8 As 317/2018 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 15/2021- 59 - text  17 30 Ad 15/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové Ph.D., ve věci žalobkyně: DOKTOR KLAIN s. r. o., IČO 24775428 se sídlem Biskupský dvůr 2095/8, Nové Město, Praha 1 zastoupena Mgr. Davidem Hejzlarem advokátem Advokátní kanceláře KODAP legal s. r. o. se sídlem 1. máje 97/25, Liberec proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2021, čj. MZDR 31813/2021-2/PRO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil výrok I. rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen „krajský úřad“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 5. 2021, čj. KUKHK-6475/ZD/2021-19, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle ustanovení § 115 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), neboť poskytovala zdravotní služby bez oprávnění k jejich poskytování. Výrok II. prvostupňového rozhodnutí, kterým byl žalobkyni uložen trest pokuty, žalovaný změnil tak, že původně uloženou pokutu ve výši 50.000 Kč snížil na částku 25.000 Kč. Výrok III. prvostupňového rozhodnutí, kterým byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč, žalovaný potvrdil. II. Shrnutí žalobních bodů 2. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení s tím, aby jí byly přiznány náklady řízení. Namítla, že žalobou napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí krajského úřadu, byly vydány v rozporu s právními předpisy, v důsledku čehož byla zkrácena na svých zákonných právech. Rozhodnutím žalovaného sice došlo k částečnému snížení uložené pokuty, nicméně žalobkyně principiálně nemůže souhlasit se závěrem správních orgánů o tom, že z její strany došlo k neoprávněnému poskytování zdravotních služeb, neboť žádné zdravotní služby neposkytuje a neposkytovala, a to ani v případě kontrolní návštěvy dne 31. 8. 2020. 3. Za podstatu věci žalobkyně označila otázku, zda vymezení obsahové náplně vázané živnosti „oční optika“, které zahrnuje mimo jiné měření a vyhodnocení parametrů potřebných ke zhotovení optických korekčních zdravotnických prostředků, umožňuje očním optikám, aby v rámci této své činnosti rovněž i zjišťovaly základní parametry týkající se zraku pro účely zhotovení brýlí. Žalobní důvody vymezila v následujících třech žalobních bodech. 4. V prvním žalobním bodě namítla, že se žalovaný zcela odchýlil od původního vymezení projednávaného skutku a jeho posouzení krajským úřadem, aniž by jí byl dán prostor se k tomuto novému posouzení jakkoli vyjádřit. Krajský úřad v rámci předchozího správního řízení zcela jednoznačně vázal vymezení předmětného skutku na použití přístroje autorefraktometru, přičemž „měření zraku autorefraktometrem“ bylo v odůvodnění rozhodnutí o přestupku klíčovým slovním spojením. Žalovaný oproti tomu nově konstatoval, že není relevantní co, jak a čím bylo v rámci parametrů zraku měřeno (viz odpovědi žalovaného na dotazy č. 1 až 4 na str. 5 až 6 odvolacího rozhodnutí). Žalobkyně namítá, že na uvedenou podstatnou změnu v odůvodnění rozhodnutí správních orgánů již nemohla nijak reagovat, neboť s ní nebyla před vydáním odvolacího rozhodnutí seznámena. Je přitom zásadní rozdíl, je-li jí kladeno za vinu použití přístroje autorefraktometru (což je obvinění jednoznačně vyplývající z postupu krajského úřadu) nebo „měření zraku“ jako takové (což je závěr vyplývající z odvolacího rozhodnutí žalovaného). 5. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítla, že žalovaný ve svém závěru odhlíží od vymezení působnosti optometrie dle § 10 vyhlášky č. 55/2011 Sb. Z tohoto ustanovení (ani z žádného jiného ustanovení právního předpisu) v žádném případě nevyplývá, že by např. zmiňované „sklíčkování“ (a obecně subjektivní metodu měření zraku) mohl provádět výhradně optometrista či oční lékař. Takový závěr je v rozporu nejen s ústavní zásadou obecně dovolovací (každý je oprávněn činit to, co zákon nezakazuje), nýbrž také se zavedenou praxí očních optik, ve kterých běžně k subjektivním metodám měření zraku pro účely výroby korekčních pomůcek (brýlí) dochází. Žalovaný dospěl k obecnému závěru, že oční optiky nemohou provádět měření zraku (viz strana 4 odvolacího rozhodnutí), aniž by se jakkoli zabýval konkrétním obsahem pojmu „měření zraku“, různými metodami a zjišťovanými parametry v rámci tohoto měření, tj. aniž by se zabýval podstatnými vrstvami a dílčími kategoriemi tohoto pojmu, jak vyplývají z právních předpisů právě ve vztahu k vymezení výlučné působnosti optometristů a očních lékařů. Žalovaný dle žalobkyně odhlédl i od jejího významného argumentu, že měření zraku je nedílnou součástí vzdělávacího oboru „Diplomovaný oční optik“, což i doložila příslušnými listinami. 6. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítala, že se žalovaný ve svém rozhodnutí nevypořádal dostatečně s odvolací námitkou, že krajský úřad nebyl schopen v rámci kontroly ani následného řízení konkrétně vymezit skutek, který byl předmětem vzneseného obvinění. V projednávané věci nemohla být v rámci příslušného přestupkového řízení dodržena projednací zásada, neboť nebyl splněn základní předpoklad, tj. konkrétní vymezení skutku, který je obviněnému kladen za vinu. 7. K vymezeným žalobnímu bodům žalobkyně argumentaci dále rozvedla. Uvedla, že z rozhodnutí krajského úřadu vyplývá, že jí bylo kladeno za vinu, že v kontrolované provozovně došlo k použití přístroje autorefraktometru. Z tohoto závěru dle žalobkyně nepřímo vyplývá předpoklad krajského úřadu, že jiné měření zraku, které není spojeno s použitím přístroje autorefraktometru, lze v rámci živnosti „oční optika“ provádět. Žalobkyně připomněla, že upozorňovala krajský úřad na to, že samotné použití autorefraktometru nelze kvalifikovat jako přestupek dle § 115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách, neboť přístroj má více funkcí. Krajský úřad však tuto skutečnost zcela pominul, přičemž však neprokázal, že by v konkrétní věci byla použita jakákoli funkce autorefraktometru, která by souvisela s „metrickou refrakcí oka“ a tedy spadala výlučně do oboru optometrie. Krajský úřad ve svých závěrech vycházel z předpokladu, že pokud je autorefraktometr povinným vybavením poskytovatele zdravotních služeb v oboru optometrista, je jeho využití omezeno pouze na tento obor, a nelze jej proto využívat v rámci činnosti oční optiky. Z tohoto závěru dovodila, že krajskému úřadu, na rozdíl od žalovaného, nešlo obecně o „měření zraku“, nýbrž právě o „měření zraku přístrojem autorefraktometrem“. Takový závěr krajského úřadu označila žalobkyně za zjevně nesprávný. Uvedený přístroj má ve skutečnosti širší využití a jeho funkcionalita není omezena pouze na „metrické vyšetření refrakce oka“ dle zákona o zdravotních službách, ale zahrnuje také funkce využitelné v rámci činnosti oční optiky. Žalobkyně zopakovala, že krajský úřad ani žalovaný se s touto skutečností ve svých rozhodnutích nijak nevypořádali. Dle žalobkyně oba správní orgány zcela pominuly, že do výlučné kompetence optometristy patří pouze tzv. „objektivní refrakce“, kterou je nutno odlišovat od „subjektivní refrakce“. Navzdory snaze žalobkyně o objasnění zásadních rozdílů těchto odborných pojmů setrvaly na své nepřijatelně zjednodušené úvaze. Krajský úřad zejména pominul podstatnou skutečnost, že daný přístroj lze ve skutečnosti používat také i k měření parametrů korekčních pomůcek 12 mm před rohovkou (před okem, tj. v místě, kde jsou brýle), k čemuž došlo v kontrolovaném případě, tedy nikoliv pouze k metrickému vyšetření refrakce oka, které je prováděno na úrovni rohovky a které spadá do výhradní kompetence optometristy. 8. Žalobkyně dále uvedla, že je společností, která má za dobu své praxe potřebné zkušenosti i přehled ve všech dotčených oborech (v rámci různých provozoven), přičemž z tohoto důvodu je schopna rozlišit hranice odborné kompetence očního lékaře, optometristy a očního optika. Přitom činnosti těchto profesí nelze zcela oddělovat, neboť se v určité míře překrývají. Obor „oční optika“ provádí mimo jiné měření a vyhodnocování parametrů potřebných ke zhotovení optických korekčních zdravotnických prostředků. Také i ve vztahu k použití přístroje autorefraktometru platí, že sama skutečnost, že se jedná o přístroj nezbytný v rámci činnosti optometristy, ještě neznamená, že by tento přístroj nemohl být (v rámci jeho širší funkcionality) využíván v rámci oční optiky. Naopak, v rámci očních optik je autorefraktometr běžně využíván, aniž by se jednalo o „metrickou refrakci oka“. Tuto skutečnost lze o