— Nejvyšší správní soud

31 Af 21/2017- 45 - text  7 31 Af 21/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: M. Š. proti žalovanému: Krajský soud v Hradci Králové sídlem Československé armády 218/57, 502 08 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2017, č. j. 5500000413, 5600012311, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou [formálně označenou jako „stížnost“, podle obsahu se však jedná o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)] domáhá zrušení výše specifikovaného rozhodnutí, kterým Krajský soud v Hradci Králové jako správce daně zamítl návrh žalobce na zastavení daňové exekuce pro částky 59 008 Kč a 7586 Kč, představující odměnu ustanoveného advokáta v trestním řízení a paušální náklady trestního řízení. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Žalobce poukázal na skutečnost, že dne 27. 1. 2017 předložil správci daně návrh na zastavení daňové exekuce dle § 181 odst. 2 písm. j) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Žalobce je sice ve výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen, pobírá však pouze odměnu ze závislé činnosti ve výši 6 700 Kč hrubého. Po odpočtu vyživovací povinnosti a odvodů na zdravotní a sociální pojištění tak výše jeho čistého příjmu ani zdaleka nedosáhne hranice 6 000 Kč. Výše nezabavitelné čisté mzdy přitom byla pro rok 2017 stanovena částkou 6 154,70 Kč. Podle žalobce tak předmětnou daňovou exekuci nelze realizovat. V této souvislosti odkázal také na § 33 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o VTOS“), a na § 278 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dezinterpretoval důvody žalobcova návrhu. Žalovaný vyhodnotil podání žalobce jako návrh na zastavení daňové exekuce pro nemajetnost dle § 181 odst. 2 písm. f) daňového řádu, ačkoliv se žalobce domáhal zastavení daňové exekuce podle § 181 odst. 2 písm. j) téhož zákona. Tomu se však žalovaný ve svém rozhodnutí vůbec nevěnoval. 4. Žalovaný dále uvedl, že žalobce je práceschopný a má příjem, což je sice pravda, ale dle žalobce jde o nepostižitelný příjem. Žalovaný uzavřel, že na žalobcův příjem v podobě pracovní odměny nelze hledět jako na mzdu, a tak se na něj nevztahuje § 278 o. s. ř. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasí. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve podotkl, že § 181 odst. 2 daňového řádu od novelizace, která nabyla účinnosti 1. 1. 2014, neobsahuje písm. j) – zastavení exekuce z jiného zákonného důvodu bylo přesunuto pod písm. i). Dané ustanovení nicméně v posuzovaném případě nelze aplikovat, podle judikatury i komentářové literatury míří na jiné případy. Žalovaný je názoru, že odměna odsouzeného není mzdou podřaditelnou pod § 278 o. s. ř. (u níž nesmí být sražena tzv. základní nezabavitelná částka), neboť srážky z pracovní odměny osob ve výkonu trestu se řídí zvláštní právní úpravou obsaženou v § 33 zákona o VTOS, ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů (dále jen „vyhláška MSp č. 10/2000 Sb.“). Ustanovení o nejnižší nezabavitelné částce se tak neaplikují, speciální úprava pouze stanoví plátci odměny (věznici), jaká procentuální část odměny osoby ve výkonu trestu odnětí svobody se použije na to které plnění. Účelem institutu základní nezabavitelné částky je ponechat povinnému určité finanční prostředky k uspokojení jeho základních životních potřeb. Osoba vykonávající trest odnětí svobody se však nachází ve zvláštním právním postavení. Její základní životní potřeby (stravu, ubytování, oděv atd.) zajišťuje stát prostřednictvím vězeňské služby. Za této situace je absence základní nezabavitelné částky při provádění exekuce plně obhajitelná. 6. Žalobcem v návrhu na zastavení exekuce popsané důvody odpovídají spíše důvodu podle § 181 odst. 2 písm. f) daňového řádu (tedy že předpokládaný výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů). Podle judikatury Nejvyššího soudu se však důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. [analogicky odpovídající důvodu podle § 181 odst. 2 písm. f) daňového řádu] uplatňuje především u exekuce prodejem movitých věcí, případně nemovitostí. Naopak u exekuce srážkami ze mzdy či jiného příjmu jej aplikovat nelze, neboť srážky se opakují tak dlouho, dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím zaplacena. IV. