7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 78/2020- 50 - text  12 52 A 78/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: Vodovody a kanalizace Chrudim a.s., IČ 48171590 sídlem Novoměstská 626, 537 01 Chrudim zastoupený advokátem JUDr. Lubomírem Málkem sídlem Horní č.p. 6, 580 01 Havlíčkův Brod proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2020, č. j. KrÚ 76780/2020-Ky, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla žalobkyně uznána vinou ze spáchání přestupku dle § 42b odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen jako „zákon o pozemních komunikacích“), který měla spáchat tím, že nepožádala v souladu s ust. § 25 odst. 6 písm. d) zákona o pozemních komunikacích o povolení k umístění inženýrských sítí v silničním pozemku. Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč. Svou žalobu odůvodnila následujícím způsobem. Žalobkyně ve své žalobě setrvává na svých výhradách uvedených v odvolání, zejména pak poukazuje na skutečnost, že ona žádné uložení nového vodovodu neprováděla, jelikož se jednalo pouze o opravu stávajícího vodovodu. Ze strany žalobkyně se nejednalo o dlouhodobý záměr, nutnost úprav na vodovodu byla zjištěna až při provádění prací a vše tak bylo konzultováno s investorem (město Chrast) a zhotovitelem. Žalobkyně je pouze vlastníkem vodovodu a zavázala se spolufinancovat stavební úpravy vodovodu v souvislosti s prováděním prací na přilehlé kanalizaci. Žalovaný však skutkový stav ignoroval a uzavřel, že je ustálenou praxí správních orgánů vydávat povolení i v případě, že se jedná o výměnu inženýrských sítí. Dle žalobkyně však tento závěr nelze aplikovat na situaci, kdy se jedná o opravu a úpravu inženýrské sítě vyvolané rekonstrukcí inženýrské sítě jiné. K úpravě vodovodu ve vlastnictví žalobkyně došlo v rámci stavby „Podlažice – splašková kanalizace, 1. etapa“, při které bylo zjištěno, že touto stavbou bude dotčen i vodovod žalobkyně (možné poškození), tudíž došlo k dohodě mezi investorem stavby městem Chrast a žalobkyní o spolufinancování úprav vodovodu. Nejednalo se uložení nového vodovodu, jelikož ten zde již ležel, a vzhledem k jeho stáří nebyla jeho výměna nutná. Nutnost výměny části vodovodu vznikla až kvůli jeho poškození a křížení s nově vznikající kanalizací. Nepodložené je také tvrzení správního orgánu I. stupně, že stavební práce byly prováděny od dubna 2019 a byly prováděny i v době vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 2. Žalobkyně dál v žalobě uvádí argumentaci k výkladu pojmu „umístění inženýrských sítí“. Dle žalobkyně tento pojem nelze vykládat extenzivně a chápat jím i jakoukoliv manipulaci s inženýrskou sítí. K tomu poukazuje na souvislost s věcnými břemeny dle zvláštních zákonů, kdy pokud bylo jednou povoleno uložení inženýrské sítě, jedná se o umístění trvalé. Dále žalobkyně poukazuje na § 7 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, dle kterého má vlastník vodovodu právu vstupovat na cizí pozemky za účelem kontroly, údržby, a stavebních úprav vodovodu. 3. Žalovaný dále pochybil, když na základě stanoviska Městského úřadu Chrudim ze dne 18. 5. 2018 ke stavebnímu záměru „Podlažice – rekonstrukce vodovodu“ dospěl k závěru, že žalobkyně plánovala výměnu vodovodu v obci Podlažice již v roce 2018, a měla si tak požádat o vydání souhlasu. S tímto však žalobkyně nesouhlasí, jelikož zmíněné stanovisko bylo vyžádáno společností Vodárenská společnost Chrudim, a.s. Je pravdou, že tato společnost pro žalobkyni v některých případech provádí projekční činnost, nicméně v tomto případě se jednalo pouze o přípravu projektové dokumentace k záměru, který nebyl do teď realizován. K opravě vodovodu došlo pouze v souvislosti s jiným projektem, realizovaným jiným investorem i zhotovitelem. Z tohoto důvodu vnímá žalobkyně pochybení žalovaného i ohledně posouzení, jaký subjekt měl o onen souhlas žádat. Žalovaný správně dospěl k závěru, že je to primárně investor, nicméně žalovaný již špatně posoudil, že tím investorem je právě žalobkyně, jelikož ta se zavázala spolufinancovat pouze část stavebních prací na vodovodu. 4. Dle žalobkyně je navíc zvláštní, že žalovaný ve shodné věci žalobkyně, která byla projednávaná současně s žalovanou věcí, rozhodla jinak, tedy odvolání vyhověla a řízení zastavila. Jedinou odlišností těchto věcí bylo založené stanovisko Městského úřadu Chrudim ze dne 18. 5. 2018 ke stavebnímu záměru „Podlažice – rekonstrukce vodovodu“. Nicméně tento dokument není relevantní pro posuzovanou věc a nemůže tak zakládat rozdíl v rozhodnutích žalovaného. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že veškeré provedené úpravy byly provedeny ve veřejném zájmu, k zajištění dodávek vody pro obyvatele a ve snaze zamezit následným častým poruchám. Povrch pozemní komunikace byl již narušen, tudíž nedošlo k žádnému porušení povrchu nad rámec povoleného projektu. Provedení úprav bude mít kladný dopad do budoucna, jelikož již nebude nutno znovu silniční těleso narušovat. 5. Závěrem žalobkyně upozornila, že žalovaný nesprávně potvrdil postup správního orgánu I. stupně dle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, který svým rozhodnutí opravil zřejmou nesprávnost ve psaní, když v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně opravil procentuální výměru trestu z 1 % na 10 %. Tento postup není správný, kdy podle žalobkyně není jasné, zda byla udělána chyba ve psaní v odůvodnění nebo ve výroku rozhodnutí. Tyto vzniklé rozpory mezi odůvodněním a výrokem rozhodnutí zakládají nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 6. Žalobkyně navrhla žalované rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Pro případ úspěchu ve věci žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nákladů řízení. 7. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na závěrech uvedených v žalovaném rozhodnutí a navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen jako „s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním zjištěním. 9. Předně soud považuje za vhodné připomenout, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku (ve vztahu k soudům srov. např. odst. 61 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk v. Nizozemí). Nadto je třeba si uvědomit, že orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy - minimálně implicite – vypořádá. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13). 10. Zároveň je nutné dodat, že rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou–li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz/), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, dostupný na www.nssoud.cz atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí soud prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém,