2 As 86/2010 — Nejvyšší správní soud

52 A 1/2020- 58 - text  13 52 A 1/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobce: J. P. proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČO 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2019, č. j. KrÚ – 79993/2019 OKSCR OKPP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 10. 1. 2020 domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Králíky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 4. 2019, č. j. MUKR/5513/2019/OVTS/AH. Vydání tohoto rozhodnutí předcházela žádost paní P. P. ze dne 10. 8. 2009 o vydání závazného stanoviska týkající se výměny šesti dřevěných oken ve druhém nadzemním podlaží uličního průčelí na domě č. p. x ve X za nová jednokřídlá, dovnitř otevíraná plastová okna s vlastnostmi po vzoru oken stávajících. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 29. 9. 2009 označil provedení navržených prací za nepřípustné. Po zamítnutí odvolání ze strany žalovaného podal žalobce správní žalobu. Krajský soud rozsudkem ze dne 15. 9. 2011, č. j. 52 A 4/201163 rozhodnutí žalovaného zrušil. Po opětovném rozhodnutí žalovaného krajský soud další žalobu zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) citovaný rozsudek zrušil. Krajský soud vázán právním názorem NSS následně rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný pak, rovněž vázán právním názorem NSS a krajského soudu, zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc mu vrátil prvostupňovému orgánu k novému projednání. Správní orgán I. stupně po opětovném projednání věci shora uvedeným rozhodnutím označil žádost žadatelky nadále za nepřípustnou. II. Podstata věci 2. Správní orgán I. stupně po vrácení věci žalovaným a na základě jeho závěrů mimo jiné ustanovil znalce za účelem vypracování posudku o exponovanosti polohy nemovitosti z pohledu kulturně historického významu. Pro účely znaleckého posudku bylo provedeno místní šetření dne 22. 8. 2018 za účasti soudní znalkyně, správního orgánu a účastníků řízení. Závěr znaleckého posudku byl ve své podstatě takový, že předmětná nemovitost tvoří neoddělitelnou součást městské památkové zóny a svojí polohou také součást prostředí národní kulturní památky poutního areálu Hora Matky Boží u Králík s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Vhodnými materiály pro výměnu oken předmětné nemovitosti jsou podle znaleckého posudku materiály tradiční, tedy v tomto případě dřevo, sklo a kov v odpovídajícím zpracování. Správní orgán se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal i s námitkami vznesenými žalobcem ve vyjádření k podkladům rozhodnutí. Správní orgán provedl také test proporcionality spočívající ve zvážení veřejného zájmu na památkové ochraně a zájmu vlastníka nemovitosti na jejím využití. Správní orgán po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žádost žalobce je z hlediska zájmů státní památkové péče nepřípustná. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. V odvolání žalobce namítal vady procesního charakteru (písařské chyby, nesprávně užívané pojmy „žadatel“ a „účastník řízení“, zmatečné užívání označení pro orgán I. stupně, ustanovení znalce a provedení znaleckého posudku v rozporu se zákonem, nejasné označení rozhodnutí a závazného stanoviska, chybějící podklad rozhodnutí ve spisu), dále namítal, že orgán I. stupně nezjistil poznatek o exponovanosti lokace z pohledu kulturně historického významu, také písemná vyjádření Národního památkového ústavu byla vydána již před deseti lety, dále, že správní orgán I. stupně nezdůvodnil, proč nezohlednil návrhy žalobce týkající se využití stanoviska Ing. D. Správní orgán I. stupně špatně provedl test proporcionality, nedodržel lhůty a způsobil tak bezdůvodné průtahy. V památkové zóně byla prvostupňovým orgánem povolena plastová střešní krytina, zatímco žalobci není umožněno si osadit plastová okna. Konečně namítal neplatnost vyhlášky o prohlášení památkových zón ve vybraných městech a obcích Východočeského kraje ze dne 17. 10. 1990 (dále jen „vyhláška KNV“). 4. