3 Afs 134/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 30/2020- 68 - text  11 31 Af 30/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: M. M. zastoupen JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 proti žalovanému: Generálnímu ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2020, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj dne 27. 11. 2019, č. j. X, o propadnutí 110 425 litrů motorové nafty ve prospěch státu. I. Žalobní důvody 2. Úvodem žalobce shrnul, že dne 8. 12. 2014 Okresní soud ve Weilheimu, Svobodný stát Bavorsko, Spolková republika Německo, vydal pod sp. zn. X usnesení, kterým byla nařízena předběžná insolvenční správa společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft a ustanoven předběžný insolvenční správce pan M. M., advokát, se sídlem v Mnichově. Dne 1. 2. 2015 pak stejný soud vydal usnesení, kterým bylo zahájeno hlavní insolvenční řízení se společností VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft a ustanoven insolvenční správce, opět pan M. M.. 3. Žalobce měl za to, že v souladu s článkem 4 odst. 1 EuInsN je právem rozhodným pro úpadkové řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno, tudíž právo německé. Podle § 426 InsZ platí, že: (1) Insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práva Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje. Evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství skutečnost, že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a současně alespoň jeden z věřitelů nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska. 4. Žalobce dále konstatoval, že v souladu s § 426 InsZ tudíž spadalo jak předběžné insolvenční řízení, tak nyní zahájené hlavní insolvenční řízení proti společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft pod režim EuInsN a má účinky i na území České republiky, kde se nachází odštěpný závod společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, a to nezávisle na tom, zda bylo či nebylo insolvenční usnesení zveřejněno v českém insolvenčním rejstříku (čl. 17 a 21 EuInsN). Články 16 a 17 EuInsN pak upravují účinky uznání rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení. To znamená, že účinky insolvenčního řízení s dlužníkem nastávají bez dalšího i na území České republiky. Zahájením insolvenčního řízení přechází právo dlužníka spravovat majetek patřící do majetkové podstaty a právo s ním disponovat na insolvenčního správce. Mezi správu majetku náleží žalobci jako insolvenčnímu správci nepochybně i podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti o vrácení vratitelného přeplatku a úroku z neoprávněného jednání správce daně. 5. Žalobce vyslovil souhlas s tím, že za podmínek stanovených daňovým řádem lze při propadnutí movitých věcí postupovat dle § 84 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Tyto podmínky ale v posuzovaném případě naplněny nebyly. 6. Žalobce nejdříve, byť to dle jeho názoru pro přezkoumání správnosti a zákonnosti žalovaného rozhodnutí (jakož i prvoinstančního rozhodnutí), nemusí být zcela podstatné (žalobce je ale toho názoru, že jistý vliv to má), poukázal na porušení zákona, jehož se dopustil správce daně již v době, která předcházela vydání obou správních rozhodnutí. Dokonce k porušení zákona, resp. postupu správce daně, došlo ještě v době před zahájením insolvenčního řízení na společnost VIKTORIAGRUPPE AG. 7. Žalobce uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí na str. 3 uvádí, že v případě sepsané motorové nafty v rámci daňové exekuce se postupuje podle § 194 a násl. daňového řádu. Tato ustanovení upravují postup při daňové exekuci movitých věcí. Správce daně sepsal a v soupise i ocenil motorovou naftu, která byla určena k prodeji dalším osobám (motorová nafta byla mimo daňový sklad, tedy ve volném daňovém oběhu). Taková motorová nafta musela splňovat podmínky stanovené právními předpisy. Tedy musela obsahovat biosložku. Tato biosložka ale ovlivňuje dobu použitelnosti motorové nafty, a to na 3 (tři) měsíce od jejího přimíchání. Pokud motorová nafta je uskladněna déle než 3 měsíce (nedošlo k jejímu použití), je nevhodná pro spotřebu. To znamená pro tankování a pohon motorových vozidel se vznětovými motory (tzv. diesely). Na takový případ pamatuje § 214 daňového řádu. Ten umožňuje rychle kazící se věci prodat mimo dražbu i před právní mocí exekučního příkazu libovolnému zájemci, a to nejméně za polovinu zjištěné ceny. 8. Dále konstatoval, že exekuční příkaz na prodej movitých věcí byl vydán a soupis movitých věcí – motorové nafty – byl proveden dne 16. 