7 As 91/2012 — Nejvyšší správní soud

51 A 14/2016- 102 - text  21 51 A 14/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce: T. R. zastoupen Mgr. Otakarem Janebou, advokátem se sídlem U Železné lávky 568/10, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: 1. A. P. 2. ZADO Velká Bystřice s.r.o. se sídlem Svésedlická 737, 783 53 Velká Bystřice zasoupena. Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem, se sídlem tř. Svobody 2, Olomouc v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2016, č. j. KUKHK-3555/DS/2016/SR takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti výrokům A) rozhodnutí Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou ze dne 30. 11. 2015, č. j. SPR-32927/15-Krč, sp. zn. SPR-3118/2015-Krč, jímž byl uznán vinným z přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále i „zákon o silničním provozu“), a proti jeho výroku B), kterým mu byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednávání tohoto přestupku, a toto rozhodnutí potvrdil. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 8. 1. 2013, kolem 10:00 hodin, jel jako řidič soupravy nákladního automobilu DAF, registrační značky x a přívěsu SVAN, registrační značky x, po pozemní komunikaci č. III/3167, ve směru od obce Záměl k pozemní komunikaci č. I/14 a na křižovatce s komunikací č. I/14 na příkaz svislé dopravní značky P 6 „Stůj, dej přednost v jízdě“, sice zastavil na hranici křižovatky, avšak při vjíždění na hlavní pozemní komunikaci č. I/14 nedal přednost nákladnímu vozidlu MAN, registrační značky x, s návěsem BENALU, registrační značky x, přijíždějícímu z levé strany od obce Vamberk rychlostí 51 km/h, které řídil A. P., bytem Z. 613/26, O. V důsledku toho řidič A. P. pro krátkou vzdálenost mezi vozidly nedokázal na zledovatělé komunikaci zabránit střetu uvedených vozidel. Žalobci byla uložena za uvedené jednání pokuta ve výši 2.500,- Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1.000,-Kč. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2016, č. j. KUKHK-3555/DS/2016/SR, včas žalobu, kterou odůvodnil následujícím způsobem. II. Obsah žaloby 2. Žalobce předně namítal, že prvoinstanční správní orgán neprovedl vlastní důkazní řízení, včetně důkazů jím navržených, v důsledku čehož prý nesprávně zjistil skutkový stav věci a nevyrovnal se s jeho tvrzením. Neprovedl tak ani výslech řidiče P., aby se vyjádřil k rozporům ve své výpovědi před Policií ČR. Řidič P. byl dále slyšen Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou, a to pouze na počátku trestního řízení a nemohly mu tak být položeny otázky, které se „objevily“ až v průběhu dalšího řízení u soudu, zejména ze znaleckého posudku. 3. Žalobce měl zato, že se řidič druhého vozidla p. P. nemohl věnovat řízení, když při své prvotní výpovědi na Policii ČR uvedl, že uviděl vozidlo obviněného vjíždějící do křižovatky ve vzdálenosti 20 – 30 m. Vzhledem k tomu, že dohlednost vozidel byla až na vzdálenost cca 130 m, nemohlo se ze strany řidiče P. jednat o pouhý špatný odhad, neboť je rozdíl mezi vzdáleností 30 m a 130 m. Pokud by skutečně řidič P. viděl vozidlo na vzdálenost 20 – 30 m, jak uváděl, nemohl se plně věnovat řízení. Teprve později řidič P. svoji výpověď přehodnotil a uváděl delší vzdálenost. I soudní znalec označil výpověď řidiče P. v tomto směru za technicky nepřijatelnou. 4. Žalobce dále namítal, že řidič P. jel sice rychlostí dovolenou, avšak nikoliv rychlostí, která by mu s ohledem na povětrnostní podmínky umožňovala bezpečné zastavení vozidla v místě dopravní nehody. Podle žalobce tak řidič P. rozhodně nejel přiměřenou rychlostí. Znalec Ing. M. ve znaleckém posudku uvedl, že za normálních okolností vzdálenost, na kterou poškozený P. viděl vzniklou situaci, by stačila k zastavení vozidla a k nehodě by nedošlo. Podle znalce by řidič P. na suché vozovce vozidlo dokázal zastavit. Toto podle žalobce svědčí o tom, že řidič P. nejel rychlostí, která by mu umožňovala bezpečné zastavení vozidla. 5. Žalobce dále uvedl, že v přestupkovém řízení navrhoval, aby byl ve věci vypracován nový znalecký posudek, neboť znalecký posudek vyhotovený Ing. M. považuje za rozporný a namítal, že se prvoinstanční správní orgán v odůvodnění rozhodnutí řádně nevypořádal se všemi jeho námitkami a tvrzeními. 