2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

30 A 99/2021- 73 - text  9 30 A 99/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Axit CZ s. r. o., IČO 27517772 Doudlebská 1046/8, 140 00 Praha 4 zastoupena JUDr. Ditou Vávrovou, advokátkou se sídlem Nad Celnicí 388, 547 01 Náchod proti žalované: Česká obchodní inspekce Štěpánská 796/44, 110 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2021, č. j. ČOI 128168/21/O100/Krč/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně byla rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu Královéhradeckého a Pardubického (dále také jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 5. 8. 2021, č. j. ČOI 101 027/21/2700, uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 24 odst. 7 písm. l) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), kterého se měla dopustit tím, že v blíže nezjištěném období, minimálně však dne 28. 7. 2020 jako prodávající dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) téhož zákona v obchodních podmínkách na internetových stránkách http://www.axit.cz/, které provozuje, řádně neinformovala o způsobu uplatnění práv z vadného plnění (reklamace), když v ustanoveních o vyřízení reklamace v čl. 3 stanovila, že lhůta pro vyřízení reklamace běží od předání/doručení zboží prodávajícímu. Takto poskytnutou informaci nelze považovat za řádnou, protože okamžik uplatnění práva z vadného plnění (reklamace) nastává dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), již jejím oznámením. Tím žalobkyně porušila povinnost stanovenou v § 13 zákona o ochraně spotřebitele. Za to jí správní orgán prvního stupně uložil pokutu ve výši 4 000 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. V řízení o odvolání žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 10. 2021, č. j. ČOI 128168/21/O100/Krč/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Žalobní argumentace 3. Žalobkyně se závěrem žalovaného nesouhlasí. K posouzení přestupkového jednání uvedla, že v minulosti správní orgán prvního stupně u ní opakovaně prováděl kontroly. Konkrétně šlo o tři šetření v posledních pěti letech, a ačkoliv bylo znění obchodních podmínek stále stejné, nikdy jí nebyla informace o okamžiku uplatnění reklamace kontrolním orgánem vytknuta. Přitom v jednom případě byla provedená kontrola zaměřena pouze na soulad obchodních podmínek s právními předpisy. V tomto směru odkázala na kontrolní protokol ze dne 3. 2. 2015, identifikační kód 271502032411. V něm se dle žalobkyně uvádí, že dle obchodních podmínek je spotřebitel seznámen se všemi skutečnostmi, které prodávajícímu ukládají zveřejnit zákony o ochraně spotřebitele a občanský zákoník. V mezidobí od této kontroly přitom nedošlo ke změně zákona ani znění obchodních podmínek žalobkyně. Vzhledem k tomu, že v minulosti nebylo žádné pochybení v obsahu obchodních podmínek shledáno, se žalobkyně domnívá, že může legitimně očekávat, že jsou v souladu s právními předpisy. 4. I přesto ale, jak uvedla, byla v roce 2017 trestána za znění obchodních podmínek, které však byly identické jako v roce 2015 a které byly tehdy shledány jako bezvadné. Při kontrole v roce 2017 jí bylo vytknuto, že informace „za okamžik uplatnění reklamace se považuje okamžik, kdy prodávající obdržel od kupujícího reklamované zboží“, obsažená v obchodních podmínkách, je v rozporu s platnou právní úpravou. Žalobkyně tedy ihned po provedené kontrole v roce 2017 obchodní podmínky upravila a danou větu z nich vymazala. K tomu uvedla, že již tehdy považovala názor žalované za nesprávný, avšak vzhledem k výši pokuty, která činila 1 000 Kč, proti němu nebrojila správní žalobou. 5. V této souvislosti namítla, že pokud by jí bylo žalovanou již při kontrole provedené v roce 2017 vytknuto, že obchodní podmínky dále obsahují větu, která je jí vytýkána nyní, pak by uvedla obchodní podmínky do souladu již tehdy a bývala se mohla současnému správnímu řízení zcela vyhnout. Naopak žalovaná při každé kontrole objevuje další větu, kterou žalobkyni vytkne a posoudí jako nesouladnou s právními předpisy a uloží další pokutu. Za této situace je pro žalobkyni nemožné uvést obchodní podmínky do souladu s právními předpisy a vyhnout se správně-právnímu postihu. Žalobkyně si proto klade otázku, zda při další kontrole bude opět pokutována a shledána vinou z přestupkového jednání za některou další větu, kterou její obchodní podmínky již v současnosti obsahují. 