5 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

52 A 121/2018- 55 - text  10 52 A 121/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobce: Město Česká Třebová, IČO 00278653 sídlem Staré náměstí 78, 560 02 Česká Třebová proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2018, č. j. KrÚ – 50265/2018 OKSCR OKPP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 7. 2018, č.j. KrÚ – 50265/2018 OKSCR OKPP, bylo dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), změněno rozhodnutí Městského úřadu Česká Třebová, odboru rozvoje města a investic (dále též „správní orgán I. stupně“), ze dne 9. 10. 2017, č.j. 26194/2016/RMI/MJA/1281-5, tak, že v návětí výroku se slova „vydává ve smyslu § 17 odst. 3“ nahrazují slovy „vydává ve smyslu § 17 odst. 1“ a ve výroku C. II. se slova „2. veškerá stavební činnost na pozemcích vedených jako orná půda nebo louky, pastviny, sady, zahrady a lesy“ nahrazují slovy „2. výstavba objektů převyšujících jedno nadzemní podlaží na pozemcích vedených jako orná půda nebo louky, pastviny, sady, zahrady a lesy“; ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. 2. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo dle § 17 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále též „památkový zákon“), a § 83 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též „stavební zákon“), vymezeno ochranné pásmo kaple sv. Kateřiny, nemovité kulturní památky evidované v Ústředním seznamu kulturních památek pod č. 11240/6-3837, dále byl popsán účel ochranného pásma a předmět ochrany, došlo ke stanovení podmínek ochrany a rovněž byly vymezeny nepřípustné úpravy a zásahy v památkovém ochranném pásmu následovně: 1. zvyšování stávající zástavby o další podlaží včetně obytného podkroví, 2. veškerá stavební činnost na pozemcích vedených jako orná půda nebo louky, pastviny, sady, zahrady a lesy (následně změněno napadeným rozhodnutím, viz výše), 3. umísťování zařízení, reklam a staveb, které by esteticky znehodnocovaly nebo svými důsledky narušovaly dotčenou nemovitou kulturní památku a s ní související prostředí včetně jejich přírodních součástí, 4. provádění činností, které by mohly narušit, poškodit nebo zcela zničit historické prostředí včetně konfigurace terénu, 5. veškerá těžba nerostných surovin, která by měla vliv na morfologii terénu, 6. zakládání skládek, sběrných dvorů a jakékoliv znečišťování prostoru, 7. zásadní změny ve způsobu obhospodařování a využívání nemovitostí v ochranném pásmu, které by se mohly přímo anebo ve svých důsledcích nevhodně projevit v jeho vzhledu a charakteru. Dále byly rozhodnutím správního orgánu I. stupně vymezeny práce v ochranném pásmu, u kterých je vyloučena povinnost vlastníka vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 památkového zákona, a bylo vysloveno, že platnost ochranného pásma není časově omezena. 3. Žalobce v žalobě namítal, že vymezení ochranného pásma je neopodstatněné a nedůvodné, stejně jako způsob jeho vymezení. Došlo tak k výraznému zásahu do vlastnických práv majitelů dotčených nemovitostí. Žalobce odkázal na zásadu proporcionality postupu správního orgánu při zasahování do práv dotčených osob s tím, že v daném případě nastal střet veřejného zájmu na ochraně kulturní památky a vlastnického práva majitelů nemovitostí, přičemž dle žalobce lze veřejný zájem na ochraně kulturní památky naplnit i jinak, a to v jednotlivých správních řízeních, což ostatně potvrzuje i fakt, že ochranných pásem je stanoveno v kraji (ale i v celé České republice) podstatně méně, než je kulturních památek. Vzhledem k tomu, že sledovaný cíl lze naplnit i jiným způsobem, je tento zásah do vlastnických práv dle žalobce nepřiměřený. