6 Azs 309/2016 — Nejvyšší správní soud

61 Az 6/2018- 34 - text  10 61 Az 6/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: N. T. H., zastoupený advokátkou JUDr. Štěpánkou Mikovou sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, IČ 00007064 sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2018, č. j. OAM-739/ZA-ZA02-LE05-R2-2015, takto: I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR ze dne 22. 11. 2018, č. j. OAM-739/ZA-ZA02-LE05-R2-2015 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 228 Kč, k rukám jeho právní zástupkyně JUDr. Štěpánky Mikové, advokátky, a to ve lhůtě do 20 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím žalovaného uvedeným ve výroku tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že se azyl žalobci podle § 12, § 13, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje a dále, že žalobci nelze udělit doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu. Toto rozhodnutí bylo vydáno po vrácení věci žalovanému na základě zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 1. 2. 2017, čj. 6 Azs 309/2016 - 28, kterým byl zrušen zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016, čj. 1 Az 40/2016 - 27 a současně též předchozí zamítavé rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2016, č. j. OAM-739/ZA-ZA02-LE05-R2-2015. Pro věc je zejména podstatné to, že Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku vyslovil závazný právní názor (vytvořena právní věta v databázi NSS) ohledně posuzování toho, zda se jedná o vážný zločin ve smyslu zákona o azylu: „Pojem „vážný zločin“ [§ 15a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu] je autonomním pojmem azylového práva a je třeba jej vykládat s přihlédnutím k významu, jaký mu přikládá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (kvalifikační směrnice) a Úmluva o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb.). Závěr o tom, že se žadatel o mezinárodní ochranu dopustil vážného zločinu, a tudíž mu nelze udělit doplňkovou ochranu, nelze odůvodnit pouze s odkazem na skutečnost, že byl odsouzen za spáchání činu, jenž je ve vnitrostátním trestním právu kvalifikován jako zvlášť závažný zločin, nýbrž je vždy třeba posoudit individuální okolnosti případu.“ 2. Žalobce napadl žalované rozhodnutí včasnou žalobou podanou podle § 32 odst. 1 zákona o azylu a podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kterou odůvodnil následujícím způsobem. 3. Žalobce namítal nezákonnost žalovaného rozhodnutí, neboť tvrdí, že spadá do sociální skupiny propuštěných trestanců, když tyto okolnosti žalovaný správní orgán nevyhodnotil, toliko tvrdil, že žalobce do žádné z kategorií podle § 12 písm. b) zákona o azylu nespadá a uvedl, že žalobci nehrozí další odsouzení za tentýž trestný čin, za který byl již postižen v České republice a že případné vyloučení ze společnosti či diskriminace ze strany úřadů není pronásledováním. Žalobce proti tomu uvádí, že situaci, kdy by byl konstantně šikanován, resp. diskriminován nejen státními orgány, ale i společností a blízkým okolím, lze považovat za psychický nátlak dosahující intenzity pronásledování ve smyslu ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu. To vše je zdůrazněno tím, že ve Vietnamu je komunistický režim a lidská práva tam nejsou dodržována. Žalobce zdůraznil, že popisoval svoje obavy z věřitelů, resp. lichvářů, kteří vymáhají dluhy a postupovali proti němu velmi nevybíravě a s největší pravděpodobností i nezákonně. Tedy z uvedeného důvodu má žalobce za to, že mu měl být udělen azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu. 4. Dále žalobce tvrdí, že žalovaný nesprávně vyhodnotil možnost udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 písm. b) zákona o azylu, neboť žalobce má v České republice přítelkyni a dvě nezletilé děti s předchozí partnerkou, které chce kontaktovat a vychovávat je. Se svojí stávající partnerkou chce uzavřít manželství a založit rodinu. Nutnost opustit Českou republiku by pro žalobce znamenala významné strádání, podle žalobcových slov mnohem závažnější, než by bylo například hladovění, bezdomovectví nebo jiné humanitární důvody. 5. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, podle kterého mu nebylo možno udělit doplňkovou ochranu s odkazem na § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu s tím, že je dáno podezření, že se žalobce dopustil vážného zločinu. