5 Afs 129/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Af 61/2016- 106 - text  -19- 52 Af 61/2016-106 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: M. I. s.r.o., zastoupeného UNTAX, s.r.o., IČ 25260537 sídlem U Továren 256/14, 102 00 Praha 10 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2016, č.j. 33730/16/5300-22444-702525 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se včasnou žalobou podanou soudu dne 31. 10. 2016 domáhal zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzena rozhodnutí (dva platební výměry) Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územní pracoviště v Pardubicích ze dne 17. 4. 2015, č.j. 723422/15/2801-50252-607666 (dále jen „DPV 01/2011“) a č.j. 723753/15/2801-50252-607666 (dále jen „DPV 02/2011“), jimiž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období ledna 2011 ve výši 2.996.763 Kč a penále, resp. za zdaňovací období února 2011 ve výši 3.288.021 Kč a penále. II. Podstata věci 2. Oběma dodatečnými platebními výměry vydanými téhož dne 17. 4. 2015 Finančním úřad pro Pardubický kraj, Územní pracoviště v Pardubicích (dále též jen „Finanční úřad“) byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty. Za zdaňovací období ledna 2011 byla daň doměřena ve výši 2.996.763 Kč a penále 599.352 Kč, za období února 2011 ve výši 3.288.021 Kč a penále 657.604 Kč. Přičemž se v obou případech mělo dle Finančního úřadu jednat o neuznání odpočtu daně z přijatých zdanitelných plnění od společnosti A. s.r.o. (od 8. 11. 2011 podnikající pod firmou P. Z. C. s.r.o.), a to na základě tří přijatých faktur za leden 2011 a čtyř přijatých faktur za únor 2011. Důvodem neuznání odpočtu bylo, že dodané zboží bylo zasaženo podvodem na DPH, přičemž žalobce o tomto věděl, případně mohl vědět. 3. Žalobce proti oběma platebním výměrům podal odvolání, žalovaný napadeným rozhodnutím jeho odvolání zamítl a oba vydané platební výměry potvrdil. III. Obsah žaloby 4. V části II. žalobce nejprve vymezil právní rámec sporu, současně uvedl, že mezi stranami není sporu o tom, že zboží bylo fakticky dodáno žalobci a žalobce jej následně dodal svému odběrateli (dále jen „SAAMP“). V části III. nazvané základní principy judikatury EU a poté v již neoznačených částech IV., V., a VI., poněkud obšírným a částečně nepřehledným způsobem uvádí jednak závěry z žalovaného rozhodnutí, poté k nim připojuje své připomínky, resp. námitky, které na několika místech žaloby opakuje (např. námitka týkající se neprokázání zvýhodnění na straně žalobce, povinnost žalovaného označit, která opatření žalobce nepřijal, aby se nestal součástí podvodu, ač tak mohl učinit, apod.) Z tohoto důvodu byl krajský soud nucen z nikoli stručné žaloby stěžejní námitky sám vypreparovat. Soud připomíná, že podstatné je i dle názoru Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS“), aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání i některých dílčích a souvisejících námitek (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013-18). Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku odkázal i na nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 67/04, v něm bylo zdůrazněno, že „z hlediska splnění náležitostí rozhodnutí není povinností soudu se v jeho odůvodnění speciálně vyjadřovat ke všem jednotlivým argumentům účastníka podporujícím jeho konkrétní a z hlediska sporu pouze dílčí tvrzení, pokud stanovisko k nim jednoznačně a logicky vyplývá ze soudem učiněných závěrů“. 5. Jednu ze stěžejních námitek lez nalézt již v části označené jako právní rámec sporu (část II žaloby), bod 8. Žalobce zde uvádí, že je připraven vyvrátit názor žalovaného, že žalobce měl vědět, že pořizuje zboží zasažené podvodem na DPH. 6. Dále pod body 11. až 23. s odkazy na judikaturu Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) a též NSS žalobce namítá, že žalovaný neuvedl, jakého zvýhodnění v rozporu s účelem Směrnice se žalobci mělo dostat tvrzeným podvodem na DPH. Tvrdí, že žalobce zvýhodnění v rozporu se Směrnicí a neutralitou DPH nezískal. V rozhodnutí není ani uvedeno, v čem mělo zvýhodnění spočívat. K tomu poznamenává opakovaně (v předchozí i pozdější části žaloby), že spojitost žalobce s popisovaným podvodným jednání spol. A. s.r.o. nebyla prokázána. Bylo povinností správce daně a žalovaného prokázat účast plátce na