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě trval na tom, že intenzita veřejného zájmu vyjádřená formou ochranného pásma kulturní památky kaple sv. Kateřiny v České Třebové odpovídá nadregionálnímu významu jediné rotundy ve východních Čechách a doposud zachovalým vzájemným blízkým a dálkovým pohledům (průhledům) mezi městskou památkovou zónou a románskou stavbou. Formulace podmínek pro stavební činnost v ochranném pásmu je přiměřená, neboť cílí na reálně hrozící neuvážené stavební zásahy do hmot a objemů nemovitostí, které by narušily kulturně-historické prostředí návrší a pohledové vazby sakrální stavby drobného měřítka. Podle žalovaného z hlediska památkového zákona nelze hodnoty spojené s rotundou ochránit v jednotlivých správních řízeních, protože pojem „prostředí kulturní památky“ není památkovým zákonem definován, na rozdíl od jednoznačně vymezeného území ochranného pásma, v němž lze konkrétně legitimně uplatňovat veřejný zájem památkové péče. V žalobě se neuvádí konkrétní právní předpis, kterým by bylo možné předmětnou kulturní památku ochránit. Orgány památkové péče nemají žádnou jinou možnost regulovat necitlivé stavební zásahy. Vymezené ochranné pásmo předvídatelně a transparentně formuluje podmínky ochrany, které musí orgán památkové péče dodržovat, což je výhodnější pro vlastníky nemovitostí a stavebníky, protože mají možnost se s nimi předem seznámit. Žalovaný poukázal na nadregionální význam kaple sv. Kateřiny jako jediné románské rotundy ve východních Čechách, na vazbu staršího jádra návrší s románským kostelíkem na mladší středověké město s doposud zachovanými výhledy od rotundy na městskou památkovou zónu a z této zóny zpět na návrší s rotundou a na dálkové a blízké pohledové osy na rotundu sv. Kateřiny od ploch kolem řeky Třebovky i v širším okolí ulic a zástavby návrší. Žalovaný upozornil, že vymezená plocha ochranného pásma patří mezi nejmenší ochranná pásma v Pardubickém kraji. Závěrem navrhl zamítnout žalobu. 5. Soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud o věci samé rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 6. Soud ze správního spisu zjistil, že správní orgán I. stupně dne 21. 12. 2016 obdržel od Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru školství a kultury, oddělení kultury a památkové péče podnět k vydání územního rozhodnutí o vymezení ochranného pásma nemovité kulturní památky kaple sv. Kateřiny v České Třebové, která je evidována v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 11240/6-3837. Oznámením ze dne 27. 6. 2017 správní orgán I. stupně zahájil územní řízení z moci úřední. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Pardubicích, zpracoval dle § 17 odst. 1, § 32 památkového zákona vyjádření ze dne 19. 7. 2017, č.j. NPÚ-361/50980/2017Era, v němž souhlasil s návrhem na předmětné ochranné pásmo a jeho vyhlášení uznal za nezbytné opatření pro zachování hodnoty a prostředí kulturní památky – kaple sv. Kateřiny. Dne 24. 8. 2017 vydal Městský úřad Česká Třebová, odbor výstavby souhlasné závazné stanovisko dle § 149 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 84 odst. 2 stavebního zákona. Dne 30. 8. 2017 proběhlo veřejné ústní jednání. Správní orgán I. stupně dne 9. 10. 2017 vydal rozhodnutí č.j. 26194/2016/RMI/MJA/1281-5, jímž došlo formou územního rozhodnutí k vymezení ochranného pásma nemovité kulturní památky kaple sv. Kateřiny (viz výše). Správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí vypořádal s námitkami účastníků řízení doručenými přede dnem veřejného ústního jednání i s námitkami účastníků řízení vznesenými na ústním jednání. Vyhověl zásadní námitce účastníků řízení na zmenšení ochranného pásma a upravil jeho vymezení v části okolí břehů řeky Třebovky a v lokalitách mezi ulicemi Lidická, Zámostí a U Starého hřbitova. Ochranné pásmo se tak oproti původnímu návrhu zmenšilo o více než jednu třetinu území. 7. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podali žalobce a další účastníci řízení odvolání. V rámci odvolacího řízení vydalo Generální ředitelství Národního památkového ústavu (dále též „GŘ NPÚ“) v souladu s § 17 odst. 1, § 32 památkového zákona vyjádření ze dne 28. 2. 2018, v němž velmi podrobně popisuje a v širokých souvislostech vyhodnocuje předmětnou situaci. Kapli - rotundu sv. Kateřiny označilo i přes drobný rozměr za památk