5 Azs 28/2008 — Nejvyšší správní soud

43 Az 11/2017- 72 - text  12 43 Az 11/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobkyně: I. P. zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům se sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2017, č. j. OAM-30/LE-BE01-BE04-2017, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2017, č. j. OAM-30/LE-BE01-BE04-2017, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana v České republice podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Krajský soud obdržel jednak žalobu zaslanou zástupcem žalobkyně, jednak ručně psané podání nadepsané „žaloba“, které soudu zaslala přímo žalobkyně. 3. Podle žaloby zaslané zástupcem žalobkyně žalovaný svým rozhodnutím porušil § 2 odst. 4, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád), dále § 14a zákona o azylu. Žalovaný nedostatečně posoudil hrozbu vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu a možnost vnitřního přesídlení v rámci země původu. 4. Žalobkyně pochází z konfliktní zóny na východní Ukrajině (tzv. linie dotyku), v níž probíhá ozbrojený konflikt, který lze ve vztahu k žalobkyni považovat za hrozbu vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Tato skutečnost dle žalobkyně vyplývá jak z informačních zdrojů, z nichž ve svém rozhodnutí vycházel žalovaný, tak ze zpráv o zemi původu, na které žalobkyně v žalobě podpůrně odkázala. Podle žalovaného se bezpečnostní situace na Ukrajině zlepšuje, žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí, naopak argumentuje, že situace civilistů zasažených válkou je zde čím dál horší. 5. Zprávy vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) dle žalobkyně poukazují na neustále špatnou situaci v Doněcku a Luhansku, také zpráva Human Rights Watch World Report 2017 hovoří o nadále neutěšené situaci na východní Ukrajině. Podle uvedené zprávy Human Rights Watch zde bylo jen v období od dubna 2014 do května 2016 zabito více než 9000 osob a zraněno 21 000 osob, civilistů a vojáků na obou stranách konfliktu. Ze zprávy United Nations Human Rights Monitoring Mission in Ukraine plyne, že v roce 2016 došlo k výraznému nárůstu počtu civilních obětí, přičemž velká část úmrtí byla způsobena ostřelováním a nášlapnými minami. Výroční zpráva Amnesty International poukazuje na nadále probíhající boje v oblasti východní Ukrajiny a na pravidelné porušování podmínek příměří s tragickými následky pro civilní obyvatelstvo. Zpráva upozorňuje i na porušování humanitárního práva a válečné zločiny (např. mučení) páchané oběma stranami konfliktu. Žalobkyně odkázala i na stanovisko Amnesty International ke stavu lidských práv na Ukrajině ze dne 5. 6. 2017. 6. O zhoršující se humanitární situaci na východní Ukrajině hovoří dle žalobkyně i zpráva Mezinárodního výboru Červeného kříže ze dne 2. 2. 2017, z níž plyne, že následkem bojů a cílených útoků na civilní infrastrukturu v oblasti umírají lidé a dochází k přerušení dodávek elektřiny, plynu a vody. O tom, že v Doněcké a Luhanské oblasti dochází k nuceným zmizením civilistů a k závažnému porušování lidských práv, hovoří i další nedávné zprávy Human Rights Watch. Civilisté konfliktem na východě Ukrajiny velice trpí, denně jsou vystaveni nedostatků léků a hygienických potřeb, infrastruktura je zde silně poničená. Stejně tak jim hrozí zranění či smrt v důsledku neustálých přestřelek mezi vládními silami a separatisty, případně hrozba výbuchů nášlapných min. Žalobkyně dokládá svá tvrzení o trvající špatné situaci v Doněcku a Luhansku rovněž odkazy na zprávy z monitorovací mise OBSE, na zprávu Institute for Economics and Peace (Global Peace Index 2016) a na články ze zpravodajských webů (idnes.cz, denik.cz). 7. Dle žalobkyně žalovaný pracoval chybně se zprávami o zemi původu také při posuzování možnosti vnitřního přesídlení. Žalovaný konstatoval, že ukrajinské státní orgány poskytují finanční a další pomoc vnitřně přesídleným osobám. Nezabýval se však tím, že dochází k faktické diskriminaci osob z východní Ukrajiny. Přitom UNHCR v aktualizaci zprávy International Protection Considerations Related to the Developments in Ukraine z 24. 9. 