1 As 33/2016 — Nejvyšší správní soud

51 A 2/2017- 40 - text  10 51 A 2/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce: M. H. zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina se sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. KUJI 23626/2016, sp. zn. OOSČ 210/2016 OOSC/72 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. KUJI 23626/2016, sp. zn. OOSČ 210/2016 OOSC/72 , se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.228 Kč k rukám Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, do 8 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění. I. Předmět žaloby 1. Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Havlíčkův Brod (dále i jen „správní orgán“) ze dne 26. 1. 2016, zn. DOP/4682/2015-9, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se měl dopustit tím, že dne 1. 9. 2015, v 09:59 hodin, mu byla naměřena silničním radarovým rychloměrem RAMER 7CCD, při řízení osobního motorového vozidla značky Fiat Punto, registrační značky x, na silnici I. třídy č. 19 v obci Keřkov, u autobusové zastávky, ve směru jízdy od obce Dobrá na obec Stříbrné Hory, okres Havlíčkův Brod, kde je stanovena rychlost 50 km/h, rychlost v obci 70 km/h, tedy při zvážení maximální možné odchylky měřícího zařízení rychlost 67 km/h. Z uvedeného správní orgán dovodil, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, stanovenou zvláštním předpisem (zákonem o silničním provozu), o méně než 20 km/h. Za tento přestupek uložil správní orgán žalobci pokutu ve výši 1.500,-Kč a zároveň i povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1.000,-Kč. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou, kterou odůvodnil následujícím způsobem. II. Obsah žaloby 2. Vzhledem k povaze případu se žalobce předně zabýval otázkou včasnosti podání žaloby, poté otázkou způsobilosti slečny K. V. zastupovat v přestupkovém řízení jeho účastníka a nakonec poukázal na nezákonnost žalovaného rozhodnutí. Uvedl v ní v podstatě následující: 3. Žalobce považuje za nezbytné vypořádat se primárně se včasností žaloby. Odvolací správní řízení bylo zahájeno na základě odvolání podaného slečnou K. V.. která v řízení vystupovala jako zmocněnkyně žalobce, aniž byla oprávněna takto v řízení vystupovat. 4. Slečně V. bylo doručeno i napadané rozhodnutí, kdy však lhůta k podání žaloby nemůže být odvozována od doručení její osobě. Tato nebyla v rozhodné době nadána zástupčním oprávněním a nemohla tedy jednat jménem žalobce a tedy ani za něj podávat opravné prostředky. V rámci řízení prvého stupně jí neměly být zasílány žádné písemnosti, tedy ani rozhodnutí prvého stupně, od jehož doručení má být lhůta k podání odvolání odvozována. Doručení její osobě nemohlo nést žádné právní účinky a tedy ani toto doručení nemohlo zahájit plynutí lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. 5. Za rozhodný den tak nelze považovat den, kdy bylo doručeno slečně V., ale den, kdy bylo napadané rozhodnutí doručeno samotnému žalobci. Žalobci bylo napadané rozhodnutí doručeno až dne 8. 9. 2016 společně s vyrozuměním o zahájení exekuce. Žaloba je tedy v tomto ohledu včasná. 6. Správní orgán prvého stupně vyhotovil a žalobci zaslal v rámci řízení o přestupku příkaz, proti kterému podala odpor slečna V.. Společně s odporem tato zaslala i plnou moc, která měla prokazovat její zástupčí oprávnění jednat v rámci řízení o přestupku jménem žalobce. 7. Slečna V. však v době uzavření dohody o zastoupení nebyla plně svéprávná, kdy plné svéprávnosti nenabyla ani ke dni vyhotovení plné moci, resp. ani ke dni, kdy tato byla zaslána správnímu orgánu prvého stupně. 8. Správní orgán prvého stupně následně zaslal žalobci oznámení o uznání odporu, ve kterém uvádí: ,,Váš zmocněnec paní K. V. v době uzavření Vaší dohody o zastupování (plná moc ze dne 4. 11. 2015), nebyla plně svéprávná, neboť plně svéprávným se stává člověk zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnácti let věku. Vzhledem k tomu, že paní K. V. dosáhla dne ... osmnácti let a stala se plně svéprávnou, má správní orgán za to, že nezletilá vzhledem ke své rozumové vyspělosti byla způsobilá právně jednat a uzavřít dohodu o zastupování“. 