6. Po tomto úvodním shrnutí podstaty věci žalobce specifikoval od strany třetí dole žaloby celkem 8 žalobních bodů, které vždy po jejich uvedení podrobněji odůvodnil následujícím způsobem: 1. Prvoinstanční správní orgán se ztotožnil se závěry znalce Ing. M. s tím, že s ohledem na výhledové poměry to byl navrhovatel, který nedal přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní komunikaci. Zároveň dle prvoinstančního správního orgánu navrhovatel jako jediný mohl svým jednáním zabránit dopravní nehodě s tím, že řidič jedoucí po hlavní komunikaci dopravní nehodě zabránit nemohl. 7. Žalobce nesouhlasí s tím, že by přehlédl z levé strany přijíždějící vozidlo a že řidič P. pro krátkou vzdálenost nedokázal střetu zabránit. Z údajů Policie ČR a soudního znalce byl totiž vzájemný dohled okolo 130 m. Údaj ze záznamového zařízení řidiče P. pak svědčí o jeho velmi pomalé či dokonce podceněné reakci na výjev, který se před jeho vozidlem odehrával. Žalobce se rozjížděl do střetu cca 16 vteřin, řidič P. však reagoval až v čase 7 – 8 sec. před střetem z rychlosti 50 km/hod., a to pouze zpomalením o 0,7 m/sec2. Tato hodnota se blíží podle žalobce deceleraci, tj. nejedná se o brzdění, ale o tzv. „sundání nohy z plynu a brzdění motorem“. 8. Žalobce má zato, že řidič P. mohl střetu zabránit aktivnějším přístupem k řešení dopravní situace, zvláště když jím řízená souprava byla vybavena několika prvky stabilizace podvozků při brzdění, přičemž využití menšího stupně brzdění, tj. do cca 1,5 m/s2 by postačilo na minutí obou jízdních souprav, resp. dokonce i k zastavení před místem střetu. Řidič P. tak podle žalobce zcela podcenil reakci, resp. jeho reakce byla naprosto neadekvátní situaci. Stačilo pouze, aby „přibrzdil“ a k žádnému střetu by nedošlo. Ostatně znalec p. Ing. M. na straně 16 znaleckého posudku uvedl, že je zřejmé, že brzdění řidiče P. bylo poměrně malé. 2. Prvoinstanční správní orgán dospěl k závěru, že dopravní nehodu zavinil navrhovatel, který nedal přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní pozemní komunikaci. Prvoinstanční správní orgán dále uvedl, že pokud by navrhovatel opravdu pozorně sledoval situaci v silničním provozu, musel by zleva přijíždějící nákladní vozidlo registrovat nejdříve ve výhledovém zrcadle a později pouhým pohledem vlevo, a to na dostatečnou vzdálenost, aby na toto mohl reagovat, např. tím, že by nepokračoval v zamýšleném úkonu vjíždění na hlavní pozemní komunikaci. 9. K tomuto tvrzení prvoinstančního správního orgánu žalobce uvedl, že podle znaleckého posudku v době, kdy zastavil tak, že přední částí tahače se nacházel na začátku krajnice, nemohl ani ve výhledovém zrcadle registrovat nákladní soupravu přijíždějící po hlavní komunikaci, neboť se podle znalce nacházela ve vzdálenosti cca 200 m od něho, tedy ve vzdálenosti delší než-li byla dohlednost ve výhledovém zrcadle. V takovém případě tudíž navrhovatel nemohl přehlédnout při vjíždění na hlavní pozemní komunikaci vozidlo jedoucí z levé strany. 10. Znalec ve znaleckém posudku dále uvedl, že navrhovatel mohl se svým vozidlem začít couvat, aby odvrátil střet, to však nebylo podle žalobce nejen technicky možné, ale zejména nebezpečné, neboť by tímto jednáním mohl ohrozit další účastníky silničního provozu. 3. Prvoinstanční správní orgán se ztotožnil se závěry Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, tak i Krajského soudu v Hradci Králové s tím, že provedení dalších navrhovaných důkazů považuje za nadbytečné, jelikož by nebyly zjištěny žádné nové a zásadně odlišné skutečnosti, ze kterých by bylo možno vycházet. 11. K tomu žalobce uvedl, že má zato, že správní řízení je samostatným druhem řízení a není možné ho nahradit pouze a jen spisovým materiálem soudu. V usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2013 soud ostatně jednoznačně konstatoval, že je třeba věnovat pozornost, zda navrhovatel, ale i řidič P., přizpůsobili rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, přičemž směli jet jen takovou rychlostí, aby byli schopni zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou mají rozhled. Dále podle Krajského soudu v Hradci Králové bylo třeba zjistit, jaké byly konkrétní reakční doby, vč. možnosti zabránit nehodovému ději, a to ať již ze strany žalobce, tak i řidič