podvodu na DPH. 7. V části IV. pod bodem 24. (a dále až do bodu 36.) žalobce uvádí, že žalovaný se nekriticky přichýlil k tvrzení správce daně, že při zkoumání toho, zda přijal patřičné opatření, které lze po něm rozumně vyžadovat, a která by zabránila jeho účasti, byť jen nevědomé na daňovém podvodu, je nutné ze strany žalovaného konkrétně vytknout, že neuvedl, která konkrétní opatření přijmout mohl a nepřijal, zda nepřijetí těchto opatření mohlo mít vliv na jeho nedbalostní účast na podvodu na dani z přidané hodnoty. Podle jeho názoru, který uvedl i v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, musí správní orgán, pakliže odmítá přiznat plátci nárok na odpočet DPH z důvodu nepřijetí opatření k zamezení nákupu zboží zatíženého podvodem na DPH, identifikovat opatření, která měl žalobce učinit pro to, aby se neúčastnil podvodu na DPH. Tuto námitku opakuje i v dalších částech žaloby, kde se fakticky domáhá toho, aby mu byla označena ta která konkrétní opatření, které mohl přijmout a nepřijal, tedy přesné označení toho, co je mu kladeno za vinu (bod 26 žaloby). V bodu 32 a 33 žaloby tvrdí, že vymezil opatření spočívající v ověření registrace k DPH, které přijal a které považuje za jediná opatření spravedlivě požadovatelná. K tomu uvádí, že spol. A. s.r.o. byla významným hráčem s letitou tradicí na trhu s obchodovanými komoditami. 8. V další části žaloby pod bodem V. a v podstatě i VI žalobce uvádí základní námitku, která se prolíná celou žalobou a lze ji považovat za stěžejní. Žalobce zpochybňuje závěr žalovaného o tom, že žalobce věděl nebo měl vědět, že pořizuje zboží zatížené podvodem na DPH. Tuto stěžejní námitku rozmělnil žalobce v žalobě na řadu dílčích námitek, které jsou uvedeny na více místech žaloby. 9. Žalovaný měl své závěry o možné vědomosti žalobce vystavět na tom, že k obchodování se zbožím docházelo bez písemné smlouvy. To však podle žalobce není v daném oboru ničím neobvyklým, žalobce tak obchoduje i s jiným smluvními partnery. Nakonec i sám správce daně připouští, že ústní smlouva není vyloučena, poukazu je však na svědectví M. R., který měl vypovědět tak, že mu konkrétní podmínky obchodů nebyly známy. Žalobce uvádí, že případná obchodní rizika, pokud by snad neměla být pokryta řádnou písemnou smlouvou, byla pokryta systémem záloha a doplatků a chemických zkoušek ryzosti u SAAMP. Rovněž napadá závěry žalovaného, že žalobce prokazoval nestandardní míru důvěry při předávání slitků. Tato skutečnost není odpovídající, neboť při jejich odběru uhradila jen část ceny a doplatek dodavateli realizovala až poté, co zboží bylo doručeno, či byla ověřena ryzost u SAAMP. Zboží dovážel kurýr R. K. Bylo dohodnuto, že případné odchylky budou kompenzovány. 10. Následně bylo žalobcem zboží dodáváno odběrateli SAAMP, a to za pomocí renomovaného přepravce UTi (CZ) s.r.o., námitka absence jeho pojištění zboží je nepřípadná, neboť přepravce zboží byl pojištěn. Žalobce v daňovém řízení předložil letecké nákladní listy o přepravě zboží. 11. Vědomá nedbalost nebyla žalobci prokázána. Žalobce též zpochybňuje objektivní skutečnost v podobě tvrzení žalovaného o tom, že dle údajů zjištěných dle finančního úřadu jednatel společnosti M. S. byl účasten již dříve stejného druhu obchodování, řízení bylo vedeno se společností R., s.r.o. Závěry FÚ nebyly nikdy přezkoumány, společnost R., s.r.o. pouze neunesla své důkazní břemeno, proti rozhodnutí nebyl podán opravný prostředek. Žalobce zpochybňuje další objektivní skutečnost, za kterou považoval žalovaný údajně porušení neutrality daně spočívající v tom, že dodavatelé společnosti A., s.r.o. neodvedli daň z přidané hodnoty a princip neutrality daně tak narušili. Jakou relevanci má neplnění daňových povinností těchto dodavatelů v souvislosti s posuzovaným případem, však žalovaný neuvádí. Žalobce není odpovědný za neplnění povinnosti třetích osob a neplnění povinností třetích osob nikterak neovlivňuje její nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. 12. Žalobce nesouhlasí se závěry žalovaného, který „se snaží podsunout,“ že obchodování se slitky zlata s ryzostí nižší než 333/1000 je indikátorem podvodného jednání. Znalecký posudek zpracovaný soudní znalkyní R. S. považuje za nepřezkoumatelný, což měl údajně uvést v jiném řízení NSS (tak tomu však zcela přesně nebylo – pozn. soud