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť byl sice odsouzen za zvlášť závažný zločin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), kde je stanoven trest odnětí svobody v rozsahu dvou až deseti let, kdy žalobce byl odsouzen na 2,5 roku, nicméně je třeba vždy posuzovat daný trestný čin a okolnosti jeho spáchání, jelikož vážný zločin podle zákona o azylu nelze posuzovat měřítkem obecných kategorií trestního práva. K tomu žalobce doplňuje, že u tohoto konkrétního zvlášť závažného zločinu podle trestního zákoníku je horní hranice deseti let rozhodná jako minimální hranice pro to, aby mohl být trestný čin hodnocen jako zvlášť závažný zločin. Dále zdůrazňuje, že za uvedený zvlášť závažný zločin lze uložit trest odnětí svobody v trvání dvou až deseti let, přičemž žalobci, jak již uvedeno, byl uložen trest odnětí svobody 2,5 roku, tedy na samé spodní hranici trestní sazby, z čehož dovozuje, že byla v daném případě přítomna řada polehčujících okolností, resp. že zjevně absentovaly přitěžující okolnosti. Žalobce dále zdůraznil, že v dané věci byl trestný čin ve stádiu pokusu, což snižuje společenskou závažnost a dále to, že trestným činem nebyla způsobena žádná škoda. Pokud se jedná o údajnou dlouhodobost působení žalobce, pak zdůraznil, že nebyla prokázána předchozí sklizeň pěstovaného konopí a nelze hovořit o soustavné opakující se činnosti, neboť se jednalo o jednorázovou dobu biologického růstu rostliny. Mimoto se konopí, jak sám žalovaný uvedl, řadí mezi tzv. měkké drogy. Dále žalobce tvrdí, že on sám byl najatým pracovníkem, rozhodně nebyl organizátorem, a připomněl, že trest již vykonal a vzal si z něj ponaučení. Pokud se jednalo o jeho expresivní vyjádření, že spáchal „strašný zločin“ pak objasňuje, že se jednalo o kajícné prohlášení, nikoliv o relevantní argumentaci na podporu závěru, že se jedná o vážný zločin ve smyslu zákona o azylu. Žalobce rovněž vyzdvihl tu okolnost, že rozsudek neobsahuje odůvodnění, tedy neobsahuje řadu skutkových okolností a myšlenkové pochody, z nichž by bylo možno seznat, které skutečnosti šly ve prospěch žalobce. Konečně, jednalo se o první trestný čin žalobce. Ze všech těchto důvodů žalobce tvrdí, že trestný čin, kterého se dopustil, nelze hodnotit jako vážný zločin ve smyslu zákona o azylu. S ohledem na uvedené nebyly dle žalobce posuzovány řádně důvody případné doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b zákona o azylu, tedy žalobce má zato, že se žalovaný udělením doplňkové ochrany řádně nezabýval. 6. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl důvodnost žaloby a setrval na zhodnocení skutkového stavu tak, jak jej prezentoval v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalovaný měl za to, že tímto svým v pořadí druhým rozhodnutím ve věci dostál kritériím pro posouzení vážného zločinu ve smyslu zákona o azylu. Navrhl proto zamítnutí žaloby. 8. Krajský soud zjistil ze správního spisu tyto rozhodné okolnosti. Žalobce, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, podal dne 1. 9. 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl, že zemi původu opustil proto, že si tam půjčil od skupiny lidí peníze s vysokým úrokem a nebyl schopen je splácet. V případě návratu se obává ohrožení svého života kvůli dluhům a také dalšího trestu za čin, za který již byl potrestán v České republice. Téhož dne 1. 9. 2015 byl s žalobcem proveden pohovor o důvodech podání žádosti o udělení azylu. Žalobce uvedl, že se doslechl se, že ve Vietnamu za takový čin hrozí vyšší trest a možná i trest smrti, po výkonu trestu navíc není možnost začít znovu žít normální život. Jednoho z jeho známých v takové situaci úřady předvolaly (důvod žalobce nezná) a obtěžovaly. Žalobce nevěděl, že může být z důvodu odsouzení za zvlášť závažný zločin vyloučen z možnosti získat v České republice doplňkovou ochranu, nechápe to, „nebyl ten hlavní“ a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výši jen dva a půl roku. Chce zde zůstat a najít si práci, uživit se a hledat kontakty na svou rodinu. Ještě během výkonu trestu totiž zjistil, že jeho manželka žije s jiným mužem. Své děti a manželku, jež mají v České republice povolen dlouhodobý pobyt, viděl žalobce naposledy v roce 2013. Domnívá se, že mezinárodní ochrana je jediný způsob, jak si může