1 As 89/2009 — Nejvyšší správní soud

30 A 46/2018- 52 - text  14 30 A 46/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta v právní věci žalobkyně: M. K. zastoupena JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D. advokátem KVB advokátní kanceláře s.r.o. se sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245 za účasti: J. K. zastoupen Mgr. J. K., nar. ... bytem D. 193, P. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. února 2018, č. j. KUKHK-39705/UP/2017/Kd, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně aj. K. (osoby zúčastněné na řízení v tomto přezkumném soudním řízení) proti rozhodnutí Městského úřadu Police nad Metují, odboru výstavby (dále také jen „stavební úřad“), ze dne 31. října 2017, č. j. MUPO/2017/4514/BRA/40, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím (stavebním povolením) byly manželům M. (žalobkyni) aj. K. povoleny stavební úpravy domu č. p. x v Ř. (dále také jen „stavba“), spočívající ve výměně části obvodového zdiva a provedení sprchových koutů a WC v přízemí a podkroví uvedeného domu. Zároveň jím byla povolena stavba kanalizační přípojky do domovní čistírny odpadních vod a dešťová kanalizační přípojka. Stavební povolení bylo vydáno na základě žádosti jmenovaných ze dne 21. 6. 1996, přičemž pro provedení stavby byla vymezena řada podmínek. 2. Podle podmínky č. 14 stavebního povolení měl být využíván pro příjezd ke stavbě pozemek parc. č. x, popřípadě pozemek parc. č. x v k. ú. x ve vlastnictví M. K. – žalobkyně. V podmínce č. 15 stavebního povolení bylo konstatováno, že pro příjezd ke staveništi nebude využíván pozemek parc. č. x v k. ú. x, který je ve vlastnictví J. Š. 3. Podle tohoto stavebního povolení započali stavebníci se stavbou, jak je např. zřejmé i z fotodokumentace ve správním spisu, z níž je patrné, že již byla provedena výměna části obvodových konstrukcí domu. K dokončení stavby ve stanovené lhůtě však nedošlo (podle podmínky č. 8 stavebního povolení měla být dokončena do 2 roků ode dne nabytí právní moci stavebního povolení), a proto stavebníci žádali stavební úřad o její prodloužení. Na základě toho následovala rozhodnutí stavebního úřadu z let 1998 a 2010, jimiž vždy byla prodlužována lhůta k dokončení stavby, nakonec až do 31. prosince 2013. Ani tato lhůta k dokončení stavby však nebyla dodržena, a proto stavebníci podali stavebnímu úřadu dne 30. prosince 2013 další žádost o povolení změny stavby před jejím dokončením (žádost je datována dnem 28. prosince 2013) dle § 118 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Krom prodloužení lhůty k dokončení stavby v ní stavebníci žádali dále o změnu podmínky č. 14 stavebního povolení v tom směru, aby podle ní byl nově zajištěn příjezd ke stavbě přes pozemek parc. č. x v k. ú. x. 4. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 31. října 2017, č. j. MUPO/2017/4514/BRA/40, byla povolena změna stavby před dokončením spočívající v prodloužení lhůty k jejímu dokončení do 31. prosince 2022, žádost o změnu podmínky č. 14 tak, aby byl zajištěn příjezd ke stavbě po pozemku parc. č. x v kat. území x, obec x, byla zamítnuta. O odvolání stavebníků proti tomuto prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, jak již uvedeno shora. 5. Žalobkyně nejdříve popsala skutkový a právní stav věci v intencích již výše uvedeného. Odkazovala na žádost o povolení změny stavby před dokončením ze dne 28. prosince 2013 a zdůraznila, že podmínka č. 14 stavebního povolení byla stanovena v rozporu se zákonem. Vzhledem k tomu požadovala, aby byl příjezd ke stavbě stanoven přes pozemek parc. č. x v k. ú. x, který je podle ní veřejnou pozemní komunikací. A dodala, že bez umožnění přístupu přes tento pozemek není možné stavbu dokončit. Oprávněnost žádosti dokumentovala stanoviskem dopravního inspektorátu Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územního odboru Náchod ze dne 19. srpna 2013, č. j. KRPH-94-217/ČJ-2013-050506, podle něhož účelovou komunikaci přes pozemky parc. č. x a parc. č. x v k. ú. x a parc. č. x v k. ú. x nelze považovat z hlediska bezpečnosti silničního provozu za přístupovou komunikaci pro vozidla obhospodařující přilehlé pozemky, či vozidla zásobování objektů č. p. x a č. p. x v x, obci x. 6. Dále se žalobkyně vracela do „historie“ jí tvrzené veřejně užívané účelové komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x, zejména pak k zabudování kovových kůlů do ní v roce 2002, které nadále umožňovaly využívání veřejně přístupné účelové komunikace toliko chodcům a cyklistům, nikoli však již motorovým vozidlům apod. