2 Afs 35/2009 — Nejvyšší správní soud

31 Af 60/2018- 113 - text  11 31 Af 60/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: J.J. zastoupen: společností GOODWIL PARTNER, s.r.o. se sídlem v Praze 5, U dubu 691/48, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 427/31 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. září 2018, č. j. 42886/18/5100-41451-712241 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj – platebního výměru ze dne 11. 12. 2017, č. j. 1945652/17/2701-50521-601052, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč za nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě – a rozhodnutí potvrdil. I. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaný nezákonně zasáhl sféru jeho subjektivních práv. Napadené rozhodnutí označil za nesprávné, neboť kontrolní hlášení bylo podáno včas a rovněž uvedl, že nesprávně probíhaly i postupy, které předcházely jeho vydání, takže daňové řízení trpělo podstatnými vadami s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podstatné vady řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo 3. Žalobce nejprve uvedl, že žalovaný rozhodoval prostřednictvím osob, u kterých je dána pochybnost o jejich nepodjatosti z důvodu, že tyto jsou podřízené osobám, u kterých zástupce žalobce namítal pochybnost o nepodjatosti ve vztahu k zástupci žalobce z důvodu, který nesouvisí s žádným daňovým ani jiným ve veřejném zájmu vedeným řízením. Návrh na vyloučení úředních osob zástupce žalobce žalovanému prokazatelně doručil, ten o něm do vydání napadeného rozhodnutí věcně nerozhodl ani neodůvodnil, proč by napadené rozhodnutí mělo být vydáno postupem dle § 77 odst. 3 zákona č. 280/2009, daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „daňový řád“). Žalobce připomněl, že imperativ odstranění pochybností o nepodjatosti je zákonem zohledněn principiálním zákazem postupu osobami, u kterých je subjektivní pochybnost o nepodjatosti, aby nebylo bráněno v činnosti správního orgánu, zákon poskytuje možnost postupu dle § 77 odst. 3 daňového řádu, kterého žalovaný nevyužil. Dlouhý odstup mezi doručením návrhu na vyloučení úředních osob a vydáním napadeného rozhodnutí přitom poskytoval žalovanému prostor na to, aby se s návrhem na vyloučení úředních osob věcně vypořádal, což se nestalo (důkaz: daňovým spisem; ostatními spisovými podklady a podáními zástupce žalobce doručenými žalovanému). Ve věci je nadto dána pochybnost o nepodjatosti i tím, že žalovaný v minulosti postupoval ve srovnatelných případech stejným zástupcem zastupovaných subjektů (podle názoru zástupce žalobce) zřetelně šikanózně ve vztahu k zástupci, kdy podání zástupce řešil žalovaný tak, že si předvolával zastupované subjekty a přesvědčoval je o vhodnosti ukončení zastupování, což následně úřední osoby zapíraly (důkaz: spisovými podklady v dispoziční sféře správce daně). Když pracovník zástupce při úředním úkonu požádal o služební průkazy osob přímo podřízených osobám, u kterých namítal podjatost, bylo reagováno tak, že úřední osoby podaly návrh na přestupkové řízení a měly za to, že žádostí o služební průkaz, který nepředložily, a otázkami na jejich pracovní zařazení u správce daně, nebo na osobní číslo, měl pracovník zástupce narušit pravidla občanského soužití, neboť žádost o služební průkazy měla být úředním osobám nepříjemná (pravděpodobně je u sebe při úkonu neměly). V jiné souvislosti pracovníku zástupce byla uložena pokuta za to, že chtěl navrhnout v průběhu výslechu svědka zaznamenat výslech na zvukový nosič správce daně, když mu bylo v odůvodnění rozhodnutí o pokutě sděleno, že návrh zaznamenat výslech svědka měl učinit až poté, kdy by jednání proběhlo. Tyto a jim obdobné postupy úředních osob žalovaného sice nenašly oporu u jiných státních orgánů, přestupek nebyl konstatován, rozhodnutí o pokutě bylo zrušeno, ale pro zástupce žalobce dokládají způsob, jakým je reagováno na jeho kritiky, přičemž je tak činěno osobami přímo podřízenými osobám, u kterých je pochybnost o nepodjatosti z důvodů nesouvisejících s žádným daňovým řízením. 