7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Af 14/2019- 52 - text  9 52 Af 14/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., ve věci žalobkyně: EU Property project s.r.o., IČ 28828267 sídlem Špitálská 183/2, 500 03 Hradec Králové zastoupená advokátem JUDr. Karlem Kavalírem sídlem Buzulucká 431/2, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3411/19/5100-31461-712322 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3411/19/5100-31461-712322 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16.076,47 Kč, a to k rukám JUDr. Karla Kavalíra, advokáta, ve lhůtě do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (dále v textu i jako „žalobce“) se včas podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 6. 12. 2017, č. j. 1791703/17/2801-70462-602218 (platební výměr), tím způsobem, že se výše daně z nabytí nemovitosti mění z původních 115 880,- Kč na částku 100 768,- Kč. Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Žalobkyně odůvodnila žalobu následujícím způsobem: 2. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné z důvodu nesprávné interpretace a aplikace ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 10. 2016 (dále jen „zákonné opatření“). Žalovaný toto ustanovení vyložil a na daný případ aplikoval formalisticky v rozporu s jeho účelem a smyslem. Žalobkyně poukazuje na to, že princip upřednostňující výklad zákon dle jeho smyslu oproti formalistickému výkladu je obsažen i v judikatuře Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší správní soud se k této zásadě přihlásil také v souvislosti s posuzováním podmínek osvobození od daně z převodu nemovitostí při prvním úplatném převodu vlastnictví ke stavbě či bytu podle § 20 odst. 7 zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí v rozsudku č. j. 1 Afs 57/2005-61 ze dne 22. 3. 2006, kde dospěl k závěru, že možnost uplatnit osvobození se může vyčerpat jen takovým převodem, který splnil svůj ekonomický účel. Na tento závěr odkazuje žalobkyně i ve smyslu osvobození od daně z nabytí nemovitosti dle § 7 zákonného opatření. Účelem § 7 zákonného opatření je podpora bytové výstavby, což plyne z důvodové zprávy. K tomu žalobkyně uvádí, že ekonomický účel osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí nemůže být naplněn, nedojde-li vůbec k úplatnému nabytí vlastnického práva k jednotce. „K naplnění účelu osvobození nemůže dojít v případech, kdy stavebník v objektu, který před stavební úpravou nebyl domem rozděleným prohlášením vlastníka na jednotky, provede stavební úpravy a objekt rozdělí svým prohlášením na bytové jednotky, avšak vlastnické právo k bytovým jednotkám za úplatu nepřevede třetí osobě. Vydáním prohlášení vlastníka totiž nedochází k úplatnému nabytí vlastnického práva k jednotce, ale vlastník jím pouze rozděluje své právo k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám.“ Dle názoru žalobkyně neexistuje důvod, pro který by ji nevznikl nárok na osvobození od daně jen z toho důvodu, že nejprve vymezila budovu do 5 bytových jednotek, nikomu je neprodala, a kvůli následnému vývoji na trhu nově tuto budovu vymezila do 13 bytových jednotek, které by teprve začala převádět na třetí osoby. Formalistický výklad žalovaného, že na převod jednotek se nevtahuje § 7 zákonného opatření, jelikož tyto vznikly rozdělením 5 již existujících jednotek, je tak nezákonný, jelikož odporuje účelu zákona. Navíc žalovaný sám uvádí, že na 5 vzniklých jednotek by se § 7 zákonného opatření uplatnil. Je tak třeba uvést, že převáděné jednotky rozdělením již stávajících, v minulosti převedených jednotek, ale jedná se o jednotky, které byly vytvořeny díky stavebním úpravám 5 stávajících jednotek, které vznikla jako nové v dotčené nemovitosti, a nikdy nebyly převedeny na třetí osobu. Žalobkyně je tak přesvědčena, že osvobození od daně z nabytí nemovitosti ji mělo být po právu přiznáno. 