8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

36 A 9/2020- 62 - text  10 36 A 9/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: Ing. D. Ř. proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2020, č. j. KrÚ 42292/2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou podanou soudu dne 7. 8. 2020 domáhal zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Ústí nad Orlicí (dále jen „městský úřad“) ze dne 18. 3. 2020 pod č.j. MUUO/7531/2020/OPŽ/JM. Žalobce s rozhodnutími správních orgánů ve věci přestupku nesouhlasí. 2. Městský úřad citovaným rozhodnutím uznal žalobce vinného ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) a ve výroku II. uvedeného rozhodnutí uložil žalobci pokutu 1.000 Kč (a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč – výrok III.). Uvedeného přestupku se žalobce měl dopustit tím, že dne 3. 8. 2019 kolem 20:00 hodin, kdy jel se svým vozidlem MITSUBISHI L200 KJOT, reg. zn. x na pozemní komunikaci mezi obcemi Dlouhá Třebová a Knapovec, poté, co byl upozorněn P. N., nar. x, že na této komunikaci platí ve směru od Dlouhé Třebové dopravní značka Zákaz vjezdu všech motorových vozidel a v opačném směru od Knapovce platí dopravní značka Zákaz vjezdu všech vozidel, a po následné vzájemné výměně názorů na dané zákazy, najížděl uvedeným vozidlem na osobu P. N. až ho natlačil na kapotu svého vozidla. 3. Žalobce podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. 4. Žalobce v podané žalobě brojí proti rozhodnutí žalovaného a navrhuje, aby toto rozhodnutí bylo soudem zrušeno. V případě, že soud návrhu na zrušení rozhodnutí nevyhoví, navrhuje žalobce, aby soud uloženou pokutu snížil. V poněkud rozsáhlé žalobě žalobce poukazuje na rozpory v jednotlivých výpovědích P. N. Namítá, že nebyl povinen strpět omezování osobní svobody, zvláště když se mu P. N. neprokázal jako příslušník myslivecké stráže. Správní orgány svévolně hodnotily důkazy, neboť zcela ignorovaly důkazy ve prospěch žalobce. Správní orgány se vůbec nezabývaly protiprávním chováním P. N. 5. Žalobce jen odvracel útok na jeho osobní svobodu. Žalobce tedy jednal v nutné obraně případně krajní nouzi. V úvahu však podle žalobce připadá i pouze putativní nutná obrana či putativní krajní nouze. Žalobce v této souvislosti cituje judikaturu vrcholných soudů. 6. V poslední části žaloby žalobce namítá, že se správní orgány měly zabývat zejména materiální stránkou přestupku, tedy, zda okolnosti přestupku nesnižují společenskou nebezpečnost na takovou míru, že by materiální stránka přestupku nebyla vůbec naplněna. Správní orgány také nevysvětlily, proč se od začátku přiklonily k verzi skutku, jak jej popsal P. N. V důsledku toho jsou rozhodnutí správních orgánů nepřezkoumatelná. 7. Žalovaný setrval na svém právním názoru a odkázal na napadené rozhodnutí. Žalobce podle žalovaného neuvedl v žalobě žádné nové argumenty, se kterými by se žalovaný již ve správním řízení nevypořádal. Závěrem proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na tom, že správní orgány se zabývaly pouze jeho chováním a nikoli chováním P. N., který žalobci nebezpečným manévrem zablokoval jeho vozidlo a posléze mu více jak 10 minut bránil v odjezdu. Neobstojí podle něho argumentace, že měl vyčkat na příjezd policie, která žalobce ztotožní, neboť svědek P. N. žalobce dobře zná. Podle žalobce se P. N. svým jednáním dopustil trestného činu obecného ohrožení a omezování osobní svobody, a to z důvodu nenávisti k osobě žalobce. P. N. si je totiž jistý, že se ho díky své funkci místostarosty nikdo potrestat neodváží. 9. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rámci uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s.ř.s., podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného ve smyslu § 75 odst. 1 s.ř.s. 11. Krajský soud považuje za vhodné připomenout, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku (ve vztahu k soudům srov. např. odst. 61 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk v. Nizozemí). Nadto je třeba si uvědomit, že orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy - minimálně implicitně – vypořádá. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobců v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníků řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008-13). 12. Soud dodává, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005–130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47, všechny dostupné na www.nssoud.cz). 13. Podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o přestupcích: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání.“ 14. Podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“): „Myslivecká stráž je oprávněna zastavit a prohlížet v honitbě a na účelových komunikacích v honitbě dopravní prostředky včetně přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují nebo obsahují neoprávněně nabytou zvěř, a za tím účelem požadovat předložení dokladu o nabytí zvěře.“ 15. Ze správního spisu krajský soud zjistil tyto pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: 16. Na kamerovém záznamu z palubní kamery vozidla P. N. umístěném na CD disku, jež je přílohou oznámení o přestupku, je zachycen příjezd žalobce před vozidlo P. N., jejich následný rozhovor, příjezd vozidla Škoda Fabia reg. zn. x a konečně najíždění vozidla žalobce na P. N. a odtlačení jej o několik kroků směrem mimo vozovku. 17. Při ústním jednání před správním orgánem I. stupně žalobce k věci uvedl, že sice projížděl místem, kde je zákaz vjezdu motorových vozidel, ale za značkou má chatu. To p. N. při incidentu uvedl, ten ho ale neoprávněně zadržel, zablokoval mu vozidlo a málem došlo k nehodě. S žalobcem cestovaly v autě ještě jeho dcera a její kamarádka, přičemž podle jejich názoru byl N. opilý a choval se agresivně. Měly z něho strach a proto se žalobce, jednajíc v krajní nouzi, snažil z místa odjet. Celý incident vznikl tak, že jeli z chaty a dcera s kamarádkou měly zájem najít si nějakou kešku. Tu našly a vyzvedly na louce, která je na hranici honitby. Při incidentu vystoupila z vozidla žalobce jeho dcera a fotila si jednání pana N. 18. Svědek P. N. uvedl, že byl telefonicky panem N. upozorněn na přítomnost terénního vozidla. Přijel na místo a poznal, že jde o žalobce. Zastavil před ním tak, že žalobce musel rovněž zastavit. Ptal se ho, co tam dělá a volal policii, neboť měl podezření i na pytláctví. Žalobce se začal rozjíždět, svědka nabral na kapotu a kousek ho vezl po louce. Svědek měl strach, seskočil a uhnul. Žalobce pak z místa odjel. 19. Svědek N. uvedl, že byl v místě incidentu za účelem kontroly revíru, neboť je myslivec. Viděl zaparkované auto mimo komunikaci, někde na louce. Informoval N. jako mysliveckou stráž. Když přijel pan N., tak žalobce byl již na odjezdu, proto se mu pan N. postavil do cesty a chvíli se dohadovali. Žalobce se po chvíli rozjel a nějakým způsobem žalobce nabral na kapotu a chvíli ho i na kapotě vezl. V tu chvíli pan N. uhnul z cesty a žalobce odjel směrem na Dlouhou Třebovou. Pan N. žalobce jen žádal, ať vyčká na příjez