1 As 40/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 24/2022- 54 - text  14 Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci žalobkyně: K. H. proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích, IČ 46494804 se sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice - Bílé Předměstí za účasti: V. P. zastoupené zmocněnkyní L. A. bytem X v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2022, č. j. ZKI PA-O-033/01459/2021-06, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně - Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod (dále jen „katastrální úřad“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 11. 2021, čj. OR-219/2021/2-605-27, vydané v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu dle § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). 2. Tímto rozhodnutím katastrální úřad výrokem 1) vyhověl nesouhlasu V. P. (zde osoba zúčastněná na řízení) ze dne 3. 5. 2021 s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu spočívajícím v neprovedení výmazu věcného břemene v katastrálním území. Výrokem 2) rozhodl, že v souboru popisných informací pro katastrální území bude po nabytí právní moci rozhodnutí zrušen zápis věcného břemene (podle listiny) jízdy a hnaní dobytka, kde oprávněným (panujícím) je pozemek parcelní číslo st. XA, jehož součástí je stavba čp. XB příslušná pro část obce a povinným (služebným) pozemek st. č. XC, které je evidováno v katastru nemovitostí podle smlouvy trhové ze dne 20. 3. 1831, založené pod číslem deníku 1637/1831. II. Shrnutí žalobních bodů 3. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně namítala, že žalovaný nesprávně vyhodnotil veškeré doložené skutečnosti a že jeho argumentace je nesprávná. Zejména zdůraznila skutečnost, že práva z předmětného věcného břemene (služebnost) nabyla v dobré víře ve správnost zápisu v katastru nemovitostí a neexistoval žádný důvod pro jakoukoliv pochybnost v nesprávnost tohoto zápisu, předmětná práva pak po dobu delší než 10 let řádně a soustavně užívá. Věcné břemeno, které by mělo být na základě daného rozhodnutí vymazáno, nabyla současně s koupí pozemku st. p. č. XA na základě kupní smlouvy ze dne 24. 3. 2004. Existence předmětného věcného břemene byla naprosto podstatná podmínka pro uzavření smlouvy, protože nemovitosti měly přístup na veřejné komunikace pouze po jediné přístupové cestě, přičemž cesta po pozemku st. p. č. XC je součástí této cesty. 5. Dle žalobkyně žalovaný napadeným rozhodnutím podstatně zasáhl do jejích práv, ačkoliv je k tomu oprávněn pouze soud. Žalovaný tak významně překročil své zákonné pravomoci a v tomto směru žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 013, čj. 7 As 187/2012-31. 6. Dále žalobkyně s poukazem na ustanovení § 36 odst. 1 katastrálního zákona a § 44 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), uvedla, že výmaz práva (jakéhokoliv) či povinnosti (jakékoliv), které v konečném důsledku měly podstatný vliv na vznik práva a povinnosti dalších, nelze označit za opravu chyby katastru dle § 36 katastrálního zákona. K opravě chyby v katastrálním operátu upozornila na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2012, čj. As 166/2015-27, v němž tento soud výslovně uvedl, že katastrální úřad nemůže vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo, tedy též posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah a přecházejí na jiné osoby. To dle žalobkyně přesně vystihuje danou situaci, když žalovaný na pěti stránkách odůvodnění provádí, jak sám uvedl, úvahy o zjištění, tedy provádí rozbory a výklady různých ustanovení různých právních předpisů dnes platných i neplatných. To už není jednoduchá úvaha vycházející z obsahu jím zkoumaných listin, ale fakticky hledání, jestli právo zaniklo či nezaniklo. Rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin se v daném případě nehledá a ani neexistuje. 7. Žalobkyně dále poukázala i na předchozí řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, které bylo vedeno katastrálním úřadem v letech 2015 až 2016. V tomto řízení bylo vydáno rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno návrhu V. P. na opravu chyby v téže věci. Rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 5. 9. 2016, čj. OR-420/2015/II-605, bylo následně potvrzeno rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 21. 11. 2016, čj. ZKI PA-O-35/270/2016/6. Žalobkyně zdůraznila, že v současném řízení přitom jde o stejný návrh a stejná navrhovatelka nepředložila žádný nový důkaz. Za takový důkaz dle jejího názoru nelze považovat ani dopis od ombudsmana, protože ten nemá v dané věci působnost vydávat žádné obecně platné právní stanovisko. Žalobkyně má proto zato, že řízení ve věci vůbec nemělo být vedeno, protože ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Pokud již správní orgán řízení vedl, není důvod, aby v souladu s principem právní jistoty, jehož nezbytnou součástí je předvídatelnost práva i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci, rozhodl zcela obráceným způsobem. K principu předvídatelnosti práva odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 420/09, ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. III. ÚS 3221/11 a ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 610/06. 8. V souvislosti s tím žalobkyně upozornila na změnu právního názoru odvolacího orgánu, kterou označila za libovůli orgánů veřejné moci a která nemá žádnou oporu v obecně platných právních předpisech. Namítla, že jestliže je změna právního názoru zdůvodněna výsledkem šetření ombudsmana, pak výsledek šetření není součástí spisu a neměla možnost se k němu vyjádřit. Navíc ombudsman žalobkyni vůbec nekontaktoval a vyjadřoval se k věci pouze na základě jednostranných a z povahy sporu tedy tendenčních informací protistrany. 9. Závěrem žalobkyně namítla i nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, neboť řádně neodůvodnil, proč dospěl k závěrům uvedeným ve výroku rozhodnutí, tedy proč výmaz věcného břemene a poškozování práv žalobkyně považuje za pouhou opravu katastru nemovitostí, a neuvádí úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Pouze se odvolal na povinnost řídit se právním názorem odvolacího orgánu, přičemž se vůbec nevypořádal s jejími námitkami. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Dle jeho názoru bylo důvodné přistoupit k opravě údajů katastru postupem dle ustanovení § 36 katastrálního zákona, neboť se v katastrálním operátu nacházela chyba ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Přetrvávající zápis předmětné služebnosti nebyl odůvodněn obsahem listin, které jsou založeny v katastrálním operátu. Při posouzení souladu zápisu předmětné služebnosti s listinami založenými v katastrálním operátu vycházel žalovaný z platné právní úpravy a konstantní judikatury a nijak nepřekročil rozsah svých zákonem vymezených pravomocí. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č j. 6 As 166/2015-27, a uvedl, že právě ve smyslu uvedeného rozsudku posuzoval listiny založené v katastrálním operátu, které se týkají zápisu předmětné služebnosti a jejichž kopie jsou součástí správního spisu v projednávané věci. Z obsahu těchto listin jednoduchou úvahou bez složitějšího posuzování přitom dospěl k závěru, že předmětná služebnost nemá být v katastru nemovitostí evidována. Listiny dokládající nabytí nemovitosti zatížené předmětnou služebností tehdejším Československým státem byly dostatečným podkladem pro výmaz předmětné služebnosti z evidence nemovitostí, a to v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se prováděl zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, v tehdy platném znění. 11. Žalovaný konstatoval, že tehdejší Československý stát se na základě smlouvy o výkupu pozemku do socialistického vlastnictví ze dne 25. 3. 1987 stal vlastníkem zbývajícího spoluvlastnického podílu o velikosti 3/4 pozemku stavební parcely č. XC v katastrálním území, tj. jednalo se o nabytí nemovitosti do státního socialistického vlastnictví. Skutečnost, že tehdejší Československý stát nabyl vlastnické právo k pozemku zatíženému předmětnou sl