9 Afs 69/2017 — Nejvyšší správní soud

31 Af 36/2016- 127 - text  15 31 Af 36/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Mirko Möllen se sídlem Barthstrasse 16, Mnichov, Spolková republika Německo, insolvenčního správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, Spolková republika Německo, (dále jen „dlužník“) zastoupen JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 – Karlín, proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 5. 2016, č.j. 2193-7/2016-900000-302 a č.j. 18615-4/2016-900000-302, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost rozhodnutí žalovaného č.j. 2193-7/2016-900000-302, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí správce daně o zamítnutí žádosti žalobce o vrácení vratitelného přeplatku a dále rozhodnutí žalovaného č.j. 18615/4/2016-900000-302, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí správce daně o zamítnutí žádosti žalobce o vyplacení úroku z neoprávněného jednání správce daně. I. Obsah žalobních bodů 2. Žalobce uvedl, že se nelze ztotožnit s názorem žalovaného, že došlo k pravomocnému stanovení daně. Žalobce upozornil, že jestliže všechna rozhodnutí správce daně a žalovaného v souvislosti s daňovou exekucí jsou nicotná (což prohlásil krajský soud v pravomocném a konečném rozsudku č.j. 31 Af 92/2016-160), pak jsou nicotná i daňová přiznání (tvrzení) k dani z minerálních olejů. K těmto úkonům, učiněným odštěpným závodem jako nonsubjektem, tak vůbec nelze přihlížet. Podání daňového tvrzení odštěpným závodem je proto třeba hodnotit jako zdánlivé právní jednání, na něž nelze aplikovat § 140 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 3. Žalobce uvedl, že si je vědom skutečnosti, že krajský soud svým rozsudkem ze dne 30. 6. 2016 pod sp. zn. 31 Af 83/2014 zamítl žaloby žalobce, kterým bylo v dřívějším projednání krajským soudem vyhověno, přičemž Nejvyšší správní soud ke kasačním stížnostem žalovaného tyto tři rozsudky krajského soudu (č.j. 31 Af 83/2014-79, č.j. 31 Af 84/2014-87 a č.j. 31 Af 89/2014- 79) zrušil (pouze pro nepřezkoumatelnost, nikoliv pro nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem). Žalobce upozorňuje, že proti tomuto rozsudku krajského soudu ze dne 30. 6. 2016 podá kasační stížnost. V případě, že této kasační stížnosti bude vyhověno, bude nejen zrušen rozsudek krajského soudu vydaný dne 30. 6. 2016 pod sp. zn. 31 Af 83/2014, nýbrž může být i vyslovena nicotnost všech žalobami napadených rozhodnutí. V takovém případě pak bude zcela bezpředmětná argumentace žalovaného o tom, že zajišťovací příkazy zůstávají v platnosti, resp. o tom, že na všechna rozhodnutí (s výjimkou těch rozhodnutí, jejichž nicotnost byla prohlášena rozsudkem krajského soudu č.j. 31 Af 92/2014-160) je třeba pohlížet jako na zákonná. Dojde-li tedy před skončením řízení o této žalobě ke zrušení rozsudku krajského soudu, vydaného dne 30. 6. 2016 pod sp. zn. 31 Af 83/2014, popř. k prohlášení nicotnosti či zrušení rozhodnutí v tomto řízení (vedeném krajským soudem pod sp. zn. 31 Af 83/2014) přezkoumávaných, pak nebude žádných dalších pochyb o tom, že neoprávněně zajištěná částka minimálně ve výši 125 246 883,65 Kč plus úrok z neoprávněného jednání správce daně musí být správcem daně vyplaceny žalobci do majetkové podstaty. Žalobce s ohledem na výše uvedené navrhl, aby krajský soud vyčkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu, vydanému dne 30. 6. 2016 pod sp. zn. 31 Af 83/2014. 4. Dále uvedl, že krajský soud v „prvním kole“ vyslovil i nicotnost zajišťovacích příkazů. Předmětná částka tak vůbec nesměla být správcem daně zajištěna. Správce daně přitom takto argumentoval ve svých rozhodnutích, která vydal ještě v době (dne 29. 12. 2015 a dne 15. 1. 2016), kdy zajišťovací příkazy byly rozsudkem krajského soudu č.j. 31 Af 84/2014-87 pravomocně prohlášeny za nicotné. Kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu č.j. 31 Af 84/2014-87 navíc nebyl přiznán odkladný účinek a tento rozsudek byl zrušen až dnem 4. 4. 2016, kdy rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 Afs 179/2015-47 nabyl právní moci. Jak je tedy možné, že správce daně ve svých rozhodnutích ze dne 29. 12. 2015 a ze dne 15. 1. 2016 (jakož i v přípisech ze dne 4. 12. 