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního. O věci samé rozhodl bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s takovým projednáním věci udělili souhlas dle § 51 odst. 1 s. ř. s. 8. Z předloženého správního spisu plyne, že žalovaný (jako správce daně) vydal dne 9. 9. 2013 exekuční příkaz na srážku z pracovní odměny žalobce (jako osoby vykonávající trest odnětí svobody) k vymožení pohledávky ve výši 59 008 Kč, kterou žalobci uložil uhradit Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. 12. 2012, č. j. 2 T 5/2011 – 757 (jednalo se o povinnost nahradit státu náklady za obhájce ustanoveného v trestním řízení). Dále vydal žalovaný dne 2. 6. 2014 exekuční příkaz na srážku z pracovní odměny žalobce k vymožení pohledávky ve výši 7 586 Kč, kterou žalobci uložil uhradit Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 11. 2011, č. j. 2 T 5/2011 – 605 (původně ve výši 13 000 Kč, jednalo se o povinnost nahradit náklady trestního řízení paušální částkou). Dne 27. 1. 2017 byl krajskému soudu (jako správci daně) doručen návrh žalobce na zastavení daňové exekuce vedené pro částku 59 008 Kč a pro částku 7 586 Kč. Žalovaný tento návrh zamítl žalobou napadeným rozhodnutím. 9. Žalovaný v odůvodnění posuzovaného rozhodnutí uvedl, že podání žalobce posoudil podle obsahu jako návrh na zastavení daňové exekuce dle § 181 odst. 2 písm. f) daňového řádu. Konstatoval, že uvedený zastavovací důvod se uplatní především při exekuci prodejem movitých věcí a nemovitostí. U srážek ze mzdy či jiných příjmů jeho použití nepřichází v úvahu, neboť srážky se provádějí tak dlouho, dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím uspokojena. Žalovaný dále podotkl, že odměna odsouzeného není mzdou předpokládanou § 278 o. s. ř., srážky z této odměny jsou upraveny vyhláškou MSp č. 10/2000 Sb., institut základní nezabavitelné částky se tak na ně neaplikuje. 10. Krajský soud předně konstatuje, že nebyl důvod zastavit předmětnou daňovou exekuci dle § 181 odst. 2 písm. f) daňového řádu. Podle uvedeného ustanovení správce daně na návrh příjemce exekučního příkazu nebo z moci úřední daňovou exekuci zcela nebo zčásti zastaví, pokud předpokládaný výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů. Jak správně uvedl žalovaný, u srážek ze mzdy či jiných příjmů není použití tohoto zastavovacího důvodu namístě, neboť srážky se provádějí tak dlouho, dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím uspokojena. Ostatně žalobce tento závěr ani nijak nezpochybňuje, podle žalobce totiž měla být daňová exekuce zastavena podle § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu [pozn. soudu – žalobce nesprávně uvádí písm. j), ale je zřejmé, že míří na úpravu obsaženou nyní pod písm. i)]. 11. Klíčovou otázkou v této věci tedy je, zda měl žalovaný vyhovět návrhu žalobce a zastavit daňovou exekuci podle § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu. S tím pak úzce souvisí otázka, zda se v případě provádění srážek z pracovní odměny odsouzeného uplatní úprava základní nezabavitelné částky obsažená v § 278 o. s. ř. 12. Podle § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu správce daně zastaví daňovou exekuci, pokud je tu jiný důvod, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat. Podle § 278 o. s. ř. nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy základní částka; způsoby jejího výpočtu stanoví nařízením vláda České republiky. 13. Krajský soud souhlasí s výkladem citovaných ustanovení, k němuž dospěl žalovaný, tj. že při provádění srážek z pracovní odměny odsouzeného nelze aplikovat § 278 o. s. ř. Z právě uvedeného zároveň plyne, že důvodem pro zastavení daňové exekuce prováděné formou srážek z pracovní odměny odsouzeného nemůže být skutečnost, že výše srážek nerespektuje základní nezabavitelnou částku stanovenou v § 278 o. s. ř., respektive částku stanovenou v nařízení vlády vydaném na základě tohoto ustanovení. 14. Pracovní odměna odsouzených je upravena v § 33 zákona o VTOS. Podle § 33 odst. 4 uvedeného zákona sice platí, že je-li „soudem nařízen výkon rozhodnutí srážkami