9 As 281/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 6/2022- 86 - text  10 30 A 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: L. P. proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. prosince 2021, č. j. KUKHK-42639/ZP/2021-3, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 20. prosince 2021, č. j. KUKHK-42639/ZP/2021-3, a rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 13. října 2021, zn. SZ MMHK/170790/2020ŽP1/Zum, MMHK/179589/2021, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 24. 1. 2022 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. prosince 2021, č. j. KUKHK-42639/ZP/2021-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), potvrdil usnesení Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 13. 10. 2021, zn. SZ MMHK/170790/2020ŽP1/Zum, MMHK/179589/2021 (dále též jen „správní orgán I. stupně“ a „prvoinstanční rozhodnutí“), a zamítl odvolání žalobce. 2. Prvoinstančním rozhodnutím bylo rozhodnuto podle § 28 odst. 1 správního řádu o tom, že žalobce není účastníkem řízení o obnově řízení vedeného ve věci vydání souhlasu podle § 17 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), pro 8 geotermálních vertikálních vrtů pro kolektory tepelného čerpadla určeného k vytápění objektu „Domov pro osoby se zdravotním postižením – Hradec Králové“ na parc. č. XA v katastrálním území, pod sp. zn. SZ MMHK/170790/2020ŽP1/Zum (dále též jen „řízení o vydání souhlasu“). II. Podstata žaloby 3. Žalobce v úvodu žaloby nejprve zrekapituloval průběh správního řízení, jehož výsledkem bylo vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce předně uvedl, že je vlastníkem pozemkové parcely č. XBv katastrálním území, přičemž součástí této parcely je studna s povoleným odběrem podzemní vody. Z rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2020 se žalobce dozvěděl o probíhajícím řízení o obnově řízení ve věci vydání souhlasu podle § 17 vodního zákona, jelikož ve zmíněném rozhodnutí žalovaný uvedl, že provádění vrtných prací a provoz tepelných čerpadel typu země-voda s kolektorem v hlubinném vrtu může obecně přinést riziko ovlivnění vodních poměrů v dané lokalitě. Na podkladě této informace podal žalobce žádost o obnovu řízení ve věci udělení souhlasu podle § 17 vodního zákona s tím, že v původním řízení byl vodoprávním řízením opomenut coby osoba, jejíž vlastnická práva mohou být rozhodnutím dotčena a zároveň se nemohl účastnit řízení, ani podávat námitky či odvolání proti rozhodnutí. 4. Na podkladě oznámení o zahájení řízení o obnově se žalobce podle svých tvrzení dostavil na stavební odbor Magistrátu města Hradec Králové k seznámení se s původním spisem, což mu nebylo umožněno s odůvodněním, že ve věci nebylo rozhodnuto o povolení obnovy. O tomto nebyl sepsán protokol, ani vydáno usnesení. Žalobce tak odeslal své námitky písemně. V těchto namítal, že podkladem pro vypracování projektu na stavbu GTE vrtů musí být závěrečná zpráva o provedeném hydrogeologickém průzkumu evidovaná u České geologické společnosti. Přílohou byly důkazy o tom, že žádný takový průzkum na pozemku č. XA v katastrálním území proveden nebyl. Žalobce též upozornil, že se jedná o geologické práce spojené se zásahem do pozemku č. XA, jejichž cílem má být následné využití průzkumného díla za podmínek zákona č. 62/1988 Sb. Tyto námitky žalobce vznesl podle vodního zákona a na podkladě vyhlášky č. 183/2018 Sb., o dokladech přikládaných k žádostem o udělení souhlasu. 5. Následně žalobce konstatoval, že správní orgán I. stupně rozhodl o obnovení řízení o vydání souhlasu. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí o povolení obnovy bylo zrušeno a v odůvodnění tohoto zrušujícího rozhodnutí se žalovaný věnoval zejména otázce přípustnosti žalobcovy žádosti o obnovu řízení, přičemž za datum počátku běhu žalobcovy subjektivní lhůty označil datum 13. 5. 2020 (s tímto se žalobce neztotožnil). 6. Žalobce tvrdil, že dopis ze dne 13. 5. 