2015) argumentoval zajišťovacími příkazy, na které se v těchto okamžicích hledělo jako na nicotné. Argumentace správce daně tak byla ryze účelová a správce daně byl povinen návrhu žalobce na vrácení vratitelného přeplatku a na vyplacení úroku z neoprávněného jednání správce daně vyhovět. Teprve následně, po zrušení rozsudku krajského soudu č.j. 31 Af 84/2014-87 Nejvyšším správním soudem, správce daně mohl vyzvat žalobce jako insolvenčního správce společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft k vrácení této částky. Takový postup správce daně, kdy se tento odmítl řídit pravomocným rozsudkem krajského soudu, nelze než považovat za nezákonný, účelový a rozporný s principy demokratického právního státu, jak jsou zaručeny čl. 1 odst. 1 Ústavy. 5. Žalobce připomněl, že veškeré úkony (např. podávání daňových přiznání) činil odštěpný závod, nikoliv zahraniční právnická osoba VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft. Správce daně (jakož i žalovaný) veškerá rozhodnutí vydával na odštěpný závod, tato rozhodnutí jsou proto nicotná. Jak veškeré úkony organizační složky, tak i veškeré úkony správce daně a odvolacího orgánu ve vztahu k organizační složce (odštěpnému závodu) zahraniční právnické osoby jsou nicotné. Z toho vyplývá, že odštěpnému závodu nemohla být stanovena ani daň. 6. Jestliže tedy žalovaný tvrdí, že zajištění daně bylo zákonným postupem použito na úhradu daně, pak je tento právní závěr naprosto nesprávný, když daň vůbec nemohla být odštěpnému závodu, jenž nemá právní osobnost, stanovena. Proto se v projednávaném případě vůbec nemohl uplatnit žalovaným odkazovaný § 140 daňového řádu. Žalobce je z toho důvodu přesvědčen, že bez ohledu na výsledek řízení o kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 31 Af 83/2014, v projednávaném případě žádná daňová povinnost nevznikla, a proto zajištění daně (i kdyby bylo teoreticky provedeno oprávněně, s čímž žalobce zásadně nesouhlasí) nemohlo být na tuto údajně stanovenou daň vůbec převedeno. 7. Dále uvedl, že na exekuci, prováděnou správcem daně, nelze než pohlížet jako na nezákonnou. Rozsudek krajského soudu č.j. 31 Af 92/2014-160, který všechna rozhodnutí správce daně v rámci daňové exekuce prohlásil za nicotná, je v právní moci, přičemž kasační stížnost proti němu byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta. Nelze tolerovat postoj žalovaného, který existenci tohoto rozsudku zlehčuje a nehodlá se jím řídit. Presumpce správnosti veřejnoprávních aktů platí nejen pro adresáty právních norem, nýbrž pochopitelně i pro orgány veřejné moci. Jestliže daňová exekuce byla nezákonná (což pravomocně potvrdil krajský soud), správce daně nesmí jakékoliv peněžní prostředky z této daňové exekuce získané jakkoliv použít. V opačném případě by nezákonné jednání orgánů státní moci šlo i přes deklaraci této nezákonnosti (resp. nicotnosti) krajským soudem k tíži žalobce jako adresáta právní normy. To je však v demokratickém právním státě nepřípustné. Jestliže tedy daňová exekuce byla nezákonná, správce daně je povinen veškeré peněžní prostředky z této daňové exekuce získané vrátit, a to včetně úroku z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 254 odst. 2 daňového řádu. 8. Žalobce dále upozornil, že nelze souhlasit s žalovaným, který uvádí, že částka ve výši 125 246 883,65 Kč nebyla získána prostřednictvím daňové exekuce. Správce daně vydal zajišťovací příkazy (žalobce je nadále přesvědčen o jejich nicotnosti), které v souladu s § 176 odst. 1 písm. c) daňového řádu považoval za exekuční titul. Na základě toho byla provedena exekuce (která byla nezákonná, což pravomocným rozsudkem č.j. 31 Af 92/2014-160 potvrdil krajský soud), kterou byla vymožena částka přinejmenším ve výši 125.246.883,65 Kč, jakož i motorová nafta a MEŘO (methylester řepkového oleje), viz např. exekuční příkaz správce daně ze dne 19. 9. 2014, č.j. 53416/2014-550000-42 (kterým byla nařízena exekuce prodejem věcí movitých), včetně protokolu o soupisu movitých věcí jako jeho přílohy. Na základě tohoto exekučního příkazu správce daně zabavil společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft tři nádrže (nádrže č. 61, č. 62 a č. 63) MEŘO s celkovým množstvím 60.059 l a tři nádrže (nádrž č. 41, č. 42 a č. 52) motorové nafty o celkovém množství 110.506 l. Zatímco po odmítnutí kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu č.j. 31 Af 92/2014-160 správce daně vyzval žalobce k převzetí motorové nafty a MEŘO (přičemž motorová nafta ztratila