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí všechny odvolací námitky žalobce řádně a přehledně vypořádal. Částečně se ztotožnil s žalobcem v tom směru, že prvostupňový orgán v rozhodnutí nesprávně uvedl odkaz na § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), proto žalovaný jeho rozhodnutí v této části změnil. Zvolení znalce a provedení znaleckého posudku proběhlo v souladu se zákonem, prvostupňový orgán se dostatečně zabýval exponovaností lokace předmětné nemovitosti z hlediska kulturně historického významu. Ve znaleckém posudku, jenž je součástí spisu, je i fotodokumentace oken předmětné nemovitosti. Zákon nestanovuje žádnou lhůtu platnosti písemných vyjádření Národního památkového ústavu. Správní orgán se dostatečně vypořádal i s návrhy žalobce – využitím stanoviska Ing. D. a návrhu, aby stávající okna byla nahrazena imitací replik (plastová okna – History okno). Pokud jde o test proporcionality, žalovaný připomněl, že prvostupňový orgán v minulosti povolil vlastníkům do zahradního průčelí osadit plastová okna a rovněž uvedl, že v památkové zóně města Králíky existují pro vlastníky nemovitostí kompenzace vzniklých vícenákladů například formou žádosti o finanční příspěvek z Fondu památkové péče města Králíky a Programu podpory kultury a památkové péče v Pardubickém kraji. Žalovaný souhlasil s námitkou žalobce stran průtahů v řízení. Na základě opatření proti nečinnosti pak prvostupňový orgán vydal rozhodnutí. Pokud jde o namítané povolování plastových střešních krytin v památkové zóně města Králíky, v daném případě se jedná o krytinu ze směsí polymeru a gumové drti, jako náhražku eternitu, který se v současné době ze zdravotních důvodů nevyrábí. Dřevěné okenní výplně se však stále běžně vyrábějí a používají. Ani námitku neplatnosti vyhlášky KNV neshledal žalovaný opodstatněnou. III. Shrnutí žaloby 5. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí. Rozhodnutí správních orgánu považuje za nezákonná a nepřezkoumatelná. Správní orgány navíc porušily zásady jejich činnosti a principy správního řízení. 6. Žalobce namítá, že správní orgány pochybily při aplikaci ustanovení § 14 odst. 2 a násl. zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči (dále jen „zákon o státní památkové péči“). Žádný právní předpis totiž nestanoví, že se předmětná nemovitost nachází na území městské památkové zóny. Vyhláška KNV, z níž správní orgány dovozují existenci památkové zóny, je pro svoji neurčitost neaplikovatelná, území památkových zón nijak nevymezuje například prostřednictvím popisu hranic. Mapu památkové zóny města Králíky (dále jen „mapa památkové zóny“) rovněž nelze považovat za právní předpis. Žalobce pak na třech stranách žaloby rozporuje platnost a zákonnost uvedené vyhlášky a mapy památkové zóny. Vyhláška nebyla vydána zákonem stanoveným postupem, poukazuje na rozpor mezi zněním schvalované a zveřejněné vyhlášky. Obsah vyhlášky neodpovídá zákonným předpokladům. Mapa památkové zóny neprošla legislativním procesem, není přílohou žádné vyhlášky, navíc je v ní uvedeno, že slouží pouze pro vnitřní potřebu státních orgánů a socialistických organizací. Rozhodnutí vydaná na jejím základě jsou tedy nezákonná. 7. Žalovaný řádně nevypořádal odvolací námitky žalobce. Chybný odkaz prvostupňové orgánu na § 149 odst. 1 správní řádu týkající se závazného stanoviska je vadou řízení, která má vliv na zákonnost daného úkonu. V rámci tohoto žalobního bodu ještě žalobce namítal nepřehlednost struktury prvostupňového rozhodnutí a chybně uvedené datum zahájení řízení. Tyto vady podle žalobce porušují princip právní jistoty a ztěžují mu orientaci v tom, o jaké řízení se jedná, neboť žalobce vede několik správních řízení ve věci výměny oken předmětné nemovitosti. 8. Žalobce napadá nezákonné zadání znaleckého posudku. Správní orgán zadal znalci posouzení otázek, které jsou de facto posouzením skutečného stavu věci či hodnocením právních otázek. Rovněž to, že prvostupňový orgán odůvodnil využití znaleckého posudku na základě rozhodnutí nadřízeného orgánu, je podle žalobce nezákonným postupem. Nadto znalecký posudek není použitelný ani z hlediska posouzení exponovanosti místa či z hlediska posouzení kulturně historických hodnot objektu. Správní orgán při využití stanovisek Národního památkového ústavu porušil principy správního řízení. Stanoviska vydaná v dané věci jsou totiž nepřezkoumatelná, není zřejmé, z jakých podkladů Národní památkový ústav čerpal, zda vůbec někdo předmětná okna viděl. Správní orgán I. stupně rozhodl na základě podkladů, které nebyly součástí spisu – žalobce