto nijak neprokázal. Pokud žalobce tvrdí, že exekucí byly postiženy peněžní prostředky spadající do kategorie se zvláštním režimem, tj. účelově vázané, dle žalobce nepodléhající exekuci, pak byl toto tvrzení povinen prokázat. Unést své důkazní břemeno. Pokud žalobce však tuto skutečnost pouze tvrdí, leč nijak neprokazuje, pak nelze dle názoru žalovaného shledat bez dalšího postup žalovaného nezákonným. Žalovaný ve svém vyjádření dále konstatuje, že žalobce nikdy nenamítal podjatost některého z pracovníků vymáhacího oddělení, kteří jsou dle organizačního řádu v exekučním řízení úředními osobami. K porušení § 77 tak nikdy nedošlo. Námitkou podjatosti se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 26. 5. 2015, č. j. 8 As 179/2014 – 86, který neshledal postup žalovaného při řešení námitky podjatosti nezákonným. Z tohoto důvodu nemohlo být napadené rozhodnutí vydáno subjektem, který byl ze zákona z rozhodování vyloučen, jak namítá žalobce. K nedostatkům týkajících se odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný v písemném vyjádření konstatoval, že napadené rozhodnutí obsahuje náležitosti, jež mu ukládá zákon. Tedy i odůvodnění, které splňuje požadavky kladené ust. § 102 odst. 3 daňového řádu. Při vydání exekučního příkazu správce daně nevede důkazní řízení, ale vychází z ůdajů evidence daní. Z této evidence vyplynulo, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí evidoval žalovaný nedoplatky uvedené ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí. Tato skutečnost je zákonným důvodem vydání rozhodnutí a je uvedena v jeho odůvodnění. K námitce žalobce spočívající v rozporu napadeného rozhodnutí s ustanovením § 175 odst. 2 a § 5 odst. 2