2020 obsahoval námitky k technickému řešení vrtů a v té době se žalobce domníval, že souhlas podle § 17 vodního zákona byl vydán v souladu se zákonem a že projekt vrtů by vypracován na podkladě řádného hydrogeologického průzkumu. Žalobce podle svých tvrzení nemohl uvést nic jiného, jelikož nebyl účastníkem vodoprávního řízení o udělení souhlasu a neměl ani důkazy o tom, že byly nebo nebyly splněny povinnosti stanovené platnou vyhláškou o náležitostech a dokladech pro rozhodnutí vodoprávního úřadu. Žalobce za datum rozhodné pro začátek běhu jeho subjektivní lhůty k podání žádosti o obnovu řízení označil den 24. 9. 2020, kdy vyšlo najevo, že geologický průzkum v dané lokalitě proveden nebyl. Objektivní tříletá lhůta pak podle žalobce začala běžet od právní moci rozhodnutí o udělení souhlasu, tedy dnem 16. 11. 2018. 7. Další námitkou žalobce brojil proti tomu, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce totiž mohl zkoumat podrobněji znění souhlasu vydaného dne 29. 10. 2018, jelikož ten byl založen do spisu vedeného ve věci schválení stavebního záměru stavby, jejíž součástí plánované vrty byly. 8. Žalobce též namítl, že souhlas byl vydán v době, kdy již platila novela vodního zákona a též nová vyhláška o náležitostech rozhodnutí, souhlasů a vyjádření vodoprávních úřadů a o dokladech předkládaných vodoprávnímu úřadu. Jako důkaz vydání souhlasu podle neplatných předpisů žalobce označil stranu tři rozhodnutí o souhlasu. V jeho odůvodnění je totiž uvedeno, že návrh byl doložen všemi povinnými doklady podle vyhlášky č. 432/2001 Sb., ta však byla již v době vydání souhlasu nahrazena vyhláškou č. 183/2018 Sb., platnou od 23. 8. 2018. Žalobce dále doplnil svou žádost o obnovu řízení o nově najevo vyšlé skutečnosti. Namítl též, že původní žádost o udělení souhlasu byla nepřípustná a správní orgán I. stupně měl postupovat podle § 45 odst. 3 a § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. 9. Ani k podkladům napadeného rozhodnutí se žalobce nemohl vyjádřit a opět tak došlo k porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný podle žalobce odvolání posoudil bez ohledu na novelu vodního zákona provedenou zákonem č. 113/2018, platnou od 15. 6. 2018, kterou bylo doplněno ustanovení § 17 odst. 1 písm. i), které stanoví, že souhlas se uděluje ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku, jejichž cílem je následné využití průzkumného díla na stavbu k jímání podzemní vody, nebo pro vrty k využívání energetického potenciálu podzemních vod. Rovněž žalovaný podle žalobce nevzal v úvahu vyhlášku č. 183/2018 Sb., platnou od 23. 8. 2018, jež stanoví podmínky pro podání žádosti o vydání souhlasu podle § 17 vodního zákona. Pokud by žalovaný tyto předpisy reflektoval, nemohl by v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvést, že povinnost provedení hydrogeologického průzkumu není žádným předpisem stanovena. Tvrzení žalovaného, že řešitel geologického úkolu nepovažoval provedení předchozího hydrogeologického průzkumu za nezbytné, je tak podle žalobce absurdní. 10. Žalobce je též přesvědčen, že postup žalovaného je v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu a je účelový, a to zejména proto, aby žalobce nemohl zjistit, jaká byla forma žádosti o udělení souhlasu a jaké doklady byly doloženy. V takovém postupu navíc spatřuje diskriminační jednání, jelikož s ním bylo zacházeno méně příznivě, než s jinou osobou ve srovnatelné situaci. Nadto žalobce uvedl, že žalovaný měl celý spis vedený ve věci žádosti o udělení souhlasu k dispozici. 11. Žalobce též vyslovil pochybnost o nepodjatosti žalovaného, jelikož Královéhradecký kraj je účastníkem řízení o vydání souhlasu a je stavebníkem stavby označené jako „Domov pro osoby se zdravotním postižením – Hradec Králové na parc. č. XA v kat. území“. Výše uvedeným mělo být podle žalobce ovlivněno vydání napadeného rozhodnutí. K tomu dále uvedl, že rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj (dále též jen „MMR“) ze dne 3. 11. 2020, č. j. MMR-38810/2020-83/2451, byl projednáním výše zmíněného stavebního záměru pověřen Krajský úřad Pardubického kraje. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že byla vyloučena ředitelka Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a s ohledem na toto vyloučení není možné najít úřední osobu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, která by nebyla ve vztahu podřízenosti k jeho ředitelce. Žalobce je toho názoru, že žalovaný toto věděl, nebo vědět mohl, a měl proto podat žádost ústřednímu vodoprávnímu úřadu o určení,