9. Podstatné je, že byť správní řád výslovně otázku přípustnosti zmocnění osoby plně nesvéprávné neřeší, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu je podmínka plné svéprávnosti u osob vystupujících v řízení v roli obecného zmocněnce odvoditelná z nejbližších právních předpisů (občanský soudní řád a soudní řád správní). 10. Podmínkou zmocnění tedy je, aby obecný zmocněnec dosáhl k datu uzavření dohody o zastoupení plné svéprávnosti. Podmínka plné svéprávnosti se tedy vztahuje i na obecné zmocněnce podle § 33 správního řádu. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani věk zmocněnce blízký zletilosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 1 As 33/2016-36). 11. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud konstatuje: „Pokud § 33 správního řádu vůbec neupravuje předpoklady, které musí splňovat obecný zástupce, je třeba tuto mezeru vyplnit analogickou aplikací blízkých procesních řádů, aby byl zachován účel institutu zastoupení. K tomu dále Nejvyšší správní soud odkazuje i na Závěr č. 144 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 16. října 2015, který se týkal právě problematiky nezletilých zmocněnců. Poradní sbor, obdobně jako nyní kasační soud, dospěl k závěru, že „[n]ezletilá osoba nemá plnou procesní způsobilost a nemůže být tedy zmocněncem účastníka řízení podle § 33 správního řádu.“ 12. K okamžiku vzniku mandátu zmocněnce se pak již Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 7. 8. 2014, čj. 10 As 151/2014-33, ve kterém uvedl, že „je na účastníkovi správního řízení, zda si zmocněnce zvolí, či nikoli, a v jakém rozsahu zmocněnci plnou moc udělí. Oprávnění k zastoupení ve vztahu k třetím osobám vzniká udělením plné moci, plnou mocí se zmocnění vůči třetím osobám také prokazuje. Plná moc musí mít zásadně písemnou formu, pokud není plná moc udělena ústně do protokolu (§ 33 odst. 1 správního řádu). Plná moc není rozhodná pro vznik samotného zastoupení; to vzniká smlouvou mezi zmocněncem a zmocnitelem“. 13. Pro vznik zmocnění je klíčový moment uzavření dohody o zastoupení, přičemž plná moc je toliko jednostranným úkonem, který pouze vymezuje rozsah již uděleného zmocnění na základě dohody o zastupování. Jelikož nelze platně zmocnit nezletilou osobu k zastupování účastníka správního řízení, správní orgány postupovaly nesprávně, když se slečnou V. jednali jakožto se zmocněnkyní žalobce. 14. Plná moc byla předložena v době, kdy ještě nebyla tato plně svéprávná a nemohla tedy vystupovat v řízení v roli obecného zmocněnce. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že slečna V. nabyla po udělení zmocnění zletilosti. Je tomu proto, že na neplatně udělené zmocnění je nutné nahlížet jako na takové, které nevzniklo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 1 As 33/2016-36). 15. Zástupčí oprávnění slečny V. tedy fakticky vůbec nevzniklo, kdy ani po nabytí plné svéprávnosti nebyla oprávněna jednat jménem žalobce. Aby byla tato oprávněna v řízení v roli obecného zmocněnce vystupovat, musela by po dosažení plné svéprávnosti být uzavřena nová dohoda o zastoupení, na jejímž základě by byla vyhotovena a následně znovu předložena nová plná moc. Teprve v tomto případě by správní orgány mohly se slečnou V. jednat jako s obecným zmocněncem. V případě žalobce však nová dohoda o zastoupení nebyla uzavřena, resp. nebyla vyhotovena nová plná moc a tedy slečně V. nebyla způsobilá být zástupcem žalobce, kdy zmocnění jako takové vůbec nevzniklo. 16. V závěru žaloby žalobce namítá nezákonnost žalovaného rozhodnutí s tím, že jím bylo rozhodnuto o odvolání, které bylo podáno slečnou V., která však nebyla zmocněncem žalobce a tedy nebyla k tomuto úkonu oprávněná. Žalovaný přesto odvolání projednal a věc meritorně rozhodl. Podle § 81 odst. 1 správního řádu ale může podat odvolání pouze účastník. Slečna V. nebyla ani účastníkem řízení, ani nebyla způsobilá odvolání podat. Odvolání tak bylo podáno osobou neoprávněnou a jako takové mělo být zamítnuto jako nepřípustné. 17. Vzhledem k uvedenému žalobce navrhoval zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo, a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 18. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 20. 2. 2010. Uvedl v něm, že žalovaná