7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 112/2016- 151 - text  - 17 - 52 A 112/2016 [OBRÁZEK][OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: M. B. zastoupený advokátem Mgr. Janem Lipavským sídlem PPS advokáti s.r.o., Velké náměstí 135/19 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích, IČ 46494804 sídlem Čechovo nábřeží 1791, 530 03 Pardubice za účasti: 1. Ing. P. M. 2. M. B. 3. M. M. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2016, č. j. ZKI PA-O-31/216/2016/7, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Hradci Králové náklady řízení ve výši 40.091,80 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim, ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. OR 681/2015-603, jímž bylo podle ust. § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále jen „katastrální zákon“ nebo „zákon č. 256/2013 Sb.“) rozhodnuto o nesouhlasu s provedením navrhované opravy údajné chyby v katastrálním operátu, a to tak, že se tomuto nesouhlasu s opravou chyby, o kterou požádali žalobce a M. B., nevyhovuje. Současně ve výroku tohoto rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo rozhodnuto tak, že „v souboru geodetických informaci v operátu katastru nemovitostí nebude provedena žádná změna: geometrické a polohové určení vlastnické hranice mezi pozemky označenými jako pozemková parcela číslo X na straně jedné a pozemkové parcely číslo X, X, X na straně druhé, vše v katastrálním území B., zůstane nadále, i po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, tvořeno spojnicemi lomových bodů číslo X, X, X a X.“ 2. Žalobce odůvodnil žalobu následujícím způsobem: 3. Žalobce předně zpochybnil způsob doručování žalovaného rozhodnutí, když tvrdil, že má zpřístupněnou datovou schránku a že rozhodnutí žalovaného mu mělo být doručeno do této datové schránky. V další části žaloby jsou poté již obsaženy věcné námitky, které směřují proti žalovanému rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení o opravě chyb podle ust. § 36 katastrálního zákona, přičemž žalovaným rozhodnutím nebylo vyhověno návrhu žalobce na změnu zákresu hranic nemovitostí. Žalobce v návrhu na opravu chyb požadoval opravu údajně chybného přenesení původního geometrického a polohového určení hranic pozemků, jichž je vlastníkem (parc. č. X, X, X v katastrálním území B.), přičemž návrh se týkal průběhu hranic jeho pozemků s pozemkem parc. č. X v katastrálním území B., která je evidována ve spoluvlastnictví osob zúčastněných na řízení ad 1 a ad 3 (manželé P. a M. M.). Tyto věcné námitky žalobce uvedené v žalobě pod body 1 – 4 zpochybňují postup katastrálního úřadu při obnově katastrálního operátu přepracováním podle tehdy platného ustanovení § 15 zákona č. 344/1992 Sb., tj. katastrálního zákona platného do 31. 12. 2013, přičemž tato obnova katastrálního operátu byla prováděna v roce 2012. 4. V žalobním bodu ad 1) žalobce popsal průběh a podstatu, přičemž při této obnově katastrálního operátu vlastníci byli pouze seznámeni s novými výměrami pozemků, nikoliv však s novým průběhem hranic pozemků, a protože se výměry pozemků nezměnily, nebyl „důvod podávat námitky“. 5. V žalobním bodu ad 2) žalobce obhajuje své stěžejní tvrzení, uplatněné i v řízení o opravě chyb, totiž že při vymezení hranic pozemků ve spoluvlastnictví žalobce a M. B. se sousedícím pozemkem parc. č. X měly správní orgány vycházet z identických bodů vymezených mezníky označených čísly 1, 2, a 3. Žalobce v tomto žalobním bodu zpochybňoval závěry žalovaného o tom, že zpochybňované hranice nebyly v době svého vzniku hranicemi vlastnickými, nýbrž hranicemi uvnitř vlastnictví, a právě v době vzniku nové hranice mezi těmito pozemky musela být podle tehdy platných právních předpisů tato hranice vyznačena trvalým způsobem, přičemž „v daném případě byly označeny kamennými mezníky označené v odvolání jako 1, 2 a 3.“ 6. V žalobním bodu ad 3) žalobce obhajuje závěry znalce Ing. A. K., uvedené ve znaleckém posudku č. 245/2015, který v řízení o opravě chyb žalobce předložil a jenž ve prospěch žalobce uváděl údaje o tom, že by měla být provedena oprava chyb v katastrálním operátu nebo měla být provedena výše zmíněná změna v průběhu hranic zmíněných pozemků podle návrhu žalobce. 7. V žalobním bodu ad 5) rovněž žalobce napadá závěry správního orgánu týkajících se odůvodnění zamítnutí návrhu žalobce, poukazuje na nelogičnost a nepravdivost tvrzení správního orgánu I. stupně, který na straně 5 v odst. 3 svého rozhodnutí odkazuje na využití identických bodů z vytyčení lesního komplexu severně od pozemkové parcely č. X z roku 1998, které bylo převzato jako poloha obrazu zákresu těchto hranic v nové katastrální mapě v digitální formě (dále jen „KMD“). 8. V žalobním bodu ad 6) zopakoval žalobce námitku z odvolání, která se týká jeho zpochybnění postupu pracovníků správního orgánu, když tito provedli rekognoskaci bez vědomí vlastníků pozemku. Pokud by se této rekognoskace žalobce mohl účastnit, „předmětné kamenné mezníky by ukázal a je nejvýše pravděpodobné, že by došlo ke zcela jinému pohledu na věci a rozhodnutí by bylo kladné“. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 9. Žalovaný odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí, uvedl právě argumentaci týkající se řízení o opravě chyb podle § 36 katastrálního zákona, navrhl, aby soud žalobu zamítl. 10. Osoby zúčastněné na řízení se ztotožnily s obsahem žalovaného rozhodnutí, navrhly, aby soud žalobu zamítl. 11. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: 12. Na tomto místě soud považuje za vhodné připomenout, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku (ve vztahu k soudům srov. např. odst. 61 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk v. Nizozemí). Nadto je třeba si uvědomit, že orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy - minimálně implicite – vypořádá. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008–13). 13. Zároveň je nutné dodat, že rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou –li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008–13, dostupný na www.nssoud.cz/), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011–72, dostupný na www.nssoud.cz atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí soud prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky Nejvyššího správního so