2015 popisuje faktické bariéry v přístupu osob z východní Ukrajiny k účinnému vnitřnímu přesídlení. V dalších materiálech UNHCR uvádí jako jednu ze stěžejních bariér společenskou diskriminaci, v důsledku které není pro osoby z východní Ukrajiny fakticky možné získat přístřeší či zdroj obživy. Občané západní Ukrajiny totiž vnímají osoby z východu jednak jako viníky války na Ukrajině, jednak jako nechtěnou konkurenci na pracovním trhu v situaci, kdy v zemi dramaticky rostou ceny bydlení, energií a potravin. Ve výše zmíněné zprávě UNHCR hodnotí opatření přijatá ukrajinskou vládou na pomoc vnitřně vysídleným osobám jako neefektivní a v praxi z velké části nerealizovaná. Uvedené informace potvrzuje i novější zpráva UNHCR z 15. 5. 2016, podle níž se vysoký počet vnitřně přesídlených osob i nadále setkává s denními překážkami výkonu jejich hospodářských a sociálních práv kvůli diskriminaci a bariérám při přijímání plateb, dávek a hledání vhodného bydlení. Vnitřně přesídlené osoby pak žijí ve velké nejistotě a hrozí jim, že se z nich stanou druhořadí občané. 8. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí možnými obtížemi vnitřně přesídlených osob vůbec nezabýval, pouze abstraktně vyhodnotil, že využití institutu vnitřního přesídlení je v případě žalobkyně možné. Vůbec však neuvedl, na základě jakých podkladů dospěl k takovému závěru. 9. Žalobkyně dále odkázala na materiál zpracovaný UNHCR Praha IDPs in Ukraine. Podotkla, že se jedná o neveřejný materiál vypracovaný UNHCR Praha pro potřeby „českých žadatelů o udělení mezinárodní ochrany“ (patrně jsou tím míněni ukrajinští žadatelé, kteří podali žádost v ČR – pozn. soudu), který shrnuje aktuální situaci vnitřně přesídlených osob a vychází ze zdrojů UNHCR a z dalších materiálů. Konstatovala, že jej přikládá k žalobě (ve skutečnosti tak ale neučinila, viz níže seznam příloh žaloby – pozn. soudu). Z uvedeného materiálu údajně plyne, že státní orgány nepodnikají žádné kroky k potírání diskriminace, které čelí vnitřně přesídlené osoby, a asistence poskytovaná daným osobám je v důsledku zcela nefunkční. Státní orgány naopak můžou finanční asistenci zcela odebrat, pokud vnitřně přesídlená osoba nedokáže sehnat zaměstnání do 2 měsíců po započetí pobírání pomoci. Podle různých monitorovacích materiálů UNHCR (například Participatory Assessments Conducted by UNHCR and Partners in Dnipropetrovsk, Zaporishia, Kharkiv and Severodonetsk, April-May 2015) je získání zaměstnání pro osoby z východní Ukrajiny často fakticky nemožné. Finanční asistence tak pro ně je, pokud se jim podaří do programu vůbec zaregistrovat, nejistým mechanismem, který nemůže zaručit přežití na více než několik týdnů. Zdroje UNHCR navíc poukazují na to, že finanční asistence nemůže sama o sobě pokrýt ani základní potřeby (ubytování, jídlo, ošacení, přístup k lékařské péči atd.) a že je koncipovaná jako asistence na omezenou dobu 6 měsíců. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nezpochybnil, že žalobkyně pochází z oblasti přímo postižené ozbrojeným konfliktem, avšak zdůraznil, že jí nic nebrání v tom, aby využila možnosti vnitřního přesídlení. Své závěry v tomto směru ale nikterak blíže neodůvodnil, nezabýval se např. mírou individuálního ohrožení žalobkyně, jak požaduje relevantní judikatura Nejvyššího správního soudu. Žalovaný pouze stroze konstatoval, že Luhanská oblast je sice zasažena ozbrojeným konfliktem, avšak žalobkyně může využít ochrany svého státu. Žalobkyně přitom opakovaně uváděla, že pochází z oblasti postižené ozbrojeným konfliktem a že se na Ukrajině nemůže přestěhovat jinam, neboť tam nikoho a nic nemá. Žalovaný pracoval s použitými zprávami účelově a selektivně z nich vybíral informace, které konvenují s jeho názorem o možnosti vnitřního přesídlení. 11. Na závěr žalobkyně odkázala na čl. 46 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). Namítla, že uvedené ustanovení procedurální směrnice zaručuje žadateli o mezinárodní ochranu právo na účinný opravný prostředek před soudem proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Zároveň stanoví požadavek, aby řízení o opravném prostředku u soudu prvního stupně obsahovalo úplné a ex nunc posouzení skutkové a právní stránky, a to včetně případného posouzení potřeby udělení mezinárodní ochrany. Z uvedeného dle žalobkyně plyne požadavek, aby přezkumné řízení bylo nadáno mocí přímo udělit mezinárodní o