6. Žalovaná dále dle žalobkyně ve správním řízení porušila základní zásadu přestupkového řízení, dle které obviněného nelze stíhat dvakrát pro stejný skutek, neboť v roce 2021 opět uplatnila porušení právních předpisů žalobkyní za stejný přestupek jako v roce 2017. 7. Konečně je dle ní sporné, zda orgány České obchodní inspekce mohou postihovat jako přestupkové jednání to, že žalobkyně ve svých obchodních podmínkách spojuje běh lhůty pro vyřízení reklamace s předáním reklamovaného zboží podnikateli, který je s přihlédnutím k sortimentu jím prodávaného zboží schopen reklamaci řádně řešit jen po prohlédnutí zboží. Zastává tedy názor, že byla postihnuta za jednání, kterého se nedopustila. Současně má za to, že žalovaná překročila své pravomoci, neboť posouzení přestupkové odpovědnosti za nedodržení lhůty pro vyřízení reklamace je možné učinit pouze ad hoc v konkrétním případě. 8. Závěrem žaloby žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu zrušil a aby jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 1. 2022 setrvala na svém rozhodnutí a závěru, že se žalobkyně vytýkaného přestupku dopustila. Dále uvedla, že žalobní body se obsahově shodují s námitkami uplatněnými ve správním řízení, se kterými se žalovaná vypořádala v napadeném rozhodnutí. 10. K namítané kontrole obchodních podmínek zmínila, že skutková zjištění, na základě kterých byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku, vycházela z kontroly provedené v reakci na spotřebitelský podnět, který nebyl podán v souvislosti se zněním obchodních podmínek. Nicméně vzhledem k tomu, že předmětem kontroly bylo dodržování povinností prodávajícího vyplývajících ze zákona o ochraně spotřebitele, prověřil inspektorát i správnost obchodních podmínek prezentovaných žalobkyní na internetových stránkách jejího obchodu. Takový postup je legitimní a v souladu s pravomocemi žalované definovanými zákonem o ochraně spotřebitele a zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. 11. Dále uvedla, že žalobkyně byla shledána vinnou ze spáchání přestupku dle § 24 odst. 7 písm. l) zákona o ochraně spotřebitele v souvislosti s porušením § 13 téhož zákona, podle kterého je prodávající povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění, spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit. Porušení této povinnosti žalobkyní spočívalo v tom, že ve svých obchodních podmínkách vymezila počátek běhu lhůty pro vyřízení reklamace od okamžiku předání/doručení zboží prodávajícímu. 12. Žalovaná krajskému soudu navrhla, aby žalobu zamítl. IV. Další vyjádření žalobkyně 13. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení ohledně výkladu ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Odkázala na komentářovou literaturu k tomuto zákonu (VÍTOVÁ, Blanka. Zákon o ochraně spotřebitele: Komentář, Wolters Kluwer, Praha, 2016), ve které se uvádí, že „[r]eklamační řízení jako celek má stanovenu základní zákonnou lhůtu o délce maximálně třiceti dnů (od řádného uplatnění reklamace spotřebitelem a za jeho potřebné součinnosti, zejména součinnosti při předložení vadného výrobku). Tato lhůta může být na základě dohody prodloužena. Na závěr bychom rádi rozebrali, jaký vliv má na běh lhůty skutečnost, že spotřebitel nepředloží vadnou věc k posouzení. Pokud však spotřebitel takovou věc nepředloží, pak není možné, aby začala běžet podnikateli lhůta k vyřízení reklamace - jde totiž o objektivní nemožnost posouzení vady, resp. o nedostatek součinnosti spotřebitele jako věřitele (§ 1975 obč. zák.).“ Z toho dovozuje, že není možné, aby podnikatel vyřídil reklamaci bez řádné součinnosti spotřebitele. Mohlo by totiž dojít k absurdní situaci, že spotřebitel reklamaci uplatní písemně, nicméně věc podnikateli předloží až např. po 28 dnech. Podnikatel by pak neměl možnost provést řádné posouzení, případně odeslání věci výrobci k opravě. Žalobkyně setrvala na důvodnosti své žaloby. V. Jednání soudu 14. Při jednání dne 6. 12. 2022 zástupkyně žalobkyně i žalovaná v plném rozsahu odkázaly na znění svých písemných podání. Zástupkyně žalobkyně zdůraznila, že u jí prodávaného sortimentu zboží není možné re