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala nezákonnost a nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí. O co tato svá tvrzení opírá, není zcela zřejmé. Žalobkyně totiž pokračuje pouze tím, že se žalovaný ztotožnil s názorem stavebního úřadu, že stavbu lze dokončit do 31. prosince 2022, neboť dle jeho slov i při stanovení lhůty k dokončení zcela nové stavby se běžně stanoví lhůta kratší. Dle názoru žalobkyně ale žalovaný porovnává neporovnatelné. Nelze totiž paušálně tvrdit, že zhotovení zcela nové stavby je vždy časově náročnější, než rekonstrukce stavby stávající, zvláště nachází-li se stavba v chráněné krajinné oblasti, turistické lokalitě, v komplikovaném terénu, kde je situováno několik málo staveb a od obce jsou odděleny lesem, zemědělskou půdou a terénními nerovnostmi. Žalovaný tak prý vůbec nezohledňuje náročnost terénu a dopravní infrastrukturu v okolí, které mají významný vliv na možnost dokončení rekonstrukce stavby. 8. K otázce přístupu ke stavbě přes pozemek parc. č. x žalobkyně namítá, že žalovaný zohledňuje toliko soukromoprávní aspekt možného užívání pozemku parc. č. x v k. ú. x a přehlíží jeho veřejnoprávní a faktickou stránku. Nezákonnost podmínek č. 14 a č. 15 stavebního povolení spatřuje žalobkyně v tom, že „Správním rozhodnutím vydaným podle stavebního zákona (ani podle starého stavebního zákona tato možnost neexistovala) nelze omezit obecné užívání pozemní komunikace, které vyplývalo z ustanovení § 6 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění platném do 31. března 1997.“ V tomto směru se žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2016, sp. zn. 22 Cdo 3146/2015, v němž je uvedeno, že: „Obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, které nelze omezit na základě jednostranných úkonů subjektů veřejného práva.“ 9. To vše nabývá podle žalobkyně na významu tím, že není možné přes pozemek parc. č. x v kat. území x dojet ke stavbě jakýmkoliv motorovým vozidlem (ani za sucha), natožpak automobilem či stavební technikou. Jde podle ní o lesní a polní cestu, která je vhodná maximálně pro pěší turistiku, byť i k tomuto účelu na několika místech se značnými obtížemi. Skutečnost, že stavební úřad a žalovaný odkazují na rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 10. 2010, sp. zn. 8 C 81/2010, tedy na rozhodnutí, které vycházelo ze stavu před osmi lety, považuje žalobkyně za absurdní. Není bráno totiž v potaz, že se situace v dané lokalitě za takto dlouhou dobu mohla proměnit, cesta mohla zarůst, jakkoliv ji již dříve bylo nemožné užívat pro automobilovou dopravu. Orgány veřejné správy zúčastněné na řízení však podle žalobkyně na tyto skutečnosti vůbec nereflektovaly, v důsledku čehož má žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 10. V závěru žaloby se žalobkyně vrací k otázce existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x. Pokazuje na to, že dodnes je přes tento pozemek možný průchod či průjezd například na kole. Obecnému užívání této pozemní komunikace i motorovými vozidly brání podle žalobkyně toliko existence sloupků umístěných v rozporu s ohlášením drobné stavby a dále též technický stav mostku přes potok Židovka. O jeho opravu prý žalobkyně dlouhodobě usiluje, je jí to však znemožňováno právě z důvodu nemožnosti přístupu po pozemku parc. č. x v k. ú. x motorovými vozidly. Dřívější existenci účelové komunikace na ní přitom žádný správní orgán nerozporoval (přinejmenším do roku 1998), dnes jsou však toho názoru, že zde žádná veřejně přístupná účelová komunikace využitelná pro motorová vozidla není. Správní orgány však byly povinny akcentovat, že veřejně přístupná účelová komunikace může pozbýt svých znaků jen objektivně vzniklou změnou skutkovou – především drastickou změnou okolností (např. přírodní katastrofou, která nevratně znemožní využívání účelové komunikace), nebo změnou právní, tedy pomocí institutu omezení veřejné přístupnosti účelové komunikace, nikol