9. 2014 (viz též s. 3 žalovaného rozhodnutí). Dokonce byl o 3 (tři) dny později vydán další exekuční příkaz prodejem movitých věcí a proveden soupis movitých věcí ve vztahu ke stejnému množství motorové nafty, který, na rozdíl od prvého exekučního příkazu protokolu o soupis movitých věcí (tj. ze dne 16. 9. 2014), byl napaden námitkou a posléze správní žalobou. To ovšem dle názoru žalobce nemá vliv na to, že správce daně měl postupovat podle § 214 daňového řádu. Přitom správce daně jako osoba odborně fundovaná v této oblasti musel vědět, že motorová nafta s obsahem biosložky je pro dlouhodobé skladování nevhodná. Správce daně tedy měl nejméně do prosince 2014 prostor na to, aby motorovou naftu zpeněžil. To ovšem neučinil. 9. Žalobce zdůraznil, že tento vadný postup nelze přičítat k jeho tíži, resp. majetkové podstaty dlužníka VIKTORIAGRUPPE AG. Tento vadný postup po několika letech vyústil ve vydání prvoinstančního a žalovaného rozhodnutí. Tento vadný postup správce daně také vyústil v pokus uplatňovat náklady za skladování této nafty. Přitom jejich uplatňování je neoprávněné, neboť k této situaci došlo vinou státu, resp. správce daně. 10. Dále žalobce uvedl, že pro posouzení zákonnosti žalovaného rozhodnutí, jakož i prvoinstančního rozhodnutí, je ovšem podstatný § 217 daňového řádu. Dodržení těchto podmínek je předpokladem pro použití § 84 této právní úpravy. Tyto podmínky dodrženy nebyly. Je pravdou, že správce daně stejně jako žalovaný vyzval žalobce k převzetí motorové nafty. Pomine-li žalobce fakt, že nesplňuje zákonné podmínky pro nakládání s motorovou naftou (je nepochybné, že celní orgány by v takovém případě obratem učinily příslušné kroky), správce daně neučinil v této věci rozhodný úkon. Podle § 217 odst. 1 daňového řádu správce daně, pokud chce vyzvat dlužníka k vyzvednutí (převzetí) věcí, musí vydat rozhodnutí o vyloučení ze soupisu věcí. V tomto rozhodnutí vyzve dlužníka, aby si ve stanovené lhůtě věci vyzvedl, nebo sdělil, kde a kdy je připraven vyloučené věci převzít [§ 217 odst. 2 daňového řádu]. Teprve pak může správce daně postupovat podle § 217 odst. 4 ve spojení s § 84 této právní úpravy. Takové rozhodnutí, jak žalobce uvedl, správce daně nikdy nevydal. 11. Dále konstatoval, že žalovaný v žalovaném rozhodnutí na str. 3 poukazuje na exekuční příkaz č.j. X a protokol o soupisu ze dne 16. 9. 2014. Jak již žalobce předestřel v bodě 22 této žaloby, další exekuční příkaz byl vydán a protokol o soupisu pořízení ve vztahu k téže motorové naftě dne 19. 9. 2014. Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že exekuční příkaz č.j. X a protokol o soupisu movitých věcí, který tvořil jeho přílohu, přičemž oba byly vyhotoveny dne 19. 9. 2014, byly zdejším soudem prohlášeny za nicotné (viz výroky XIII. a XXIV. rozsudku č.j. X ze dne 29. 10. 2015). V souvislosti s tímto prohlášením nicotnosti a znehodnocením sepsané a zabavené motorové nafty žalobce podal žádost k Ministerstvu financí o náhradu škody. Protože ministerstvo žádosti nevyhovělo, žalobce podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Řízení o ní bylo vedeno pod sp. zn. X. V tomto řízení ministerstvo financí zastupovalo Generální ředitelství cel. Generální ředitelství cel v tomto soudním řízení vehementně argumentovalo, že sice za nicotné byly prohlášeny exekuční příkaz č.j. X a protokol o soupisu movitých věcí, který tvořil jeho přílohu (oba vyhotoveny dne 19. 9. 2014), ovšem nadále existují exekuční příkaz č.j. X a protokol o soupisu ze dne 16. 9. 2014, které nebyly napadeny ani námitkou, ani správní žalobou. Už jen z tohoto důvodu obvodní soud žalobu zamítl. Jeho rozsudek následně potvrdil i Městský soud v Praze rozsudkem, vedeným pod sp. zn. X. Jako důkaz žalobce předložil pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Pr