4. Dále žalobce uvedl, že zde posuzovaný případ spadá do případů shora stručně označených. Právě tyto úřední osoby totiž daňové řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, vedly. Žalobce vyslovil přesvědčení, že důvodem postupu správce daně a žalovaného není sankcionovat nedodržení povinnosti kontrolního hlášení (to bylo včasně podáno), ale snaha ztížit činnost zástupce žalobce. K takovému účelu ale daňové předpisy objektivně nesměřují a tedy ani nemají být používány. Tyto vady řízení jsou podstatnými vadami s vlivem na zákonnost výroku napadeného rozhodnutí, neboť není ospravedlnitelné, aby bylo rozhodováno dříve, nežli bude pochybnost o nepodjatosti odstraněna, k čemuž měl žalovaný po dlouhou dobu četné příležitosti a stejně o nich dosud nerozhodl. Podle názoru zástupce žalobce mohl žalovaný (jeho úřední osoby) postupovat spíše tak, že by vyjasnil pochybnosti o nepodjatosti úředních osob a následně postupoval se zástupcem žalobce při výkonu činností správy daní v dobré shodě a spolupráci. Zástupce žalobce si není vědom toho, že by postupoval se zásadami správy daní v rozporu; agresivní reakce úředních osob žalovaného jej překvapila. 5. Žalobce svůj názor o nesprávnosti postupu žalovaného ale nezakládá primárně na pochybnostech o nedostatku nestrannosti úředních osob. Procesní pochybnosti podle jeho názoru poskytují vysvětlení skutečných důvodů postupu žalovaného; tento postup je však jako takový věcně nesprávný. Nezákonnost napadeného rozhodnutí - meritorní nesprávnost posouzení věci žalovaným 6. Žalobce zdůraznil, že žalovaný posoudil věc nesprávně. Předmětné kontrolní hlášení za období měsíce dubna roku 2017 bylo žalobcem včas, správně a v zákonem stanoveném termínu podáno. Žalobce to uváděl správci daně i žalovanému před vydáním napadeného rozhodnutí. Své tvrzení žalobce dokládal odkazem na daňový spis, který předmětné kontrolní hlášení včetně doručenky obsahuje. Žalobce tak již v daňovém řízení unesl důkazní břemeno ve vztahu ke svému tvrzení. Reagoval svými vysvětleními na výzvy zasílané správcem daně. Naproti tomu tvrzení žalovaného, že kontrolní hlášení nebylo zástupcem žalobce podáno, neodpovídá skutečnosti. Žalovaný přesto žalobci stanovil pokutu za protiprávní jednání, kterého se žalobce nedopustil. Kontrolní hlášení bylo žalobcem podáno řádně a včas. Za důkaz žalobce označil daňový spis, doručenku kontrolního hlášení a soubor zfo o doručení kontrolního hlášení žalovanému. II. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce nepodal kontrolní hlášení za zdaňovací období duben 2017 včas ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení dle § 101e odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „zákon o DPH“), byla žalobci správcem daně, zaslána výzva dle § 101g odst. 1 této právní úpravy k podání kontrolního hlášení za předmětné zdaňovací období v náhradní lhůtě 5 dnů ode dne oznámení této výzvy. Ve výzvou stanovené lhůtě žalobce kontrolní hlášení za předmětné zdaňovací období nepodal. Správce daně následně vydal platební výměr, kterým byla žalobci uložena pokuta za nepodání kontrolního hlášení za období duben 2017 ani v náhradní lhůtě ve výši 50 000 Kč, a proti kterému podal žalobce odvolání. Žalovaný jako odvolací orgán následně rozhodoval o odvoláním napadeném platebním výměru, přičemž především přezkoumal žalobcem uplatněné skutečnosti a rozhodl tak, že odvolání zamítl a napadený platební výměr potvrdil. 8. Žalovaný vyslovil nesouhlas s právním názorem žalobce a veškeré námitky žalobce považoval za nedůvodné. Předně uvedl, že žalobcova argumentace týkající se nedostatku nestrannosti úředních osob je značně obecná a jde proti smyslu § 71 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Účastník řízení by měl své žalobní námitky řádně vymezit ve lhůtě stanovené zákonem a ne formulovat žalobní bod zcela obecně a zmatečně tak, jak to činí žalobce. Ačkoli argumentace žalobce čítá dva poměrně obsáhlé odstavce, nejsou z ní dle žalovaného patrné žádné konkrétní okolnosti, jež by se vztahovaly k dané věci. Žalovaný se tak domníval, že tím žalobce účelově vytvářel prostor, aby mohl předmětný žalobní bod kdykoli doplnit. Nadto žalobcova tvrzení nebyla ničím doložena a žalobce dokonce vyžadoval po soudu, aby namísto samotného žalobce zvážil, zda má žalobce svá tvrzení podložit relevantními důkazy. 9. Ve vztahu k žalobní námitce ohledně podjatosti úředních osob žalovaného, který jako odvolací orgán rozhodoval o odvoláním na