8 Afs 58/2008 — Nejvyšší správní soud

31 A 20/2020- 172 - text  8 31 A 20/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Ing. P. R. zastoupený Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem Muchova 9/223, 160 00 Praha proti žalovanému: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, IČ 00018562 Slezská 100/7, 120 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. března 2020, č. j. SVS/2020/027277-G, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou včas u Krajského soudu v Hradci Králové dne 28. 5. 2020 domáhal zrušení rozhodnutí Ústřední veterinární správy Státní veterinární správy (dále jen „žalovaný“ nebo „správní orgán II. stupně“) ze dne 13. 3. 2020, č. j. SVS/2020/027277-G, kterým bylo rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Královéhradecký kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 1. 2020, č. j. SVS/2020/001908-H, o uložení pokuty za přestupek žalobce částečně změněno. II. Obsah žaloby 2. Žalobce předně brojil proti dle jeho názoru šikanoznímu jednání správního orgánu I. stupně. Tento nesprávně doručoval a porušil tak základní právo na spravedlivý proces, a to i s ohledem na to, že jednal na udání, nikoliv však v situaci, která nesnese odkladu. Správní orgán sám uvedl, že obeslal účastníka řízení a stanovil termín kontroly na datum předcházející možnosti, kdy si mohl legitimně oznámení v datové schránce vyzvednout. Termíny kontrol tedy nebyly až do 5. 8. 2019 žalobci nikdy řádně oznámeny. Vyrozumění žalobce o kontrole telefonicky den před jejím uskutečněním nebo přímo v den kontroly považuje žalobce za nezákonný postup. Žalobce je rovněž přesvědčen, že měl být při telefonickém hovoru s oprávněnou úřední osobou upozorněn na možnost odmítnout zahájení kontroly bez jeho osobní účasti. V takovém případě by se zahájením kontroly bez své účasti nesouhlasil. Došlo tak k porušení § 9 písm. e) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). Kontrolní orgán si toto pochybení bezprostředně po telefonátu uvědomil a pokusil se jej zhojit v Protokole o kontrole, č. j. SVS/2019/100700-H, kde zdůraznil: „Výslovně neuvedl, že s provedením kontroly nesouhlasí.“ Žalobce nesouhlas nevyslovil, jelikož nebyl o této možnosti poučen. 3. Požadavkem na shromáždění ovcí a koz pak dle žalobce došlo k porušení § 9 písm. b) kontrolního řádu. Hodnocení kontrolního orgánu, že dne 5. 8. 2019 nebyla shromážděna zvířata (koně, kozy a ovce) zhojil sám odvolací orgán tím, že „koně“ vyňal z rozhodnutí, když zhodnotil, že výzva požadavek na shromáždění koní neobsahovala. 4. Pouze okrajově se žalovaný vypořádal s tvrzením správního orgánu I. stupně, že se na ranči nacházel zraněný kůň, když uvedl, že toto tvrzení je dostatečně doloženo a zdokumentováno fotografií koně. Řezné zranění zanechá vždy trvalou stopu, žalovaný však nijak nereagoval na návrh provést následnou kontrolu daného koně, resp. tento požadavek ignoroval se závěrem, že zranění bylo dostatečně zdokumentováno fotografií. Žalobce je přesvědčen, že v případě korektního a zákonného přístupu kontrolního orgánu by zpracování znaleckého posudku, který k žalobě dokládá, bylo nadbytečné. Z tohoto je patrno, že kůň nebyl v daném místě nikdy zraněn. 5. Žalobce dále sdělil, že nebylo ani není v jeho fyzických ani organizačních schopnostech seskupit stáda ovcí a koz bez pomoci dalších honáků v autoritativně stanoveném termínu. Proto nabídl správnímu orgánu alternativu v podobě jiného termínu, kdy bude schopen zajistit shromáždění zvířat. Takový postup je obvyklý při kontrolách České plemenářské inspekce. 6. Dle žalobce nebyla kontrola správně zahájena, ani správně neprobíhala. Proto je řízení stiženo neodstranitelnou vadou, nevyjímaje podjatost úředníků, když správním orgánem nebyly zajištěny relevantní podklady a nebyl zjištěn skutečný stav věci. Žalovaný tak svým jednáním porušil základní zásady činnosti správních orgánů, když nepostupoval v souladu s právem, nešetřil oprávněné zájmy žalobce a zásahy do práv žalobce byly prováděny nad rámec nezbytného rozsahu. 7. Žalovaný, respektive jeho zástupce, při výkonu své funkce se vůči žalobci měl chovat zdvořile a podle možností a vzhledem k okolnostem mu vyjít vstříc, poskytnout žalobci přiměřené poučení o jeho právech a umožnit mu uplatňovat jeho práva a oprávněné zájmy, jakož i měl postupovat tak, aby žalobci nevznikaly zbytečné náklady a co možná nejméně ho věcí zatěžovat. To, že zástupce žalovaného, respektive žalovaný, tímto způsobem nepostupoval, bylo a je v rozporu s obecnými požadavky, které jsou na způsob výkonu činnosti žalovaného příslušnými právními předpisy kladeny. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. S ohledem na obdobnost námitek s těmi, které byly obsaženy v odvolání, odkázal žalovaný na napadené rozhodnutí. Toto je zcela přezkoumatelné a obsahuje důvody, pro které byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu. 9. Žalovaný dále odmítl námitky týkající se údajného šikanózního jednání a rovněž vyjádřil nesouhlas s tvrzením, že bylo chybně doručováno. Kontrola byla provedena na základě podnětu ze dne 4. 7. 2019. V souladu s § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jsou správní orgány povinny přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Kontrola byla v souladu se zákonem zahájena předložením služebního průkazu. Následně byl žalobce informován o pokračování kontroly a vyzván k zajištění své účasti a shromáždění zvířat. I když správní orgán v první výzvě k zajištění účasti jmenovaného na kontrole stanovil termín kontroly na 23. 7. 2019, tj. před možným uplynutím 10denní lhůty pro náhradní doručení, nemá uvedená skutečnost na zákonnost rozhodnutí žádný vliv, neboť správní orgán zaslal žalobci výzvu novou, kterou žalobce převzal dne 24. 7. 2019. Správní orgán pak vyhověl žalobcem zaslané žádosti o přesunutí hodiny zahájení kontroly. Z uvedeného tedy nelze v žádném případě vyvozovat šikanózní jednání správního orgánu I. stupně směrem k žalobci, když je naopak zřejmé, že správní orgán informoval jmenovaného o pokračování kontroly s dostatečným předstihem (informaci o pokračování kontroly dne 5. 8. 2019, včetně požadavku na předvedení zvířat žalobce prokazatelně obdržel dne 24. 7. 2019) a rovněž vyhověl jeho požadavku na pozdější zahájení provádění kontrolních úkonů. 10. Žalovaný setrval na názoru, že při kontrole nedošlo k porušení § 9 písm. e) kontrolního řádu, tedy povinnosti kontrolujícího umožnit kontrolované osobě účastnit se kontrolních úkonů při výkonu kontroly na místě, nebrání-li to splnění účelu nebo provedení kontroly. Tato povinnost především znamená, že kontrolující není obecně oprávněn vykázat kontrolovanou osobu z místa kontroly, resp. bránit jí v přítomnosti na místě kontroly. K ničemu takovému ze strany kontrolujících nedošlo, když kontrola byla zahájena v souladu se zákonem a žalobce byl o ní řádně informován (§ 5 odst. 3 kontrolního řádu). Žalovaný trvá na tom, že z žádného ustanovení kontrolního řádu nevyplývá možnost kontrolované osoby odmítnout zahájení kontroly bez její osobní účasti (naopak kontrolní řád předpokládá jako možnost i zahájení kontroly bez přítomnosti kontrolované osoby, za účasti tzv. povinné osoby) a ani žalobcem namítané ustanovení § 9 písm. e) kontrolního řádu neznamená nutnost dotazování se kontrolované osoby na zájem o účast při každém jednotlivém kontrolním úkonu. 11. Dále je žalovaný přesvědčen, že požadavkem na shromáždění ovcí a koz nedošlo k porušení ustanovení § 9 písm. b) kontrolního řádu. Žalobce měl dostatečný prostor, minimálně od 24. 7. 2019, aby zajistil shromáždění zvířat. Dle žalovaného nejde o nestandartní požadavek, neboť k posouzení chovu hospodářských zvířat a posouzení zdravotního a výživného stavu zvířat byl vznesený požadavek nezbytný, přičemž s ohledem na předmět státního veterinárního dozoru je takové komplexní prověření chovu naprosto legitimní a žádoucí. Není v silách úředních veterinárních lékařů, aby zkontrolovali zdravotní stav a identifikaci tolika zvířat ve volném ustájení. Žalovaný také připomíná, že postup jiných orgánů státní správy (žalobce odkazuje na postupy České plemenářské inspekce) není pro orgány veterinárního dozoru nijak závazný a určující. Správní orgán I. stupně postupoval při kontrole v souladu se zákonem, přičemž žalobce nevytvořil podmínky pro výkon kontroly a neposkytl kontrolnímu orgánu potřebnou součinnost, čímž nesplnil právní povinnost dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. 12. K námitce týkající se řezného zranění koně a předkládanému znaleckému posudku žalovaný konstatoval, že tento žalobní bod je zcela irelevantní, neboť řezná rána nebyl předmětem posouzení v daném řízení, jelikož to bylo vedeno pro neposkytnutí součinnosti žalobce při kontrole. Pr