3. Závěrem žaloby žalobkyně uvádí, že považuje žalované rozhodnutí za nezákonné též z důvodu, že žalovaný neprovedl navržené důkazy, čímž nezjistil řádně skutkový stav věci a v důsledku toho nedostál své povinnosti podle § 8 odst. 3. daňového řádu. K tomu žalobkyně uvádí, že v případě, „že by finanční úřad nebo žalovaný provedl důkazy navrhované žalobcem, mj. výslechy svědků JUDr. Ing. T. M., M. K., Ing. arch. D. Ř. a výslechem F. S., a řádně vyhodnotil znalecký posudek č. 580-17/2012 o odhadu obvyklé ceny domu čp. X v k. ú. Pohřebačka, zjistil by, že ke dni 29. 10. 2013 jednotky (pět jednotek) v domě č. p. X neexistovaly, tj. neexistovaly prostory, které je měly dle prohlášení tvořit. Stavebně technické uspořádání domu bylo zcela jiné.“ Nešlo tedy o vznik bytových jednotek rozdělením nebo sloučením jednotek stávajících. Jednotky popsané v prohlášení ze dne 29. 10. 2013 reálně neexistovaly, stavební úprava budovy probíhala následně až po 29. 10. 2013 a spočívaly ve vybudování 13 nových jednotek. K tomu vedlo zjištění žalobkyně, že koncepční a prostorové řešení pouze 5 jednotek nesplňuje požadavky užitné a zřízení a prodej pouze 5 jednotek by nebyl ekonomicky výhodný. Z tohoto důvodu došlo dne 20. 10. 2014 prohlášením ke vzniku 13 bytových jednotek, šlo nicméně pouze o administrativní změnu, která by neměla bránit vzniku nároku na osvobození od daně z nabytí nemovitosti. Žalobkyně navrhla, aby zdejší soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný odkázal na obsah žalovaného rozhodnut a setrval na svém právním názoru v něm uvedeném, navrhl, aby soud žalobu zamítl. 5. V projednávané věci jsou rozhodné následující skutečnosti, které nejsou mezi účastníky sporné: Žalobkyně dne 22. 4. 2013 vydražila objekt k bydlení na adrese č. p. X stojící na pozemku parc. č. st. X, pozemek parc. č. st. X, pozemek parc. č. st. X, pozemek parc. č. X, pozemek parc. č. X a pozemek parc. č. X, to vše v k. ú. Pohřebačka (dále jen také jako „dotčená nemovitost“). Následně žalobkyně provedla v dotčené nemovitosti stavební úpravy na základě stavebního povolení ze dne 11. 3. 2014, kolaudační souhlas byl udělen 19. 1. 2015. Na základě rekonstrukce dotčené nemovitosti došlo prohlášením vlastníka budovy ze dne 29. 10. 2013 k vymezení 5 bytových jednotek v budově č. p. X vč. společných částí budovy a práv k pozemkům. Zápis v katastru nemovitostí prohlášení vlastníka budovy byl proveden Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice dne 4. 11. 2013 s právními účinky ke dni 29. 10. 2013 podle rozhodnutí sp. zn. V-8142/2013-606. Tyto bytové jednotky žalobkyně nepřeváděla do vlastnictví jiných osob. 6. Následně dne 20. 10. 2014 žalobkyně vymezila novým prohlášením vlastníka v dotčené nemovitosti 13 bytových jednotek namísto původních 5 jednotek. Zápis nového prohlášení vlastníka budovy byl proveden Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice dne 14. 11. 2014 s právními účinky ke dni 22. 10. 2014 podle rozhodnutí sp. zn. V-12867/2014-606. Takto vymezené bytové jednotky začala žalobkyně prodávat zájemcům, ve zde projednávané věci se konkrétně jedná o bytovou jednotku blíže specifikovanou v žalovaném rozhodnutí. 7. Dle § 1 odst. 1 písm. a) zákonného opatření je poplatníkem daně z nabytí nemovitosti převodce vlastnického práva k nemovité věci, jde-li o nabytí vlastnického práva koupí nebo směnou a převodce a nabyvatel se v kupní nebo směnné smlouvě nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel. Poplatníkem daně z nabytí nemovitosti se stala žalobkyně. Na základě této skutečnosti zaslala žalobkyně správci daně dne 4. 5. 2016 daňové přiznání, ve kterém uplatnila na celý předmět převodu § 7 odst. 1 písm. c) bod 2 zákonného opatření, dle kterého je od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva k jednotce nově vzniklé nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou, nejde-li pouze o rozdělení nebo sloučení stávajících jednotek, v bytovém domě. 8. Správce daně dne 7. 4. 2016 telefonicky neformálně kontaktoval daňový subjekt a upozornil jej na chybějící přílohy k daňovému přiznání, které dokládají nárok na osvobození podle § 7 zákonného opatření. Na to reagovala žalobkyně tím, že zaslala chybějící přílohy, mimo jiné konkrétně výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 28. 11. 2013 pro LV č. X, k. ú. Pohřebačka, stavební povolení ze dne 11. 3. 2014 evidovaný pod č. j. Mmp 13570/2014, kolaudační souhlas dílčí s u